Českomoravská myslivecká jednota, z.s., Znojmo
 
Pozadi
Znojmo
Adresa: Dvořákova 21 , Znojmo , 669 02
Telefon:515 224 728, 607 080 410
Email:omsznojmo@iol.cz
Web:www.myslivost.cz/omsznojmo
Jednatel:Šumpich Jaroslav
Předseda:Raboň Kamil, Ing.
  
Úřední hodiny
Po:7.00 - 17.00
St:7.00 - 17.00
Pá:7.00 - 13.30
   
IČO:67777937
Účet:261212829/0300
Banka:ERA Poštovní spořitelna

Email pro komunikaci s OMS Znojmo:

omsznojmo@seznam.cz


Při platbě  přes bankovní účet prosím uvádějte z důvodu identifikace  platby:
příjmení,jméno a čeho se poplatek týká

Návrhy,
připomínky,
pozvánky na
Vaše myslivecké
akce, fotografie
úlovků a jiné
zasílejte na:
adora01@seznam.cz

 
Konzultace uchazečů o první lovecký lístek lze dojednat na
tel.:724843086
nebo: 607080410





Ochrana zvířat při sklizni a sečích



Evidence sražené zvěře





































 

 


počítadlo.abz.cz
ZAJÍMAVOSTI > Povídání o myslivosti, zvěři atd.




POMŮCKA PRO ODHAD VELIKOSTI ČERNÉ ZVĚŘE PODLE STOP
********************


RANIVÁ BALISTIKA
********************

AFRICKÝ MOR PRASAT

Africký mor prasat (AMP) je akutní, vysoce nakažlivé onemocnění prasat podobné klasickému moru prasat. AMP je charakteristický vysokou, téměř 100 % letalitou. Touto nákazou může onemocnět prase domácí i divoké všech věkových kategorií. Původním rezervoárem bylo prase bradavičnaté, od kterého se infikovala klíšťata.
Virus se nachází v krvi, tkáňových tekutinách, vnitřních orgánech a sekretech a exkretech nemocných zvířat. Je vysoce rezistentní vůči nízkým teplotám i vysušení. Virus se může vylučovat sekrety a exkrety již 1-2 dny před klinickými příznaky, nejvíce však v době septikémie.
Onemocnění se projevuje vysokou horečkou až 42 °C, která může podle průběhu trvat i několik dnů. První příznaky se objevují při poklesu teploty.  Zvířata jsou malátná, těžce dýchají, nepřijímají potravu, trpí krvavým průjmem, zvrací a mají cyanotickou kůži. Klinické příznaky se podobají klasickému moru prasat (KMP), ale průběh je rychlejší.

Patologickoanatomické změny charakterizuje výrazné zvětšení sleziny na rozdíl od KMP, petechie v mízních uzlinách, ledvinách a dalších vnitřních orgánech.

AMP se přenáší přímým kontaktem, nebo nepřímo produkty živočišného původu. Nepřenáší se vzduchem, vnímaví jsou pouze prasatovití, není přenosný na lidi. Ochrana chovu spočívá zejména v dodržování zásad biologické bezpečnosti – v tomto případě především zamezení kontaktu s volně žijícími prasaty (kvalitní oplocení) a v bezpečnosti krmiva (zákaz krmení kuchyňskými odpady).
Vakcinace je v EU zakázaná a ani ve světě vakcína proti této nákaze v současné době neexistuje.
V České republice se africký mor prasat v minulosti nikdy nevyskytoval. V roce 2008 byl africký mor prasat potvrzen v Azerbajdžánu. Odtud se nákaza postupně šíří na západ a od roku 2014 se vyskytuje v pobaltských státech a Polsku a i přes zavedená opatření nedochází k eradikaci tohoto onemocnění. Od letošního roku jsou prostřednictvím ADNS k dispozici data i z Ukrajiny. Zde se ASF vyskytuje na celém území a poslední pozitivní nález u divokého prasete (30. 5. 2017) byl jen cca 60 km od slovenských hranic. Proto jsou již od roku 2014 na celém území ČR vyšetřována všechna nalezená uhynulá divoká prasata na ASF. Od roku 2014 do konce roku 2016 bylo virologicky vyšetřeno celkem 467 vzorků, s negativním výsledkem na AMP. V roce 2017 k datu 27. 6. 2017 bylo na vyšetření zasláno 87 vzorků, u dvou z nich byl potvrzen virus AMP u volně žijících prasat. Vyšetření se provádí ve Státních veterinárních ústavech metodou PCR k průkazu viru, konfirmaci zajišťuje Národní referenční laboratoř při SVÚ Jihlava.





REFERÁT - CO JE TO VLASTNĚ MYSLIVOST
**************



TVAROVÉ TYPY SRNČÍCH PARŮŽKŮ
*_---------_*




GENETICKÝ STROM PSŮ
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/veda/2100689-prvni-geneticky-strom-psu-je-tady-ukazuje-jaka-plemena-jsou-si-pribuzna



ŠAKAL OBECNÝ (Canis aureus)
Šakal má typickou postavu běžce. Tvarem těla je podobný vlkovi, velikostí lišce, oháňka je však kratší. Dosahuje hmotnosti 7-15 kg a je silně teritoriální. Šakal u nás nemá konkurenci, může vytlačit lišku, rysa nebo kočku divokou. Dále může zlikvidovat i málo početná ohrožená zvířata jako je tetřívek, různé druhy plazů nebo vodního ptactva.
Ostrůvkovitě se vyskytuje na jihu Moravy. Preferuje pastviny a pole s vtroušenými lesíky a křovinami, souvislým lesům se vyhýbá. Obývá i okraje vesnic a měst, kde vyhledává zbytky lidské potravy.
Většinou žije v párech, někdy tvoří malé smečky. Je velmi plachý, aktivní je v podvečer a v noci.
Březost tvrá v průměru 63 dnů, o mláďata ve vyhrabané noře pečují oba rodiče.
Šakal je všežravý.


Lov: Šakal není zařazen mezi zveř, kterou lze obhospodařovat lovem
(není vůbec zařazen mezi zvěř).
Zákon o myslivosti šakala neuvádí jako invazivního živočicha, jelikož se k nám šíří přirozenou migrací z východu.



 




Ptačí chřipka


Ptačí chřipka (aviární influenza, dříve také klasický mor drůbeže) je onemocnění ptáků způsobované chřipkovými viry typu A, které postihuje primárně ptactvo a pouze výjimečně může být přeneseno na některé druhy savců.
Ptačí chřipka byla pod jménem ptačí mor poprvé identifikována v roce 1878 v Itálii. Po 1. světové válce se rozšířila velmi příbuzná španělská chřipka. Dnes je známo, že její virus je rozšířen po celém světě. Ve 30. letech minulého století se nemoc opět objevila v Evropě.
Nejznámějším a nejsledovanějším typem ptačí chřipky na přelomu 2. a 3. tisíciletí je onemocnění způsobované virem H5N1, jak pro jeho rychlé šíření mezi ptáky, tak pro jeho, byť omezenou, schopnost infikovat člověka a vysokou úmrtnost, pokud k této infekci dojde.
Přirozeným rezervoárem chřipky jsou divoké kachny, další divoce žijící ptáci a prase. Ne všechny varianty viru jsou virulentní, některé způsobují i bezpříznakové infekce, popřípadě se projevují poklesem snášky nebo mírnými infekcemi dýchacích cest. Při infekci virulentnějšími kmeny mají ptáci načepýřené peří, méně žerou a vyhledávají teplejší místa, může se objevit kašel, kýchání, silné slzení, průjem nebo i nervové poruchy. Vysoce virulentní kmeny pak mohou vyvolávat i subakutní infekce s rychlým úhynem, tato varianta byla původně popsána právě jako klasický mor drůbeže. Některé kmeny virů způsobují takové rychle probíhající infekce jen u jediného druhu ptáků a u ostatních způsobují jen skryté, nepozorovatelné příznaky.
Původcem chřipky ptáků je chřipkový virus typu A, který může napadat ptáky, savce i člověka. Hostitel viru a jeho patogenita pak závisí na mnoha faktorech, jako virus ptačí chřipky se tedy označují všechny chřipkové viry, jejichž prvním hostitelem byl pták. Nicméně subtyp viru neříká nic o jeho virulenci, ta je závislá i na druhu hostitele, jeho imunitním systému a podmínkami prostředí vůbec. Neplatí tedy, že všechny chřipkové viry subtypu H5N1 jsou vysoce patogenní, patogenita je výsledkem vzájemných interakcí viru, hostitele a prostředí. Nebezpečnou vlastností chřipkových virů vůbec je schopnost vytvářet antigenní variace procesem antigenního posunu a antigenního zvratu: při antigenním posunu se bodovými mutacemi postupně pozměňuje struktura hemaglutininu a neuraminidázy, antigenní zvrat je pak rekombinace segmentů genomů dvou nebo více antigenně mírně odlišných virů uvnitř jediné infikované buňky (u ptačí chřipky se tak nejčastěji stává uvnitř infikované divoké kachny). V obou případech (při zvratu je proces pochopitelně rychlejší) je výsledkem antigenní struktura, která není rozeznána protilátkami proti jiným, „normálním“ chřipkovým virům. U člověka to může snadno vést k pandemii chřipky.





ROZPOZNÁVACÍ ZNAKY HUS
Husa velká
Je největší divokou husou. Rozeznáme ji podle oranžově zbarveného zobáku ukončeného světlým nehtem na jednobarevné hlavě.

Husa polní
Dlouhýa štíhlý zobák je u kořene tmavý s oranžovým proužkem před černým nehtem. Kolem zobáku může být úzký bílý proužek a na bradě bílá skvna.
Dnes samostatný druh - husa tundrová - není v praxi od husy polní odlišována, liší se však kratším, silnějším krkem a letky přesahují ocas.

Husa běločelá
Dospělec má charakteristickou kresbu na spodní straně těla a bílou skvrnu při kořeni zobáku sahající jen do úrovně světel.


            Náhled Náhled Náhled




ÚLOMKY
Úlomky symbolizují spojení myslivce s přírodou. Jde o ulomenou (ne uříznutou) větvičku jehličnaté či listnaté dřeviny.
Odlamují se z dřeviny symbolizující místo ulomení. Rozeznáváme jedno, tří a pěti výhonkové.

Jednovýhonkový úlomek se dnes již z hygienických důvodů nepoužívá. Dříve sloužil k zasunutí  do vstřelové nebo výstřelové rány na levém boku zvěře. Funkce byla ochrana před nakladením muších vajíček do rány.

Třívýhonkové úlomky bereme obvykle dva. Jeden se vsune lícem nahoru, ulomeným koncem do svíráku jako poslední hryz či poslední zob a slouží jako poslední pozdrav rodné honitby. Používá se u zvěře spárkaté obojího pohlaví, po ulovení tetřeva, tetřívka, jeřábka, krocana, bažanta královského. U šelem se tento úlomek nepoužívá.
Další třívýhonkový úlomek, symbolicky otřený o barvu vstřelu nebo výstřelu si lovec zasune za stuhu za pravou stranu klobouku a nosí jej až do konce dne (dříve do západu slunce). Tento úlomek je znamením úspěsného výsledku lovu. Pokud je přítomný lovecký průvodce předává úlomek úspěšnému lovci s patřičnými proslovy on.

Pětivýhonkový (vlastnický) úlomek se pokládá na komoru (na levý bok) spárkaté na znamení řádného mysliveckého ulovení. U samčího pohlaví směřuje ulomená část k paroží (rohům), u samičího k svírce.
Je-li přítomen lovecký průvodce, předá mu lovec druhý postranní výhonek. Tento úlomek se používá i po ulovení medvěda, vlka, rysa, jezevce, lišky, divoké kočky.

Dalším druhem jsou stavovské úlomky. Ty se používají např. při slavnostních příležitostech či pohřbech a nosí se na levé straně klobouku, vetknuté v knoflíkové dírce apod.




JARNÍ SVOD PSŮ
Jarní svod je dle zkušebního řádu z výkonu loveckých psů povinný pouze pro plemena ohařů. Pro ostatní plemena je jeho absolvování zcela dobrovolné.
Absolvování svodu poskytuje majiteli informaci, zda pes odpovídá standardu svého plemene.
Standard je ideální popis psa, který zpracovává příslušná země původu plemene který je schválen Mezinárodní kynologickou federací (FCI)

Svod mladých psů je první společnou akcí, kterou se obvykle otevírá kynologická sezona. Účastní se ho mladí psi od věku 6.ti měsíců do přibližně 18.ti měsíců.
Cílem svodu je posoudit úroveň vývoje předvedeného jedince, zjistit vady a získat přehled o stavu chovu. Jarní svod psů je pro mnohé psy první příležitost dostat se mezi větší množství lidí i psů.
Pes by měl být ovladatelný, strpět otevření mordy pro kontrolu chrupu a dotyky rozhodčího. Svod poskytuje důležité informace nejen majitelům psů, ale též jednotlivým chovatelským klubům o vývoji plemenitby.
Výsledek svodu je majiteli psa předán na posudkovém listě, který je součástí dokladů psa.



Díl druhý - 9. - 18. STOLETÍ V MYSLIVOSTI (FEUDÁLNÍ DOBA)
S rozdělováním půdy, s nabýváním majetku a s postupující dělbou práce se společnost začíná diferencovat. Vzniká nadřazená vrstva (šlechta, držitelé půdy) a podřazená vrstva (poddaní – neurození).
Šlechta žije na hradech či tvrzích. Věnuje se boji, lovu, zábavě. Podřazená vrstva pracuje na pronajaté půdě a odevzdává rentu.
Řízení společnosti se postupně centralizuje, do čela společnosti se dostává panovník, který získává mnohé výhody. Mimo jiné i výsadní právo na lov (tzv. regál). U nás se první doklady o loveckém právu objevují okolo roku 950 za vlády Boleslava I. . Honební regál stanoví, že lov je výsadním právem panovníka. V souvislosti s vydáním regálu se pro poddané zavádí lovecká robota.
Lov začíná ovlivňovat písemnictví, umění i hudbu.
Panovníka při lovu obklopovala početná družina, pro jejíž pobyt na loveckých výpravách se staví lovecké hrádky.
Lovecký personál je sdružován v účelových obcích,  jejíž názvy jsou většinou odvozovány podle účelu, ke kterému sloužily (Ohaře, Psáry, Sokolníky).
S rozvojem feudalismu rostla moc šlechty na úkor panovníka. To vyústilo roku 1388 za vlády Václava IV. ve vydání nařízení, které uvádělo, že lov je výsadou vrchnosti, šlechty.
Pro panovníka byly vyhrazovány královské lovecké okrsky, kde byl zakázán lov hejtmanům a purkrabím.  Později si král vyhrazuje právo lovu i na pozemcích prodaných či darovaných.
Se zdokonalením loveckých zbraní a zaváděním okázalých lovů ubývá zvěře. Ve volnosti není možné udržet vysoké stavy. To vede k zakládání obor a bažantnic.
Po bitvě na Bílé hoře je česká šlechta potlačována, přicházejí cizí rody, lov se stává záležitostí společenské reprezentace. V 17. Století jsou zaváděny lovecké ručnice , zřizovány kačenárny, největšího rozmachu doznává sokolnictví a čižba.
Roku 1695 Zakládá v Lysé nad Labem František Antonín hrabě Šporck Řád svatého Huberta sdružující šlechtické lovce.
Císař Josef II. Vydává v roce 1786 řád o myslivosti, kterým uvolňuje poddané v robotách, upravuje ochranu polních plodin, ukládá hradit škody způsobené lovem a zvěří, černou zvěř nařizuje zavřít do obor. Zrušení robotních povinností má za následek odklon od chovů velké zvěře a zintenzivění chovů drobné zvěře. S tím souvisel i rozvoj brokové střelby.
V 18. Století začíná preference lesnictví na úkor myslivosti.




PRASE DIVOKÉ
- myslivecky zvané černá zvěř.
Má protáhlou hlavu, klínovitého tvaru, zakončenou ryjem a dozadu se snižujícím hřbetem, zakončeným ocasem tzv. pírkem.
Hmotnost je dosti rozdílná v závislosti na množství dostupné potravy. V dospělosti se pohybuje mezi 100 – 300 kg. Celkové zbarvení srsti  je v zimě šedohnědé, v létě tmavé, šedé. Prase má celkem 44 zubů, mléčný chrup 6.ti měsíčního selete obsahuje 36 zubů. Chrup prasete je plně vybaven ve věku tří let. Zvlášností chrupu jsou 4 špičáky, které nemají ukončený růst. Špičáky slouží zvěři jako pracovní nástroj.
Prase žije v rozsáhlých listnatých či smíšených lesích, mnohdy proniká i do míst méně zalesněných. Základem tlupy je silná bachyně se kterou chodí její selata a dcery ve věku lončáků. Kňourci od věku lončáka vytvářejí vlastní tlupy.
Za potravou (90% rostlinná, 10% živočišná) vychází v noci. Je typickým všežravcem.
V 18. Století bylo na našem území nařízeno zavřít černou zvěř do obor. Do volnosti se znovu dostala po 2. Světové válce. V současnosti jsou její stavy na stále stoupající úrovni.
Chrutí probíhá v normálním termínu od listopadu do ledna, bachyně však může být oplodněna i v jinou dobu. Za 16. – 17. Týdnů metá 3 – 12 selat s typickým ochaným zbarvením.
V lesním hospodářství považujeme prase za užitečné, v zemědělství však působí velké škody.
Černá zvěř je významným predátorem drobné zvěře, vyžaduje kalištění.



SVĚTELNOST DALEKOHLEDŮ
Je to schopnost optické soustavy dalekohledu propustit určité množství světelných paprsků - relativní geometrická svítivost...


CHOV ZVĚŘE
Chov zvěře je dle definice rozsáhlá záměrná činnost myslivce, směřující k zabezpečení a zlepšení životních podmínek, úpravě početního stavu, úpravě poměru pohlaví a k celkovému zlepšení jakostního stavu zvěře.
Tato péče vychází z chovného cíle, což je souhrn požadavků stanovených k dosažení určitých fyziologických vlatností zvěře.

Cíl chovu je a/ konzumní = produkce jedinců s co nejvyšší hnotností a vysokou
                                             plodností
                     b/ trofejový =  dosažení co nejsilnější a nejmohutnější trofeje

K dosažení chovného cíle musíme zabezpečit u srstnaté tyto zásady:

a/ Výběr chovných zdravých, geneticky dobře založených jedinců odpovídajících chovnému cíli
= zvyšování kvality populace PRŮBĚRNÝM odstřelem


b/Upravovat poměr pohlaví podle daných možností v souladu s platnými zákony
Přebytek samců provází zbytečné souboje a následné zraňování.
Přebytek a neselektování samic má za následek snižování kvality populace - vlivem vysokého přírustku se do říje snadno dostávají podprůměrní samci spárkaté zvěře - Přezvěření honitby ma negativní vliv jak na lesní a zemědělské porosty, tak na kvalitu chované zvěře. Dochází ke konkurenci v potravní, klidové, krytové nabídce a k překročení únosné kapacity prostředí, se všemi negativními důsledky.


c/Zabezpečit dostatek potravy během celého roku
- celoroční příjem soli  pro podporu trávení a normálních biochemických pochodů, - přikrmování v období nouze má za následek nižší škody na lesních porostech a     zajistí snažší přežití kmenového stavu v honitbě.
Žádné zvíře nepohrdne větším množstvím čisté vody.  


d/ Pečovat o vhodné kryty pro zvěř a zajistit v honitbě zvěři klid
- Základem ochrany každého živočicha je zajistit dostatečný klid. Klid pro vlastní trávící pochody, klid pro období rozmnožování (=klid pro nalézání jedinců stejného druhu opačného pohlaví), možnost odpočinku, vyvádění mláďat atd...

Pro pernatou zvěř navíc platí dodržování naprostého klidu v době toku, hnízdění a období péče o mláďata.


AUJESZKYHO CHOROBA
Aujeszkyho choroba je nebezpečná nákaza přenosná na více druhů zvířat, přičemž prase je považováno za přirozeného hostitele a které může tuto infekci přežít. Nákaza je přenosná na skot, ovce, kozy, psy, kočky, králíky i na volně žijící živočichy, u kterých vyvolává nesnesitelné svědění a následný úhyn.
Prasata jsou vnímavá, avšak příznaky svědění se u nich nevyskytují.
Z klinického hlediska se u prasete popisuje klasický projev věkové rezistence k tomuto onemocnění. Při infekci do věku asi 6 týdnů selata onemocní za výrazných klinických příznaků, zatímco u starších zvířat probíhá nákaza více méně bez příznaků, nebo za příznaků všeobecného, atypického, krátkodobého horečnatého onemocnění, které je spojeno s nechutenstvím.
U březích prasnic vyvolává nákaza zmetání, případně porod málo životaschopných selat.
Léčení se neprovádí, Nákaza se nepřenáší na člověka.




ČLÁNEK O MORTALITĚ PTÁKŮ
http://ptaci.org/vyzkum/mortalita.php


POČÁTKY MYSLIVOSTI U NÁS (díl první)
 První praobyvatelé se ve Střední Evropě objevují přibližně před 500 000 - 100 000 lety před naším letopočtem. Žijí v pohyblivých tlupách, potravu získávají sběrem a lovem. Významné bylo ovládnutí ohně, který mimo teplo poskytoval ochranu před velkými predátory a taktéž umožňoval snadnější přípravu potravy.
Ve starší době kamenné je lov podstatnou složkou každodenního úsilí, je provozován podle potřeby, v tlupě a nebyl výsadním právem. Lovit mohl každý, zvěře byl dostatek.
Lovená zvířata poskytovala mimo potravy též kožešiny, parohy, rohy či kosti na výrobu ozdob a nástrojů. K lovu se používaly  primitivní zbraně, jako pěstní klín, nebo kyje. Pozdějším zdokonalením byly šípy, sekery, nože. Rozšířené byly taktéž různé pasti.
Z této doby jsou známé jeskynní malby, které mají ve své době rituální a instruktivní význam.
V mladší doba kamenné se vyvíjí pěstování plodin, z lovu  pastevectví.
Do tohoto období se také datuje domestikace psa a koně.

 V předfeudální době (do 9. stol.) panují na našem území pro zvěř velmi příhodné podmínky, avšak již dříve nastal úbytek velkých savců, jako je mamut, tur, zubr a sob.
Od 6. stol. jsou na našem území doloženi Slované, v 9. stol. Velkomoravská Říše.
Vykopávky přináší doklady o sokolnictví (jedná se o postříbřenou plaketku, na které je vyobrazen jezdec na koni se sokolem na paži).
V této době se lov stává pouze doplňkovým zdrojem potravy, většinou je provozován pouze jedním lovcem. Početní stavy zvěře tomuto způsobu dostačovaly.
Rolnictví a pastevectví vedlo ke vzniku soukromého vlastnictví - nastala spojitost lovu s územím. Tzn., že lov přestal být výsadou všech - právo lovu bylo spjato s vlastnictvím půdy.

 
Current rating: 0 (0 ratings)


VZTEKLINA
Je virové, smrtelné onemocnění, postihující nervovou tkáň. Léčba je možná jen do vypuknutí prvních příznaků.
K nakažení dochází nejčastěji pokousáním, nebo poškrábáním nakaženým zvířetem či potřísněním oděrek nebo oka infekční slinou. Doba inkubace je velmi rozdílná. Závisí především na množství viru a vzdálenosti infikovaného místa od centrální nervové soustavy.
Nemoc má tři stadia. První stádium trvá 1 - 2 dny a je doprovázeno ztrátou plachosti a nenormálním chováním. Zvěř tupě postává, pes bývá bázlivý. Zvyšuje se tělesná teplota.
Druhé stadium - zuřivost - které může naprosto chybět  je doprovázené nepříčetým unikáním. Zvíře napadá vše, co ho podráždí. Silně při tom sliní, často polyká nestravitelné předměty, ztrácí orientaci, zrakovou ostrost a citlivost.
Třetí stadium - obrny (1 - 2 dny) Objevují se křeče, obrny spodní čelisti se silným sliněním, obrny zadních končetin přecházející v celkové ochrnutí a smrt. U spárkaté zvěře se někdy v tomto období objeví tzv. manéžový pohyb (pohyb v kruhu).
Česká Republika byla v roce 2004 prohlášena za zemi prostou vztekliny, ovšem vzteklina se vyskytuje v okolních státech. Nejznámějším případem poslední doby je nález vzekliny u netopýra v Praze (cca podzim 2015) a pozitivní vyšetření lišky na Slovensku blízko Polských hranic (cca jaro 2015).
Veterinární zákon ČR nařizuje povinné očkování u lišek a jezevců držených v zajetí (na základě povolení), stejně jako u psů (první očování od 3 do 6 měsíců věku).
Při podezření na nákazu vzteklinou je nutné dodat zvíře k vyšetření s neporušeným mozkem.


                       

Current rating: 0 (0 ratings)





KACHNA DIVOKÁ
Je jeden ze tří možných druhů kachen, které lze v ČR obhospodařovat lovem. Její hmotnost se pohybuje okolo 1,2 kg. U všech druhů kachen existuje výrazný pohlavní dimorfismus.
U mláďat převládá z 90% živočišná potrava. Dospělec naopak preferuje z 90% potravu rostlinnou. Živí se semeny, vodními a zemními rostlinami, hmyzem, červy, pulci aj.
Tok začína v březnu, od konce března snáší kachna 8 - 15 vajec, na kterých sedí 22 - 28 dní. Hnízdí na zemi poblíž vody (zřizujeme hnízdní budky), nebo i na stromech.
Kachny jsou monogamním druhem. Páry se tvoří již na podzim a vydrží pohromadě až do jara následujícího roku.
Na ocase se nalézá mazová žláza, ze které kachna svým zobákem vytlačuje tuk a roztíra si ho po peří. Tuk má vodoodpudivou funkci.

        

Current rating: 0 (0 ratings)


ČESKÝ FOUSEK (CF)
Je národní plemeno, patřící dle členění Mezinárodní kynologické federace (F.C.I) do skupiny č. 7. (ohaři - stavěcí psi), oficiálné uznané v roce 1964.
Jméno toto plemeno dostalo podle vousu, který má na bradě, a kterým se vyznačuje.
Zmínky o chovu tohoto plemene pocházejí již z dob Karla IV. . Do roku 1882 byl znám jako Český ohař. Během první světové války jeho chov téměř zanikl.
Po první světové válce byl jeho chov obnoven křížením s hrubosrtými ohaři. Největší zásluhu na obnovení chovu měli tehdejší kynologové František Houska a Josef Kuhn.
Fousek je typickým představitelem všestranného loveckého psa. Povaha je klidná a přátelská. Svým osrstěním je předurčen pro práci ve vodě a v rákosí. V pubertě může mít problém s dominancí.
Kohoutková výška je v průměru 62 cm.

        


Current rating: 0 (0 ratings)


TROUBENÍ, LOVECKÉ SIGNÁLY
Již ve starověku se při honech troubilo na zvířecí rohy. U nás zavádí troubení na honech koncem 17. století František Antonín hrabě Sporck - významná osobnost našeho baroka. Jednalo se o troubení krátkých melodií - loveckých signálů - na velké lovecké rohy, zvané Pikérské.
V 18. století vznikl z těchto rohů koncertní nástroj lesní roh. Dnes se obvykle používá k troubení tzv. Borlice - B-trubka bez ventilové techniky.
Troubení podstatně zlepšuje organizaci lovu, působí na mysliveckou etiku a udržuje praktický a estetický odkaz našich předků.
Postoj trubače při troubení je tradiční. Nohy jsou mírně rozkročené; borlice se drží v pravé ruce; levá objímá zbraň, nebo je v bok; roztrub směřuje vzhůru a mírně doprava.
 Notový materiál, který je závazný, vytvořil v roce 1936 prof. ing. Antonín Dyk - dlouholetý předseda ČSMJ a skladatel lovecké hudby. Jeho materiály obsahují lovecké signály, návěstí a povely, pozdravy, výřady + vytrubování úlovků a pochody.
Univerzálním a nejvýznamnějším hlaholem, který se troubí k poctě ulovené zvěři, ale i jiných příležitostech je Halali.

Halali (pro spuštění musí být v
                                                                            prohlížeči povolen příslušný
                                                                            zásuvný modul)

Current rating: 0 (0 ratings)


OBORA
- Je druh honitby o minimální výměře 50ha, sloužící k intenzivnímu chovu spárkaté zvěře, s obvodem trvale ohrazeným nebo jinak uzpůsobeným tak, že chovaná zvěř nemůže z obory volně vybíhat.
Obory vznikají v souvislosti s rozvojem loveckých palných zbraní, se zaváděním okázalých způsobu lovu. Na našem území jsou jsou známe od 14. století, kdy se choval hlavně jelen - jako nejvýznamější lovná zvěř naší historie i současnosti. Velký rozvoj obornictví nastává v 16. století.
Roku 1786 vydává císař Josef II Řád o myslivosti, který nařizuje uzavřít do obor černou zvěř. Do volnosti se černá zvěř v ČR opět dostává po druhé světové válce.
V oboře je nutné vzhledem k větší koncentraci zvěře zvyšovat úživnost honitby např. výsadbou okusových dřevin, zakládáním luk a políček se zemědělskými plodinami a také dbát na zvýšenou veterinární hygienu.
Nesmíme opomenout potřebu některých druhů zvěře kalištit se.





Current rating: 0 (0 ratings)

 

Nadcházející
událost:

22.11. Předběžné zkoušky barvářů
Ostrůvek








Patron myslivců sv. Hubert





  čmmj
Čmmj



Doby lovu zvěře  
Doby lovu zvěře







 2-(1).pngMěsto Znojmo


myslivecke-sdruzeni-final-01.jpg

Českomoravská myslivecká jednota, z.s., - okresní myslivecký spolek Znojmo - ekatalog.czMyslivost - ekatalog.cz

myslivecke-sdruzeni-final-01.jpg