vychází v 6:48 a zapadá v 18:55
vychází v 14:27 a zapadá v 22:33
 

Časopis Myslivost

Když pes loví pstruhy

Markéta JANOVSKÁ
Když pes loví pstruhy
Jsem dcera lesníka a myslivce, který je absolventem SLŠ v Hranicích, kde studuji i já. Na tuto školu jsem chtěla jít už odmalička. Je to velice prestižní škola a žáci procházejí těžkým přijímacím řízením. A tímto bych chtěla pokračovat v rodinné tradici člověka spřízněného s lesem.
Asi každý myslivec ví, že myslivec bez psa je poloviční myslivec. A jelikož i můj taťka je myslivec tělem i duší, tak jsme se také pořídili psa. Již čtyři roky nás životem a toulkách přírodou doprovází pes. Pes, kterého jsme si vybrali pro své vynikající lovecké vlastnosti. Již od štěněte vlastníme alpského jezevčíkovitého brakýře jménem Zadar z Vikštejna. Zadar pochází z chovatelské stanice z Vítkova poblíž zříceninyy Vikštejn. Stanici vlastní Ing. Gustav Kořínek, který toto plemeno v ČR zavedl a rozšířil a už v předchozích přílohách Lovecký pes se zmiňuje o výborných loveckých kvalitách a schopnostech tohoto psa. Vzhledem k narůstajícím potřebám tohoto plemene a tím jeho renesanci si zaslouží vlastní encyklopedii a různé publikace o výchově a výcviku. Také by se měl zařadit do encyklopedií o psech jako hlavní představitel honičů. Používá se hlavně k vyhánění černé zvěře a k dohledávkám při společném nebo individuálním lovu. Mimo to je schopen dohledat zvěř, která je třeba zalehlá v seči a stopa je stará i 24 hodin. Je to pes s výborným nosem, při dohledávce je braka hlasitá. Je to pes s vypracovaným tělem, širokým hrudníkem a silnými běhy. Dříve se používal hlavně v horských oblastech i na skalách, proto "alpský". Zadar absolvoval dvoje zkoušky, na kterých vždy uspěl jako nejlepší pes v I. ceně - vítěz.

Jako obvykle jsem se vydala na ranní pochůzku kolem řeky Ostravice a samozřejmě mě doprovázel i Zadar. Bylo krásné červencové ráno, mlha se ještě vinula nad divokým tokem řeky, nad kterou se proháněli ledňáčci. Pomalu se začalo oteplovat a z trhající se mlhy se vynořovali rybáři. Když jsme tak postupovali proti proudu, ani jsme si nevšimli, že je skoro poledne. Posadili jsme se na plochý kámen u vody a kochali se nádhernou přírodou a zpěvem ptáků, který na chvíli přerušila sojka. Ohlásila nás tak v tom tichém království, ve kterém je člověk jen host a musí se chovat podle zákonů, které si příroda stanovila. Vtom mě vyrušilo šplouchnutí vody, kdy pstruh pleskl ocasní ploutví o hladinu. Zadar to zpozoroval. Postavil se výstavním postojem na kámen a větřil. Z toho ho vyrušil nádherný pstruh duhový, který na vteřinu vyskočil a odhalil tak své krásné tělo. Zadar pomalu sestupoval k vodě a pak do ní skočil. Chvíli se ve vodě motal, že stříkala všude kolem. Všimla jsem si jen jak ponořil hlavu pod hladinu. Ani ne za zlomek vteřiny se vynořil a s něčím v mordě vyběhl na břeh. Když jsem k němu přišla, zjistila jsem, že je to pstruh. Zadar se rychle otočil a běžel zpět do vody. To samé se odehrálo znovu a najednou leželi na břehu pstruzi dva. Zadar si vedle nich spokojeně lehl a osychal. Celé toto drama pozorovali opodál chytající rybáři. Když pomyslili na to, že v té chladné vodě stojí téměř od svítání a úlovky žádné, práskli pruty do vody a šli se na pstruhy podívat. Byli to nádherní duhoví pstruzi, které si posléze Zadar slavnostně nesl v mordě domů.

Lidé, kteří kolem nás procházeli se nestačili divit. I na psu bylo v té chvíli vidět, jakou má radost z tohoto netradičního úlovku. Po příchodu domů pustil Zadar pstruhy pánovi - mému taťkovi - k nohám. Ještě ten večer jsme je Zadarovi usmažili na másle a ten je s chutí sežral.



Zpracování dat...