vychází v 6:48 a zapadá v 18:55
vychází v 14:27 a zapadá v 22:33
 

Časopis Myslivost

Parforsní lovy a foxhoundi

Vladimír MÁDLE
Parforsní lovy a foxhoundi
…za vlády Ludvíka XIV. se v lesích vykácely široké stezky pro jezdce, aby bez námahy mohli sledovat lov. Na pasekách se pořádala velká ležení za svitu pochodní a La Venerie se stala kostýmovou maškarádou trvající několik dní. Celá ekipa projížděla postupně několik osad, kde musely být připraveny sedlácké děvečky pro potěšení milostivého panstva. Nakonec se zvěř nahnala do umělých vodních nádrží, kde byla postřílena. Mnohdy padla za oběť i stovka jelenů a i když hony par force vyžadovaly skvělou práci piquerů i psů, vše upadalo do nechutné krvavé lázně…
V 16. století však v Anglii upadly francouzské způsoby lovu v zapomenutí, protože zde mizely souvislé lesní porosty. S rychlými koňmi a psy se šlechta bavila štvanicí na zajíce a lišky. Postupně přestávalo záležet na ulovení zvěře, více se cenila dovednost jezdců při překonávání překážek. Časem však ustoupil do pozadí i lov zajíců, protože rychlí hounds se lépe hodili pro lov lišek. Ta totiž uniká rovně a nepokouší se protisměrným kličkováním unikat svým nepřátelům.

Dějiny liščích i zaječích psů lze těžko oddělit. V Anglii se vedly diskuze, jestli tam honiče přivezli Římané nebo Frankové. Jisté je pouze to, že v 11. století se do ostrovní říše spolu s Normany dostaly také parforsní lovy ve francouzském stylu. Psi se dělili na jelení, liščí, daňčí, zaječí a název foxhound se objevuje poprvé v roce 1213. V této době i později panovala častá výměna anglických a francouzských honičů. V obou zemích snad neexistuje žádné plemeno smečkových psů, které by nemělo mezi svými předky harriery a foxhoundy.

V minulosti angličtí autoři zastávali názor, že foxhound vznikl křížením starého štváče talbota s chrty. V hrabství Ceshire chovali velké a těžké psy, zatímco v Berkshire středně velké honiče. Nejrychlejší však byli northen hounds z Yorkshire. V polovině 19. století byly v Anglii stovky smeček foxhoundů, kdy například vévoda z Beaufort měl 150 psů. Pořádal s nimi jen několik lovů do roka kvůli značným nákladům na chov. Smečky těchto liščích štváčů nebyly ujednocené a jednotliví chovatelé měli vlastní představy o velikosti a barvě. Naopak ohledně contour psů panovala úplná jednota. Končetiny museli mít rovné jako šíp, kulaté nevelké tlapky, hluboký hrudník, úzký krk, nevelkou hlavu a rovný ocas, ale vztyčeně nesený. V knize The Dog z roku 1845 se píše, že foxhound je velikostí mezi jelením psem (staghound) a psem zaječím (harrier). Je to staroanglický pes křížený s greyem, aby byl rychlejší. Prováděly se svědomité záznamy zvláště dobrých psů, takže významné smečky jsou zmapovány až do počátku 19. století. Básník C. Kingsley napsal v roce 1885 o znamenitém psu Belvior Gambler, že kromě řeckých soch málokdy najdeme takové spojení elegance a síly jako u tohoto foxhounda.

Ještě v roce 1860 byla řada různých typů liščích psů. Ti s krátkou srstí byli lehčí tělesné stavby, zatímco hrubosrstý foxhound měl těžkou hlavu, silný krk a mohutné svalstvo. Třetí varianta byla jakýmsi mezitypem mezi foxhoundem a harrierem. Čisté kmeny liščích psů byly systematicky chovány od 18. století, zvláště pak v psincích Milton a Belvoár. Především posledně jmenovaný psinec ovlivnil zásadním způsobem dnešní formu foxhounda. V pozdějších dobách se lovci a rozhodčí stále přeli zda mají chovat psy lehčího či masivnějšího typu, ale nakonec se přiklonili k lehké tělesné stavbě psů, jaké choval lord Benting. Dnes existuje v Británii kolem dvou stovek smeček těchto psů, čítajících vždy 50 až 100 jedinců. Dnešní foxhound patří pochopitelně mezi honiče, ale oproti plemenům švýcarským a francouzským má kratší ucho a vysoko nasazený ocas. Standard je poměrně volný a strohý a neuvádí ani výšku v lopatkách, která se pohybuje kolem 60 cm. Srst je krátká a tvrdá, psi jsou dvoubarevní nebo trikolorní. Plemeno je velmi plodné a vrhy o 15 a více štěňatech nejsou považovány za žádnou mimořádnou událost. Foxhound chovaný ve smečce je velmi snášenlivý k ostatním psům, ale málo vázaný na konkrétního člověka. Když je však držen individuálně jako rodinný pes je klidným, obstojně ovladatelným, ale někdy paličatým společníkem.

Generál Lafayette, známá osobnost z období francouzské revoluce, ale i z bojů za nezávislost při vzniku USA, přivezl z Francie G. Washingtonovi smečkové psy, protože prezident byl vášnivým lovcem lišek a držel si velkou smečku honičů. Tito psi se postupem doby zkřížili s honiči z Británie a místními Brookers Hounds. Do této směsice byli ještě přikříženi ohaři z Německa a tato kombinace dala vzniknout plemenu American Foxhound, které je dnes uznáno i u FCI. Zámořský foxhound je o něco subtilnější než jeho britský příbuzný a dělí se na několik typů jako je Trigg, Goodman a jednobarevně červený July, užívaný při lovu kojotů. V současnosti je v USA zaregistrováno asi 100 000 amerických foxhoundů, ale v Evropě je toto plemeno takřka neznámé.

V zemích Koruny české se koncem 17. století také pořádaly štvanice jako v ostatních zemích Evropy. První smečku zakoupil v roce 1684 hraně Schwarzenberg ve Francii. Šlo o stále existující plemeno artoiského honiče, ale první skutečně parforsní lovy u nás organizoval v okolí Kuksu hrabě Sporck s vlastní smečkou psů získaných v Anglii. Po vzniku ČSR byly u jezdeckých útvarů a učilišť zakládány honební společnosti, což byla vysoce sportovní a společenská záležitost. Pokud je známo, tak do Pardubic a Nových Zámků byly od Royal Foxhounds clubu z Cornwalu zakoupeny smečky trikolorně zbarvených foxhoundů. Dodavatelé z Anglie byli nejen dobří chovatelé, ale ještě lepší obchodníci, protože všechny jedince samčího pohlaví vykastrovali. Rozhořčení našich tehdejších psářů však asi nebylo na místě, protože když feny byly plodné, nebylo obtížné tyto foxhoundy za pomoci psů jiného vhodného plemene rozchovat do potřebného vzhledu i výkonnosti. Pozdější zánik loveckých smeček v Československu měl asi úplně jiné důvody.

V současné době existují snahy ochránců zvířat zakázat štvanice na živou lišku. Ve Velké Británii však zastánci těchto lovů poukazují na staré tradice, ale argumentují i tím, že by přišlo o zaměstnání značné množství lidí, kteří parforsní lovy po všech stránkách zajišťují.



Zpracování dat...