vychází v 6:45 a zapadá v 19:00
vychází v 11:50 a zapadá v 21:15
 

Časopis Myslivost

Základní cviky poslušnosti a jejich význam ve výcviku loveckého psa

Ing. Koloman FERJENTSIK
Základní cviky poslušnosti a jejich význam ve výcviku loveckého psa
Otázka poslušnosti psů v obecném pojetí je v dnešní době opět na pořadu dne a v zorném úhlu pozornosti všech médií, a to zejména proto, že mnozí “také kynologové”, kteří si pořídili psa, jej po dosažení určitého věku (zpravidla asi tak ve věku 1 až 2 roky) jaksi nezvládají a pes svým neusměrněným chováním (neposlušností) je nakonec na obtíž nejen jim, ale hlavně pro široké okolí a nezřídka tato neposlušnost vede nejen ke zbytečným konfliktům, ale také k velkým nepříjemnostem, končícím pytlačením, menším nebo větším zraněním jak psů, tak i lidí, ba dokonce i smrtelným zraněním člověka. Z vlastní zkušenosti mohu uvést, že v Praze 4 - Jižním Městě, kde bydlím, bych konflikt s touto skupinou “kynologů” mohl mít denně, a to prakticky při každém venčení psa, nemít psa dostatečně upevněného v základních cvicích poslušnosti. Nás sice nebudou zajímat nelovecká plemena psů, ale právě na výše zmíněném uvedení do problematiky jsem chtěl dokumentovat nekompromisní nezbytnost zvládnutí základních cviků poslušnosti, bez nichž nelze v žádném případě pokračovat dále ve výcviku, natož používat loveckého psa při jednotlivých mysliveckých akcích přímo v honitbách. Není nic smutnějšího, než když reagence loveckého psa na povely udělované vůdcem při loveckých akcích je - mírně řečeno - neadekvátní, kdy je lovecký pes nedocvičený, tj. v základních cvicích poslušnosti není svým vůdcem zvládnutý, přičemž se nejčastěji  “argumentuje” tím, že se to naučí na těchto akcích a od honu, respektive lovecké akce k další to bude lepší a lepší. Nebude. V tomto směru je třeba si uvědomit, že základní cviky poslušnosti jsou skutečně tím nejnižším minimem, které musí každý vůdce psa s ním bezpodmínečně zvládnout, než se bude vůbec pouštět do dalších cviků, respektive do využívání loveckého psa v honitbě!
Přestože všichni myslivečtí kynologové, ale i myslivci bez psů, dobře vědí o které základní cviky poslušnosti jde, nebude myslím od věci připomenout si je a poněkud podrobněji si je přiblížit zejména z hlediska způsobu jak je s loveckým psem zvládnout a především utvrdit, protože jejich dokonalé provedení je nejen vizitkou vůdce psa, ale mnohdy má vliv také na konečný výsledek společných i individuálních loveckých akcí v jednotlivých honitbách.

Které cviky řadíme mezi základní cviky poslušnosti?
  1. přivolání
  2. vodění na řemeni
  3. sednutí na povel
  4. lehnutí na povel


Přivolání


Tento cvik patří mezi jeden z nejdůležitějších a měla by mu být věnována zvýšená pozornost. Dokonalým zvládnutím a provedením tohoto cviku se vyhneme celé řadě nepříjemností, které později mohou vzniknout při mysliveckých akcích. Správné provedení tohoto cviku vypadá tak, že pes na povel udělený vůdcem ochotně a co nejrychleji přiběhne, usedne a čeká na další povel. Současně je třeba poznamenat, že na přivolávací povel pes musí bezpodmínečně přijít přímo ke svému vůdci. Nelze tolerovat přiběhnutí na větší či menší odstup od vůdce, kdy se pes například nenechá upoutat na vodítko, nebo kdy bude dál pokračovat v činnostech, které nejsou žádoucí z hlediska dalšího průběhu myslivecké akce, například prohánění zaječí či srnčí zvěře, přechod do další, ještě neobstoupené leče a zbytečné zvednutí zvěře v ní zalehlé atd.

S nacvičováním přivolání začínáme prakticky již ve věku štěněte, a to hravou metodou, při současném přivykání psa na jeho jméno. Nejčastějšími slovními povely, které používáme, jsou: "sem" nebo "ke mně". Snad nejlépe je přivolání učit tak, že je spojujeme s nějakým pamlskem (kousky granulovaného krmiva, kostička chleba apod.). Důležité je připomenout, že zpočátku se psíkem chodíme zásadně před krmením a usilujeme o to, abychom s ním byli sami a bez rušivých vlivů, jako například jiní psi, děti apod. Postupujeme tak, že při procházce, později při slídění, zavoláme na psíka jménem a dáme i povel k přivolání. Dobré je zpočátku také si po takto uděleném povelu dřepnout, což psíka vybízí ke hře a zpravidla rychle přiběhne. Poté následuje velká pochvala a předání již zmíněného pamlsku. Musíme si současně uvědomit, že přivolání musí u psíka vyvolávat vždy pocit něčeho příjemného (pamlsek, pochvala, pohlazení), což se u něj zafixuje natolik, že jeho reagence na povel bude okamžitá a vždy s radostí přiběhne. Pokud by po vydání povelu k přivolání psík nereagoval, tedy neuposlechl, protože jej zajímá něco jiného, přitažlivějšího, zásadně k němu nejdeme ani se nesnažíme jej dohonit, naopak vzdalujeme se od něj na opačnou stranu a opět jej přivoláme, na což zpravidla reaguje tím, že k nám rychle přiběhne. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že poté, co k nám psík přiběhl (i když opožděně) jej nikdy nesmíme trestat, a to ani v pozdější fázi výcviku! (Přivolání by si mohl spojovat s trestem, čímž bychom si zmařili mnohdy několika týdenní či měsíční práci. I při pozdních návratech musíme trpělivě vyčkat až bude ve vzdálenosti slyšitelného hlasového povelu, který ihned udělíme a poté, co přiběhl jej připoutáme na vodítko, naznačíme pochvalu, pamlsek sice nedáme, ale psa v žádném případě netrestáme.) Poté, co pes již perfektně ovládá přivolání na hlasový povel, přidáváme k povelu i zvukový signál píšťalkou, a to dva krátké ostré hvizdy. Hlasový povel postupně ztišujeme a ubíráme a udělujeme povel dávaný pouze píšťalkou. Psy, které hodláme využívat i v honičských pracích (honiče, teriéry, jezevčíky), je dobré přivykat na přivolání také na signální trubku (povelku) nebo volský roh, u nichž je rádius slyšitelnosti podstatně větší. Zabráníme tím zbytečně dalekému honění zvěře, respektive přechodu psa do další neobstoupené leče, do sousední honitby apod.

S udělováním povelu na přivolání úzce souvisí také únosnost udělování tohoto povelu při výcviku z hlediska jeho četnosti. Musíme si uvědomit, že četnost tohoto povelu není přímo úměrná kvalitě jeho provedení! U štěňat a mladých psů do věku čtyř měsíců postačí, když povel na přivolání použijeme každých asi 10 až 15 minut, tzn., že při denním rytmu práce se psem v rozsahu 1 hodiny, postačí použít povel na přivolání 4 až 6krát. Po dostatečném zafixování reagence psa na tento povel, včetně povelu udělovaného píšťalkou či povelkou, nemusí být ani četnost o moc vyšší. U tohoto cviku jsou rozhodující nejen ochota a rychlost provedení, ale především jeho pravidelné opakování při každé příležitosti práce se psem. V úvahu musíme brát především to, že povel na přivolání je nejčastěji udělovaný povel a bude psa doprovázet po celý jeho život, a proto tento cvik nevynecháváme při žádné příležitosti, i když jsme si "jisti", že jeho provedení je bezchybné.

Vodění na řemeni


Loveckého psa vodíme na řemeni vedle levé nohy vůdce, nejlépe na vodítku přehozeném přes pravé rameno. Předpokladem zvládnutí tohoto cviku poslušnosti je, že pes musí být nejprve zvyklý na obojek i vodítko, a to postupným přivykáním asi od dvou měsíců věku štěněte a opět hravou metodou. Zpočátku žádné štěně nechce být připoutáno a chodit na vodítku, ale hravým nasazováním obojku a následným připoutáním se snažíme pomalu jít a pozorovat psíka jak se chová, zda se neškube nebo naopak zda netáhne. Většinou dochází k tomu, že psík se chce rozběhnout vpřed, ale vodítko mu to nedovoluje. V tom případě přidáme do kroku a přizpůsobíme rychlost naší chůze a jdeme za ním, zatím bez ohledu na směr postupu. Poté zvolňujeme tempo (přidržujeme vodítko) a snažíme se o to, aby psík sice táhl, ale udržoval rychlost postupu, kterou si přejeme. Každé takové úspěšné "vodění" na řemeni po chvíli odměníme pamlskem a velkou pochvalou a psíka opět pustíme, aby se proběhl. Některý psík se zpočátku zase při nasazení obojku a vodítka škube a nechce jít. V takovém případě se s ním samozřejmě nepřetahujeme ani ho netaháme násilím, pomáháme si nějakým předmětem, nejlépe nějakým míčkem, například tenisovým, který když odhodíme na kratší vzdálenost, odpoutáváme jeho pozornost od připoutání a zpravidla se rozeběhne za ním. Tuto chvíli využíváme k postupu se psíkem na vodítku až k míči, což můžeme párkrát i zopakovat a při každém postupu za míčkem na vodítku jej odměníme a pochválíme. Po několika těchto úspěšných postupech a pochvale psíka vypustíme, aby se proběhl. U tohoto cviku je třeba opět využívat jeho pozvolného a postupného zafixovávání, které musí u psíka vyvolávat pozitivní pocity, tj. hry spojené s následnou odměnou a pochvalou. Za krátkou dobu (10 až 14 dnů) zjistíme, že psíkovi již nedělá žádné potíže nasazení obojku a nechat se připoutat na vodítko, přičemž na vodítku již také chodí. Samozřejmě, že se ještě nejedná o vodění na řemeni podle zkušebních řádů (kdy správně provedený cvik vypadá tak, že pes jde klidně vedle levé nohy vůdce, přičemž jeho hrudník je ve stejné rovině jako koleno vůdce, vodítko je volné, vůdce je nedrží, pes nezůstává pozadu, ani nepředbíhá, ani neuhýbá do strany, nesmí se zaplétat do stromů, či keřů a rychlost postupu přizpůsobuje chůzi svého vůdce, jakož i případným obratům, aniž by napnul vodítko), ale je to významný předpoklad pro přechod k nacvičování vodění na řemeni.

Poté, co jsme dosáhli bezproblémového chození psíka na vodítku, přecházíme k nacvičování správného vodění psa na řemeni. Nejčastěji používaným povelem při tomto cviku je povel "k noze", méně používanými povely jsou "za paty", "dozadu" nebo některé další. Cvičit začínáme zpočátku v takových místech, kde má pes omezenou možnost odbíhat od levé nohy vůdce, a to nejlépe například u zdi nebo plotu, později pak bez tohoto omezení. Při cvičení držíme řemen tak, že jej uchopíme levou rukou asi 25 až 50 cm nad obojkem (podle velikosti psa), udělíme povel "k noze" a vykročíme. Pes zpravidla dosti rychle vyrazí a řemen napne. V tomto okamžiku je třeba opět udělit povel "k noze" a řemenem poněkud silněji trhnout směrem k sobě. Je-li pes příliš temperamentní a táhne i po více škubnutích, můžeme si pomoci i proutkem, kterým jej v okamžiku napínání řemenu švihneme přes hruď. Vhodné je při tomto cvičení používat i stahovací kovový obojek, kterým lze takto celkem úspěšně nahradit proutek, protože tento obojek již představuje určitou formu trestu. V každém případě však musíme používat tento obojek s velkým citem a s přihlédnutím k povaze, temperamentu, ale i pohlaví psa (fenky jsou přece jen poněkud měkčí a použití neúměrného násilí by se nám mohlo vymstít v důvěře, kterou projevují vůči svému vůdci a která je v průběhu výcviku velmi důležitá). S postupujícím výcvikem zařazujeme u tohoto cviku také obraty při chůzi, a to na obě strany, dále zrychlujeme nebo zpomalujeme chůzi, přičemž pes musí tyto změny respektovat a držet se na levé straně vůdce a jak již bylo řečeno, nesmí tahat a nesmí zůstávat pozadu. Další fází výcviku je vodění psa na řemeni v lese, kde musí prokázat, že se umí vyhýbat překážkám (stromům a nejrůznějším keřům) a nižší překážky (spadlé nebo poražené kmeny stromů) také přeskakovat. Cvičení je nejlépe provádět zpočátku v mladé tyčkovině nebo v řidším lesním porostu, kdy jdeme přímo na strom a těsně před ním uhneme. Pokud by pes pokračoval rovně, tj. když zůstane strom mezi ním a vůdcem, trhneme řemenem a udělíme povel "k noze" a usměrníme jej na správnou stranu, kudy se má překážce vyhnout. Po několika opakováních si pes velice rychle zapamatuje (obzvláště, když jej škubnutím také trochu přirazíme ke stromu) jak se správně vyhýbat porostovým překážkám.

Dalším významným prvkem při nacvičování vodění na řemeni je, aby pes, když zastavíme, bez povelu usedl a vydržel v této pozici v klidu do dalšího povelu, respektive pokračování v chůzi. Tento prvek cviku vodění na řemeni provádíme tak, že při zastavení udělíme psu povel "sedni", přičemž zpočátku jednou rukou psu stlačíme záď a druhou rukou táhneme za řemen směrem nahoru a dozadu, čímž přinutíme psa k sednutí. Tento postup opakujeme tak často, až pes při zastavení usedá i bez udělení povelu. Tento cvik, zejména u temperamentnějších psů, zpevňujeme také použitím stahovacího kovového obojku a následným škubnutím za řemen.

Pokračování příště




Zpracování dat...