vychází v 4:59 a zapadá v 21:10
vychází v 22:30 a zapadá v 5:54
 

Časopis Myslivost

Karelský medvědí pes

Lovecký pes 2/2007, str. 6  František NOVÁK
Karelský medvědí pes pochází z Finska, z jeho východní části - Karélie. Jako plemeno pocházející ze severské země má uzpůsobenou srst klimatickým podmínkám. Ta je velice hustá s bohatou podsadou a somočistící schopností. Stejně jako špicové má špičatá slecha a prut stočený nad hřbetem. Karelský medvědí pes má velice společného s plemeny lajek, se kterými je zařazen v páté skupině FCI.
Čistokrevně byl karelský medvědí pes chován už od dvacátých let, systematický chov začal v polovině let třicátých. Poprvé byli oficiálně vystaveni jedinci tohoto plemene v roce 1936 na výstavě psů v Helsinkách. V roce 1939 založil finský kennel klub čistokrevný chov těchto psů. Jedná se především o lovecké plemeno původně určené k lovu medvědů, rysů, vlků a losů. Má velmi dobrý nos a vyniká hlasitým štěkotem.
      Po mnoho let v této severské zemi probíhá každoročně lovecká soutěž, kde psi musí dokázat svou dovednost a vytrvalost. V zalesněném revíru musí sám najít losa, štěkotem ho ohlásit, snažit se jej udržet na místě, popřípadě tlačit směrem k lovci. Hodnotí se hlasitost, způsob práce a zda má lovec příležitost k ráně. Při této soutěži se losi nestřílejí. Vítěz se stává "losím králem" a fena "losí královnou" daného roku.
      V naší republice je to zatím plemeno velice málo početné, ale jejich chov se v současnosti vyvíjí slibně. Příznivců těchto milých a pracovitých psů roste. Jedna ze zakladatelek českého chovu paní Zlata Homolková je nyní jednatelkou Klubu karelských medvědích psů a lajek, pořádá klubové výstavy, setkání příznivců těchto plemen a vydává asi třikrát ročně klubový zpravodaj.
     
      Již více než dvacet let provozuji myslivost, ale nikdy jsem neměl svého loveckého psa, po kterém jsem velice toužil. Můj otec, dříve dlouhodobý myslivec, sice choval české fousky, ale když ten poslední zahynul na silnici, vypadalo to, že již nikdy žádného psa mít nebudeme. V roce 2002 jsem měl to štěstí zúčastnit se ve Finsku desetidenního lovu jeřábků, tetřívků, tetřevů, ale především losů v karelské tajze. Tam jsem v praxi poprvé poznal "kareláky". Houževnaté, nenáročné a vytrvalé psy. Dlouhé hodiny s hlasitým štěkotem pronásledovali s vysílačkami připevněnými na speciálním obojku losy, kteří si byli dobře vědomi toho, že jim jde o holý život. Vůdci těchto psů pomocí vysílaných signálů z psova obojku lokalizovali směr unikající zvěře a mobilními telefony informovali ostatní lovce. Ti se velice rychle a operativně snažili auty přemístit do míst předpokládaného úniku zvěře, což se podařilo jen zřídka. Po takové jedné celodenní a nakonec úspěšné "štvanici" nám večer na lovecké chatě naši finští přátele ukázali na mapě trasu unikajícího losa. Vzdálenost, kterou celý den unikal, jelikož byl uloven až navečer, neustále v těsném kontaktu neúnavně pronásledován karelskými medvědími psy, byla opravdu ohromná. Tímto výkonem si ve mně našli "kareláci" velkého příznivce. Navíc jsem je viděl při práci při lovu pernaté, kde byli také velkými pomocníky.
      V době, kdy se nezadržitelně blížily mé kulatiny, založila chovnou stanici ,,kareláků" má kamarádka Lenka Krejcarová, která je také aktivním myslivcem. Svoji fenu dovezenou z Finska úspěšně nakryla vynikajícím psem (Argon Arfus). Fena Sára (Lappion Kiva) se brzy začala kulatit a já se nemohl dočkat konce února, kdy se štěňátka měla narodit. Čas plynul a konečně jsem si mohl přivézt svůj narozeninový dárek, překrásné štěňátko karelského medvědího psa, fenu Assi od Starých dubů.
      V širokém okolí našeho bydliště žádný jiný "karelák" není, proto se většina kamarádů myslivců divila, co to mám za psa. A já měl jediný cíl - udělat z Assinky lovecky upotřebitelného psa. S výcvikem jsme začali již v jejím útlém věku, což se opravdu osvědčilo. Já se jí a jejímu výcviku věnoval každý den po příchodu ze zaměstnání, a otec v době, kdy jsem nebyl doma.
      Jako první jsme vybrali podzimní zkoušky. Pro "kareláka" velice neobvyklé, ale proč ne. Bezvadně aportovala pernatou zvěř, kuny, kočky, akorát z neznámého důvodu nechtěla nosit zajíce. Ale i to se časem změnilo. Pohled na to, jak nádherně vypracuje vlečku se zajícem, donese a předá, byl opravdu radostný. Zrovna tak vodní práce. Vyhledávání a aportování ulovených kachen jak v mělké, tak v hluboké vodě je její vášeň. A tak jsem podal přihlášku a v určený den na podzimní zkoušky dorazil. Setkal jsem se s mnoha nechápavými pohledy, co tam s tím "karelákem" chci. Když jsme přišli na řadu, já se představil a nahlásil panu a paní rozhodčí, tak starší zkušený pan rozhodčí pravil: "Hlavně aby ti hnedka neutekla, až ji pustíš". Jeho zřejmá nedůvěra nás ale vůbec neodradila ani nepohoršila. Assi předvedla vše, co se naučila, opravdu skvěle, včetně hlasitosti na stopě. Při závěrečném vyhodnocení byla vyhlášena jako vítěz. To nikdo z přítomných vážně nečekal.
      Jako další zkoušku jsme zvolili barvářské zkoušky. Dosažením maximálního počtu bodů získala i zde první cenu. Tím jsme postoupili do soutěže barvářů Pardubického kraje. Soutěž probíhající ve svitavských lesích byla poměrně náročná, ale vzorně připravená a rozhodčí posuzovali přísně, leč spravedlivě. Byl to den plný napětí a trochu i nervozity. Jen dva psi dosáhli maximálního počtu bodů, a to moje Assi a dlouhosrstý jezevčík. V celkovém pořadí jsme sice získali místo druhé, ale to naší radost vůbec nezmenšilo. Ani na mezinárodní výstavě v Brně jsme nezůstali pozadu, což dokazují získané tituly CAC, CACIB a BOB.
      Při běžném provozu myslivosti ji beru téměř všude s sebou. Při čekané na kazatelně ji vynesu nahoru a když sedím na posedu, tak vzorně leží dole. Vždy předvedla naprostý klid jak před, tak po výstřelu. Na šoulačky zásadně nebereme vodítko, chodí naprosto vzorně u nohy na volno. Toto jsem cvičil již od prvních okamžiků, kdy se stala součástí naší rodiny. Když jsme štěně měli doma necelý týden, a sotva jsme se trochu skamarádili, vzal jsem ji na první vycházku do lesa. Auto jsem zaparkoval vedle lesní cesty, po níž jsem chtěl dojít k několik set metrů vzdálenému posedu. Fenka v té době samozřejmě ještě nechtěla chodit na vodítku, teprve se seznamovala s obojkem. Vyložil jsem ji z auta, sobě na krk pověsil nezbytný dalekohled, rázným krokem vyrazil směrem k posedu a zdánlivě jsem si štěněte nevšímal. Chvíli něco pro ni zajímavého prověřovala na kraji cesty, ale záhy zjistila, že jediný, koho v tomto novém neznámém prostředí zná, jsem já a rychle se vzdaluji, tak všeho nechala a rychle za mnou přiběhla. To byl počátek onoho volného následování, kdy Assi začala chápat, že se musí držet svého pána, aniž by byla pevně uvázána. A já to v ní cílevědomě a důsledně neustále prohluboval až do zkoušek.
      Při pochůzkách v lese velice často narazíme na zvěř na krátkou vzdálenost, ale ona se bez mého povelu ani nehne. Jen vše v tichosti sleduje. Pokud ji pošlu prohledat nějakou houštinu, tak nalezenou zvěř zahlásí a do patnácti minut se vrací. Z vlastní zkušenosti z lovu ve Finsku jsem poznal, že "kareláci" nemají snahu strhnout ani slabou losí zvěř pouze ji stavět neustálým hlasitým obíháním do příchodu lovce, který by měl dostat šanci k úspěšné ráně.
      Je vášnivým aportérem. Zvěř bere "po svém", ale u tohoto plemene to není nijak na závadu. Velice si vážím především toho, že žádnou ulovenou drobnou zvěř nezapře a vždy ji přinese. Na podzimních honech to již mnohokrát dokázala. Například již po odtroubení konce leče jsme stáli v hloučku a ona ledabyle odběhla do porostu a přinesla zhaslého zajíce nebo bažanta.
      Dnes máme svoji vlastní chovatelskou stanici s názvem ASSI KAVON i webové stránky na adrese lide.uhk.cz/~dostahu1.
      Na závěr chci říci, že je to fena velice inteligentní, společenská, vyrovnané povahy a je plnohodnotným členem naší rodiny.
      Myslivosti a kynologii zdar!



Stručný standard KARELSKÝ MEDVĚDÍ PES
(Karjalankarhukoira)

ČÍSLO FCI: 48
ZEMĚ PŮVODU: Finsko
KLASIFIKACE FCI: Skupina 5 (špicové a původní plemena), Sekce 2 (severští lovečtí psi); zkouška z výkonu pouze v severských zemích (Norsku, Švédsku a Finsku).
POUŽITÍ: pes využívaný k zadržení zvěře při lovu losů a medvědů. Nadšený lovec, velmi nezávislý, ale dobře spolupracující při lovu, kdy štěkáním označuje pozici zvěře. Má velmi ostré smysly, zejména čich, proto je toto plemeno vhodné pro hony na velkou zvěř. Také má velmi dobrý orientační smysl.
KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: za přímého předka tohoto plemene se považuje pes "Komi", také nazývaný Zyrianský pes. Původní prapředek této rasy pocházel nicméně z Karélie, kde byli tito psi využíváni k lovu zvěře. Šlechtění započalo v roce 1936 s cílem vytvořit robustního psa, který vyštěkává velkou zvěř. První standard byl kodifikován v roce 1945, o rok později byli již zaregistrováni první psi. V současnosti je plemeno ve Finsku poměrně rozšířené.
CELKOVÝ VZHLED: středně velký, mohutný a silný pes, mírně delšího formátu, s hustou srstí a vztyčenýma ušima.
HMOTNOST: psi 25 - 28 kg, feny 17 - 20 kg.
VÝŠKA: v kohoutku ideálně 57 cm u psů, 52 cm u fen, s tolerancí +/- 3 cm.
SRST: krycí srst je hrubá a rovná. Na krku, hřbetu a horní straně stehen delší než jinde. Podsada je měkká a hustá.
BARVA: černá, může být matná nebo mírně dohněda. Většina jedinců má výrazné bílé znaky na hlavě, krku, hrudi, břichu a končetinách.
POVAHA: vyrovnaný, poněkud rezervovaný, ale odvážný a vytrvalý pes. Velmi sebevědomý, může být agresivní vůči ostatním psům, ale nikdy vůči lidem. Velmi vyvinutá bojovnost.
POHYB: lehký, prostorný a bez námahy. Snadno přechází z klusu do běhu, který je jeho nejpřirozenějším pohybem. Končetiny se pohybují paralelně.
ZASTŘEŠUJÍCÍ KLUB V ČR: Klub karelských medvědích psů a lajek Praha
http://sweb.cz/karelajky

Fotogalerie

Zpracování dat...