vychází v 4:59 a zapadá v 21:10
vychází v 22:30 a zapadá v 5:54
 

Časopis Myslivost

Memoriál Miloše Doubka pohledem nových zkušebních řádů

Lovecký pes 2/2007, str. 12  Jan KESNER
Ve dnech 21. - 22. 10. 2006 jsem se zúčastnil honičských zkoušek na OMS Blansko, které byly pořádány jako již třetí ročník memoriálu významného moravského kynologa Miloše Doubka. Spolupořadatelem této soutěže byl Bassetklub ČR.
Jako oba předcházející ročníky byl i tento zajištěn pracovníky Školního lesního podniku Křtiny v honitbě Masarykovy university Brno na polesí Habrůvka. Kolegové z Blanska mají vekou výhodu, že je v jejich obvodu tato honitba, protože nejen zazvěřením, ale i snadnou a rychlou dostupností všech disciplín v blízkosti Dykových školek, kde měla celá akce zázemí, je tato lokalita velmi výhodná. Nutno předeslat, že přálo i počasí, tak si všichni mohli vychutnat krásnou podzimní přírodu Moravského krasu.
      První den, kdy probíhaly naháňky, jsme již ocenili novinku ZŘ, kdy mohlo být několik startujících oznámkováno v disciplínách nahánění a hlasitost na vysoké zvěři. V lečích bylo dostatek zvěře, aby mohli být soutěžící objektivně ohodnoceni. I tady se však projevilo to, co vídáme v poslední době často na HZ, že startují mladí psi, kteří nemají zkušenosti z lečí a právě u nich se projevuje kratší hledání, slabá vytrvalost a krátké honění (myslím, že tento název z původních ZŘ je vhodnější než nahánění, tato disciplína je u LZ a BZ).
      Podle nových ZŘ se disciplína ochota k práci na černou zvěř zkouší v lečích, v obůrce jen v případě, že tato možnost nebyla. Je to velmi přínosná změna a více se přibližuje myslivecké praxi. Bohužel už není popsáno, jak v leči tuto disciplínu hodnotit. Obávám se, že pokud se nevydá jednotný výklad jak hodnotit, bude se známkovat ne vždy stejně a objektivně. Všichni, kdo se zúčastňujeme ZH a loveckých akcí na černou víme, že ne každý pes, který hlásí stopu divočáka je na něj ostrý. Viděl jsem spoustu psů, kteří perfektně hlásí stopu, za divočáky jdou daleko z leče, ale když se jim černá zastaví, úplně klidně ji zapřou a neprojeví žádnou ostrost. Nedostatečný výklad jak tuto disciplínu hodnotit by mohl svádět k tomu takovéto psy nadhodnocovat. Jako vodítko k hodnocení bych doporučil Skúšobný poriadok pre skúšky duričov, který platil pro ČMS od r. 1978. Cituji: "Když pes po setkání s divočáky ustrašeně odběhne k vůdci nebo k jiné osobě, hledajíc u nich ochranu a divočáky ani neohlásí, dostane z ostrosti známku 0. Když je třeba psa u černé zvěře stále povzbuzovat, jinak by u ni nezůstal, hlásí ji jen, když je vůdce v jeho blízkosti, dostane známku 1. Když pes v houštině narazí na černou, krátce ji zahlásí, potom však odbíhá k vůdci, po pobídnutí se k ní znovu vrátí, hlásí ji, případně krátce popožene, dostane známku 2. Psa, který při naražení na divočáky obíhá z dálky houštinu, ale bez povzbuzování je vytrvale hlásí a neopouští je, hodnotíme známkou 3. Psa, který u divočáků projevuje mimořádný důraz, vytlačuje je hlasitě z houštiny, je s nimi ve stálém kontaktu a vytrvale a hlasitě je sleduje, hodnotíme známkou 4. Když pes projeví po začátku potřebnou ostrost na divočáka, ale potom se od něj vzdálí, není možno ho z ostrosti vysoko hodnotit. Je třeba mít na zřeteli, že v praxi je výhodnější mít méně ostrého psa, který u divočáků, i když ve větší vzdálenosti setrvá a vytrvale je hlásí, než velmi ostrého psa, který divočáka po krátké potyčce opouští." Tolik citát. Pokud se bude tato disciplína takto správně hodnotit v lečích, neobstojí námitka, že psy nelze objektivně posoudit, protože nemají shodné podmínky. Ale o tom už jsou zkoušky honičů, které se podle mě nejvíce svým obsahem přibližují myslivecké praxi! A proč bych měl psa, který sám najde divočáky, hlásí je, vytlačí z houštiny, potažmo z leče, ještě zkoušet na obůrce? Viděl jsem i případ, kdy zkušený, vynikající honič praktik poté, když byl na soutěži vypuštěn k ohrádce s divočákem, si ho ověřil a vydal se hledat zvěř do přilehlých porostů. Na soutěži v Křtinách byl v leči z ochoty ohodnocen jeden pes, který divočáky hlásil na místě a posléze z houštiny vytlačil.
      Další novou záležitostí na ZH je šlapaná a současně kapaná stopa. Je to určitě opět přiblížení se praxi, ale kladení takových stop je velmi náročné na čas a hlavně počet personálu a rozhodčích, protože stopu musí po zkušenostech z těchto zkoušek připravovat nejméně dva. Proč se opět nevrátit k tomu, když jsme mohli posuzovat dosled na stopě zvěře, která se postřelí v průběhu zkoušek? Mnohdy bychom ušetřili čas například na další leč.
      Tímto článkem nechci poučovat, jak má kdo zkoušet a vůbec už ne kritizovat nové ZŘ. Chci jen vyjádřit svůj názor, podělit se o svoje poznatky a doufat, že tím částečně přispěji k sjednocení posuzování některých disciplín na ZH, případně otevřu diskusi na toto téma.
      Na třetím ročníku Memoriálu Miloše Doubka letos zvítězili teriéři. Nejlépe byl hodnocen border terier Hax z Měnínského lesa vůdce Ing. Chyby, na druhém místě se umístila fena Bona Merom se svým vůdcem Jiřím Maškem a třetí fena border teriéra Gwendy Vakuc Václava Kučery jako jediná získala titul Diviačiar.
      Personál ŠLP Křtiny pod vedením ředitele Ing. Martínka CSc. zajistil profesionálně přípravu celé soutěže včetně vynikajících trubačů.
      Děkuji závěrem všem, kteří se na tak náročných zkouškách, jakými zkoušky honičů jsou, podíleli, vůdcům za sportovní ukázněné vystupování a svým kolegům rozhodčím za perfektní výkon. Ať žije 4. ročník Memoriálu Miloše Doubka pořádaný v roce 2008!

Fotogalerie

Zpracování dat...