vychází v 4:59 a zapadá v 21:10
vychází v 22:30 a zapadá v 5:54
 

Časopis Myslivost

Zajíc kontra pes aneb Zaječí kalvárie

Lovecký pes 2/2007, str. 13  Evžen VYSKOČIL
Zajíc kontra pes aneb Zaječí kalvárie
Lidé žijící na vesnici, zvláště na jejích okrajích, jsou v denním styku s okolní přírodou a tak není divu, že občas zažijí nevídané události. S jedním příběhem se mi svěřil synovec Roman.
Bylo to v létě roku 2006, když poklidný spánek rodiny vyburcoval nebývalý štěkot Debiny, který nebral konce. Debina je mohutný pes labradorského retrievera, černý jako uhel, s loveckými instinkty, ale jinak velký dobrák, ke všem přítulný.
      Jarmila, Romanova žena, už hodnou chvíli do manžela strká, aby se probral. "Neslyšíš ten neustálý štěkot? Copak Debina může mít?
      Romanovi se z teplé postele vůbec nechtělo. "To bude asi ježek", snaží se jí odbýt. "Jen se jdi podívat, to přece není normální", nedá mu žena pokoj. Roman ještě celý rozespalý se vleče na dvůr. Jarmila v noční košili jako přízrak pobíhá kolem. Ve světle baterky zahlédne Roman psa jak zuřivě doráží na něco mrňavého, co se hýbe v bazénu. Že by kočka nebo zaběhlý králík? "Proč tak štěkáš Debino?", uklidňuje Roman svého psa. Jak přichází blíž, poznává, že z posledních sil se v bazénu plácá zajíc. "Tomu bych ani ve snu neuvěřil, nebo jsem se ještě ze spánku neprobral", říká si v duchu. Rozvášněného strážce domu odvádí do boudy a jde si prohlédnout nebohého mořeplavce.
      Všechno se mu vyjevuje. Zajíc našel díru v plotě a chtěl si pochutnat na šťavnaté travičce. Vypuštěný pes ho brzy navětřil a hnal se za snadnou kořistí. Vyděšený zajíc v divokém úprku nevnímal vodu a vběhl rovnou do bazénu. Plný strachu plaval z jednoho konce na druhý, ale sotva přistál u kraje, už nad sebou viděl psí tlamu s hrůzostrašnými zuby jak se chystá zakousnout do jeho šíje. Ač už umdléval, obrátil se a plaval zase na druhou stranu. Smrtelná hra "kdo z koho" pokračovala za mohutného psího štěkotu dál. Nebýt dvounohého zachránce, asi by ve vodě vypustil duši.
      Když Roman ušáka celého zmáčeného vytáhl, měl smrt na krajíčku. Chvěl se po celém těle, ani se nebránil a zřejmě byl nakonec rád, že po osušení a ohřátí byl vrácen zpět do volné přírody. Původně Roman uvažoval, že by mohl dát zajíce na nějaký čas do prázdného kotce ke králíkům, ale manželka jeho zámysl kategoricky odmítla. Bylo by to pro něj jen trápení v omezeném prostoru a možná i pozvolné umírání. Jen ať si ještě užije svobody.
      Avšak to ještě zdaleka není konec našeho příběhu. Když se zajíc trochu vzpamatoval a okřál na duši, přicupital nedaleko k plotu, počkal si až se objeví nenáviděný hafan, postavil se na zadní a zaječí řečí mu povídal: "Jen si štěkej až do ochraptění ty škaredé psisko, já se tě už nebojím! Přes plot na mne už nemáš!" Tuto provokaci předvedl ještě několikrát a dokonale se tak svému pronásledovateli pomstil.
      Pak se řekne "hloupý janek". Jistě si myslíte, že jde o mysliveckou latinu, ale vše se opravdu skutečně událo.
Zpracování dat...