vychází v 4:59 a zapadá v 21:10
vychází v 22:30 a zapadá v 5:54
 

Časopis Myslivost

Šťastné shledání

Lovecký pes 4/2007, str. 14  Jarda Bubu NOVOTNÝ
Příběh, který chci vyprávět, se stal před pěti lety koncem léta, tedy v době, kdy je počasí již dosti proměnlivé. Ten čas blížícího se podzimu mám velmi rád, neboť naše lesy a vrchoviny opouštějí turisté.
Naopak můžete potkat myslivce, v krajním případě skalního trempa, s nimiž se pozdravíte, prohodíte pár slov a jdete zase dále. Je to čas, kdy můžete v pozdních odpoledních hodinách spatřit vysokou, lišku či probouzející se rodinku divočáků.
    Tenkrát bylo pozdní nedělní odpoledne a já se ploužil s naším dvouletým jezevčíkem Badem po brdských hřebenech. Na pěšince ve smrkovém mlází se za mírnou zatáčkou proti nám, ve vzdálenosti asi šesti metrů, objevila kuní rodinka, tedy oba rodiče se dvěma mláďaty. Nezaváhal jsem ani vteřinu a Bada vypustil. Nastal pěkný šrumec. Badík se mezi kuny vřítil a nevěda, kam dříve skočit, zahnal na nejbližší strom obě mláďata, která se ve výšce tří metrů zavěsila naducanými bříšky na první silnější větev a se zájmem pozorovala, co to do toho psa dole vjelo. Ale ten už se hnal dále za jedním z rodičů, který bleskurychle zmizel ve větvích dalšího stromu. Druhý rodič to metelil co nejrychleji mohl a zachránil se v hustém porostu.
    A tím vlastně celá historka začíná. V tom mlází totiž trávil odpoledne jelen osmerák, který to ze strachu o svůj život vzal přes paseku do hustých brdských hvozdů. A Badík, konečně vidíc svoji obět, se řítil za ním. Jeho hlášení ale znělo čím dál tím slaběji, až utichlo docela. Bad byl celkem naučený na píšťalku, ale v tomto případě zněl její hlas marně. Ten, kdo zná jezevčíky, jistě ví, že jakmile zvěř uvidí, zavěsí se na její pach a je konec. To jsem si uvědomil po chvíli marného pískání i já a vrátil se na místo původního děje. Mláďata kuny byla stále na stromě, ale za stálého volání rodičů si dodávala odvahy a pomalu šplhala stále výš a výš.
    Ale já začal mít jiné starosti. Jezevčík se obyčejně vrací po své stopě, nebo ho najdete sedět u vrátek domku, popřípadě u auta. Seděl jsem na pařezu hluboko v lesích a daleko od auta. Začalo se smrákat a co bylo horší, i drobně pršet. Opustil jsem pařez a vydal se k autu. K němu jsem dorazil až za tmy, ale pejsek tam nebyl. Stále pršelo, tak jsem sundal tornu, dal do ní zbytek svačiny, na tažné zařízení auta přivázal svoji bundu a s vědomím, jak jsou brdská pohoří rozsáhlá, vydal jsem se ho autem hledat. Hlavu vystrčenou z auta a pískaje jsem se snažil dělat Badovi v širokém kruhu stopu. Marně.
    Do Prahy jsem se vrátil ve dvě hodiny ráno. Doma jsem si vlezl do postele, ale již ve čtyři hodiny jsem vzbudil mladšího syna a řekl mu, co se stalo. Narychlo jsme sestavili pátrací plán a vyrazili do deště. Auto jsme nechali na obvyklém místě na kraji lesa a ještě za šera se vydali našlápnout čerstvou stopu. Po cestě jsme se zastavili v hájovně, u kočího a dřevařů. Přes Knížecí studánky, Stožec a Kytínské louky jsme prošli hřebeny ve velkém kruhu. Na oběd jsme zarazili v Kytíně a všude vyprávěli, co se nám přihodilo. Místní lidé nám přislíbili pomoc.
    Po obědě za stálého deště jsme vyrazili v menším kruhu znovu, tentokrát po vnitřní části hřebenů s trempskými kempy, kterých je v této části lesů poměrně dost. K večeru jsme se vraceli k autu unavení, hladoví, promoklí, ale s přesvědčením, že další den rozšíříme svoje pátrání na opačnou stranu hřebenů. K našemu překvapení se ale od auta oddělila zplihlá postava našeho pejska. Přiběhl k nám za tichého kňučení a intenzivního vrtění proutkem. Radost byla obrovská a jen v hloubce jeho pohledu jsem vyčetl otázku: "Kde jste a proč jste mě tu nechali tak dlouho čekat?"
    Ale to ještě není konec příběhu. Z dálky se k nám blížil jakýsi trempík s usárnou na zádech. Pozdním autobusem, pěšky z Mníšku a s příslibem dvoudenní dovolené se vydal na pomoc Badovi. Ledacos jsem zažil a viděl, ale tohle bylo i na mě moc. Chtěl bych alespoň takto poděkovat všem, kteří nám tenkrát při hledání našeho jezevčíka pomáhali. Dnes je z Bada starší, již usazený, ale pro myslivost stále zapálený pán.

Fotogalerie

Zpracování dat...