vychází v 4:59 a zapadá v 21:10
vychází v 22:30 a zapadá v 5:54
 

Časopis Myslivost

Zajímavosti ze světa myslivecké kynologie

Lovecký pes 4/2007, str. 16  Vladimíra TICHÁ
Pokud si někdo dá práci a bude sledovat jak probíhal vývoj psích plemen, zjistí, že běžel a běží v souladu s vývojem lidské společnosti.
Obzvláště to platí u plemen loveckých, na kterých je znát, jak se měnily při lovu používané zbraně a s nimi i požadavky na práci psa. Velký vliv na způsob lovu a tedy i používaná plemena psů měl vynález palných zbraní. Právě s ním souvisí vznik plemen stavěcích psů - ohařů. Velmi žádaný byl pes, který zvěř našel, označil (vystavil) a zvedl až na povel lovce. Tehdejší pušky asi byly pro své majitele zázrakem techniky, ale nabít je trvalo dlouhou dobu. Pokud by pes zvěř příliš brzy "vypíchl", zmizela by dřív, než si lovec pušku připravil k výstřelu. Vznik palných zbraní ale také do určité míry znamenal zánik některých plemen nebo spíše velkou změnu v jejich pracovním využití. A tak se některá původně ryze lovecká plemena přesunula mezi psy společenské nebo sportovní.
    Do této kategorie patří i skotský jelení pes, jehož oficiální název zní deerhound. Ze jména tohoto plemene vyplývá odkud pochází a také která zvěř byla jeho pomocí lovena. Dokonce je možné v literatuře najít speciální označení lovu - deerhunting. Lovec většinou lovil se dvěma či více psy a jeho zbraní byl luk a šípy a eventuálně i kuše. Úkolem psů bylo dostihnout a strhnout poraněného jelena. Asi je zbytečné vysvětlovat, že to nebyla práce jednoduchá, že nepostrádala nebezpečí a že vyžadovala od psů rychlost, dobrý nos a také dobrý odhad situace.
    S nástupem palných zbraní ztratil lov pomocí deerhoundů smysl a na jejich místo při lovu jelenů nastoupila spíše plemena barvářů. Plemeno se ale přece jen v zemi svého původu udrželo a chová se dodnes. Po praprapředcích zdědilo rychlost i zájem o zvěř. V úvodu standardu, kde je řeč o využití plemene, je u deerhounda napsáno: "dostihový pes, lovecký pes, společenský pes". Jako lovecký pes ale u nás nemůže být, vzhledem ke znění Zákona o myslivosti, využíván. Kohoutková výška se u skotského jeleního psa pohybuje okolo sedmdesáti centimetrů a to je přece jen moc.

Fotogalerie

Zpracování dat...