vychází v 4:59 a zapadá v 21:10
vychází v 22:30 a zapadá v 5:54
 

Časopis Myslivost

Otazníky kolem reprodukce 6.

Lovecký pes 06/2007, str.8  Vladimíta TICHÁ
„Slovo reprodukce je možné vysvětlit jako zajištění potomstva. Z hlediska chovu psů ji můžeme rozdělit do dvou částí, které od sebe odděluje porod. První část v sobě zahrnuje krytí a březost a druhá část pak odchov štěňat z přednášky MVDr. Jana Kollera
Porod feny je pro jejího majitele nebo držitele velkým předělem a jeho pozornost se od feny začíná postupně přesouvat k jejímu potomstvu. Ti zvláště dychtiví začínají zkoumat, jak které štěně vypadá a představují, si kolik titulů jednou získá. Novorozené štěně se ale zatím, víc než představitelům určitého plemene, podobá poloutopené myši. Zdá se být hubené, křehké a jaksi neúměrně dlouhé. Zdánlivá křehkost bývá důvodem, pro který se zvláště někteří městští chovatelé štěňat neradi dotýkají a obtížně snášejí způsob, jakým se svým potomstvem zachází fena matka. Jí ovšem vede instinkt a ten říká, že takové štěně hodně vydrží. Kdyby tomu tak nebylo, nemohlo by nakonec přežít ani porod. Fena štěňata pod sebou rovná, zdá se, že se snaží lehnout přímo na ně a usilovně je olizuje. Její činnost není samoúčelná. Štěňata je třeba osušit a zahřát a také je nutné jim co nejdříve zabezpečit výživu, postrčit je tedy co nejblíže ke strukům nebo si lehnout tak, aby k nim snadno dosáhla. Štěně opravdu vydrží hodně, ale určitě ne úplně všechno. Zvláště u těžších plemen v tomto období hrozí nebezpečí, že fenka štěně zalehne nebo spíše je přimáčkne ke stěně boudy nebo porodní bedny a vzhledem k její váze to štěně nemusí přežít. Proto se doporučuje umístit po obvodu porodní bedny nebo boudy cca ve výšce 5 cm hranol, který zabraňuje tomu, aby se fenka o stěnu opřela v celé ploše. Zvláště začínající chovatelé mají někdy snahu feně s péčí o potomstvo pomáhat. Některá fena pomoc svého člověka opravdu potřebuje, ve většině případů je však lidská snaha spíše škodlivá. Naopak nejvíce problémů nastává tam, kde chovatel feně do její instinkty vedené činnosti příliš zasahuje. Právě tady lze často hledat důvod, pro který fena štěňata přenáší z místa na místo a hledá pro ně úkryt před lidskou aktivitou, nebo proč se je snaží zakrýt svým tělem před hrozícím nebezpečím a v důsledku toho jim možná i ublíží. Fena po porodu potřebuje klid a rozumný chovatel vše sleduje s určitým odstupem a zasáhne jen v nezbytně nutném případě. Přesto svým přístupem může vývoj štěňat v prvních dnech života ovlivnit. Do této oblasti patří dříve zmíněná úprava boudy nebo porodní bedny, která možná ochrání štěně před zalehnutím, patří sem ale např. i rozhodnutí, kde vlastně bude fenka vrh rodit a odchovávat. Je třeba najít prostor klidný, suchý a bez průvanu. Často se vedou dohady o tom, čím boudu nebo porodní bednu vystlat. Měl by to být materiál, který se snadno udržuje a který je pro štěňata v rámci možností bezpečný. Pozor na různé staré deky (mají nepříjemnou nasávací schopnost a štěňata pak dost často leží ve vlhku), staré povlaky na polštáře nebo peřiny (štěňata jsou schopna do nich zalézt a udusit se) a pozor na piliny (štěně je dokáže vdechnout a také se dokáží na štěně nalepit). Řada lidí má výborné zkušenosti s jemným senem, s osuškami, dětskými plínkami atd. Některé z čtyřnohých matek se v prvním týdnu po porodu ke svému potomstvu nechovají příliš laskavě. Snaží se mít štěňata neustále u struků a nese velmi nelibě, pokud některé "zabloudí" k hrudním končetinám či hlavě. Jejich přístup je pochopitelný, nesmějí to ale přehánět. Jsou feny, které z jejich hlediska neposlušné štěně dokáží poranit a někdy dokonce i zakousnout. Pak je na místě přemýšlet nad tím, co fenu k nežádoucím reakcím vede, a pokud je to možné, příčinu odstranit. Velkou roli zde opět hraje klid, který je feně dopřán a také stav všech štěňat. Pokud některé z nich zaostává ve vývoji, nepřijímá potravu a naříká, je fena neklidná a reaguje nepřiměřeně i na situace, které by ji normálně nechaly klidnou. Jsou i jiné příčiny, které mohou způsobit, že fena zadáví celý vrh. Mezi ně např. patří nedostatek tekutin nebo potravy. Lze jen doufat, že tyto důvody v našem chovu nenajdeme. V některých případech instinkt feně říká, že s určitým, pro chovatele zcela bezproblémovým štěnětem, není něco v pořádku. Snaží se je odstranit z houfu těch "normálních" a spoléhá na to, že prochladlé a hladové štěně nepřežije. Některá z fen takové štěně sama zakousne. V tomto případě fena útočí jen na určité štěně a k ostatním se chová s něžností a péčí opravdové matky. Jsou ovšem feny, které se vůči vlastnímu potomstvu chovají agresivně a nemají k tomu žádný důvod. Pak je třeba velmi důrazně dát najevo, že něco takového je nepřípustné. U některých matek se podobné nežádoucí chování objevuje pravidelně u každého vrhu a jsou i feny, které se o své novorozené potomstvo odmítají starat. Důvodem pro zmíněné poruchy chování může být nemoc nebo těžký porod a nikoho asi nepřekvapí, když se do problémů dostane fena po císařském řezu. Příčinu lze ale hledat i v štěněčím věku feny, v období tak zvané ranné socializace. Způsob, kterým toto období prožila a informace, které získala, ovlivňují celý její život a mohou mít samozřejmě dopad i na její přístup k mateřství. Roli hraje i genetika, tedy to, co fena zdědila po svých předcích. Chovatel musí nad chováním feny přemýšlet a měl by být schopen z něj udělat správné, i když možná nepříjemné závěry. Fena, které chybí základní mateřské instinkty, prostě do chovu nepatří a vůbec nezáleží na tom, zda se jedná či nejedná o jedince mimořádně kvalitního z hlediska výkonu nebo exteriéru. Normální mateřské chování je určitě důležitější než všemožné tituly. Většinu lidí, po skončeném porodu zajímá kolik štěňat se narodilo a jaké je zastoupení psů a fen. Snad už jsou za námi doby, kdy chovatelé žádali veterináře, poradce chovu nebo zkušenější kolegy, aby jim přišli stanovit pohlaví štěňat. Pro ty, kteří si s problémem nevědí rady, existuje jednoduchá poučka. Fenka má malý střapeček pod ocáskem, mezi pánevními končetinami a pejsek skoro uprostřed bříška. Chovatel by se ale měl zajímat i o další věci. Velmi důležitá je těsně po porodu provedená kontrola zdravotního stavu štěňat nebo spíše toho, co můžeme na první pohled vidět. Do této oblasti patří např. vyloučení možných vrozených vad typu neuzavřených lebečních švů, rozštěpy patra či čenichu, neuzavřené břišní dutiny nebo špatně vyvinuté končetiny Pokud chovatel některou uvedenou či neuvedenou vadu zjistí, měl by se poradit s veterinářem a v případě nutnosti okamžitě zkrátit trápení postiženého štěněte. Existují i vrozené vady, které na první pohled není vidět a které většinou odhalí až pitva utraceného nebo uhynulého štěněte. Velmi často se jedná o nedostatky ve vývoji některého orgánu, které způsobí, že štěně nepřibývá a okamžitě nebo s časovým odstupem ztrácí zájem o pití. Podobné potíže mohou mít i řadu jiných, často obtížně odhalitelných příčin. Je nesmírně smutné dívat se na novorozeného tvora, který člověku pomalu před očima odchází. Většina chovatelů se snaží postižená štěňata zachránit. Někdy se to povede, častěji však ne. Takové nepijící štěně je pro fenu zdrojem stresu a může ovlivnit kvalitu její péče o ostatní potomky. Rozumný chovatel se asi pokusí slabší štěně zachránit. Vidí-li však, že jeho péče nemá očekávaný efekt, zkrátí trápení štěněti, feně a nakonec i sám sobě. Při pohledu na šest silných a hravých štěňat, mezi kterými se "schovává" jedno "hubeňoučké" štěně, které nedosahuje ani 1/3 váhy svých sourozenců člověk zvažuje, zda si chovatel, který něco podobného dopustil, uvědomuje, co může v budoucnosti malého neduživečka a asi i jeho majitele očekávat. Možná si připadá jako zachránce života, ale přemýšlí i nad jeho kvalitou? V poměrně krátké době po porodu může čekat chovatele důležité rozhodnutí. U více početných vrhů je třeba zvážit, zda je fenka schopná celý vrh uživit. Dříve bylo jasně dáno, že ve vrhu smí chovatel ponechat pouze šest štěňat. Dnes se otázkou usmrcení zvířete zabývá Zákon na ochranu zvířat proti týrání, který říká že: "Nikdo nesmí bez důvodu usmrtit zvíře" a velmi v této oblasti ovlivnil i kynologické předpisy. Příkaz utrácet nadpočetná štěňata v nich nesmí být zakotven. Zákon dokonce přesně vymezuje důvody k usmrcení zvířete. Z hlediska kynologického jsou zajímavé body, které říkají, že důvodem k usmrcení je: - slabost, nevyléčitelná nemoc, těžké poranění, genetická nebo vrozená vada, celkové vyčerpání nebo stáří zvířete, jsou-li pro další přežívání spojeny s trvalým utrpením - bezprostřední ohrožení člověka zvířetem - nařízené mimořádné veterinární nebo hygienické opatření při ochraně před nákazami - regulování populace zvířat v lidské péči a volně žijících zvířat Dříve platný předpis požadující maximálně šest štěňat ve vrhu určitě nebyl ideální. Leckomu přišlo kruté utrácet jinak zdravé štěně jen proto, že se narodilo sedmé nebo osmé. Normální zdravá fena dokáže vyživit osm až deset štěňat. Některá více, některá méně. Pokud počet štěňat přesahuje schopnosti feny, může chovatel obstarat kojnou fenu. Nemusí to být vždy jednoduché, protože složení mléka se u feny v průběhu laktace mění. Např. není rozumné dávat novorozená štěňata pod fenu, která kojí svůj vrh šestý týden. Chovatel samozřejmě může sám štěňata přikrmovat. Na trhu je celá řada přípravků a leccos je možné využít i z domácích surovin. Může asi také uvažovat o výše zmíněné regulaci, ale pak by měl počítat s tím, že názory na to, zda utrácení štěňat z vícečetných vrhů je či není regulací populace a do jaké míry má člověk právo utrácet zdravá štěňata, se velmi rozcházejí. Určitě není jednoduché zvolit ten nejlepší přístup. Každá z možností má svá úskalí a bude mít svoje příznivce i odpůrce. Určitě je ale třeba postupovat tak, aby výsledkem nebyla nemocná a vyčerpaná matka fena a vyhublá, psychicky narušená a "podtržená" štěňata. Člověk přece není chovatelem proto, aby v rámci své stanice několikrát "otočil abecedu". Chceme nebo bychom spíše měli chtít, aby naše odchovy žily příjemný "psí" život, aby dělaly radost a potěšení nám i svým novým majitelům a aby byly schopné odvádět práci, která se od nich očekává. To všechno může splňovat jen zdravý a vyrovnaný pes. Čím méně se feně "do vrhu" sahá, tím lépe. Zvláště pro začátečníka je ale obtížné rozlišit, co je ještě normální a kdy je třeba, aby se do péče o štěňata zapojil. Důležité z tohoto hlediska je chování feny samotné a hlavně pak to, zda vůbec a také jak štěňata prospívají. Těsně po porodu bývá většina fen neklidná. Zrychleně dýchají, nervózně olizují štěňata i samy sebe. Po několika hodinách by se měla fena zklidnit. Svoje štěňata stále odmítá opustit, někdy je třeba jí potravu a pití dávat až "pod nos", tedy do blízkosti porodní bedny či boudy. Štěňata by měla být klidná, soustředěná v těsné blízkosti feny, to jest "nerozlézající se" do širokého okolí. Na dotek by měla být teplá, suchá a pohyblivá. Tím není myšleno, že běhají, ale pokud je vezmeme do ruky, snaží se vykroutit. Srst štěňat by měla být lesklá a kůže napnutá. Lesklá je i nosní houba. Takový zdravý a spokojený vrh buď pije, nebo spí. Zcela vyjímečně se ozývá, a pokud ano, je to spíše vrnění a kníkání než bolestivý nářek. Hodnocení uvedených skutečností je velmi subjektivní a obecné. Někteří chovatelé používají poněkud přesnější způsob jak ověřit, zda štěňata prospívají či ne a tím je kontrola jejich váhy. Začátečníkům může pomoci stručný popis toho, jak vývoj štěňat v praxi vypadá. Zdravé novorozené štěně má krátkou srst, slepená oční víčka a stejným způsobem uzavřený i zvukovod. Ušní boltce jsou malé a spíše vztyčené. Plemenné znaky nejsou příliš vyjádřeny a jen zkušenější člověk dokáže poznat, zda se např. jedná o štěně černého kokršpaněla nebo pudla. Normální štěně má výrazně vyvinutý sací reflex. Zatím je pro ně obtížné pevně udržet hlavu. Ve snaze dosáhnout struk se sice dokáže přemístit poměrně daleko, ale končetiny používá jen k odrážení. Bez pomoci matky se obtížně nebo vůbec nevyprázdní. Fena jazykem masíruje štěněčí bříško a pomáhá mu tak dostat z organizmu zplodiny látkové výměny, tedy moč a trus. Taková "jazyková masáž" má několikerý význam. Štěně se vyprázdní a fena všechny jeho výměšky uklidí. Ty se nerozkládají, nepáchnou a nejsou zdrojem infekce. V době, kdy pes byl divoce žijícím zvířetem, byl úklid exkrementů také důležitou obranou akcí. Případný nepřítel hůře zjišťoval, kde se nachází rodina, která není příliš schopná se bránit a mohla by tedy být snadnou kořistí. Olizování je také důkladnou masáží a jejím výsledkem je výborné prokrvení všech částí těla štěněte. Odezva svalů na leckdy nepříliš jemné zacházení feny ve svém důsledku znamená jejich zpevnění. Je to prostě takový "maminkovský" tělocvik, který má velký vliv na celý organizmus. Novorozenému štěněti chybí schopnost termoregulace. Do určité míry se orientuje pomocí čichu. Jeho střevní sliznice propouští i látky, pro které bude v budoucnu nepřekonatelnou bariérou. To umožňuje štěněti v první potravě, kterou od matky dostává, tedy v mlezivu, přijmout vše nezbytné, včetně tolik potřebných protilátek. Proto je velmi důležité, aby fena byla ve správném termínu a proti správným chorobám, tedy minimálně psince, parvoviróze a eventuálně coronaviróze, očkovaná. Při kojení se většina fen stáčí do klubíčka (pokud jim to počet potomků dovolí) a snaží se štěňata chránit vlastním tělem před zevním prostředím. V této době vyhledávají štěňata struk přibližně v hodinových intervalech. Po třech dnech života se snaží štěně aktivně zvedat hlavu. Hrudní končetiny se do určité míry podílejí na uvolnění mléka z mléčné žlázy. Odpadnout by měl zbytek pupečního provazce. Zdravé štěně v této době vykazuje váhový přírůstek. Fena matka stále odmítá opustit vrh i na malou chvilku. Pokud je přinucená od štěňat odejít (musí se přece jen nažrat a vyvenčit), snaží se co nejrychleji vrátit. Při kojení se stále snaží chránit štěňata svým tělem. Intervaly mezi kojením se mírně prodlužují. Na přítomnost a pozornost cizích lidí a někdy i členů vlastní lidské i psí smečky fena stále reaguje negativně. Po deseti dnech života je váha štěňat proti porodní váze skoro dvojnásobná. Za strukem a tedy i potravou neustále směřující hlava navazuje na skoro neviditelný krk. Tělíčko je pevné a teplé, bříško dobře vyplněné. Hrudní i pánevní končetiny se zdají v poměru k tělu krátké. Stejným dojmem působí i proutek a to i u plemen, která jej nemají zkrácený. Šíjové svaly jsou pevnější a tomu odpovídá i úroveň držení hlavy. Štěně se zvláště na hrudních končetinách výrazně vzpírá a chovatel má pocit, že se za chvilku rozběhne (většinou to ale tak rychlé není). Při pití hrudní končetiny masírují mléčnou žlázu. Vypadá to, jako by si štěně mléko z matky vyšlapávalo. Proutek začíná být orgánem, který pomáhá při pití udržet rovnováhu. V této době se také viditelně prosazují silnější individuality a vybírají si plnější a dostupnější struky, tedy většinou ty, které jsou umístěny v zadní partii mléčné žlázy. Odborná literatura většinou praví, že štěňata v deseti dnech začínají koukat, že tedy dochází k rozpojení doposud slepených očních víček. Tato informace není zdaleka přesná a není důvod k obavám, pokud zrovna ten náš vrh literatuře nevyhoví. Existují značné plemenné i individuální odchylky a to i u plemen, která k sobě mají zdánlivě velmi blízko. Např. štěňata lakeland teriérů opravdu otevřou oči okolo desátého dne života. Naopak u kerry blue teriérů se tento termín značně posouvá a k rozpojení víček dochází až okolo sedmnáctého dne. Běžně se používá označení říkající, že štěňata začala "koukat". Nevystihuje to zcela situaci. Oční víčka už sice nejsou slepená a štěně poprvé v životě doslova a do písmene dokáže mrknout, přesto ale ještě nelze říci, že vidí. Oční duhovka zatím nemá svoji typickou barvu a štěně sice reaguje na světlo, ale zrakem se určitě není schopné orientovat. Fena se stále snaží být u štěňat co nejvíce, zajímají ji už ale i jiné věci. Kvůli žrádlu ochotně opouští potomstvo a většina fen v této době klidně nechá chovatele, aby štěňata bral do ruky. Při kojení fena většinou leží na boku a interval mezi kojením se pohybuje někde okolo dvou hodin. Po dvaceti dnech života - i naprostý laik vidí, že ze zvířat hemžících se pod fenou asi vyrostou psi. Štěňata se staví na všechny čtyři končetiny a jejich pohyb začíná připomínat chůzi. Vše je zatím nejisté a tíže hlavy velká. Plemenné znaky jsou jasně patrné, i když ještě ne zcela vyjádřené. Oči již lépe vnímají a u většiny plemen je uvolněný i zvukovod. Termoregulace funguje a to je vidět i na poloze štěňat. Pokud není příliš chladno, spí roztroušená po celé ploše svojí bedny nebo boudy. Štěňata se dokáží sama vyprázdnit a v případě méně pečlivých matek je třeba trus odstraňovat. U rychle se vyvíjejících plemen se ozývají zvuky, které v budoucnu budou štěkotem. Štěňata se vzájemně olizují a objevují se první náznaky hraní. Matka většinou od štěňat častěji odbíhá a řada fen se snaží spát mimo svoje potomstvo. Podle počtu a velikosti štěňat feny kojí v leže, na boku nebo v jakémsi polosedu. Prodlužuje se interval mezi kojením. Štěňata sice pijí méně často, ale objem spotřebovaného mléka je několikanásobně vyšší, než v prvním týdnu po porodu. Právě v období čtrnácti dnů až tří týdnů po porodu je fena nejvíce ohrožena eklampsií. Čtyřtýdenní štěňata - už začínají být opravdovými psy. Plemenné znaky jsou výraznější. Štěňata vidí, slyší a dokáží směrovat svůj pohyb. Končetiny jsou ale stále nejisté a spíše než o chůzi či klusu lze hovořit o batolení. Hlasové projevy již lze považovat za štěkání. Životní obzor štěňat se rozšířil i za hranice bedny či boudy. Do své smečky zařazují člověka. Temperamentnější štěňata si se svými sourozenci hrají. Ke hře své potomstvo provokuje i matka fena a začíná je tak učit psímu chování. Chovatel může dobře pozorovat rozdíly v povahách jednotlivých psů a fen. Prořezávat se začínají první zuby. Většinou se jedná o špičáky. Podle postavení čelistí již lze rozpoznat výraznější vady skusu. V tomto věku by chovatel měl štěňata přikrmovat. Fena většinou kojí ve stoje. Štěňata pijí ve stoje nebo v sedě a často na strucích visí celou svojí vahou. Pokud je povrch prostoru, v kterém žijí měkký, nemají obroušené drápky a fenu přímo drásají. Chovatelé mívají snahu drápky zastřihnout. Očekávaný efekt to ale nemá. Ostříhaný dráp bývá ještě ostřejší a situace feny tedy těžší. Šestitýdenní štěňata - vykazují základní plemenné znaky. Mléčný chrup se vyvíjí, většinou jsou v této době prořízlé špičáky i řezáky. Vývoj chrupu je ale u jednotlivých plemen velmi individuální. Psi mívají v tomto věku sestouplá varlata. Štěňata jsou výrazně samostatnější, ale kontakt s matkou stále potřebují. Viditelně reagují na vnější podněty a celkem obstojně lze v tomto věku rozpoznat např. štěňata hluchá. Určité procento fen i v tomto období po svých dětech uklízí jejich exkrementy. Pohyb štěňat je celkem koordinovaný a jejich zvídavost veliká. Štěňata v tomto věku potřebují ke zdárnému vývoji pestrou paletu informací a zkušeností. Většina fen se svému potomstvu, s vyjímkou pravidelných her, promyšleně vyhýbá. Kojení je pro ně vysloveně nepříjemnou záležitostí. Není se čemu divit. Představa zubaté smečky visící vší svojí váhou na citlivé mléčné žláze připomíná spíše mučení než barvotiskový obrázek zobrazující mateřství. Pokud fena vůbec nechá štěňata pít, brzy je setřese a velmi často na ně vrčí. Nastává druhé období, v kterém některé feny dokáží štěňata poranit. Někdy až příliš důrazně dávají najevo, že svoji mateřskou povinnost už splnily, že je potomci obtěžují a že je načase, aby se o sebe starali sami. Pro chovatele by chování feny mělo být pobídkou k odstavení štěňat. Jsou ovšem feny, které se od svých potomků dokud majitel nezasáhne, nechají trápit a tahat i několik měsíců. Sedmitýdenní štěňata - jsou po fyzické stránce slušně vyspělá a péči matky již nijak nepotřebují. Štěňata by měla být odstavená a přijímat bez problému pevnou kusovou potravu. Mléčný chrup by měl být vyvinutý. Jsou schopná komunikovat s okolním prostředím a zaujmout své místo ve smečce. Normální štěňata se v tomto věku bez větších problémů vyrovnají se zátěží, kterou pro ně představuje přechod od chovatele k novému majiteli. Proto je v Chovatelském řádu Českomoravské kynologické unie věk 50 dní zakotven jako minimální věk, v kterém je možno štěně od chovatele odebrat. Některé chovatelské kluby ve svých předpisech tuto hranici zvyšují. Dělají dobře. Prodloužení doby strávené ve smečce sourozenců štěňatům prospívá. Má-li ovšem ze psa vyrůst sebevědomý a dobře ovladatelný jedinec, potřebuje i dostatečný kontakt s člověkem a ten by mu měl chovatel poskytnout.

Fotogalerie

Zpracování dat...