vychází v 4:59 a zapadá v 21:10
vychází v 22:30 a zapadá v 5:54
 

Časopis Myslivost

Špaňelští jagdteriéři podle českého vzoru

Lovecký pes 06/2007, str. 6  Ing. Jiří KASINA
Pravidelní čtenáři přílohy Lovecký pes a Myslivosti si možná vybaví, že se v uplynulých letech objevilo několik zpráv o španělské kynologii a o snahách o založení španělského Klubu chovatelů jagdteriérů.
Těší mě jakožto šéfredaktora, že u počátku byla právě redakce Myslivosti, která seznámila nadšeného španělského kynologa a chovatele jagdteriérů Alberta Silvosu s předsedou českého Klubu chovatelů jagdteriérů Josefem Soukupem. Svoji veledůležitou roli splnil i náš externí redakční spolupracovník Ladislav Šabatka jakožto spolehlivý a svědomitý překladatel, myslivec a příznivec kynologie, přes nějž proudí všechny předávané informace. Přípravy na založení španělského klubu trvaly řadu let, pocházejí již z období před rokem 2000. Ve Španělsku se jagdteriéři převážně používají k norování, naši španělští přátelé dokonce v nadsázce tvrdí, že jagdterér je pro ně skoro jako fretka, hodně ale jagdteriéry používají kromě norování také na naháňky na černou a na lišky, v severní části Španělska se také používají hodně na přinášení ulovené pernaté zvěře. Jagdteriér je prostě malý univerzálně použitelný pes. Chovatelů jagdteriérů je mnoho, ale každý si doposud cvičí psy sám a sám si také určuje psy a feny pro další plemenitbu. Pokud už někdo chtěl jít se psem na zkoušky, musel přes hranice do Francie, kde se zkoušky konají podle francouzských pravidel a zvyků. A s tím se kynologové soustředění kolem Alberta Silvosy nechtěli smířit. Je v tomto smyslu potěšitelné, že když se poohlíželi po zahraničí a hledali inspiraci, nešli do "mateřské" země jagdteriérů, do Německa nebo případně do jim blízké Francie, ale zvolili kontakt na Českou republiku. Podle jejich názoru jsou totiž pracovně nejlepší jagdteriéři v Čechách, jsou šikovnější do nory, ne tak robustní než v Německu. Proto se obrátil Alberto na nás, proto onen první mail s prosbou o spolupráci. Kolem roku 2000 začali ve Španělsku s prvními neoficiálními zkouškami na umělé noře, přijelo asi kolem dvaceti chovatelů, většinou každý se dvěma psy. Následně Alberto přivezl české zkušební řády a pravidla fungování českého chovatelského klubu a trpělivě vysvětloval a vysvětloval, do Španělska putovalo i několik nadějných štěňat. Josef Soukup s Ladislavem Šabatkou byli také pozváni do Španělska, aby přímo na místě jednak viděli podmínky, a jednak vysvětlovali ostatním španělským zájemcům, jak u nás chováme a zkoušíme jagdteriéry. Trpělivá dlouholetá snaha přinesla své ovoce v podobě založení oficiálního celošpanělského klubu chovatelů jagdteriérů dne 13. ledna 2007. Klub oficiálně sídlí v Balmasedě, ve městě západně od severošpanělského Bilbaa. Zakládajících členů bylo čtyřicet, nyní, na podzim, klub sdružuje už asi padesát chovatelů, v průměru každý z chovatelů hlásí dva psy, momentálně sestavují registr psů a plánují zkoušky. Zatím uspořádali jen jedny oficiální klubové zkoušky z norování. Ve Španělsku je mnoho chovatelů jagdteriérů, všichni chtějí hlavně lovecké využití. Představitelé klubu chtějí psy zkoušet podle českých znalostí, pořádají také semináře a kurzy pro práci na barvě. Až následně chtějí jít v odbornosti dále a udělat třeba lesní zkoušky a všechny další zkoušky podle českých vzorů. Zkoušky poté jistě uzná Španělská královská lovecká společnost a tím se stane klubová aktivita zcela oficiální a celošpanělsky uznávanou. Každý člen platí 50 Euro ročně, Španělská královská lovecká společnost platí za každé štěně zapsané do rodokmenu. Zajímavé v této souvislosti je, že v podobné situaci se nachází klub chovatelů jezevčíků a také podstupuje obdobný proces, takže si chovatelů jagdteriérů a jezevčíků úzce pomáhají výměnou zkušeností. Dosud totiž ve Španělsku mají oficiální kluby pouze chovatelé ohařů a chovatelé španělských národních plemen. Jistým handicapem je to, že zatím nemají chovatelé jagdteriérů rozhodčí na práci, proto využívají rozhodčích z Francie, ale chtějí si co nejdříve vychovat vlastní rozhodčí. Vydávají proto svůj zpravodaj, kde se momentálně horlivě diskutuje o zkouškách a jejich posuzování, osvětu se snaží dělat mezi chovateli na seminářích a dalších setkáních kynologů. A je opět potěšitelné, že se mnohokrát jako vzor uvádějí české zkoušky, český způsob hodnocení práce jagdteriéra. Zatím totiž neexistuje ve Španělsku ani literatura o chovu a lovu s jagdteriéry. Do budoucna chtějí naši španělští přátelé posuzovat také exteriér a chtějí dělat klubovou výstavu, exteriérově jsou psi zatím dosti nevyrovnaní. Z hlediska plemenitby je zatím vše na rozhodnutí chovatele, výběr si dělá sám a přirozeně, na rozhodnutí každého z chovatelů je, jaké partnery vyhledá pro své psy a feny v rámci plemenitby. A tak je asi pochopitelné, že za úspěch považují zakladatelé klubu alespoň to, že v rámci klubu mohou být zkoušeni pouze psi s rodokmenem. Ano, jsou to podmínky a procesy, které u nás známe již jen z historických materiálů a vzpomínek pamětníků, pro španělské kynology je to ale reálná současnost. A tak nás může jen těšit, že se za vzor bere právě náš chov jagdteriérů, náš systém zkoušek i posuzování exteriéru. Španělsko je velká země s rozmanitými přírodními podmínkami a se značně odlišným systémem myslivosti, resp. lovu, s jinou mentalitou chovatelů a myslivců, ale i přes značné odlišnosti je spolupráce španělského a českého klubu chovatelů jagdteriérů pro českou kynologii velkou poctou.

Fotogalerie

Zpracování dat...