vychází v 4:59 a zapadá v 21:10
vychází v 22:30 a zapadá v 5:54
 

Časopis Myslivost

XIX. Memoriál profesora Jaroslava Svobody

Lovecký pes 06/2007, str. 14  Vladimíra TICHÁ
Leckomu se může zdát, že kynologické memoriály jsou pořádány na počest lidí, jejichž největším zájmem byl pes. V případě memoriálů u loveckých plemen to velmi často funguje trochu jinak. Člověk, jehož jméno memoriál nese, určitě měl co do činění s kynologií, velmi často se ale jedná i o velkou osobnost z pohledu myslivosti jako celku.
Do této společnosti určitě patřil profesor Jaroslav Svoboda. Byl to člověk, který měl cit pro přírodu podložený velkými odbornými znalostmi a také člověk, který své zkušenosti a vědomosti uměl předávat ostatním. Měl k tomu ovšem velkou příležitost, protože působil jako profesor na gymnáziu v Třebíči a také jako ředitel státního gymnázia v Prostějově. Nebyl jen nadšený přírodovědec, ale také aktivní myslivec. Byl jedním ze spoluzakladatelů Československé myslivecké jednoty a nebýt jeho práce, možná bychom dnes neměli náš časopis. Od roku 1923 až do roku 1948 působil jako redaktor a později vedoucí redaktor ve Stráži myslivosti a ten, kdo má k dispozici předválečné ročníky určitě potvrdí, že uměl nejen učit, ale i psát a že z jeho článků, přesto, že se nevyhýbal ani kritice, vyzařuje poctivost, slušnost a vztah k lesu a lidem v něm. Profesor Svoboda se podílel i na založení Klubu chovatelů hrubosrstých a maďarských ohařů. Není tedy nic divného na tom, že právě tento klub pořádá každé dva roky na jeho počest memoriál. Letošní ročník byl v pořadí devatenáctý, běžel podle zkušebního řádu pro Memoriál Karla Podhajského, konal se ve spolupráci s OMS Náchod a byl velkým zážitkem hned z mnoha pohledů. Tím prvním byly prostory, v kterých memoriál běžel. Slavnostní zahájení, které se konalo díky pochopení pana Josefa Mariána Bartoně - Dobenína, mělo neopakovatelnou atmosféru. Krásní psi, zkušení rozhodčí, přátelští pořadatelé, zvědavá korona a příjemné počasí babího léta, to vše slibovalo, že právě začínající dva dny memoriálu budou velkým zážitkem. Mohlo by se psát o výborně vybraných prostorách pro velké i malé pole, o množství zvěře, které umožnilo přezkoušet všechny psy i o čistém rybníku a těžkém rákosí. Za zmínku určitě stojí místo, které pořadatele určili lesní práci. "Les" nebyl zajímavý jen z hlediska pro práci psů nadmíru vhodných podmínek, ale asi i z pohledu čistě odborného. Zdálo se, že město Jaroměř, kterého zdejší lesy jsou nebo spíše ti, co je mají na starosti, přemýšlí víc nad budoucností než nad tím, kolik by mohli právě v tomto okamžiku vydělat. Na memoriálu startovalo 20 psů a fen. Zastoupeni byli němečtí drátosrstí ohaři, maďarští krátkosrstí ohaři, jedna fenka pudlpointra a jako hosté z kategorie dalších hrubosrstých ohařů i čtyři čeští fousci. Korona s potěšením komentovala stoupající výkon maďarů. Prokazovali nejen vynikající nos, ale bez větších problémů si poradili i s dohledávkou lišky, barvou nebo nepříliš teplou vodou v rybníce. Memoriál úspěšně zakončilo třináct psů. Vítězem se stala a ocenění za nejlepší lesní práci získala fenka českého fouska Lisa od Jemiluk vedená Jaroslavem Voříškem. Druhé místo patřilo fence pudlpointra Irmě ze Stražišťských lesů vedené Jiřím Hrbkem. Z její strany to byl výkonu naprosto vynikající, protože startovala na "volnou kartu" a v podstatě jen proto, že by byla škoda, kdyby se žádný pudlpointr na tak prestižní akci neukázal. Fenka získala ocenění za nejlepší pole. V superlativech by se dalo psát i o výkonech dalších psů, např. o německé drátosrsté ohařce Arně ze Žamberských vrchů, které rozhodčí přisoudili nejlepší práci na vodě. Sbor rozhodčích pracoval pod vedením Václava Prouzy a zdálo se, že se jejich přístupem jako červená nit táhne pravidlo: "napřed hledám ve výkonu psa klady a pak teprve nedostatky nebo chyby". Vysloveně potěšující byla věková struktura vůdců, která obsáhla všechny kategorie od těch nejstarších po nejmladší. Většinou se říká, že napřed je člověk myslivec a pak si pořizuje psa. Zdá se, že Klub chovatelů hrubosrstých a maďarských ohařů našel cestu opačnou. Napřed se pořídí pes a přes něj se vůdce dostává k myslivosti. Určitě je to chválihodné a určitě je třeba prominout některé nedostatky spočívající např. v zacházení se zvěří (na který bok se pokládá liška?) nebo v oblečení. Pokud u myslivosti zůstanou, asi přijdou na to, že chování, které se na první pohled může zdát být nesmyslnou manýrou, má své velké opodstatnění.

Přiložené dokumenty

Media_13811_44_19.xls Tabulka výsledků (22,00 KB)
Zpracování dat...