vychází v 5:38 a zapadá v 20:32
vychází v 22:30 a zapadá v 9:24
 

Časopis Myslivost

Výstavní okénko

2  Vladimíra TICHÁ
Výstavní sezona roku 2012 se překulila do druhé poloviny. Mezi nejzajímavější „letní výstavy“ patřila Mezinárodní výstavy psů všech plemen v Brně, kterou známe pod názvem Intercanis a která je naší mezinárodní výstavou s nejdelší tradicí. Letos se konala v termínu 23. a 24. června 2012 a byla jako vždy velmi pěkná. Z národních výstav stojí za připomenutí Česká národní výstava psů všech plemen, kterou ve dnech 14. a 15. července 2012 hostilo výstaviště na Krásné louce v Mladé Boleslavi, a která měla, jako všechny zdejší výstavy, výbornou atmosféru.
Počty výstav letní prázdniny příliš neovlivnily, trochu jiné to je ale s počtem přihlášených psů. Zdá se, že současná ekonomická situace nutí majitele a vystavovatele psů přemýšlet nad tím, kam opravdu musí nutně jet a která výstava je naopak pro ně zbytečná. U celé řady plemen ještě zhoršují situaci často se opakující rozhodčí. Mít šest posudků v jednom roce od jednoho člověka žádného vystavovatele netěší. Nepříjemné je i to, že pokud se jedná o psa úspěšného, který získává CAJC, CAC nebo CACIB, jsou mu uvedená čekatelství na titul šampion krásy v podstatě k ničemu. Pravidla pro přiznání šampionátů uvádějí nejen požadavky na počet čekatelství, ale také počet rozhodčích, u kterých musí být získány. Je škoda, že v ČR neplatí stejná pravidla, jako v jiných státech, podle kterých jeden rozhodčí jedno plemeno může např. na mezinárodní výstavě posuzovat většinou jen 2x. V tomto okamžiku si možná leckdo říká, že je přece v pravomoci klubů navrhovat na vyšší typy výstav rozhodčí a že tedy nepříliš příjemnou situaci mohou kluby ovlivnit. Skutečnost je trochu jiná. Chovatelské kluby opravdu na národní a mezinárodní výstavy rozhodčí navrhují a dokonce platí pravidlo, že jednoho rozhodčího mohou navrhnout maximálně 2x. Definitivní rozhodnutí o tom, kdo bude posuzovat, ale přísluší pořadateli výstavy. V tomto okamžiku začne hrát roli ekonomický pohled. Pořadatel výstavy raději sáhne po rozhodčím, který může posoudit větší množství plemen, protože na deset nebo dvacet psů se mu nevyplatí rozhodčího pozvat. Klub se sice může s pořadatelem domluvit a náklady na rozhodčího na základě smlouvy uhradit. Tak daleko ale snaha prosadit své lidi u většiny klubů nesahá a dost často jim to nedovoluje ani stav klubových financí. Hlediska vystavovatelů není velkým problémem jen to, že se rozhodčí u jednoho plemene opakují. Nejnepříjemnější je asi skutečnost, že se velmi často liší rozhodčí uvedení v propozicích výstavy od těch, kteří nakonec výstavu posuzují. Tady by mohlo od roku 2013 dojít ke změně. Českomoravská kynologická unie má novou směrnici zaměřenou na delegování rozhodčích (viz www.cmku.cz- Řády a předpisy). Podle ní musí být to, co je uvedeno v propozicích výstavy závazné jak pro pořadatele, tak pro rozhodčího a ke změně by mělo dojít pouze v závažném případě, např. onemocnění rozhodčího. Myšlenka je to určitě dobrá a lze jen doufat, že ČMKU ji dokáže prosadit, a to přesto, že to může znamenat sankce pro pořadatele výstav i rozhodčí, což je záležitost, která je vždy problematická.
Je pravdou, že chovatelské kluby a také rozhodčí s malým počtem aprobací nejsou s českým systémem delegování rozhodčích na výstavy spokojeni. Pravdou ale je i to, že za výstavu nese zodpovědnost pořadatel, a to i zodpovědnost finanční. I ve výstavách psů funguje něco, jako „hospodářská soutěž“ a je na vystavovatelích, aby tím, zda se na určitou výstavu přihlásí nebo nepřihlásí, dali najevo, jak jsou s pořadatelskou prací spokojeni. Pokud se podíváme na počty psů v rámci jednotlivých plemen na národních a mezinárodních výstavách a porovnáme to s výstavami klubovými a speciálními, určitě zjistíme, čemu dávají majitelé, chovatelé, držitelé a vystavovatelé psů přednost a které výstavy je více přitahují.
Vladimíra TICHÁ
Snímky Jan Tichý
Zpracování dat...