Časopis Myslivost

 
Upřesnění rozdělení nemocí a poruch
 
Dosud byly nemoci a poruchy ve vyhlášce rozděleny na „vylučující“ a „omezující“, aniž bylo kdekoli definováno, co vlastně znamená „omezující“. Vyhláška se přitom v tomto odchyluje od znění zákona, které v § 20 - Zdravotní způsobilost říká: „5. prováděcí právní předpis stanoví ... b) nemoci, vady a stavy, kdy nelze vydat kladný posudek nebo kdy jej lze vydat pouze za předpokladu provedení odborného vyšetření.“
Proto má být znění vyhlášky upraveno tak, aby odpovídalo zákonu, tedy místo kategorií „nemoci vylučující zdravotní způsobilost“ a „nemoci omezující zdravotní způsobilost“ má uvádět „nemoci vylučující zdravotní způsobilost“ a „nemoci, kdy lze kladný lékařský posudek vydat pouze po provedení odborného vyšetření“.
Nemoci a poruchy jsou tedy rozděleny na dva typy. Kdo má nemoc nebo poruchu prvního typu, ten nemůže mít zbrojní průkaz. Kdo má nemoc nebo poruchu druhého typu, může mít zbrojní průkaz, pokud jej vyšetří odborný lékař a shledá, že v jeho případě taková nemoc či porucha není na překážku bezpečnému nakládání se zbraní.
 
Změny v textu vyhlášky
 
V textu vyhlášky jsme našli několik změn oproti současnému stavu. Vyhláška již neobsahuje povinnost lékaře zaznamenávat držení zbrojního průkazu do zdravotní dokumentace. Fakticky se ale tímto nic nemění, protože lékař má tuto povinnost i podle jiných právních předpisů (např. zákon o zdravotnických službách či vyhláška o zdravotní dokumentaci).
Oproti původní verzi vypadla možnost vydat posudek na dobu kratší, než stanoví zákon. Tuto možnost vyhláška obsahovala pro případy, kdy se u žadatele dalo na základě vyšetření předpokládat zhoršení zdravotního stavu v blízké době. Nicméně lze předpokládat, že podle současného zákona o zbraních lze takovou situaci řešit nařízením mimořádné zdravotní prohlídky.
 
Nemoci, které vylučují zdravotní způsobilost u držitelů ZP sk. A a B
 
Výčet nemocí vylučujících zdravotní způsobilost pro ZP sk. A a B byl podstatně rozšířen, a to zejména o některé nemoci dříve uváděné jako omezující. Při pohledu na jejich výčet je však zřejmé, že se jedná o nemoci, u kterých je to celkem pochopitelné: mentální retardace, sebepoškozování, nezvladatelná agresivita, některé typy epilepsie a další podobné.
Nově jsou mezi vylučující okolnosti zahrnuty poruchy autistického spektra. Tyto poruchy byly zřejmě zahrnuty proto, že jedním z jejich projevů je vrozená neschopnost sociálního přizpůsobení a z toho plynoucí neadekvátní reakce (např. zmatenost nebo agrese) v obtížných společenských situacích.
 
Nemoci, kdy lze kladný posudek pro ZP sk. A a B vydat pouze po provedení odborného vyšetření (dále pro jednoduchost pouze „nemoci omezující“)
 
V této (i předchozí) části je podstatně přesněji než v současné vyhlášce uvedeno, které typy epilepsie jsou na překážku bezpečnému zacházení se zbraní. Lze říci, že návrh (stejně jako současné znění) považuje jakoukoli formu epilepsie za problematickou. Návrh však oproti současné vyhlášce podstatně přesněji definuje, které formy epilepsie jsou absolutní překážkou a u kterých je možné ZP na doporučení odborníka vydat.
Dále návrh v této části nově obsahuje „středně těžký syndrom obstrukční spánkové apnoe s hodnotou indexu apnoe/ hypopnoe  v rozmezí 15 až 29 spojený s nadměrnou denní spavostí nebo těžký syndrom obstrukční spánkové apnoe s hodnotou indexu apnoe/ hypopnoe 30 a více spojený s nadměrnou denní spavostí“.
Obstrukční spánková apnoe je stav, kdy se spícímu člověku mechanicky či nervově zablokuje dýchání. Člověk se pak vzbudí a nadechne se, poté znovu usne. Index vyjadřuje, jak často se mu to stává: ve středně závažné formě 15 až 29x za hodinu, u těžké formy 30x a vícekrát za hodinu.
Je zřejmé, že člověk s takovouto poruchou spánku má kvůli nevyspání v bdělém stavu velmi sníženou pozornost a reakce, a občas upadá do mikrospánku. Při zkoumání příčin dopravních nehod se například zjistilo, že lidí trpící apnoí způsobí dopravní nehody dvakrát častěji než alkoholici.
Dále jsou uvedeny „jiné poruchy spánku závažně ovlivňující bdělost“, zřejmě ze stejného důvodu – narušení pozornosti a schopnosti soustředění.
Mezi „omezující“ okolnosti byly zařazeny také „anatomické anomálie, stavy po ztrátových poraněních nebo amputacích znemožňující bezpečnou manipulaci se zbraní nebo střelivem“.
Zde se domníváme, že toto by nemělo být řešeno v rámci zdravotní způsobilosti. Fyzická schopnost bezpečné manipulace se zbraní a střelivem se ověřuje při praktické části zkoušky odborné způsobilosti, kdy žadatel musí tuto schopnost přímo předvést zkušebnímu komisaři, který je k posuzování její dostatečnosti či nedostatečnosti přece jen povolanější než lékař.
Lze také poukázat na to, že například existují postupy zacházení se zbraní jednou rukou a jsou velmi propracované, neboť výcvik taktiky použití zbraně počítá s možností situace, kdy uživatel nebude moci použít druhou ruku.
Další novou „omezující“ okolností je diabetes neboli cukrovka, ovšem ne jakákoli – pouze formy zahrnující komplikace, které omezují bezpečné zacházení se zbraní, nebo u žadatelů, kteří berou léky, u kterých je riziko vyvolání hypoglykemického šoku; v tom případě ale návrh upřesňuje, že žadatele je možné uznat za způsobilého, pokud je schopen riziko hypoglykemie rozpoznat a je poučen, jak mu předcházet.
 
Nemoci, které vylučují zdravotní způsobilost u sk. C,D,E a u muničního průkazu
 
U zbrojních průkazů sk. C, D, E a muničního průkazu návrh oproti současnosti obsahuje zvýšené nároky na mentální kapacity držitele – mezi vylučujícími okolnostmi uvádí „klinicky významné snížení intelektu (definované jako IQ nižší než 85), znemožňující bezpečnou manipulaci se zbraní nebo střelivem anebo manipulaci s municí, a to včetně mentální retardace“.
Současné znění vyhlášky uvádí jako vylučující okolnost pouze mentální retardaci (IQ nižší než 70), zatímco snížená úroveň intelektu je okolností pouze „omezující“.
Tato změna je podle našeho názoru zbytečná a matoucí. Podle návrhu nemá být vylučující podmínkou jakékoli klinicky významné snížení intelektu, ale pouze takové, které znemožňuje bezpečnou manipulaci se zbraní a střelivem.
I v případě shledání intelektu nižšího než 85 bodů IQ by tedy bylo třeba dalšího přezkoumání, zda je taková okolnost na překážku bezpečnému zacházení se zbraní – což je právě to, co se má dělat u okolnosti pouze „omezující“.
Přitom takové přezkoumání by jistě bylo na místě, protože lidé s intelektem v rozmezí 85 až 70 jsou často schopni vést normální život včetně zodpovědného provádění rizikových činností, např. řízení automobilu. Návrh tedy v tomto směru fakticky nepřináší žádnou změnu, pouze komplikuje a znepřehledňuje znění vyhlášky.
Naopak podle nového znění by teoreticky bylo takto možné uznat za způsobilou i osobu mentálně retardovanou, což by skutečně bylo rizikem a podle současného znění to nelze.
Také je nutno se pozastavit nad tím, zda navrhovaná změna není pouze “nošením dříví do lesa“. V důvodové zprávě se uvádí, že osoba s klinicky významně sníženým intelektem například není schopna složit zkoušku na zbrojní průkaz, čímž se problém tak nějak řeší sám.
Dále jsou nově i pro tyto skupiny zařazeny jako vylučující výše zmíněné poruchy autistického spektra a poruchy spánku závažně ovlivňující bdělost.
U skupin C, D a E je v návrhu epilepsie podle konkrétních kritérií rozdělena mezi okolnosti ‘vylučující‘ a ‘podléhající dalšímu vyšetření‘.
Také u požadavků na zrak došlo k jedné drobné změně: zatímco dosud musel mít jednooký střelec druhé oko zcela zdravé, nyní by podle návrhu měla stačit ostrost 6/12 (zhruba poloviční), pokud tento stav trvá déle než 6 měsíců (tedy už si žadatel na tento stav zvykl a přizpůsobil se).
 
Nemoci, kdy lze kladný lékařský posudek sk. C,D,E a muniční průkaz vydat pouze po provedení odborného vyšetření (dále pro jednoduchost pouze „nemoci omezující“)
 
Mezi nové „omezující“ nemoci patří zmíněná střední a těžká obstrukční spánková apnoe. Kromě ní zde ale návrh řadí také „jiné poruchy spánku ovlivňující bdělost“. To už nám připadá příliš široké, zejména s ohledem na to, že předchozí část uvádí jako vylučující okolnost „jiné poruchy spánku ZÁVAŽNĚ ovlivňující bdělost“. V této části se tedy zjevně myslí poruchy spánku, které bdělost závažně neovlivňují, a je tedy otázkou, zda by ve výčtu vůbec měly být uváděny.
Kromě toho je nutno poukázat na riziko jisté kontraproduktivnosti tohoto bodu. Poruchy spánku, které nemají závažný vliv na bdělost, lékař těžko zjistí, ledaže mu o nich pacient řekne sám (zejména proto, že je chce léčit). Bude-li ovšem taková okolnost spojena s rizikem ztráty zbrojního průkazu, je to pro držitele motivace lékaři o svých problémech se spánkem raději neříkat. Pak je zde riziko, že se mírné a v zásadě neškodné potíže se spaním mohou rozvinout do závažnějších forem, kterým by včasným léčením bylo možno předejít.
U skupin C, D a E návrh nově zařazuje mezi okolnosti vyžadující odborné vyšetření také anatomické anomálie či amputace, a formy cukrovky s komplikacemi omezujícími bezpečné zacházení se zbraní nebo rizikem hypoglykemického šoku.
Nakonec bychom mohli rozptýlit fámu, že podle nového návrhu by bylo možné sebrat zbrojní průkaz každému, kdo trpí nedoslýchavostí.
To je možné i podle současného znění vyhlášky. V něm je uvedena nedoslýchavost jako omezující podmínka, a to obecně, bez jakéhokoli vymezení. Nicméně v návrhu je již konkrétně definováno, že odborné vyšetření vyžaduje „nedoslýchavost, vyšší průměrná ztráta na frekvenci 500, 1000, 2000 Hz než je 40 dB“. Čtyřicet decibelů je hlasitost běžného hlukového pozadí; osmdesát decibelů už je běžná hlasitost křiku. Návrh tedy oproti současnému stavu neumožňuje nařídit odborné vyšetření, popřípadě ztrátu ZP komukoli, kdo má nějak zhoršený sluch, ale pouze lidem tak nahluchlým, že jsou schopni přeslechnout, když na ně někdo křičí.
 
Také jsme se setkali s otázkou „proč by hluchý člověk nemohl mít zbrojní průkaz?“
Může – ale jen skupinu A nebo B, kde tato podmínka není. Zde ale mluvíme o držení zbraní pro účely lovu a obrany, a my jsme toho názoru, že pokud je u držitele podezření, že by v sebeobranné situaci mohl přeslechnout slovní prohlášení „Policie!“, nebo při kolovém honu volání „Střílet jenom ven z kruhu!“, tak je snad to odborné vyšetření docela na místě.
 
Problematických bodů je tedy podle našeho názoru v novele pouze několik, a my je samozřejmě za LEX - – sdružení na ochranu práv majitelů zbraní zohledníme v našich připomínkách.
Zásadní riziko ale spatřujeme jinde. Podle současného zákona musí držitel zbrojního průkazu požádat o vydání nového ZP nejdříve šest měsíců a nejpozději dva měsíce před uplynutím doby platnosti. Vzhledem k tomu, že zejména v menších městech a na venkově mohou být na odborné vyšetření čekací doby v řádu týdnů až měsíců, je možné, že by držiteli zbrojní průkaz propadl, což by pro něj znamenalo přestupek, dočasné odebrání zbraní a opětovné skládání zkoušky na zbrojní průkaz, aniž by danou situaci zavinil či jí mohl nějak zabránit.
Tento problém ovšem není možné řešit změnou vyhlášky a zřejmě by pro takové situace bylo třeba udělat výjimku v zákoně o zbraních a střelivu.
 
David KARÁSEK
LEX – sdružení na ochranu práv majitelů zbraní