Klub autorů při ČMMJ je jedním ze subjektů, který je od prvočátku svého založení tvořen autory s mysliveckou tématikou jak z české, tak i slovenské části bývalého Československa.
Každoročním vyvrcholením aktivit je výroční klubové setkání. A právě zástupce slovenských literátů, Štefan Šramka, velký znalec nejen tatranské přírody a dlouhotelý starosta obce Demänovska dolina, uspořádal v souvislosti s výročím založení společné republiky setkání o víkendu 26.-28.10. v Liptovskom Hrádku, v příjemném prostředí hotelu Borová Síhoť. Nutno říci, že to bylo první historické výroční setkání našeho klubu na Slovensku.
V pátek odpoledne se postupně sjížděli členové z velké dálky, plni dojmu a nadšení, že se zrovna v datum výročí podívají do míst pod majestátními Tatrami, do údolí Liptova, kde se v řece Váh zrcadlí z jedné strany nekonečné stráně Nízkých, a z druhé strany hroty Vysokých Tater.
Dlouho do noci bylo co povídat, zážitky nebraly konce, probrala se nejedna lovecká příhoda a mnohokráte se vzpomínalo na léta, kdy jsme do těchto míst mnozí jezdívali na prázdniny a výlety. Dobrá Bylinná Demänovka se střídala s domácí valašskou slivovicí, a tak snad vrásky na čele dělala jen předpověď na sobotní den.
Opravdu sobotní ráno vítalo autory těžkými olověnými mraky a drobnými dešťovými kapkami, ne zrovna ideální počasí pro celodenní výlet do nejmenších velehor na světě.
Asi se ale autoři myslivecké literatury dostatečně pokorně v minulosti vyznávali ke sv. Hubertovi, neboť jak zázrakem se po výjezdu z Liptovského Hrádku otevřelo nebe, vysvitlo slunce a už zdálky nás vítal majestátní Kriváň, strážící vstup do velehor. S přibývajícími výškovými metry přibýval sníh a led, na Štrbském plese bylo po předchozím dešti a nočním mrazíku prostředí spíše než na procházky a horské túry na bruslařské etudy. A tak i vzhledem k větru jsme nesplnili plánovanou návštěvu Popradského plesa, autoři obešli jen pleso Štrbské a všemi smysly vstřebávali zdravý horský vzduch a místní speciality.
Další plánovanou zastávkou byla návštěva Starého Smokovce a společný oběd ve stylové kolibě Kamzík. Nejenže všem zachutnaly místní speciality, ale naprosto nečekaně jsme byli pozváni na sklenku borovičky přímo od primátora města Vysoké Tatry. Ing. Ján Mokoš je velký příznivec přírody a myslivců, velmi ocenil návštěvu českých hostí právě v den výročí, a věnoval nám kromě borovičky pro každého i krátké popovídání.
Už cestou z oken autobusu mnozí zaujatě sledovali zásadní změnu tatranské krajiny, která se stále vzpamatovává z větrné smrště z roku 2004. Při ní padlo na 250 kilometrů čtverečních vzrostlého lesa. Zatímco mnozí s dřívějších návštěv v mládí pamatují Vysoké Tatry v podobě jen vyčnívajících štítů ze zeleného moře smrkového lesa, dnes jsou vrcholky obnažené až do nižších partií a zvedají se z nekonečných plání mlazin. Místy zcela neprostupné houštiny jsou ale výborným prostředím pro zvěř.
Nakonec i o tom jsme si povídali při návštěvě Muzea TANAPu v Tatranské Lomnici. Zasvěceným průvodcem nám byl Ing. Marián Šturcel, zkušený lesník, poľovník a ochránce přírody v jedné osobě. Jedno z nejnavštěvovanějších muzeí na Slovensku nabízí detailní seznámení s okolní přírodou, mnoho zajímavých exponátů, ale zvláště při návštěvě myslivců padalo mnoho otázek týkajících se stavů zvěře, soužití se šelmami, a nebo otázky týkající se lesních kurovitých ptáků. Nemohlo nedojít na souvislost s větrnou kalamitou, kdy se zcela zásadně změnily podmínky pro život všech druhů volně žijící zvěře. Velmi zajímavý byl také promítnutý film o historii a současnosti národního parku.
Jakoby sv. Hubert opravdu naši cestu sledoval, před muzeem na nám dopřál poslední pohled na podvečerním sluncem osvícený Lomnický štít a zatáhl oponu dešťových mraků, na zpáteční cestě do hotelu sotva stěrače pobíraly vodní příděl.
Nicméně ani to nám nemohlo ubrat na dobré náladě, čekal nás společenský večer se slovenskými přáteli, který hned zpočátku ozdobily tóny lovecké hudby v podání trubačů Strednej lesnickej školy Liptovský Hrádok. Slova díků za skvělou organizaci, předání upomínkové plakety Štefanovi, krátké proslovy, vše podmalované nejen mysliveckým přátelstvím, ale pro tentokrát i s podtextem našeho společného svátku.
Nádhernou atmosféru vytvořila také liptovská cimbálová muzika, naprosto špičkoví skvělí muzikanti, kteří kromě jiného hráli k pohodě i při setkání premiérů na schůzce V4, zahráli a s námi zazpívali mnohé lidové skladby z obou stran hranic.
Společná debata u stolu, zpěv, opakované utvrzování přátelství se sklenkou jiskrného moku v ruce, vyprávění příhod a nekonečné množství loveckých příběhů se protáhlo až do časných ranních hodin.
Opravdu jsme měli svátek dvojí – myslivecký, daný setkáním se skvělými slovenskými přáteli, ale i svátek lidský, jakožto občané v naší mysli stále společné republiky. Naprosto hmatatelně se tak potvrzovala neotřesitelná česko-slovenská myslivecká vzájemnost.
Nedělní zmoklé ráno nám už nedovolilo se rozloučit pohledem se štíty Tater, alespoň symbolicky jsme se tak rozloučili s Liptovem při návštěvě velmi zajímavého, milého a atmosférou dýchajícího muzea myslivosti v centru Liptovského Mikuláše. Expozice je udržována péčí místních liptovských myslivců a je jednoznačně vizitkou, jakou by se měla myslivost prezentovat navenek. Však také toto muzeu slouží velmi často jako výukové a poznávací místo okolním školám, v muzeu se konají mnohé akce pro veřejnost, myslivost se prezentuje vhodnou a laicky přijatelnou formou.
Návštěva byla pro nás, pro členy Klubu autorů o to zajímavější, že se nám shodou okolností otevírá možnost vybudování obdobné myslivecké expozice v jednom z valašských zámků. Ale to už je na jiné a podrobnější pojednání.
Nezbývá než na závěr ještě jednou poděkovat slovenským přátelům v čele se Štefanem Šramkou za nádherně prožité tři dny v místech, které jsou nám všem srdci blízké, rádi jsme se podívali do Vysokých Tater a jistě se tam budeme vracet. Protože nejen o Africe, ale i o Tatrách se říká, že kdo jednou nasál místní vzduch a pocítil na vlastní kůži krásu přírody a vstřícnost místních obyvatel, bude se na tato místa chtít opakovaně vracet.
Bylo nám ctí a potěšením takto potvrdit naši česko-slovenskou vzájemnost.
za Klub autorů
Jiří KASINA