Časopis Myslivost

Za miliardy jsme postavili přes dálnice ekodukty, mnohdy naprosto nesmyslně draze a v místech, kde po nich nepřejde ani zajíc. Ale to nás neodrazuje od výstavby dalších. Prý budou levnější a na vhodnějších místech.
Namnožili jsme spárkatou zvěř tak, že ji už myslivci nejsou schopni odlovit a stavy neustále rostou. Je to argument pro ty, kteří tvrdí, že pomoci mohou jen velké šelmy.
Vytvořili jsme národní parky a v nich, běžným turistům nepřístupné a zakázané, no-go zóny. Jen v NP Šumava je to 7000 ha.
Díky kůrovcové kalamitě nově vznikají a ještě dále vzniknou tisíce hektarů holin, ze kterých, alespoň doufám, vzniknou následně neproniknutelné mlaziny, které poskytnou kryt spárkaté zvěři, ale současně budou vyhovovat i velkým šelmám.
 
Jak se k nám vlci dostávají?
 
Vlci údajně ze Saska, dále z Polska a Slovenska, kde je jejich populace stabilní. Možná, že se do přírody dostávají i jinak, ale to jsou jen, ničím nepodložené, dohady. Na Slovensku žije 300 až 600 vlků, v Polsku 1300 až 1400 vlků a v Německu mají, podle posledních údajů, kolem 80 smeček a celkově přes 800 vlků. Předpokládaný přírůstek je 30 % ročně, takže za pět let může být v Německu kolem 2000 ks vlků a část z nich rozhodně přejde k nám.
 
A jak je to s medvědy?
 
Ti k nám přichází ze Slovenska. Tam již, díky práci prof. Pauleho ví, že u nich v roce 2015 žilo 1256 medvědů (s odchylkou plus minus 233 kusů). Odhady ochránců zvířat se přitom pohybovaly mezi 600 až 800 kusy, myslivci naopak hovořili až o dvou tisících. Překvapila výrazná převaha samic v poměru 58 ku 42 procentům.
Přestože země ani v dobách Československa nikdy podobně přesným odhadem nedisponovala, je možné říci, že je to minimálně od třicátých let rekordní počet.
Od roku 1932, kdy se téměř vyhynulí medvědi (tehdy jich bylo podle různých odhadů nejvíce 40 kusů) dočkali celoroční ochrany, křivka jejich výskytu stále stoupá. V roce 1948 to bylo údajně 50 až 80 kusů, v roce 1953 dvě stě, v roce 1962 tři sta a počet se, podle expertů, plynule zvyšoval až dodnes.
To, že k nám přichází občas jednotlivé kusy, je tak trochu záhadou. Medvěd nemá žádné přirozené nepřátele a při přírůstku 30 % by teoreticky měl být v roce 2018 stav medvědů na Slovensku více jak 2000 ks a tím by se přísun na naše území měl zvyšovat. Že se tak neděje, zůstává záhadou. Někteří hovoří o otravě olovem, tak nevím.
 
Názor ochránců a milovníků vlků, že se počty vlků budou „samoregulovat" jako v nedotčené přírodě, je naprosto naivní. Vlk se nevrací do přírodní krajiny českých lesů 17. století, ale do kulturní krajiny utvářené a intenzivně využívané lidmi. Vlk je přizpůsobivý a dostatečně inteligentní, aby rozpoznal bohatě prostřenou tabuli, kterou pro něj má jeho nové prostředí a začal jí využívat.
Před staletími musel vydat spoustu energie, aby něco ulovil a přežil. Dnes to má podstatně jednodušší. Lesy plné zvěře (zvláště černá mu chutná), pastviny s ovečkami, odpadky u lidských sídel. Tím, jak snadno se může dostat do blízkosti člověka a nic jej neohrožuje, ztrácí plachost. A na problémy je zaděláno. Obdobně je to medvědy.
Jsou lidé, kteří se domnívají, že bez aktivní regulace počtu šelem to nepůjde. Tvrdí, že počet vlků by měl být regulován, a měly by být stanoveny oblasti a hranice, kde velké šelmy mohou žít a kde ne. Řídce osídlené oblasti a hustě zalesněné plochy jsou vhodnější pro koexistenci vlků a lidí než oblasti metropolitní. Ale jiní lidé to vidí jinak. Pro ně je ale vše v pořádku jen potud, pokud se jich to přímo netýká.
 
Tak co nás v budoucnosti, v souvislosti s výskytem velkých šelem, čeká?
Jsme připraveni na to, že nebudeme moci chodit bez obav o zdraví svoje, našich dětí či našich psích miláčků do přírody?
 
Vždyť to může být brzy stejné jako v Kanadě, kde nikdo nechodí na houby, a psa venči jen na zahradě. To chceme chodit na houby s revolverem a obavou, co se stane, když zastřelíme, byť v sebeobraně, přísně chráněné zvíře?
V Rusku a Rumunsku učí vlčice dospívající vlčata lovit na domácích psech. Bude nebo nebude nám to vadit?
Co budeme dělat, až nám našeho psího miláčka odnese vlk?
Co budeme dělat s krotkými vlky? Schválíme jejich odchycení a nákladnou převýchovu v „nápravném zařízení“ za miliony korun z našich daní tak, jak to navrhují jejich ochránci?
Poznáme, zda vlk, který se nás nebojí a má mimořádně krátkou únikovou vzdálenost, je jenom krotký nebo má životu nebezpečnou vzteklinu?
Co budeme dělat s kříženci vlků s domácími psy? Povolíme jejich odstřel nebo je odchytíme a za peníze z našich daní necháme dožít v nějakém, k tomu určenému, zařízení?
Bude se nám líbit, když psovodi na naháňkách budou muset mít psy na řemenu, aby jim je nesežrali vlci tak, jak se to stává v Německu?
A víme vůbec, co to bude všechno stát? Jen pro ilustraci ukázka, co stáli vlci v roce 2017 vládu v Sasku: zhruba 765 000 eur zaplatila saská vláda za náklady spojené s návratem vlků do přírody. Jedna třetina z toho plynula do vědeckého monitoringu. Na práci s veřejností, která je přesvědčována o výhodnosti návratu vlků bylo utraceno 239 000 eur. Dalších 258 000 eur tvořily náklady na lepší ochranu hospodářských zvířat před vlky. Chovatelé hospodářských zvířat pak obdrželi jako náhradu za roztrhaná zvířata 13 600 eur. Budeme na to mít?
Žijeme v blahobytu, nic nám neschází. Současně ale žijeme ve virtuálním světě, odtrženi od reality. O nic se nemusíme starat, vše je dostupné. Supermarkety plné, internetové obchody fungují. Doufám, že to ještě nějaký čas vydrží. Ale co když ne?!?
Petr ZIEGROSSER