Časopis Myslivost

Podmínky pro zástřelné se v loňském roce poměrně rychle měnily a byly zaměřeny převážně do zamořené zóny a její blízkosti. Na konci roku pak státní správa vyzkoušela celoplošnou aplikaci, kterou dala do souvislosti s monitoringem Aujeszkyho nemoci.
Tyto akce ukázaly, nakolik je možné chování myslivců zástřelným ovlivňovat, jaké technické a organizační úskalí je třeba překonat a také, jakou to představuje zátěž pro státní rozpočet.
Nejjednodušší je samozřejmě vyplácení za každé ulovené prase. Zástřelné ovšem na druhou stranu musí být přiměřeně vysoké, aby působilo motivačně. Plošné vyplácení se při ročním úlovku 200 tisíc prasat dostává na astronomické částky a navíc není žádná záruka, že skutečně dojde k významnějšímu poklesu početnosti na úroveň, kdy v následujících letech budeme lovit několik málo desítek tisíc prasat jako v nedávné minulosti.
Dalo se tedy čekat omezení a jasno v této oblasti nastalo od prvního listopadu letošního roku, odkdy vstoupila v platnost novela nařízení č. 30/2014 Sb. Toto nařízení se prioritně věnuje lesnímu hospodářství, ale i pro myslivost obsahuje významné části.
Finanční příspěvek na snižování početních stavů prasete divokého je řešen v § 41b tohoto nařízení.  
Zástřelné bude vypláceno za každé ulovené divoké prase, kterým: „byl v příslušné honitbě v hospodářském roce překročen roční průměr odlovu prasat divokých ve stejné honitbě za tři hospodářské roky bezprostředně předcházející hospodářskému roku, za který je finanční příspěvek požadován“.
Pro nově uznané honitby se za chybějící údaje o lovu použije hodnota tři kusy na každých 100 ha výměry honitby, zaokrouhlená po výpočtu na celé číslo dolů.
Evidovat se budou pouze kusy vyšetřené na přítomnost svalovce, kdy se vzorkem svaloviny bude přiloženo pírko.
Podstatnou změnou dosavadní praxe je, že se zástřelné bude vyplácet uživateli honitby a jeho výše je navržena na 2000 Kč za každý ulovený kus prasete divokého nad tříletý průměr v dané honitbě.
Tolik tedy výtah z nových pravidel, která jistě vyvolají řadu diskuzí.
Z prvních reakcí myslivců je zřejmé, že řada z nich čekala štědřejší ruku státu. Zejména meta překonání tříletého průměru je po loňském rekordním úlovku a letošní úrodě žaludů těžko překonatelná a ve většině honiteb tak nemá vůbec smysl se o něco snažit.
Také vyplácení uživatelům honiteb se nesetkává s pochopením u těch, kteří si zvykli na příspěvek na svůj účet.
Osobně bych byl moc rád, abychom si předtím, než se necháme unést kritickými vášněmi, uvědomili, že právo myslivosti je souborem práv a povinností. Základní povinností všech, kteří si říkají uživatel honitby, je zvěř chovat, tedy kromě jiného udržovat její početní stavy v přiměřené výši. Lovit zvěř proto máme nejen tehdy, když se nám chce, ale také tehdy, když je to potřeba a bez ohledu na to, zda nám za to někdo něco slibuje.
Z této logiky pak lze pochopit, že stát bude odměňovat jen ty, kteří udělají výrazně více. Když uvážíte, že se jedná o peníze daňových poplatníků, tak by se vám třeba také úplně nelíbilo, kdyby se měly jen tak rozhazovat.
To, že se zástřelné bude dávat uživateli honitby, je také logický důsledek dosavadních zkušeností. Je to přece uživatel honitby, kterému patří celé ulovené tělo zvěře, včetně všech markantů. Uživatel honitby nese veškeré náklady s jejím provozem, a měl by proto mít jak odpovědnost, tak pravomoc rozhodovat o financích.
Tuto úpravu vítám i z důvodu, že jasně vymezuje, kdo má na zástřelné nárok a omezuje příčiny negativních vztahů v honitbách. Vždyť jen určení „lovce“ je také v řadě případů velmi diskutabilní, a pokud by to došlo k soudu, tak by to byl pro právníky oříšek. Představte si například naháňku, kterou organizuje několik lidí a kde v leči pracují desítky honců a loveckých psů a ulovené prase je zasaženo střelami několika lovců. Rozpočítat zástřelné na podíly, které objektivně odpovídají podílu všech organizátorů a účastníků lovu na ulovení tohoto kusu je nemožné. Vyplácení jen střelci tak zcela degraduje práci honců a psovodů, kteří na ulovení kusu mají často větší podíl než samotní střelci a já jsem tedy pro, aby zástřelné dostali uživatelé honiteb a je na nich, aby zisky rozdělili podle zásluh.
Dalším tématem diskuzí mezi myslivci je hledání slabých míst v tomto předpisu. To zřejmě souvisí s naší národní povahou a není to nic potěšujícího. Je vidět, že jak se jedná o peníze, tak mnozí přemýšlejí o tom, jak v některém roce vykázat co nejméně a v jiném co nejvíce (nepřiznávat, kooperovat se sousedy atd.).
Tady si říkám, že bychom se měli zastavit a zamyslet nad tím, že dnes celkem běžně můžeme zažívat myslivecký ráj, který tu několik staletí byl jen pro hrstku vyvolených. Trocha vděčnosti za to, co máme, by tedy neuškodila, protože se lehce může stát, že se situace během pár let radikálně změní. Zejména dlouhá hranice s Polskem a poloha naší země jako tranzitní oblasti AMP u divočáků, je obrovským rizikem.
Zkusme se proto spíše zaměřit na to, co se pro udržení současné úrovně myslivosti dá udělat, a připravujme se na chvíle, kdy vše nepůjde jen tak samo.
Do probíhající lovecké sezony všem přeji Lovu zdar!
 
Doc. Ing. Jiří KAMLER, Ph.D.,
Lesnická a dřevařská fakulta, MENDELU v Brně
 

Další komentáře k zástřelnému od oslovených myslivců a funkcionářů 


Vyplácení zástřelného je dobrou motivací pro lovce. To se velice pozitivně prokázalo v loňském roce. Tak, jak je zástřelné nastaveno nyní, nebude mít podle mého názoru na výši odlovu vliv. Překonání tříletého průměru lovu, při loňském vysokém úlovku, není pravděpodobné. Vyplácení zástřelného uživateli namísto lovci není motivační, protože je jen na uživateli honitby, zda a jaký podíl zástřelného vyplatí lovci. Nicméně, zhodnoťme nově zavedené zástřelné až po ukončení hospodářského roku. Pak na základě výsledků ponechme nebo upravme nastavený model.
Ondřej FALTUS,
předseda Myslivecké komise ČMMJ
 
Státem nabízený finanční příspěvek na snižování početních stavů prasete divokého je další pobídkou k co možná nejintenzivnějšímu lovu černé zvěře. V rámci kroků proti šíření AMP ho chápu jako opatření krizové. Nicméně nad tím, jaké budou jeho skutečné dopady, visí řada otazníků. Za sebe bych zmínil dvě základní výhrady:
Za prvé mi chybí jakákoliv motivace myslivců, aby upřednostňovali lov mladé zvěře. Vzorem by nám v tom mohli být třeba Němci. Podle zprávy Německého mysliveckého svazu (DJV) se i oni v rámci opatření proti šíření AMP snaží razantně snížit stavy černé zvěře a v sezoně 2017/18 ulovili rekordních 822 tisíc kusů. Při tom ale stále „tlačí“ na lovce, aby se přednostně zaměřili na zvěř do dvou let věku a zamezili tak tomu, aby se dostávala do reprodukce.
O tom, jak staří kňouři a staré bachyně nepouští do chrutí mladé kusy, už bylo napsáno mnohé a je zbytečné to opakovat. Obávám se, že pokud si při našich „lovech bez milosti“ nejdříve vystřílíme staré kusy, situaci ještě více zkomplikujeme.
Druhou otázkou je etika lovu. Lov vodících a březích bachyní je pro mě osobně nepřijatelný v jakékoliv situaci. Chápu, že výskyt AMP je situace mimořádná. Ani tak ale podle mého soukromého názoru není z etického hlediska takový lov obhajitelný.
Obávám se, že pokud přijmeme požadavek státu a staneme se „redukční četou“ určitého druhu zvěře bez ohledu na myslivecké zásady, v dlouhodobém horizontu se nám to zle nevyplatí.
Na závěr bych ještě dodal, že je určitě dobře, že finanční příspěvek náleží uživateli honitby, nikoliv lovci. O případech jednotlivců, kteří nakoupili drahá noční vidění a na lovu divočáků si založili kvazi-živnost, se mezi myslivci vypráví hotové legendy. Ať už jsou pravdivé, či nikoliv, žádná velká reklama na myslivost, jakožto součást kulturního dědictví státu, to rozhodně není.
Jako myslivci bychom ani při sebevětším tlaku ze strany státních orgánů neměli zapomínat na to, že černá zvěř je zvěří skutečně rytířskou, úctyhodnou a krásnou. A všechna naše opatření, směřující k redukci stavů této zvěře, musí vyrůstat z tohoto základního postoje. Pokud ho opustíme, ocitáme se v oblasti čistého lovu, možná i veterinárních opatření, ale s myslivostí jako takovou už budeme mít společného jen málo!   
Martin HORÁLEK,
předseda Redakční rady časopisu Myslivost
 
Již z rozhodnutí českého zemského sněmu z roku 1573 známe pojem ochrana zvěře. Odstraňování nejslabších kusů z populace zvěře, odlovení přírůstku, zachování stavby populace a udržování zvěře v určitém stavu, je základ ochrany zvěře v naší přírodě a zároveň základní povinnost každého uživatele honitby a každého českého myslivce. Je to pilíř, na kterém stojí česká myslivost.
Z tohoto důvodu nejsem příznivcem vyplácení zástřelného u žádného druhu spárkaté zvěře. Navíc mám obavu, že skutečnost, že čeští myslivci snížili stavy zvěře teprve na základě vyplácení dotace z fondů EU, ve snaze snížit nebezpečí rozšíření nákazy AMP na velkochovy prasat, se stane velmi dobrým argumentem pro odpůrce, kteří chtějí úplně zrušit myslivost jako obor.
A nejen, že chtějí, ale salámovou metodou a nenápadně už začali okrajovat naši myslivost. Například připravovaný zákaz olova v loveckém střelivu, připravovaný zákon o týrání zvířat, který ze způsobu lovu vylučuje norování, sokolnictví, řízená podpora pro navyšování stavu vlků  a zavírání očí nad negativními vlivy, které vlci přináší.
Naším odmítáním skutečnosti o přemnožených stavech spárkaté zvěře a způsobem hospodaření se zvěří formou celoročního přikrmování, hromadnictví, přikrmováním zakázaným pečivem atd. jen všem odpůrcům nahráváme a sami ukazujeme, že čeští myslivci situaci řešit nechtějí.
Uznávám lásku a sympatie k černé zvěři některých myslivců, kteří si váží rytířského způsobu života, atraktivity lovu atd. Ale pokud mají divočáci přežít AMP, měli by mít hustotu do pěti kusů na 1000 ha. Podle loňské statistiky jich lovíme 80 ks na 1000 ha. Pokud je máme rádi a chceme, aby přežili, lovme je!
Navíc mám výhrady k technickému řešení vyplácení zástřelného, které podle mého názoru přišlo v lovecké sezóně pozdě. Daleko účinnější by bylo vyplácení zástřelného pouze za odlovené bachyně.
Ing. Václav VOMÁČKA,
člen Myslivecké rady ČMMJ
 
Schválení vyplácení zástřelného za černou zvěř je jednoznačným projevem toho, že státní správa si uvědomuje vážnost situace a chce ji řešit jinak než jen výzvami a legislativními nařízeními, což se v minulosti ukázalo jako nedostatečně účinné, a přitom hledá cestu, jak zvýšit motivaci myslivců k regulaci černé zvěře. Z tohoto hlediska je třeba posuzovat opatření principiálně jako pozitivní krok.
Vzhledem k tomu, že je v celospolečenském zájmu snížit nebezpečí dalšího zavlečení afrického moru prasat a s ohledem na to, jak velké ekonomické dopady by měla tato nákaza v případě jejího rozšíření, se jeví jako naprosto odůvodnitelné, že je regulace černé zvěře podporována z prostředků státního rozpočtu.
Samozřejmě by se dalo polemizovat o případných námitkách, že regulace zvěře je tak jako tak ze zákona vyplývající povinnost uživatelů honiteb, kteří mohou s ulovenou zvěří ve svůj prospěch disponovat, a proto není nutné jim za to ještě něco platit.
Stejně tak by se dalo diskutovat také o tom, zda je v současných podmínkách, v rámci současné legislativy, ještě vůbec možné černou zvěř účinně regulovat. To však není obsahem tohoto příspěvku.
Černá zvěř představuje mimořádný problém, který je nutné řešit. A protože dosavadní způsoby řešení nepřinesly žádoucí výsledek, je nutné zvolit a vyzkoušet novou cestu.
Nyní se jedná o to, jaký výsledný efekt přijaté opatření bude mít. Z mého pohledu obsahuje systém vyplácení zástřelného ve schválené podobě dva prvky, které mohou jeho účinnost oslabit.
Za prvé je stanoveno jednotné zástřelné za kus bez ohledu na pohlaví a věk. To znamená, že se nedělá rozdíl mezi bachyněmi a selaty. Přitom pro účinnou regulaci černé zvěře je zapotřebí se zaměřit hlavně na bachyně jako nositelky populačního přírůstku a ty opravdu důrazně lovit. Bez jejich cíleného lovu se početní stavy černé zvěře snížit nepodaří, i když bude celkový lov sebevětší.
Za druhé není vyplácení zástřelného přímo směřováno k těm, kteří černou zvěř s vynaložením vlastního času a na vlastní náklady fyzicky loví – to jest k aktivním myslivcům, ale jde ve prospěch uživatele honitby. To znamená, že je na uživateli honitby, zda a do jaké míry, resp. v jaké formě, bude přenášet motivaci k lovu černé zvěře na ty, kdo jej skutečně provádějí.
Je dost pravděpodobné, že ne všude bude tato motivace taková, jak by bylo potřebné. Všichni víme, jak to v mnoha honitbách v praxi vypadá. Přitom může velmi snadno dojít k tomu, že někteří uživatelé honiteb nebudou mít zájem na tom, aby byly loveny bachyně jako hlavní nositelky populačního přírůstku, a budou interně motivovat lovce především k lovu selat.
Může to být podloženo jednoduchou ekonomickou úvahou. „Když střelím (nebo nechám střelit) bachyni, přinese to do rozpočtu honitby jednorázově 2000 Kč, ale přijdu tím o kus, který je nositelem populačního přírůstku. Pokud bachyni zahájím, bude mít v případě, že se jedná o dospělý kus, v příštím roce s vysokou pravděpodobností tři až pět selat, která mi i při poměrně moderátní slovitelnosti mezi 60 až 75 % mohou vynést 4000 až 8000 Kč.“ A v tom vůbec není zohledněno případné lepší zhodnocení zvěřiny při odlovu více kusů.
Takto se otevírá prostor pro spekulace, které by mohly vést k tomu, že daný systém vyplácení zástřelného se lehce mine účinkem nebo v extrémních případech dokonce povede k opačnému výsledku, než jaký je jím zamýšlen. 
Kromě toho je zde ještě jeden aspekt, který by sice na účinnost opatření neměl mít žádný vliv, ale může vyvolat určitou nespokojenost. Tím, že se zástřelné vyplácí pouze za odlov přesahující průměr uplynulých tří let, jsou zvýhodňovány především ty myslivecké subjekty, které se dosud stavěly k potřebě regulace černé zvěře zády. To znamená, že budou od státu dostávat peníze v prvé řadě ti, kteří dosud laxně přistupovali k povinnostem vyplývajícím ze zákona, neboť pro ně nyní zpravidla nebude tak velký problém lov černé zvěře výrazně zvýšit.
Naopak ti uživatelé honiteb, kteří se snažili v uplynulých letech její regulaci i přes velmi nízké výkupní ceny zvěřiny důsledně provádět a přitom nechávali ulovené kusy v souladu s předpisy řádně vyšetřit na svalovce, se nyní mohou cítit být mimo, nebo přímo i za svou svědomitost potrestáni, neboť pro ně bude vyplácení zástřelného zpravidla velmi těžko dosažitelné.
Dr. Miroslav VODŇANSKÝ
Středoevropský institut ekologie zvěře, z.ú.
     
Nově zavedené zástřelné za černou zvěř ulovenou nad tříletý průměr vidím ve dvou rovinách.
Ta první je velmi důležitá, protože mám pocit, že nás stát začíná konečně alespoň trochu vnímat jako hospodáře. A jako hospodáře se nás snaží také podpořit. Je to naprosto správné a věřím, že je to jen první malý krůček na cestě k jinému pohledu na myslivost a myslivce, přinejmenším ze strany státu.
Ta druhá rovina je čistě praktická. Bohužel je stále velmi významná část myslivců přesvědčena o tom, že jen zbytečně strašíme a ten zlý AMP sem k nám nakonec stejně nedorazí. Jenže stačí se rozhlédnout – v Polsku tisíce ohnisek, Rumunsko také a Maďarsko je ještě blíž. Že to nechápou nebo nechtějí chápat myslivci je na pováženou, kritické je ale to, jak se k tomuto problému staví mnozí myslivečtí hospodáři, kteří dosud zakazují lov bachyní a velkých kusů. Budou naříkat, ale to už bude pozdě. Nevím, zda máme ještě šanci, ale stále věřím, že to možné je.
Další aspekt z té praktické roviny vidím rovněž jako problematický, a to je to naše české myšlení. Máme za sebou roky rekordních odlovů černé zvěře. Loňský rok, umocněný zástřelným kvůli Auejszkyho chorobě, znamenal nárůst odlovu o 43 %. To sice takto podáno vypadá skvěle, jenže v sousedním Německu zvedli loni odlov o 40 % a bez plošného zástřelného. Že by tam na západě ještě fungovala myslivecká čest? U nás fungovala ta tisícikoruna jako mrkev na osla.
Nicméně, máme tu vysoké průměry odstřelu za poslední tři roky. A co neslyším od našich myslivců? Nebudeme střílet, snížíme průměr a až pak se do prasat zase dáme. Výmluvou je a má být to, že černá není, vždyť se do ní loni tolik sáhlo.
Přitom stavy černé zvěře podle dostupných informací jsou prakticky na úrovni těch loňských, což by také znamenalo, že se loni konečně podařilo ulovit alespoň přírůstek.
Jenže přibrzdění lovu nemusí znamenat jen navýšení stavů černé, může to být také ztráta těžce budované důvěry v naše myslivce a také v ČMMJ, která jako jediná naše zájmy hájí.
Sami jsme naším nesprávným „ochranitelskorádobychovatelským“ přístupem dopustili obrovský nárůst stavů, a to nejen černé. Tím nenápadně upouštíme od chovu zvěře a myslivost bude brzy jen o regulačním odlovu černé, siky, jelení a daňčí zvěře.
V souvislosti s vysokými stavy spárkaté se hovoří i o plošném zákazu přikrmování zvěře. Mnozí ale tuto péči o zvěř uvádí na prvním místě při vysvětlování důležitosti myslivosti. Jak to budou vysvětlovat potom? 
Máme se dobře, asi nejlépe v naší myslivecké historii, máme stále co lovit. A jen znásobení odlovů těchto rizikových z dlouhodobého hlediska problematických druhů spárkaté nás může vrátit zpět, abychom mohli znovu hospodařit a chovat, zkrátka být myslivci.
Miloš FISCHER,
jednatel ČMMJ
 
Finanční příspěvek na snižování početních stavů prasete divokého vnímám jako kompromis mezi možnostmi státního rozpočtu a požadavkem MZe ČR, potažmo SVS, na významnou redukci černé zvěře.
Toto opatření nezpůsobí zásadní snížení stavů divokých prasat, ale určitě napomůže k jejich částečné redukci, příp. dalšímu nenavyšování početnosti.
Pozitivně vnímám tento příspěvek za ulovený kus i jako pomoc uživatelům honiteb, včetně mysliveckých spolků, pro jejich finanční bilanci.
Takto cílený příspěvek je systémovější než opatření SVS v minulém roce, kdy bylo vypláceno zástřelné přímo lovci.
Roman  Urbanec,
místopředseda Myslivecké rady ČMMJ
 
Veškerá opatření a nařízení, která v budoucnu povedou ke skutečnému snížení početních stavů prasete divokého v honitbách ČR, je nutné hodnotit kladně.
Vzhledem k dlouhodobému přístupu myslivecké a lovecké veřejnosti k lovu prasete divokého v ČR však předpokládám řadu problémů, které schválené nařízení přinese:
1. Pro honitby, které dosud nevykazovaly zvýšenou aktivitu v lovu černé zvěře, bude překročení tříletého průměru snadné a výsledný efekt bude finančně zajímavý, ale na druhou stranu přinese i požadovaný efekt, tedy zvýšení odlovu divokých prasat.
Pro honitby, které se snaží již několik let intenzivně černou zvěř lovit a dosahují vysokých výřadů této zvěře, bude překročení tříletého průměru složité a výsledný efekt může mít záporný charakter – bez zástřelného, které mají  dříve tak pasivní sousedi, nemá smysl se honit po lese – výsledkem bude snížení aktivity lovu.
2. Obdobně jako u vyplácení zástřelného v oblasti Moravy, ohrožené AMP, kdy v uplynulém roce  docházelo téměř s jistotou k přesunům úlovku z honitby bez zástřelného do nedaleké honitby se zástřelným, bude i v tomto případě řada subjektů hledat cesty, jak se k zástřelnému dostat a může docházet k velmi nežádoucím přesunům ulovené černé zvěře.
3. Vyplácení zástřelného uživateli honitby bude poslední kapkou, která rozbije dobré vztahy v mysliveckých kolektivech. Představa, že jeden člen loveckého kolektivu mrzne po nocích v honitbě a loví divoká prasata a jiný člen či několik jiných členů rozhoduje o tom, co s penězi za zástřelné, musí nutně vést k rozbití kolektivů a velmi rychlému poklesu zájmu o intenzivní individuální lov černé zvěře.
Zástřelné, vyplácené uživateli honitby, je přijatelné u společných lovů, v případě individuálního lovu musí být vypláceno lovci. Z hlediska prevence „cestování“ ulovených prasat do honiteb s předcházejícím nízkým odlovem, a tudíž jistotou vyplácení zástřelného, je možné požadovat potvrzení lístku o původu zvěře uživatelem honitby.
4. Pro výpočet za hospodářský rok, za který je finanční příspěvek požadován, se uvádějí pouze kusy evidované Státní veterinární správou jako vyšetřené na přítomnost svalovce a předložené k tomuto vyšetření s celým ocasem. V současnosti je opět snaha o předkládání částí ocasu – pírka či jeho úplná absence u vzorku na trichinely.
MVDr. Pavel Forejtek, CSc.,
člen Redakční rady časopisu Myslivost
 
Nové dotační tituly do myslivosti jsou krokem správným směrem. Ministerstvo zemědělství v tomto případě po dlouhé době skutečně udělalo vstřícný krok vůči uživatelům honiteb a zároveň se konečně zaměřilo na podporu smysluplných opatření a kráčí správným směrem.
Nicméně toto nemohu říci o systému zástřelného, který je v daném nařízení vypsán.
Obecně se na zástřelné dívám skepticky, a nepovažuji ho za nástroj, který by dokázal trvale snížit stavy jakékoliv zvěře. A to zejména z prostého důvodu, který je založen na starém českém přísloví o kaprech a vypuštěném rybníku. Zástřelné je praktikováno u mnoha subjektů a mnoha druhů spárkaté zvěře, ale nikde samo o sobě nevedlo k rapidnímu snížení stavů.
Vždy je důležité správné nastavení systému a také kontrolních mechanizmů celého procesu. A oboje zde postrádám.
Současné nařízení nerozlišuje pohlaví ani věk ulovených divočáků. To z pohledu cíle opatření pokládám za zásadní! Pokud chceme počty redukovat, musíme se zaměřit na samičí pohlaví, a zejména starší z nich.
Samozřejmě, někdo by mohl namítnout, že i selata se u divokých prasat intenzivně zapojují do reprodukce, ale i lov starších kusů je v tomto případě důležitý.
Řešení je v tomto případě poměrně jednoduché, podmiňme vyplacení zástřelného poměrem ulovených dospělých bachyň k ostatním kusům, např. jedna ulovená bachyně na osm ostatních ulovených divočáků.
Proč se toto nerealizuje, souvisí s mojí druhou výtkou, a tou jsou kontrolní metody. Obecně v myslivosti chybí kvalitní systém kontroly, a tak i v tomto případě se budeme spoléhat na vyšetření na trichinelózu a spojovat jej s odevzdáním pírka…
Tak jen doufám, že myslivci v tomto případě budou poctiví a nebude docházet k manipulaci s počty ulovených divočáků.
Za poslední slabinu považuji podmínění překročení tříletého průměrného odlovu divočáků v honitbě. To postihne významně ty honitby, které se k MVO na AMP postavily čelem, a skutečně myslivci intenzivně lovili, a naopak ve výhodě budou ti, kteří si zvěř v posledních dvou letech „pošetřili“.
Ing. Miloš Ježek, Ph.D.,
FLD ČZU Praha,
člen Myslivecké rady ČMMJ
 
Jsem rád, že ministerstvo hledá neustále cesty, jak odměnit služby myslivců v oblasti hospodaření se zvěří.
Ano, zcela jistě by se dalo diskutovat o výši zástřelného, stanovené metodě pro její přidělení či cílení na uživatele honiteb bez ohledu na konkrétního lovce a jeho úsilí. Jsme však v situaci, kdy problém nejenom s černou zvěří musíme velmi razantně řešit.
Mě osobně více než systém zástřelného nutí k zamyšlení absence funkčního systému v prostředí uživatelů honiteb či jednotlivých mysliveckých spolků. Proto by bylo dobré, kdybychom hledali na schváleném zástřelném za ulovenou černou zvěř především pozitiva.
Chci věřit myslivcům, že budou povzbuzeni ve své aktivní činnosti a budou černou zvěř více než proaktivně lovit tak, abychom s ní měli co nejmenší problémy a co největší užitek; chci věřit, že myslivci si zástřelné řádně, spravedlivě a po zásluze mezi sebou rozdělí, bez ohledu na čí účet přijde, tak, aby nebyl nikdo opomenut.
Chci též věřit, že stejně jako za služby při regulaci černé zvěře, bude myslivcům vypláceno za regulaci špačků na jihomoravských vinicích, za regulaci bobrů, kteří opustí  zóny, které jsou jim vymezeny či za regulaci vyder, pokud se objektivně prokáže, že je to již třeba.
Přál bych si, aby myslivci spatřovali ve schváleném zástřelném další povzbuzení k tomu, že myslivost skutečně již není hobby, ale odpovědná, seriózní a potřebná aktivita, o kterou má společnost zájem, která má význam, smysl a především perspektivu.
 
Ing. Petr Marada,
MENDELU Brno,
předseda Ekologické komise ČMMJ