Dnes je sile psychologickej zmeny u časti poľovníkov v poľovníckej praxi, ktorá ovláda „pud zabíjania“ pre získanie trofeje, podrobený prevažne celý lov a chov zveri. Každý z lovcov tzv. „trofejománov“ si musí byť vedomý, že jedinec zveri v prvom rade musí dožiť kulminácie veku, aby vytvoril kapitálnu trofej a odovzdal v ruji aj kvalitný genetický a imunitný systém pre zachovanie životaschopnosti celej populácie. Opakom sú lovci, ktorí lovia pre divinu zo ziskuchtivosti alebo chamtivosti, ale niekedy aj vlastnej potreby.
Podnes o význame trofeje u zveri sa vedú dlhoročné diskusie a je celkom jasné, že má iný význam pre zver (hierarchický, imunitný-obranný, teritoriálny apod.) a iný pre ušľachtilého človeka - lovca, ktorý dnes vníma trofej nielen ako výsledok jeho loveckých kvalít alebo finančných možnosti, ale častejšie na trofej pozerá ako na výsledok chovu a kvalitu manažmentu zveri v danom revíri.
Každý ušľachtilý poľovník sa poteší, keď uloví prvého jeleňa alebo srnca, keď uloví prvého medailového a ešte viac, keď uloví prvého zlatého.
To môžeme dosiahnuť len vtedy, keď budeme zodpovedne a disciplinovane pristupovať k lovu a najsilnejších jedincov necháme v ruji plodiť potomstvo. Nie všetci, ale často aj odborníci, spochybňujú selektívny lov. Z praxe poznám, že v jeleních oblastiach je srnčia zver často zaznávaná a v poľovných oblastiach so srnčou a malou zverou je naopak malo praktických skúsenosti zo selektívneho lovu jelenej zveri. A tak sa stáva, že niekedy trofejovo najnádejnejšie jedince v populácii odlovíme z neodbornosti alebo dokonca platí zákon schválnosti, že náhoda je „blbec“ a najnádejnejší jedinec skončí pod kolesami aut apod.
Hlavné chyby pri selektívnej regulácii zveri
Prvoradou a najdôležitejšou zásadou je správne posúdenie veku jedinca, platí pravidlo: „
Nestrieľaj, kým si sa nenaučil zver bezpečne rozpoznať!“,
Druhov dôležitou zásadou
je obdobie lovu; lov kapitálnych, resp. srncov III. vekovej triedy realizujeme až po 1. auguste (ideálne od 10. do 20. augusta), pri jelenej zveri IV. vekovej triedy (jednojednoročných a starších) to nie je tak podstatné, keďže najstaršie jelene už nie sú spravidla hlavnými jeleňmi na rujovisku.
Srnce na začiatku doby lovu (od 16. mája do konca júla) lovíme prednostne choré a výradové I. vekovej triedy (jedno a dvojročné) a podpriemerné II. vekovej triedy (tri až paťročné) nedosahujúce stupeň šestoráka, práve
včasný selektívny zásah je základom chovu srnčej zveri. Najsilnejšie zasahujeme do jednoročných srncov, keďže na začiatku doby lovu ich vieme najľahšie určiť pre štíhle telo a tenký krk a detský výraz tváre.
Pri jeleňoch to platí obdobne, lovíme prednostne choré a výradové I. vekovej triedy (jedno a dvojročné), podpriemerné II. vekovej triedy (tri až šesťročné) a výnimočne III. vekovej triedy (7 až 10ročné) nedosahujúce minimálne parametre chovných kritérií. V súčasnosti najsilnejšie zasahujeme do jedno a dvojročných jeleňoch, keďže ich vieme najľahšie určiť pre štíhle telo a tenký krk.
Pre jednoročného jeleňa je charakteristické, že
na kmeni nikdy nevytvorí očnicu, u vysoko nádejných je koniec kmeňa zakončený vidlicovite alebo dokonca korunou. Je chybou, že na Slovensku za ostatných 20 rokov lovíme až 80 % jeleňov do veku 5 rokov a potom tých 20 % len ťažko dožije kulminácie veku (potrebujú žiť minimálne ďalších 5 rokov).
Východiskom z tejto situácie je minimalizovanie odstrelu jednoročných jeleňov, resp. obmedzenie lovu jeleňov I. vekovej triedy.
Pri danieloch by mala platiť zásada, že jednoročné daniele lovíme len minimálne, resp. nelovíme. Lov v I. vekovej triede sústredíme do dvojročných, kde ich vieme lepšie posúdiť. Výnimočne sa stáva, že ulovíme jednoročného daniela s parožím šestoráka („jeleňovité“) alebo slabého vareškára, čo ťažko niekomu vyčítať, keďže loví v domnení, že podľa parožia ide o dvojročného daniela. Na rozdiel od jednoročného srnca, ktorého spravidla lovíme pred letom, jednoročný daniel v lete v čase hojnosti potravy naberá na hmotnosti a v dobe lovu je ho ťažšie rozpoznať od dvojročného.
Pri muflónoch obdobne robíme chybu, keď lovíme jednoročných muflónoch a je veľký rozdiel či jedinca lovíme na začiatku doby lovu, tj. už v auguste alebo na konci v prvej polovici januára, alebo muflóna narodeného v marci alebo až v máji (jednoročné muflónice kladú muflónčatá spravidla až koncom mája). Z vlastných skúsenosti z generačnej zvernice pri selekcii muflónčat v „ruke“ pri odchyte, sme vyradili jedného jedinca, ktorý nespĺňal parametre chovnosti a presunuli do „odstrelovej“ zvernice a nakoniec ako dvojročný bol najsilnejším muflónom z tohto ročníka.
A preto musíme mať na pamäti, že
genotyp jedinca je daný dedičnosťou a
fenotyp (vrátane trofeje)
vonkajšími podmienkami počas vývinu jedinca. V kvalitných podmienkach
jeleň preukáže
svoju silu po ukončení telesného vývinu spravidla v piatom roku života („štvrtá hlava“).
Pri srnčej zveri už v treťom roku života (druhá hlava).
Prezentované chyby jasne poukazujú na to, že pri raticovej zveri (mimo diviačej), by sme mali minimálne zasahovať do jednoročných jedincov samčieho pohlavia. Slabé, telesne zaostávajúce vo vývine by sa mali loviť bez rozdielu pohlavia už v štádiu srnčat, jelienčat, danielčat a muflónčat.
Preto pri príprave ostatnej vyhlášky k zákonu o poľovníctve v roku 2009 sme u všetkých druhov do I. vekovej triedy zahrnuli jedno a dvojročné jedince.
Skúsenosti z praxe poukazujú na to, že tam, kde minimalizujú odstrel jednoročných jedincov, majú aj prvé pozitívne výsledky a potom sa vyhneme tomu, že „kapitálne“ jednoročné jedince nedožijú kulminácie veku (viz obr v prílohe).
Juraj CIBEREJ
Obr. 1 Jednoročný srnec, hmotnosť 328 g, 80,33 bodov CIC
Obr. 2 Jednoročný srnec, hmotnosť 392 g, 93,76 bodov CIC
Obr. 3 Jednoročný srnec, hmotnosť 346 g, 84,22 bodov CIC
Obr. 4 Jednoročný srnec, hmotnosť 299 g, dĺžka kmeňov 23 cm
Obr. 5 Jednoročný jeleň, dĺžka, pravý kmeň – 75 cm, dĺžka, ľavý kmeň – 71 cm, obvod kmeňa nad púčnicou – 16,5 cm
Obr. 6 Jednoročný jeleň, obojstranne korunový, dĺžka, pravý kmeň – 40 cm, dĺžka, ľavý kmeň – 42,5 cm
Obr. 7 Jednoročný jeleň, dĺžka, pravý kmeň – 51,6 cm, dĺžka, ľavý kmeň – 46,5 cm
Obr. 8 Jednoročný jeleň, dĺžka, pravý kmeň – 43,5 cm, dĺžka, ľavý kmeň – 43,2 cm
Průběrný odstřel jen u samčí zvěře?
aneb Chorobné upínání se k parohům?
Redakční dovětek nejen k článku prof. Cibereje
aneb Zamyšlení před nadcházejícími přehlídkami trofejí
Vážení čtenáři časopisu Myslivost, z pozice předsedy Redakční rady tohoto časopisu považuji za důležité ke slovům Juraje Cibereje v předchozím článku přeci jen dodat stručný dovětek.
Při veškerém respektu k odbornosti pana profesora jsem totiž přesvědčen, že pokud nás v myslivecké praxi skutečně někde „tlačí bota“, je to především ve správně prováděném průběrném lovu zvěře holé. Ano, naše adepty už v základním kurzu učíme, že správný poměr pohlaví je u většiny spárkaté zvěře 1:1. Ostatně myslivečtí hospodáři každoročně vykazují lov zvěře holé v mysliveckých statistikách, který s tímto poměrem počítá, takže na první pohled je vše v pořádku. Nebo snad ne?
Ti z vás, kteří pravidelně chodí do svých honiteb, dobře vědí, jaká je skutečnost. A kdo by snad pochyboval, stačí si vzít dalekohled a pečlivě si prohlédnout první tlupu srnčí zvěře, kterou na polích uvidíte. Při tom nás zoologové už mnoho let upozorňují, že o tom, jak kvalitní budou další generace, rozhoduje nejen genová výbava rodičů mláděte, ale především kondice samice, její možnost vybrat si při páření skutečně nejsilnějšího samce (nikoliv toho, který na ní při nedostatku samců vůbec zbude), populační hustota zvěře a s tím spojené stresové vlivy apod.
Přiznejme si, že jestli naše myslivost skutečně něčím trpí, tak je to až chorobné upnutí se k parohům. Myslivci jsou schopni donekonečna vést spory o to, který srnec byl správně uloven a který nikoliv. Na přehlídkách trofejí se pak vykoná každoroční pranýř provinilců v podobě červených bodů, na jehož základě se v mnoha sdruženích neudělují povolenky k lovu spárkaté. Ovšem nad tím, že srny se buď neloví vůbec, nebo jen v případě nutnosti obstarat zvěřinu na guláš, leckde jen bezstarostně mávnou rukou. Vždyť čím víc matek, tím víc zvěře, praví přeci stará myslivecká „moudrost“. A k tomu nám žádní akademičtí novátoři nemusí nic dalšího vykládat...
Ano, ani v tomto případě není správné paušalizovat. Existují výjimky v podobě osvícených hospodářů, kteří si naopak na správném odlovu zvěře holé zakládají. Budiž jim čest, protože v tomto případě určitě pádlují proti většinovému proudu. Tím spíš považuji za podstatné, abychom se i v Myslivosti zásadám průběrného lovu podrobně věnovali.
Redakce v tomto smyslu bude oslovovat odborníky, kteří k tomuto tématu mají co říci. Z naší strany to považuji téměř za to nejmenší, co můžeme udělat pro to, aby se situace v našich honitbách i v tomto ohledu začala postupně měnit.
Mgr. Martin Horálek