Časopis Myslivost

Celoroční doba lovu? Proč vlastně ne?

Myslivost 7/2019, str. 12  Jiří Kamler
Před nedávnem rozčeřila poklidný čas mysliveckého jara zpráva o záměru Ministerstva zemědělství povolit lov některých druhů zvěře po celý rok. Už jsem v myslivosti nějaké návrhy změn zažil, a tak vím, že v našem oboru obzvlášť platí, že nic se nejí tak horké, jak se uvaří. Přesto mě toto sáhnutí na jednu ze základních tradic naší myslivosti znervóznělo a s několika kolegy jsem celou věc rozebíral. Překvapilo mě široké spektrum názorů a zatím jsem nepotkal nikoho, kdo by celoroční dobu lovu schvaloval. Větší část myslivců, se kterými jsem mluvil, míní, že to se stavy zvěře (hlavně holé) vůbec nic nevyřeší a přinese to jen negativní důsledky například v podobě lovu trofejových kusů.
Menší část z nás si představila katastrofické vize v podobě totální genocidy zvěře, masakrů u krmných zařízení, střílení březích matek těsně před porodem atd.
To mě motivovalo se na tuto věc podívat z maximálního nadhledu, kterého jsem schopný. Pokusím se proto s časovým odstupem nastínit, čemu tato zdánlivě hrozná věc určitě uškodí, čemu nepomůže a co by tom přece jen mohlo být dobrého. Dopředu zdůrazňuji, že nejsem autorem ani propagátorem tohoto návrhu, jen se pokusím o nezaujatý pohled bez emocí.
 
Proč vlastně lovit jen po část roku?
 
Zvěř lovíme jen po část roku automaticky, protože nám to nařizuje zákon a tradice a nemusíme o tom přemýšlet. Co kdybychom ale mohli celoročně, jako je tomu v oborách? Začínali bychom například s lovem srnců až 16.5. či jezevců 1.9.?
Věřím, že názorů, kdy by se mělo v jednotlivých případech začínat a končit bude hodně. Každopádně ale platí, že je hospodářsky správné a také etické lovit zvěř v době, kdy především:
1. Samice nevodí nedospělá mláďata a nejsou v pokročilém stupni březosti;
2. Zvěř nestrádá a není lovem ještě více zatěžována v kritickém období;
3. Zvěř neprochází obdobím, kdy lov výrazně zasahuje do sociální struktury populace a jejích přirozených aktivit (tvorba teritorií, doba říje);
4. Trofeje zvěře jsou plně vyvinuté;
5. Zvěřina je v nejlepší kvalitě.
Tyto a další důvody jsou popisovány v odborné literatuře a stále platí. Zároveň ovšem platí, že žádný zákaz nemůže být optimální pro všechny případy.
Zkusme si například představit, že by se zrušila padesátka v obci a místo ní bylo v zákoně napsáno, že máme jezdit tak rychle, aby to bylo nejlepší s ohledem na všechny účastníky provozu, včetně nás samotných. Kdyby byli řidiči rozumní a brali ohledem i na ostatní, tak by samozřejmě bylo možné jen někde třeba sedmdesátkou, jinde třicítkou podle stavu silnice, intenzity provozu, výskytu chodců… Asi ale všichni chápeme, že kázeň současných řidičů je taková, že je nutné rychlost nejen přikazovat, ale také měřit a dávat pokuty.
 
Podobné je to s dobou lovu. Kdybychom všichni byli moudří, uvědomělí a zodpovědní lovci, tak by asi takové omezení nemělo přílišný smysl. Zvlášť v našem systému honiteb a plánované výše lovu.
Jiná situace je samozřejmě v licenčním systému myslivosti. Tam lovci mohou lovit kdekoliv v rámci své licence a konkurují si navzájem, bez toho, že by v daném území se zvěří cíleně hospodařili. V tomto případě je stanovení doby hájení nezbytné. Kdyby to nebylo, tak každý majitel licence bude velmi motivovaný svoji zvěř ulovit co nejdříve, protože jinak ji uloví někdo jiný a zvěř by se lovila v nevhodném období a lovecký tlak by byl nepřiměřený. Toto ale u nás nehrozí.
V této souvislosti mě ještě napadá, že se bavíme o době lovu, ale když to otočíme, tak to znamená zákaz lovit mimo tuto dobu. Tak jako jakékoliv jiné zákazy, kterými je náš život svázán, by i tento měl mít jasně obhajitelný smysl. Co vše tedy můžeme očekávat, pokud by takováto změna prošla?
 
Snížení stavů býložravé spárkaté zvěře a škod? NE
 
Na tomto se shodují v podstatě všichni, se kterými jsem mluvil. Vždyť pokud bychom stavy zvěře skutečně chtěli snížit, tak několik měsíců bohatě stačí. Navíc je lov u nás plánován, a pokud vím, tak plány lovu a normované a sčítané stavy jsou plněny všude zcela vzorně. Tak k čemu by byla možnost lovit celoročně, když už bude plán splněn?
Asi by se našlo několik výjimek, například honitby na okraji výskytu lokálních populací, které nemají zvěř normovanou, a ta se zde vyskytuje jen po krátkou část roku. Zde by se mohl zvýšit lov během zimy a na jaře.
Na celkové stavy zvěře ani na její vliv na stav lesních porostů to ovšem viditelný vliv mít nebude. To by muselo dojít i k tomu, že výše lovu bude nařízená, kontrolovaná a uživateli pod hrozbou sankcí i reálně plněná. Pak by ale asi stačila i kratší doba.
Pokud by totiž někdo chtěl skutečně snížit stavy nějakého druhu zvěře, tak musí začít tím, že sami uživatelé honiteb budou spolupracovat. Jasný příklad máme ještě všichni v čerstvé paměti, kdy stát zašustil bankovkami a rázem se skokově navýšil lov prasat.
Pokud ale ti, kteří loví, nebudou mít zájem něco dělat, tak je úplně jedno, zda existuje nějaká doba hájení nebo ne.
Jeden pozitivní důsledek celoroční doby lovu mě přece jen napadá: nikdo by se nemohl vymlouvat na to, že škody na porostech způsobila zvěř, se kterou z důvodu hájení nemohl nic dělat.
 
Likvidace populací zvěře a zničení jejich struktury? NE
 
Většina našich populací zvěře je z hlediska početnosti ve vztahu k úživnosti prostředí, věkové struktury a poměru pohlaví daleko od optima a je to vizitka toho, jak v honitbách hospodaříme. Obavy z toho, že by se stav populací spárkaté zvěře měl nějak zásadně změnit, jsou asi zbytečné. Celoroční lov by v jednotlivých případech mohl usnadnit intenzivní lov v honitbách, které parazitují na dobře zazvěřeném okolí, ale přiznejme si zároveň, že v tom okolí je redukce žádoucí. Na poměr pohlaví a věkovou strukturu populací se nedá očekávat žádný efekt.
 
Neetické zacházení se zvěří a zhoršené vztahy mezi myslivci? ANO 
 
Etika chování ke zvěři a její vyrušování lovem je asi největším problémem zrušení doby hájení. Za sebe bych se nebál zakázat na několik kritických měsíců konce zimy a kladení mláďat lov veškeré zvěře a loveckou sezonu ještě rozdělit intervaly klidu. Zvěři by takový odpočinek obrovsky pomohl a na výši úlovku by to vůbec nemuselo mít vliv. Je to jen na naší aktivitě a organizaci.
Lovecký klid v honitbě by ovšem prospěl i poškozovaným porostům, protože zvěř by se nebála opustit nejvíce ohrožené mlaziny a potravně využívat celou honiteb. Pastevní tlak na porosty by se tak naředil a mohl stát snesitelným. Takovému rozhodnutí nám ale nikdo nebrání a rozumní uživatelé honiteb mohou přece mít v tomto slova smyslu vlastní pravidla.
Určitou obavu mám ze zhoršení vztahů mezi uživateli sousedních honiteb, protože zimní měsíce umožňují přilákat zvěř na krmení a odnést by to mohli nadějné trofejní kusy. Celkové stavy zvěře ohroženy nejsou, ale je škoda nedovolit těm nejlepším samců dozrát a prosadit se v populaci.
 
Je tedy na zrušení doby hájení něco pozitivního?
 
Z výše uvedeného výčtu možných dopadů je zřejmé, že i kdyby se tato změna prosadila, tak se nic zásadního nestane, ani v pozitivním, ani v negativním smyslu a spíše převládají mírná negativa.
Určitě je na uvažovaném návrhu pozitivní minimálně to, že nám ubyde jeden zákaz, který nic zásadního neřeší. Navíc, pro odpovědné chovatele, kteří hospodaří ve větších honitbách je to zjednodušení jejich života. Bylo by možné bez jakýchkoliv komplikací okamžitě řešit veškeré nemocné a poraněné kusy a také reagovat na to, že zvěř začne někde nečekaně dělat škody. Věřím, že uživatelé velkých honiteb pro sebe žádné omezení doby lovu nepotřebují, ale z důvodu obav ze sousedů jej budou chtít zachovat.
 
Závěrem bych rád všem připomněl, že podstatou diskutovaného návrhu není nějaká snaha za každou cenu rušit osvědčené tradiční zásady chovu zvěře, ale reagovat na neutěšenou situaci v našich lesích, kde se početné populace býložravé zvěře dostávají do velkých konfliktů s potřebou urychleného obnovení lesa po kalamitách.
My myslivci sice nejsme přímo odpovědní za stav lesů a jejich obnovu, ale prostřednictvím hospodaření se zvěří vše významně ovlivňujeme. Máme proto v dnešní době kus vlastní odpovědnosti a návrh na zrušení doby hájení je jasným signálem toho, že stát si uvědomuje vážnost situace a nechce dopustit, že se někdo bude vymlouvat na to, že nemohl.
V nejbližších letech se na mnoha místech vytvoří pro zvěř téměř ideální podmínky v podobě rozlehlých mlazin zarostlých hustými porosty náletových dřevin. Vedle toho budou plochy s vysázenými kulturami atraktivních listnáčů. Můžeme se tak těšit na zlepšení potravní nabídky a klidu a krytu v honitbách. Zvěř určitě využije dobré podmínky jak pro reprodukci, tak pro úkryt v době lovu.
Je na naší odpovědnosti, abychom stavy zvěře udrželi na úrovni, kdy bude obnova lesů možná. Mějme na paměti, že zachování či rychlá obnova lesů nemá jen ekonomický podtext, ale je zásadní i pro fungování celé krajiny.
Buďme proto připravení na nové podmínky, které budou vyžadovat změnu některých zažitých přístupů k lovu. Pak se budeme moci těšit na v mnoha směrech příznivé podmínky.
Doc. Ing. Jiří KAMLER, Ph.D.,
Lesnická a dřevařská fakulta MENDELU,
člen Myslivecké komise ČMMJ
Zpracování dat...