Jako každoročně bych rád seznámil čtenáře Myslivosti s pohledem na dění v ČMMJ, s tím, co zaznělo v mém projevu na červnovém Sboru zástupců v Benešově. Jsem přesvědčen, že v diskuzi musíme společně hledat další kroky vedoucí ke zlepšení chodu naší organizace ku prospěchu celé naší členské základny.
Na minulém Sboru zástupců jsme po obšírné diskuzi přijali usnesení o navýšení členského příspěvku. Jsem rád, že se nepotvrdily černé scénáře o výrazném poklesu členské základny. Pokud porovnáme stav členské základny k 31.5. loňského roku s rokem 2019, došlo k poklesu o 2191 členů, což je 3,7 %. Pokles členské základny ale hlavně již není tak strmý, jako v předešlých letech a mohu říci, že máme i okresní myslivecké spolky, kde se členská základna zvedá. Těmto okresům bych chtěl poděkovat za aktivní přístup v práci s členy organizace.
Pokud se jedná o naše zřízené organizace Myslivost, s.r.o. a Halali, všeobecnou pojišťovnu, a.s., obě vykazují v posledním období ziskové hospodaření. Vedení společnosti Myslivost, s.r.o. v současné době posuzuje další možnosti rozvoje. Pevně věřím, že se nám podaří rozšířit portfolio činností této společnosti.
Situaci v hospodaření Halali, všeobecné pojišťovny, a.s. se budeme nejen na jednání Sboru zástupců, ale i při dalších příležitostech. Chtěl bych poděkovat vedení pojišťovny za přístup k řešení problémů spojených s domem v Jungmannově ulici. Jak jsem informoval na našich předchozích zasedáních, v této kauze se jedná o dva problémy.
Jedním byl soudní spor vedený s firmou DefClub, kdy naše společnost pravomocným rozhodnutím soudní spor prohrála. Zde se jednalo o neoprávněné vystěhování této společnosti z pronajatých prostor bývalým vedením pojišťovny, proto musíme počítat s náhradou vzniklé škody nájemci. Dodnes však nájemce nebyl schopen vyčíslit výši náhrady. Jak jsem avizoval již dříve, případnou vzniklou škodu bude Halali vymáhat po předchozím vedení pojišťovny, nicméně nepředpokládám, že bude mít tato škoda významný dopad do hospodaření ČMMJ.
Ve druhém případě se jednalo o spor vedený se společností Slug Invest, kde byla v dřívějších letech z našeho pohledu uzavřena nepříliš výhodná smlouva pro ČMMJ. Pojišťovna Halali k 31.12.2018 zaslala společnosti Slug Invest výpověď z nájmu. Reakcí společnosti Slug Invest bylo podání žaloby pro neplatnost výpovědi. Po poměrně složitých jednáních se nám podařilo ke konci měsíce května uzavřít se společností Slug Invest novou nájemní smlouvu, která není z pohledu vedení společnosti až tak problémová a nebude mít omezující vliv při případném rozvoji společnosti Halali. Tímto považujeme celou situaci z pohledu pojišťovny a ČMMJ za vyřízenou. Mohu říci, že v rámci možného se asi dosáhlo maxima.
ČMMJ, z.s. se v minulém období poměrně intenzivně věnovala připomínkám k úpravě některých zákonů a legislativních předpisů. Většina čtenářů asi zaregistrovala iniciativu v oblasti zbraňové problematiky, která vychází z nesmyslných nařízení z Bruselu. Významnou roli jsme sehráli v připomínkování novely Zákona o ochraně přírody a krajiny č.114/1992 Sb., kdy se novela týkala implementace evropské směrnice o invazních a nepůvodních druzích. Zde se nám společnými silami s ostatními hospodáři v krajině podařilo zabránit vzniku národního seznamu nepůvodních druhů zvěře nad rámec legislativy EU.
V současné době probíhají poměrně intenzivní jednání v připomínkování Národní strategie nelegálního zabíjení a otrav volně žijících živočichů v ČR 2020 – 2030. Obsahem této strategie je kromě jiného i zákaz používání olověného střeliva. Vzhledem k tomu, že v dnešní době neexistuje jediná studie, která by prokazovala významnou škodlivost olova v podmínkách ČR, zaslali jsme naše stanovisko k připravované strategii. Ministerstvo životního prostředí naše připomínky akceptovalo a současně došlo k zapracování připomínek do této strategie.
Poměrně intenzivně se angažujeme v otázce zlepšení stavu krajiny a biotopu zvěře a s tím souvisejícím problémem při způsobu obhospodařování a využívání krajiny. Společně s Českou společností ornitologickou jsme vytvořili petici za zdravou krajinu Vraťme život do krajiny, kterou stále ještě mohou myslivci i nemyslivci podepisovat.
Dalším z úkolů, kterým se Myslivecká rada věnuje, je dořešení majetků ve společném vlastnictví s některými okresními mysliveckými spolky, popřípadě jinými vlastníky. Chtěl bych zde poděkovat všem okresům, se kterými jsme již uzavřeli smlouvy o prodeji vyrovnání podílů, popř. se tyto dohody připravují. Pevně věřím, že najdeme shodu i s těmi zbylými. Mohu říci, že většina majetků je nebo v brzké době bude již vypořádána. Není totiž možné neustálé přehlížení a odsouvání tohoto problému, jak se dělo téměř patnáct let. Jednou je nutno tento problém uzavřít a jsem rád, že se nám to ve spolupráci s okresy daří.
V pozitivním světle vidím, že se nám tak postupně daří odstraňovat problémy, které jsme zdědili z minulosti, ne vždy to však jde tak rychle, jak bychom si sami přáli. Na jedné straně jsou skutečnosti, které díky procesním problémům nemůžeme ovlivnit, na druhé straně je to způsobeno těžkopádnou strukturou nastaveného řízení organizace.
Co se nám však stále nedaří a z čehož pramení a v budoucnu mohou vyvstávat další problémy jednoty? Jednoznačně stále nemáme zvládnutou formu propagace Českomoravské myslivecké jednoty a jejích aktivit navenek, mimo naší organizaci. Jsme si tohoto faktu vědomi a musíme poměrně intenzivně v tomto směru zvýšit naše úsilí, a to všichni členové ČMMJ, nejenom vedení, ale i myslivci na okresní a místní úrovni. V minulosti jsme totiž vyklidili pozice a dnešní společnost vidí myslivce v lepším případě jako sběratele trofejí a plniče mrazáků. A to přitom nemluvím o dalších excesech, které se občas s výkonem práva myslivosti spojují.
Mnohem závažnější je ale to, že jsme ve společnosti za poslední léta ztratili kredit ochránců přírody a krajiny. Lidé na venkově samozřejmě vnímají aktivity mysliveckých spolků a našich členů, poměrně významně se podílíme na udržování společenského a kulturního života v regionech a na obecní úrovni na venkově, nicméně městská společnost nás stále vidí spíše v tom horším světle. Nelze se smířit s tím, že se jedná o problém téměř středoevropského rozměru, při setkáních s předsedy mysliveckých organizací okolních států bylo toto téma mnohokrát obšírně diskutováno a bylo dohodnuto, že je nutno se tomuto problému opravdu intenzivně věnovat, vyměňovat si poznatky a zkušenosti.
Nejen právě proto již delší dobu apeluji na jednotlivé okresní i místní myslivecké spolky, pokud pečujete o krajinu a zvěř, prodejte svou práci, ukažte okolní veřejnosti, co pro zvěř a přírodu děláte. Chápu, že každému myslivci, který se myslivosti věnuje dlouhodobě a zodpovědně, takové činnosti připadají zcela normální, ale to je z určitého pohledu chyba. Společnost naši činnost vnímá nedostatečně, nemá dostatek pozitivních informací, nezná náplň činnosti myslivců a proto je třeba naše aktivity opravdu vyzdvihnout.
Do budoucna bude nutno se především v regionech zviditelnit prostřednictvím regionálních médií, občas tyto informace přeberou i hlavní média a deníky. Pro celostátní média jsou bohužel aktivity myslivců poměrně nezajímavé, vše se změní, pokud někde dojde k nějaké mimořádné události, úrazu, popřípadě nám vytýkají nezvládnutí odstřelu přemnožené spárkaté zvěře. Dosud jsme společnosti nebyli schopni opravdu odpovídajícím způsobem vysvětlit význam myslivců a jejich aktivit pro společnost. Je potřeba přiznat, že i odpovědné státní instituce nám v tom nijak zvlášť nepomáhají. Je potřeba se opravdu vážně zamyslet, zda i prezentace naší činnosti by neměla být jednou ze základních povinností jednatelů našich okresních mysliveckých spolků a vedení ČMMJ.
Velký nevyužitý potenciál máme ale také v komunikaci uvnitř naší organizace. Ať se to týká komunikace mezi hlavním spolkem a pobočnými spolky, ale také mezi pobočným spolkem a vlastní členskou základnou. I když jsem často ubezpečován mnohými z funkcionářů, že tomu tak není, vnímám kritické reakce řadových členů Jednoty. Pro příklad nemusím chodit daleko, stačí se podívat na kvalitu a aktualizaci webových stránek jednotlivých okresních mysliveckých spolků. Jsem přesvědčen, že pravidelná informovanost členské základny prostřednictvím kvalitních, obsahově bohatých a pestrých webových stránek jednotlivých OMS musí být také jednou ze základních povinností jednatelů.
K mému naprostému nepochopení jsem dokonce zaregistroval i neochotu některých okresů, když jsme požadovali aktualizaci emailových adres členské základny. V dnešní době, která se vyznačuje hlavně elektronickou komunikací, nelze přece tento druh přenosu informací podceňovat a přehlížet. Jak chceme aktuálně a operativně informovat své členy na okrese? Za zcela základní chybu považuji, pokud se na řadě okresů spokojili pouze s vydáváním věstníku, který rozesílají leckde i nepravidelně.
Přitom vlastníme a používáme jednotný elektronický systém členské evidence SW Diana, ale přitom nejsme schopni, ale spíše asi ochotni, zaevidovat emailové adresy našich členů. V této souvislosti zcela odmítám námitky typu přestárlé členské základny vyznačující se počítačovou negramotností a nechutí elektronické komunikace. Je potřeba dát každému členu možnost přenosu elektronických informací a je na každém, ať se rozhodne, zda ji využije či nikoliv.
Na druhé straně bych chtěl vyzdvihnout komunikaci některých okresních mysliveckých spolků prostřednictvím SMS zpráv. Byl jsem mile překvapen při nedávné návštěvě Domažlicka, jak jsou jednotliví členové pravidelně informováni o probíhajících akcích prostřednictví zasílaných SMS zpráv. Jak je vidět, jde to, ale musí jednatelé a vedení okresu opravdu chtít pracovat s členskou základnou. Je tedy na vedení jednotlivých okresů, na jednatelích, aby zvážili a urychleně zavedli moderní formu komunikace se svými členy, moderní doba si žádá nové metody komunikace.
Samostatnou kapitolou je také hospodaření některých okresních mysliveckých spolků a již na minulých zasedáních Sboru zástupců jsem upozorňoval na problémy s hospodařením některých spolků. Letos máme opět asi 16 % OMS hospodařících se ztrátou! Dokážu pochopit, že jsou případy, kdy okres plánuje mimořádnou roční ztrátu hospodaření z konkrétního důvodu mimořádných výdajů, ale těžko pochopím, pokud tak hospodaří některý okres dlouhodobě.
V roce 2020 členské základně předložím přehled hospodaření jednotlivých okresů za tři roky zpět, abychom si udělali představu o jejich hospodaření. Všichni přitom požadují, aby hlavní spolek hospodařil s vyrovnaným rozpočtem, ale proč obdobný požadavek není samozřejmý ve vztahu k hospodaření okresu? Opakovanou ztrátu hospodaření snad někteří funkcionáři považují za normální? Je hospodaření takových okresů snad odlišné od hospodaření hlavního spolku? Myslím si, že rozhodně není.
Byl bych proto velmi rád, pokud bychom se v budoucnu usnesli, že hospodaření okresního mysliveckého spolku musí být vyrovnané a pokud uvažuje konkrétní okres se ztrátou, tak ji bude muset řádně zdůvodnit Myslivecké radě a toto překročení také předložit na vědomí Sboru zástupců jakožto nejvyššímu orgánu ČMMJ při schvalování plánu hospodaření pro následující rok. Záleží nyní opravdu na každém z funkcionářů, na každé okresní myslivecké radě, jak se k tomuto požadavku postaví. Věřím, že odpovědně.
Pokud budeme chtít organizaci opět kousek posunout kupředu, je nezbytné, abychom otevřeli také otázku účtování pobočných spolků. Pravdou je, že značná většina okresních mysliveckých spolků nemá zavedeno podvojné účetnictví. Pokud takto neúčtují, automaticky se vyřazují z možnosti čerpání dotací. A nutno říci, že bez dotační podpory ze státního rozpočtu a hlavně z krajských prostředků okresy mohou opravdu jen přežívat. Účetnictví takového okresu je de facto zaměřeno jen na evidenci financí v pokladně, rozpočet se naplňuje pouze z členských příspěvků, z poplatků ze zkoušek adeptů a psů, popřípadě z plesů a menších akcí.
Takže máme dnes okresy, které pracují s rozpočtem jednotek miliónů, ale také okresy s rozpočtem pár set tisíc. Ano, vnímám stav členské základny, který ovlivňuje velikost a možnosti okresu a podmínky pro výkon práva myslivosti v dané oblasti, ale nelze se jen vymlouvat na to, že z důvodu malé členské základny se nevyplatí vést podvojné účetnictví. Jako příklad uvedu OMS Ústí nad Labem, který má asi 200 členů, ale podvojně účtuje.
Mohu se tedy nejen já ptát, proč se některé okresy sami dobrovolně vyřazují z možnosti čerpání dotací, zeptat by se ale hlavně měli členové příslušného okresu na zasedání okresního sněmu. A najde-li se rozhodnutí ke změně, bude to jak ku prospěchu členů v okresu, tak i ku prospěchu celé naší jednotné organizace.
Zcela zásadním momentem celé činnosti naší organizace je to, co máme i v názvu, tedy jednota. Opakovaně si ale pokládám otázku, zda máme opravdu jednotnou organizaci. Ano, máme hlavní spolek, pobočné spolky a také téměř šedesátitisícovou členskou základnu, ale přitom každý pobočný spolek má jinou podobu účtování a ekonomické evidence, jinak prezentuje Jednotu navenek, má odlišně nastavený počet a strukturu svých okresních mysliveckých rad, jinak vedenou strukturu webových stránek. Rozdílně také nakládáme s majetkem, máme rozdílný přístup k možnému čerpání dotací, diametrální rozdíly jsou v požadavcích okresních mysliveckých rad na své jednatele. A takto bych mohl pokračovat mnohem déle.
Říkáme si, že jsme jednotní. Je potřeba si položit otázku, v čem vlastně? Možná ve společném zájmu v oblasti myslivosti a i v tom bych si dovolil polemizovat, neboť nejsem přesvědčen, že bychom se všichni shodli.
Dovolím si uvést příklad za všechny. Pořádáme-li pod hlavičkou naší organizace akce na krajské či dokonce celostátní úrovni, je pro mne těžko pochopitelné, pokud požádáme o spolupráci a pomoc okolní okresní myslivecké spolky, že najdou takové spolky, které akce vůbec nezajímá, nejsou ochotny se zapojit do přípravy, nechtějí vůbec spolupracovat a pozvání k jednání ani nezareagují. Proto se opakovaně ptám, v čem každý spatřuje slovo jednota.
Máme ale další, možná ještě závažnější problém. Jak jistě všichni víte, v minulém roce došlo k nemilé události s podvodem při konání zkoušek adeptů u OMS Praha – venkov. Neméně příjemnou situaci řeší v současné době DR ČMMJ v oblasti kynologie u OMS Klatovy.
Je potřeba si uvědomit, že je to ČMMJ, z.s., která obdržela pověření k částečnému přenosu výkonu státní správy od Ministerstva zemědělství, které následně přenesla na své pobočné spolky. A také to jistě bude ČMMJ, z.s., které bude pověření odebráno v případě opakujících se prohřešků. Samozřejmě by s případným odnětím pověření přišly o možnost pořádání všech typů zkoušek všechny pobočné spolky. Nemusím asi zdůrazňovat, jak jsou okresy závislé na zdroji příjmů ze zkoušek a jak by to postihlo nás všechny. Uvědomme si, že pokud nenajdeme shodu v jednotě, také všichni jednotně můžeme být postiženi!
Proto se táži nejvyššího orgánu ČMMJ, jak dlouho chceme akceptovat situaci, kdy existence všech závisí na excesech několika okresů. Zarážející je to, že pokud je ze strany hlavního spolku poukázáno na případný možný výskyt problému, většinou následuje reakce v duchu: do toho vám nic není, my jsme samostatní a u nás je vše jak má být. Za sebe mohu říci, že rozhodně není.
Není, protože se nám vytratilo to hlavní, slovo jednota, a to v okamžiku, kdy zaniklo jednotné IČ u ČMMJ. Stále si proto stojím za tvrzením, které jsem uvedl ve svém prvním vystoupení na Sboru zástupců v roce 2016 - situaci okresních mysliveckých spolků jsem přirovnal k 81 neřízeným lodím v rozbouřeném oceánu.
Na jednání jsme předložili také bod týkající se minimálních požadavků na výkon práce jednotlivých okresních mysliveckých spolků, o němž se bude jistě diskutovat, stejně tak chceme předložit k diskuzi návrh nové podoby řízení ČMMJ pro další volební období. O tomto návrhu přineseme informace samostatně, chceme nechat prostor a čas na diskuzi a k návrhu se vrátit při podzimním zasedání Sboru zástupců.
Na závěr si dovolím vyjádřit přesvědčení, že se uvedené myšlenky a náměty stanou předmětem diskuze v rámci jednání jednotlivých okresních mysliveckých rad a sněmů a povedou k zefektivnění práce ČMMJ na všech úrovních. Jak u hlavního spolku, tak i u spolků pobočných.
Ing. Jiří JANOTA
předseda ČMMJ