ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Červenec / 2019

V revírech přátel – Tekov

Myslivost 7/2019, str. 50  Oldřich Koudelka
Území mimořádně zajímavého a pestrého regionu je totožné s historickým územím bývalé Tekovské župy a zasahuje do krajů Nitranského, Banskobystrického a částečně i Trenčínského. Největším městem jsou Levice, dále pak Žiar nad Hronom, Nová Baňa, Žarnovica, Kremnica či Želiezovce. Území začíná na rozlehlých, úrodných nížinách jihozápadního Slovenska a končí na úpatí Štiavnických vrchů v početných vinohradech, které této tradiční oblasti dodávají svérázný charakter. Regionem protéká řeka Hron, která do značné míry dotváří specifičnost Tekova, kterému se také někdy říká Dolné Pohronie.

K tomuto regionu mám svým způsobem intimní vztah. Nejen, že z Levic pocházela moje první manželka a třináct let jsem do města a jeho okolí pravidelně jezdil, ale také jsem zde, nedaleko obce Čajkov, ulovil svého prvního divočáka. Vyvržený vážil sto osmnáct kilo a z těch mnoha desítek černých rytířů, které mám od té doby na svém kontě, je stále tím nejkapitálnějším.

Také jsem se zde na jedné z chovatelských přehlídek poprvé v životě setkal na vlastní oči s následky souboje jeleních reků, kdy neduživý škůdník, šesterák se špicemi ostrými jako vojenský bodák a parožím podle shozů dlouhým sto deset centimetrů, připravil o život nadějného, korunového šestnácteráka. Stalo se to v revíru Churchoď – Beluja a paroží „nebožtíka“ bylo ohodnocené na 220,9 bodu CIC!

Když už jsme u přehlídek trofejí, tedy v tomto případě Levických poľovníckych dní, je třeba konstatovat, že to není jen lokální, ale od roku 1996 celoslovenský fenomén, který dávno překročil hranice středoevropské. U jeho vzniku stál o rok dříve inženýr Jozef Hikl, tehdejší přednosta Lesního úřadu v Nitře, který doporučil obohatit regionální chovatelskou přehlídku trofejí o semináře na aktuální myslivecká, lesnická a ochranářská témata, případně o další doprovodný program. A tak se také stalo.

Letos se konal již třiadvacátý ročník této prestižní akce. O její popularitě svědčí fakt, že se před několika lety musela přestěhovat z Domu kultury do prostornější sportovní haly. Parohatý, rohatý a trofejový rámec týdenních Levických poľovníckych dní je tradičně zarámován úspěšnými a hodnotnými odbornými workshopy, mezinárodním festivalem filmů o myslivosti, lesnictví, zvěři a ochraně přírody, mimochodem dosud zde bylo k vidění přibližně čtyři sta dokumentů, kolotočem akcí pro děti a mládež, roztáčeným mj. našimi spolupracovníky Štefanem Palaťkou a Jozefem Hlásnikem, společenskými akcemi, juniorskými soutěžemi ve vábení zvěře a nezbytnými prodejními trhy. Dny každoročně otevírají myslivecké jaro nejen pod bájným Šiklóšem, ale na celém Slovensku.  

Člověk neznalý přírodních a geografických poměrů v regionu by si nejspíše řekl, co může být zajímavé a originální na lokalitě, kde ať se podíváš odkudkoliv, vždy dnes uvidíš dominantní chladící věže jaderné elektrárny Mochovce. Její čtyři reaktory se s přestávkami budují od konce sedmdesátých let a zdaleka ještě nejsou dokončeny. Tento problém však přenechme inženýrům a energetikům.

Opak je pravdou. Tak třeba soustava Levických rybníků, v nichž se město poprvé vzpomínané v roce 1156, zrcadlí. Tyto vodní plochy byly v roce 1974 vyhlášené za chráněnou ornitologickou oblast s rozlohou téměř sto hektarů. Vyskytují se zde početné populace volavky popelavé a bílé, kvakoše nočního, bukáčka malého, poláka chocholačky, zrzohlávky rudozobé, nebe brázdí moták pochop, okolních polích hlídkuje moták lužní.

Levické rybníky mají velice zajímavou historii. Po druhé světové válce se v této lokalitě zavedlo pěstování rýže. Brzy se však ukázalo, že tento projekt je z ekonomického hlediska neživotaschopný a od pěstování této plodiny se upustilo. Proto byla rýžoviště v polovině padesátých let přebudována na rybniční soustavu, která se časem stala významným biotopem vodního ptactva, ale i plazů a obojživelníků. Doložený je i výskyt želvy bahenní.

K oblasti samozřejmě patří řeka Hron. Druhá nejdelší slovenská řeka, bez jednadvaceti třísetkilometrová romantická modrá stuha, spěchající klikatíc se krajinou od Kráľovej hole k Dunaji. Hronská niva, s mnoha přítoky a uměle vytvořenými kanály, jako jsou například Perec, mezi Veľkými Kozmálovciami a Kamenínem, Hornoperecký a Dolnoperecký, kanál Teler, říčka Sikenica, pramenící v Štiavnických vrchoch, Čankovský potok, nebo říčka Podlužianka, to je zázrak přírody.

Například přírodní rezervace Vozokanský luh představuje typický lužní les s mrtvými rameny řeky, s bohatým výskytem vodního ptactva a dalších živočichů. Volavek a kvakošů je zde více než osm desítek párů! Luh tvoří krajinotvornou, ale i estetickou funkci, s dominantní krásou osik, bříz, vrb, topolů a dubů. Není tu nouze o dobré srnce.

Ukázkou nejzachovalejších původních dubových porostů v oblasti pahorkatin jižního Slovenska je Patinská cerina, státní přírodní rezervace vyhlášená v roce 1983, ležící v katastru obce Veľký Dur. Zde je součástí revíru Čifáre – Pata i známá bažantnice, kde v minulosti lovili například švédský král XVI., španělští princové, lichtenštejnská knížata a Habsburkové. Čtyři sta hektarů plochy dodnes slouží svým účelům, koná se tu kolem sedmi desítek společných lovů ročně.

Vydáme-li se Tekovem severovýchodně, zavede nás nápadné klesání do centra svérázné vesničky Horša, centra Národní přírodní rezervace Horšianská dolina. Zdá se, jako by se tu dávno zastavil čas. Bíle natřené domečky s nahnutými střechami, jejichž vstupní portály zdobí staleté cifry, jsou němými svědky tajemných příběhů, které se zde kdysi odehrávaly. Tento zvláštní pocit umocňuje pohled na tmavá skaliska, která se tyčí až do třicetimetrové výšky a tvoří stěny doliny. Její více než třísethektarovou plochu vytvořila dravá říčka Sikenica, když se před mnoha tisíciletími zahryzla do andezitových skal, a to v délce více než osmi kilometrů.

Kdo nedbá na exaktní data, tak bude vznik tajemné doliny spojovat s legendou o obrovi, který ji z lásky vyhloubil pro svoji ženu. Ta se prý dodnes v přestrojení za mlhu vznáší nad korytem řeky a tiše nahlíží do příbytků lidí, kteří zde v minulosti vybudovali několik mlýnů. Zůstaly z nich jen smutné ruiny, stejně jako ze zámečku a kostelíku rodu Belházy, jehož příslušníci byli významnými přírodovědci a myslivci.

Dolina však žije pestrobarevnou paletou fauny a flory. V kousku ztraceného světa ukrytého ve stínu buků je možné spatřit lišku, kunu, v posledních letech zde domov našly i dovádivé vydry říční. 

Výraznou oblastí Tekova je Pohronský Inovec, maďarsky Garanmenti Inóc. Jedná se o malebné, neveliké sopečné pohoří rozkládající se mezi městy Žarnovica, Nová Baňa a Zlaté Moravce. Jsou pro něj charakteristické louky, políčka, lesy a mezi nimi roztroušené obydlené samoty, místně nazývané štále. Některé vyšší partie tvoří náhorní plošinu.

Krajina s pasoucími se ovcemi, kravkami a koňmi působí romanticky a esteticky. Není výjimkou spatřit zde volně žijící zvěř, především jelení a srnčí.

Pojmenování štále pravděpodobně pochází z německého der Stall, tj. stáj, chlév, a odkazuje na původní německé osídlení oblasti. Na mapě oblasti nejdeme řadu osad s tímto slovem v názvu – Hubačov štál, Adamcov štál, Jednárov štál. Část z nich společně vytváří větší územní celek – Malá či Veľká Lehota.

Na severozápadě Pohronský Inovec plynule přechází v pohoří Tríbeč, oficiálně ho od něj odděluje údolí Žitavy v tzv. Cikánské doline. Východní svahy Pohronského Inovce spadají do doliny Hronu, kterou je oddělen od Štiavnických vrchů. Jižním směrem přechází v daleké roviny Podunajské nížiny.

Zajímavou historickou památkou je tzv. Živánská veža, tyčící se nad hlubokým údolím Žitavy. Ve středověku měla velký význam při strážení obchodní stezky vedoucí krajem, kterou se vozilo kremnické zlato. Nyní je torzo věže ukryté v hlubokém lese a zvláště za mlhy na každého návštěvníka dolehne tajemná atmosféra, umocněná hlasy početných sov, dravců a krkavců, kteří zde našli svůj ptačí domov.

Ve Staré Hute u Novej Bane byla v roce 1630 založena druhá nejstarší sklárna na Slovensku. V centru osady se nachází národní přírodní rezervace Starohutský vodopád. Do mohutné, asi deset metrů vysoké skalní stěny, se zařezává tzv. Sklenný potok, též nazývaný Bobuliarka, jehož voda následně padá dolů a vytváří divoké peřeje.

Jedním z významných slovenských míst v regionu spojených s lesnictvím a myslivostí je objekt tzv. horního zámku v Žarnovici, postaveného v roce 1490 na skalním ostrohu okrajového pásma pohoří Vtáčnik. V minulosti zde sídlil lesní úřad, který obhospodařoval lesy v povodí středního Hronu. Později zde byla Státní škola pro hajné. Významnou postavou této instituce byl Ing. Samuel Kriška, který prosazoval „slovenský kombinovaný obnovný postup“, tj. vytváření porostů v pestré věkové a druhové skladbě, v naprostém souladu živé a neživé přírody, fauny a flory. V roce 1924 inicioval výstavbu lesní železnice v Kľakovskej doline a zasazoval se o přibližování dřevní hmoty systematickým splavováním Hronu.

Ještě než region Tekova opustíme a vydáme se do dalších revírů našich slovenských přátel, zastavme se na okamžik na jeho druhém konci, v Želiezovcích. Zde v tzv. Sovím zámečku, v roce 1818 téměř šest měsíců pobýval hudební skladatel Franz Schubert. Později se sem ještě několikrát vrátil. Dosud je známo patnáct skladeb, které zde zkomponoval ovlivněný krásnou pohronskou přírodou, melodikou zdejších lidových písní i loveckými vycházkami do tekovského podhůří Krupinské planiny. Traduje se, že u Hontianských Trsťan ulovil životního srnce...

Oldřich KOUDELKA


Zpracování dat...