Časopis Myslivost

Leden / 2019

Ekonomika mysliveckých spolků?

Myslivost 1/2019, str. 62  Jiří Vronský
Africký mor prasat hýbe celou Českou republikou a Nařízení vlády ze dne 24.10. 2018, které zavádí další formu „zástřelného“, jen umocňuje vážnost situace. Bylo dobře, že jsme si mohli přečíst vyjádření oslovených odborníků, v jednom vyjádření mě zaujal názor, že pokud se podaří podstatně snížit stavy černé zvěře, tak to bude mít vliv na ekonomiku spolků. Ostatně i ve vyjádření některých dalších oslovených myslivců v Myslivosti 12/2018 se tato obava skrývá. Dnes zvýšený lov bude zřejmě v budoucnu mít vliv na ekonomiku spolků, ale jen tam, kde spolek žije z ruky do úst, tam to vliv mít musí. Pokusím se na ekonomiku spolků přinést svůj pohled.
 
Myslivost je nikoliv existenční nutnost, ale hobby, stejně tak jako například sbírání známek. Domnívám se, že je třeba zásadně do mysliveckého roku vstupovat s vyrovnaným rozpočtem. Náš spolek to praktikuje mnoho let. Zahajuje tak, že náklady přicházejícího roku jsou rozděleny mezi všechny řádné členy rovným dílem. Celý roční podíl každý zaplatí z kapsy, a to v první den přicházejícího mysliveckého roku. Tím nejsme závislí na příjmech z prodeje úlovků, ani jiných.
Pro snazší pochopení – nikdo nemá žádné úlevy, věk není zásluha, ale jen číslo. Slyším námitky zejména starších, kdy jsou připomínány jejich zásluhy. Žádná zásluha nedokáže zaplatit nájem, krmení a další nutné výdaje. Chápu, je to poněkud drsné a hlavně proti minulosti nezvyklé, ale pokud ztratím hybnost, tak už neběhám maratony, a to ani ty, které jsou určeny starším.
Ekonomika spolku tím neztrácí možnost těžit z lovu, plesů atd., protože tak se vytváří přebytek použitelný pro rok následující, ale ulovit a následně prodat úlovky není životní ekonomická nutnost spolku. Rozhodně nelze očekávat, že z činnosti mysliveckého spolku si budu domů odnášet více, než tam vložím! Stanovy vycházející z občanského zákoníku by měly být koncipovány tak, aby nikdo neměl výhody na úkor druhých členů.
Často v některých spolcích používané opatření je omezení hmotnosti uloveného kusu například 30 kg. Nad tuto hmotnost se kus prodává, a nebo dokonce lovec má povinnost zajistit „balíčky“ pro členy, kteří neloví a velmi často ani neplatí.
Občas se scházím se svými žáky, kteří měli to štěstí, že jsou někde ve spolku. U nich lovci velice často nevystřelí, pokud si v tlupě divočáků nejsou jisti, že je tam kus pod nastavený váhový limit. Výsledek je jasný, lovem se nesnižuje počet divočáků natož potenciálních nositelek selat a celkový počet divokých prasat neklesá. Tato lovecká politika se asi těžko porovná se současným požadavkem, kdy pro omezení šíření AMP je třeba snížit celkové stavy černé zvěře.
Už slyším otázku - jak se to tedy praktikujete u vás? Jednoduše. Každý ulovený kus černé zvěře je úspěšného lovce bez ohledu na hmotnost a ten nic neplatí, ale hlavně nemá povinnost se s někým dělit (balíčkovat). Vycházíme ze zásady „kdo neloví - nemá“. Tím je motivován lovec za své lovecké náklady a mrznutí. Nejsme v prvobytné společnosti, kde dělení úlovku bylo nutností pro přežití. Dělíme pouze zvěřinu ze společného lovu, a to mezi jeho účastníky.
Už slyším další námitky - to, že je ulovená černá lovce, určitě vede k tomu, že se loví hlavně velké kusy. Zkušenost je jiná. Průměrná hmotnost se pohybuje okolo 35 kg. To má svoji logiku, těžší kusy se obtížně zpracovávají, nemluvě o dalším kulinářském využití zvěřiny. Tuto praxi uplatňujeme delší dobu, a to ještě před výskytem afrického moru a bez „zástřelného“.
Proto z toho, co uvádím, a i z vlastní zkušenosti, je můj názor na zavedení zástřelného naprosto negativní. U nás jsme vše vyřešili v minulosti bez zástřelného, kdy stačilo nedat prostor nenajedenosti (v češtině se tomu říká jinak) pasivních členů. Počty ulovených divočáků tomu nasvědčují. Úlovek černé patřícím členu není za účast (nebo věk), ale za náklady spojené s lovem a mrznutí na čekané.
V loňském roce bylo „zástřelné“ překryto Aujeszkyho nemocí. Zde bylo, kromě jiných ustanovení, uvedeno v bodě 6), že lovec požádá o vyplacení zástřelného příslušnou KVS. Z toho naprosto jednoznačně plyne, že příjemcem finančního příspěvku byl lovec. Pokud snad někdy vznikl problém, pak na společném lovu, kdy nebyl často lovec jednoznačně identifikovatelný.
Přesto, že bylo zástřelné směřované lovci, některé spolky se zástřelného zmocňovaly a dokonce si to „jednohlasně odhlasovali“, o čemž třeba svědčí i některé z dotazů v Právní poradně na webu Myslivosti. Opět zvítězila česká nenajedenost a závist. Co na tom, že si v podstatě ostatní členové odhlasovali okradení lovce a v mnohých spolcích to dosud nenapravili.
Sleduji pravidelně Právní poradnu a nevycházím z údivu, na co se někteří myslivci ptají. Dotazy bohužel nasvědčují o totálním právním bezvědomí a signalizují stav, který panuje ve spolcích. Jako dost transparentní považuji dotaz v Myslivosti 12/2018 cituji: „Mohu jako nevlastník vnadiště lovit na cizím vnadišti a může si vlastník zamknout kazatelnu, která je majetkem mysliveckého spolku?“ Odpověď je poměrně vyčerpávající a já k ní pouze dodávám - hanba takovému spolku, který vůbec takovou otázku svým počínáním vyvolá! I když výstižnější konstatování asi je Kdo neumí žít jinak, než jako otrok, nic jiného si nezaslouží.
Bohužel velice často se setkávám s tím, že spolek má několik „nadmyslivců“ a ke zbytku členů se tito členové chovají jako k myslivecký sluhům, o čekatelích na členství ani nemluvě. Znám třeba dost ošklivý příklad, kdy čekatelka celou dobu bezchybně sloužila, fungovala při mysliveckých akcích po celý rok, plnila všechny úkoly a nakonec za řádnou členku přijata nebyla s odůvodněním, že „ženský do myslivosti přece nepatří“. A znám dokonce spolek, kde mají v Provozním řádu, že hlasovat o hlavních rozhodnutích mohou jen starší a dlouholetí členové!
Vážení myslivci, pokud jste nepochopili, že některým spolkům zvoní hrana a nezačnete se chovat k sobě ohleduplně a slušně, skončíme nakonec všichni.       
Jiří VRONSKÝ
jiri.vronsky@volny.cz

vychází v 7:51 a zapadá v 15:58 vychází v 18:13 a zapadá v 9:53 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...