Poprvé jsem se s brokovnicemi Akkar setkal v roce 2009, kdy jsem popisoval brokovou kozlici Churchill. Tehdy to pro mě bylo docela překvapení, na Akkaru jsem si poprvé uvědomil, jak velký skok kupředu udělalo Turecko jako výrobce zbraní.
Současně jsem si uvědomil, jak rychle je možné postavit továrnu, která bude produkovat velmi slušně vyrobené zbraně. Firma Akkar vznikla teprve v roce 1989, doslova na zelené louce, vznik financovali američtí investoři. Moderní stavba spolu s masivním použitím číslicově řízených obráběcích strojů daly nové firmě do vínku schopnost přesné opakované výroby, což v té době nebylo tak úplně běžné.
Původní brokové kozlice byly označované prostým Akkar O/U Churchill a byly v ráži 20 a 12, později dostaly i numerické označení model 206. Jednalo se o kozlici sice do jisté míry koncepčně inspirovanou „browningovou“ B25 Superposé – matkou moderních brokových kozlic, ale z hlediska konkrétních řešení byla směsicí nejrůznějších prvků.
Přibližně v roce 1992 začala firma Akkar vyrábět i samonabíjecí brokovnice Altay a brokovnice „pumpy“ pod názvem Karatay.
V roce 2014 jsem se setkal s poprvé s brokovým trojákem a dvojkou od Akkaru. Tyto zbraně již měly své číselné označení hned od počátku, troják je „třístovková“ a dvojka „pětistovková“ řada.
Churchilly se nabízejí ve dvou hlavních provedeních – sportovním, které má komory dlouhé 70 mm, a v loveckém v ráži 12x76. Ať si zvolíte jedno nebo druhé, hlavně jsou tormentovány pro použití ocelových broků.
Základní provedení má hlavně dlouhé 28“, tj. 71 cm, ale existují i hlavňové svazky 66 cm nebo 76 cm dlouhé. Hlavňová objímka (monoblok) je na bočních plochách jemně kroužkovaná, což přispívá k hladkému chodu a dlouhé životnosti.
Všechny hlavně jsou vybaveny výměnnými zahrdleními (choky), buď plně zapuštěnými nebo přesahujícími ústí hlavně.
Hlavně jsou nahoře osazeny ventilovanou lištou, krycí lišta mezi hlavněmi je u sportovní verze z důvodu lepšího chlazení svazku také ventilovaná. Horní lišta zbraně je ve všech případech jemně zdrsněná (tzv. gilošovaná) křížovou rytinou, aby se zabránilo nežádoucím odleskům světla při míření. Muška je ze světlovodného vlákna.
Sportovní zbraně mají kromě mušky na konci hlavně ještě pomocnou mušku uprostřed. Sportovní svazky mají lištu širokou 10 mm, lovecké 7 mm. Na trvanlivosti zbraně se příznivě podílí tvrdochromování vývrtu.
Akkary 812 mají americkou pažbu s pistolovou rukojetí. Předpažbí je v příčném průřezu obdélníkové, s výrazným úchopovým prosazením, které začíná v horní části předpažbí a směrem dolů se výrazně snižuje.
Všechny zbraně mají jednoduchou, opotřebeníodolnou botku z tvrzené pryže nebo jí podobného plastu. Pažbení je z kvalitního tureckého ořechu s olejovou povrchovou úpravou.
Puška se nabízí výhradně jako jednospoušť, jazýček spouště je z důvodu ochrany povrchu před agresivními účinky potu zlacen. Závěr se ovládá pomocí temenní kličky, která je buď prolamované, nebo (u matně černých modelů) plná.
Rozborka zbraně je jednoduchá. Stiskem západky na předku předpažbí (tzv. Churchillova západka podle stejnojmenného anglického puškaře) uvolníme předpažbí a vyklopením ho sejmeme ze zbraně. Sklopíme hlavně a zkontrolujeme nábojové komory. Směrem vzhůru a vzad vyklesneme hlavně z baskule. Tím je rozborka ukončena. Sborka probíhá identicky, jen v opačném pořadí.
Pokud vezmete zbraň do ruky a začnete ji zkoumat, udělá vám radost. Dřevo je s kovem velmi čistě slícováno a celkové zpracování je čisté a kvalitní. Pohledové plochy jsou svojí kvalitou porovnatelné se zbraněmi velkých značek (však ona také nejedna velká firma v Turecku „svoje“ zbraně vyrábí) a obecně mi připadají lepší, než jaké bych u zbraně této cenové relace očekával.
Povrchová úprava je čistá, precizní. Matně černěné hlavně jsou opravdu černé jako bezměsíčná půlnoc, plocha je barevně jednolitá, bez šmouh nebo výkvětů pájecích solí. V leskle černěných hlavních se vidíte jako v zrcadle.
Baskule se dodává buď leskle nebo matně černěná, nebo bílá nebo s povrchem Oxycap – chemicky vytvořeným matně černým povrchem. Kvalitní je i pololesklá povrchová úprava dřeva.
Sejmutím pažby jsem obnažil bicí a spoušťový mechanismus. I ten je kvalitně slícovaný, ačkoliv vypracování nefunkčních ploch není tak perfektní jako u ploch pohledových. Na mechanismu je znát rukopis konstruktéra, je v něm cosi, co znám ze své dvojky Akkar. Například setrvačný přepínač spouště je možná i mezi oběma zbraněmi zaměnitelný, tvar temenní kličky a některé tvaroslovné prvky se také objevují jak u řady 300, tak 500 a 800.
Kozlice Akkar 812 na první pohmat působí příjemným dojmem. Měl možnost si vyzkoušet jak sportovní, tak lovecké provedení, obojí s hlavněmi 71 cm. Chod nové zbraně je vždycky trochu tužší, zbraň se musí zaběhnout.
U obou zbraní byl chod hladký, temenní klička se pohybovala jako sice po tuhém, ale přece jenom másle. Odpor spouště jsem během krátkého vyzkoušení zbraně neměl možnost změřit, ale nejevil se mi jako nějak nepřiměřený. Potěšil mě ale její krátký krok, který se u jednospoušťových zbraní výrazně podílí na možnosti rychlého opakování výstřelu. Mrtvý krok spouště mi sice připadal až příliš lehký, ale na to si člověk zvykne.
Také pojistka a přepínač pořadí hlavní měly poměrně značný odpor. Nic z toho ale nepatřilo do skupiny nežádoucích nebo dokonce nepřijatelných jevů u nové zbraně.
U loveckých hlavní se používají zahrdlovací vložky („čoky“), které nevyčnívají prakticky přes ústí hlavně. K jejich dotahování a povolování instalovaných vložek se používá klíč s čelními ozuby. Sportovní verze měla zahrdlení vyčnívající před ústí.
Pokud by někomu nevyhovovala zahrdlení dodávaná se standardně se zbraní, není problém dokoupit podle vlastního výběru a potřeby – rozměry jsou standardizované a výrobců je dost a dost.
U brokovnice platí pořekadlo, že hlaveň střílí, ale pažba trefuje. Základní pažba brokovnic Akkar je mi trošku delší, ale to je dobře – zkracovat se dá vždycky. V zásadě jsem neměl problém se zbraní se zbraní srovnat. I přes lehce delší pažbu jsem s potěšením kvitoval, že i se svými kratšími prsty jsem snadno dosáhl na spoušť.
Zdrsněné úchopové plochy na pistolové rukojeti a předpažbí mají rybinu dostatečně drsnou, abyste i v teplém dni a se zpocenou rukou měli jistotu ovládání zbraně a přitom neměli pocit, že se vám rašpluje kůže z dlaně.
Akkar 812 je vyvážený hodně dopředu, těžký na předek. Tady ale platí pravý opak jako u pažby – přidat trocha hmotnosti do pažby se dá vždycky, ubírá se mnohem hůř. Pro lovecké použití je příjemný poměrně rozměrný lučík spouště, který umožní pohodlné používání i v silných zimních rukavicích.
K testu jsem použil náboje Sellier & Bellot 12x70 mm Trap Super s navážkou 24 nebo 28 gramů broků průměr 2,4 mm. S ohledem na již míněnou délku pažby jsem si na trapovém areálu Lazecké střelnice v Olomouci střelnici musel na Akar 812 chvilku zvykat. Dobrou pomůcku přitom byla v případě sportovní verze pomocná muška uprostřed délky lišty. Pak už se mi začalo docela uspokojivě dařit.
Výměna zahrdlení byla i po asi šedesáti výstřelech snadná, ačkoliv jsem neměl pocit, že by zvýšení krytí mělo na mé výsledky nějak dramatický vliv. Otázku zahrdlení ale obecně neřeším, se zbraní dodávaná sada by měla vyhovět každému.
Zkoušel jsem také laborovat s pořadím hlavní, nejsem ale takový střelec, abych mohl prokazatelně říci, že jsem lepší první hlavní horní nebo dolní. Nakonec se mi jako příjemnější a snad i o trochu rychlejší, jevilo pořadí napřed spodní, pak horní. To je údajně i většinový názor, ale ani zdaleka netvrdím, že se jedná o univerzální pravdu.
V průběhu střelecké zkoušky se k nám přidala mladá dvojice, mladík podle svých slov začíná sportovně střílet a slečna pod jeho vedením také s brokovou střelbou právě začala koketovat. Vyzkoušeli si Akkara a na trapu, s pažbou založenou do ramene, Akkara zvládla docela uspokojivě i slečna. Mladík se ukázal být střelcem sice možná začínajícím, ale celkově lepším než já. Celkem jsme všichni dohromady vystříleli kolem 200 ran. Během celého střeleckého odpoledne nedošlo k žádné závadě na zbrani, zápalky byly napichovány přesně uprostřed, vyhazování bylo razantní a jisté.
Dovolte mi na závěr shrnout celkové dojmy z brokovnic Akkar 812 Churchill. Mnou shlédnuté a testované zbraně mi potvrdily názor, že Akkar umí udělat opravdu solidní brokovnici. Kvalitní zpracování a vynikající povrchová úprava by jistě neudělaly hanbu ani zbraním vyšší cenové kategorie.
Otázku délky pažby bych neřešil. Je to individuální záležitost, delší je podle mě lepší než kratší (dá se zkrátit) a u sportovní zbraně bych stejně asi uvažoval o instalaci nějaké pryžové, zpětný ráz tlumící botky.
Akkar možná postrádá některé rafinované detaily (například podélně posuvný jazýček spouště), ale přesto se mi jako celek jeví Akkar 812 jako spolehlivá a odolná zbraň, která dovede udělat spoustu práce na střelnici i v poli. Přitom je za dobru cenu. Současně to není žádná „traktorka“ a klidně si ji můžete vzít i na hon, který je tak trochu společenská událost.
Podobně jako stará 206, i model 812 je zajímavou volbou pro začínajícího sportovního střelce. Tvrdochromem chráněné hlavně hned tak nevystřílíte a za rozdíl ceny mezi Akkarem a nějakou „panskou značkou“ si můžete nechat pažbu upravit na míru a ještě vám zbude docela dost peněz na náboje.
Pokud hledáte zbraň do honiteb s drobnou zvěří nebo na vodní pernatou, opět je 812 Chuchill zajímavou volbou, kromě chromovaného vývrtu i pro výměnná zahrdlení.
Akkary sice nemají v základu poutka na řemen, ale ta se dají snadno dokoupit. Akkary jsou dodávány v prostém, ale plně funkčním plastovém kufru.
Akkar je prostě dobrá kozlice, s moderním designem za hodně dobrou cenu. Pokud chcete dobrou pracovní kozlici nebo něco, s čím můžete začít pronikat do tajů sportovní brokové střelby, pak se nad touhle „turkyní“ zamyslete.
Ing. Martin HELEBRANT
Za spolupráci při přípravě tohoto článku a umožnění vyzkoušení zbraně děkuji M. Sentivánimu z olomoucké firmy ADDA - zbraně, která tyto zbraně do ČR dováží