Časopis Myslivost

Leden / 2019

Léčit či neléčit … to je otázka

Myslivost 1/2019, str. 12 
Takzvané „odčervování spárkaté zvěře“ má v našich podmínkách již více než čtyřicetiletou historii. Po dlouhá léta bylo toto „odčervování“ prezentováno a mysliveckou veřejností chápáno jako pozitivní krok, kterým myslivci pomáhají zvěři zbavit se škodlivých parazitů, kteří jsou příčinou ztrát slabších kusů zvěře holé či zhoršují trofejovou kvalitu zvěře samčí.
Postupně se z aplikací antiparazitik volně žijící zvěři stala nadšená myslivecká aktivita, dokonce s podporou celostátně působící myslivecké organizace, která byla velmi kladně prezentována myslivecké i nemyslivecké veřejnosti. Odborná veřejnost však opakovaně upozorňovala na problematické faktory, které aplikaci antiparazitik doprovázejí či nově vznikly.
V první řadě je to snaha o eliminaci chemických látek z prostředí a především z potravin, dále otázka, zda je potřebné „odčervovat“ spárkatou zvěř, jejíž stavy v posledních desetiletích stále stoupají a v neposlední řadě, zda je žádoucí omezovat lov kalamitně přemnožené černé zvěře v důsledku podávání antiparazitik ostatním druhům spárkaté zvěře. Také metody aplikace antiparazitik doznaly v mnoha případech výsledků, které zvěři více uškodily, než pomohly.
 
Jaké jsou hlavní otázky, související s použitím antiparazitárních léčiv
u volně žijící zvěře
 
1. Proč podávat antiparazitika je otázka, která musí být odborně zcela jednoznačně zodpovězena jako první. Základem pro odpovědné doporučení aplikace antiparazitik musí být opakovaná parazitologická vyšetření vývrhů, případně alespoň z vývrhů odebraných vzorků trusu, a to především od holé zvěře, tedy samic a mláďat, případně od sanitárně odlovených kusů obou pohlaví a jakéhokoliv věku.
Odběr jednoho či dvou vzorků trusu z honitby nemá žádnou vypovídací hodnotu. Z jedné honitby lze dodat vzorek či dva ze slabých srnčat, ulovených koncem září, a výsledkem bude zjištění vysokého stupně parazitace. Pokud budou ze stejné honitby dodány vzorky trusu od dvou trofejových srnců, ulovených v době říje, bude výsledkem nález ojedinělých vajíček parazitů.
Důvodem pro povolení aplikace antiparazitik může být pouze výskyt zavlečených parazitů (například motolice velké), u kterých hrozí jejich šíření v populacích volně žijící zvěře a možný přenos do pastevních chovů hospodářských zvířat.
Zásadní otázkou, kterou je nutné při hodnocení parazitárních infekcí vyhodnotit, je kvalita populace, její věková a pohlavní skladba a realizace průběrného odlovu slabé zvěře. Pokud by aplikace antiparazitik měla umožňovat přežívání konstitučně a kondičně slabé zvěře, je podávání těchto látek zcela nežádoucí, neboť výsledkem bude pouze nárůst početních stavů zvěře za současného poklesu její kvality.
 
2. Dávkování léčiv je základním požadavkem jejich aplikace, a to jak v humánní medicíně, tak také v medicíně veterinární. A samozřejmě i v případech podávání léčiv volně žijící zvěři.
Pro výpočet aplikační dávky léčiv musí předepisující veterinární lékař znát přesný počet léčených zvířat a jejich hmotnost. Zodpovězení této otázky je stěží možné v oborách, ve volných honitbách je už zcela nereálné, neboť nikdo neví, kolik kusů určitého druhu zvěře se ve skutečnosti v honitbě vyskytuje. Je obecným tajemstvím, že skutečné stavy spárkaté jsou ve většině honiteb i několikanásobně vyšší než tzv. stavy normované, o stavech minimálních ani nemluvě.
Dalším problémem je, kolik kusů přijde ve dnech aplikace ke krmným zařízením a kolik medikovaného krmiva přijmou. Pokud bude celý víkend sněžit či pršet, přijde ke krmným zařízením velké procento z předpokládaného stavu zvěře. Pokud však bude slunečný víkend, tyto lidské aktivity zapříčiní, že velká část zvěře ke krmným zařízením nepřijde vůbec či v důsledku častého rušení přijme pouze část medikovaného krmiva. Výsledkem bude příjem dávky nižší než je účinná léčebná dávka.
 
3. Délka aplikace je druhým požadavkem správného podávání léčiv. Vzhledem ke skutečnosti, že nelze předpokládát, že všechna zvěř přijde v den aplikace ke krmným zařízením a přijme předepsanou dávku medikovaného krmiva, je nutné opakovat předkládání medikované krmné směsi minimálně po dobu dvou až tří dnů. V žádném případě však nelze předložit jednorázově celé množství medikovaného krmiva, určeného pro dva až tři dny. Výsledkem je dieteticky nebezpečně vysoký příjem atraktivního medikovaného krmiva jedinci, kteří přišli ke krmným zařízením první či pro kusy, které stojí v hierarchii tlup na předních pozicích a svoji priorotu u krmných zařízení si vynutí. Opakem jsou ty kusy, které jsou v sociální hierarchii populace slabší, či které přišly ke krmným zařízením později, pro ně zůstávají pouze zbytky medikované směsi (s rizikem vzniku rezistence parazitů na dané antiparazitikum) či nepřijmou předkládané antiparazitikum vůbec.
 
4. Krmná zařízení a jejich počet limitují úspěšnost předkládání antiparazitik. Nelze předpokládat, že jednotlivé kusy zvěře přijmou předpokládanou dávku medikované krmné směsi, od krmného zařízení odejdou a přenechají místo u korýtka dalším kusům. Dostatečný počet vhodných krmných zařízení, umožňující většině zvěře přístup k předloženému medikovanému krmivu, tedy musí být základním předpokladem podávání jakýchkoliv krmiv a pro aplikaci medikovaného krmiva platí tento požadavek dvojnásobně.
Vysypání atraktivního medikovaného krmiva ve velkém množství do několika vícekapacitních krmných zařízení je častou příčinou závažných dietetických poruch u dominantních kusů (nejčastěji silných samců), kteří jednorázově zkonzumují velké množství tohoto krmiva s následnými závažnými poruchami celkového zdravotního stavu (bachorové acidózy).
 
5. Medikované krmivo je dalším závažným problémem celé aplikace antiparazitik. Složité trávení volně žijících přežvýkavců je primárně založené na trávení vlákniny a v průběhu roku doznává celý trávicí mechanizmus spárkaté zvěře výrazných změn, vyvolávaných především změnami v dostupnosti potravních zdrojů. Jarní a letní trávení snadno stravitelných bylinných složek potravy se na podzim a v zimě mění na trávení suchých trav, větví, listí a pupenů, tedy složek potravy s vysokým obsahem celulózy a vlákniny. V této době je náhlý příjem většího množství jadrných krmiv, tedy krmiv snadno stravitelných a obsahujících minimum vlákniny, pro organizmus těchto druhů velmi škodlivý a může způsobovat až život ohrožující změny vnitřního prostředí.
Medikované krmivo, tvořené směsí obilnin s přídavkem léčiva, předložené uprostřed zimních měsíců, představuje pro konzumující spárkatou zvěř vážné ohrožení jejího zdravotního stavu, které může být závažnější, než předpokládaný léčebný efekt.
Zásadním požadavkem aplikace medikované krmné směsi je pozvolné, dostatečně dlouhé návykové období, kdy je zvěř nejprve přikrmována malými dávkami stejného krmiva, ve kterém bude následně podáno léčivo. Předkládané dávky této návykové směsi se v řádu týdnů postupně zvyšují, až dosáhnou krmné dávky, potřebné pro aplikaci léčiv.
 
6. Ochranná doba. Jako každé léčivo, které se podává hospodářským zvířatům, mají také antiparazitika tzv. ochrannou dobu, což je časový úsek od posledního dne aplikace daného léčiva, po který nesmí být následně maso či zvěřina použity pro lidskou konzumaci. Tato doba se podle druhu použitého antiparazitika pohybuje mezi 7 až 60 dny.
 
7. Nemožnost výkupu ulovené zvěře. V době aplikace a po celé období platnosti ochranné lhůty musí být v léčené oblasti uzavřena místa pro výkup těl ulovené volně žijící zvěře. Nelze akceptovat tvrzení, že v této době jsou vykupována pouze těla zvěře, která léčivo nekonzumovala. Jedná se o výkup těl ulovené černé zvěře s tvrzením, že medikované krmivo bylo předkládáno v zařízeních pro zvěř srnčí. Mnohaleté zkušenosti z terénní praxe však dokladují, že většinu krmných zařízení navštěvuje také černá zvěř a tedy přijímá medikované krmivo.
 
8. V jaké oblasti medikované krmivo předkládat. Předkládání medikovaného krmiva by mělo být realizováno vždy pro určitou oblast, nejlépe současně pro celé územní celky. Při aplikaci antiparazitik v jedné honitbě lze velmi obtížně stanovit, jak velké území, resp. které okolní honitby také nebudou lovit, resp. ze kterých honiteb nebude možné používat zvěřinu pro lidskou konzumaci.
Dříve uplatňovaný požadavek o povinnosti informovat sousední honitby je požadavkem minimálním, který v mnoha případech nemusí být dostačující.
A mají sousední honitby povinnost s aplikací antiparazitik souhlasit, když jim znemožňuje lovit černou zvěř?
Kdo jim bude hradit ztráty na produkci zvěřiny či případné následné navýšení škod zvěří v důsledku omezení lovu?
 
9. Termín aplikace antiparazitik musí vycházet ze znalosti optimálního účinku těchto léčiv na ty druhy parazitů, proti kterým má být léčivo použito. Obecně lze říci, že nejlepší účinnost proti žaludečním a střevním hlísticím mají antiparazitika na podzim a následně především v jarních měsících.
Účinnost léčiv proti střečkovitosti je nejlepší v listopadu a prosinci, od počátku nového roku jejich léčebný efekt postupně klesá.
Aplikace antiparazitik v měsíci únoru vychází především ze skutečnosti, že v tomto období většinou panují skutečně zimní podmínky a zvěř ráda přijímá předkládaná krmiva včetně krmiv medikovaných. Únor je však také měsíc, kdy jsou velmi dobré podmínky pro lov prasete divokého. Pokud jsou v této době aplikována antiparazitika, je nutné po dobu aplikace a následnou ochrannou dobu lov černé zvěře zakázat, a to nejen v honitbě, kde se léčivo aplikuje, ale také minimálně v honitbách sousedících.
 
10. Aplikace chemických látek – léčiv – volně žijící zvěři je nežádoucí. Zvěřina je definována jako přírodní produkt, relativně málo zatížený kontaminací chemickými látkami. Úmyslné podávání chemických látek, mezi které antiparazitika patří, je v přímém rozporu s touto skutečností. Obdobně i současné velkochovy hospodářských zvířat omezují či zcela eliminují podávání chemických látek – resp. farmak, jako jsou antibiotika, antiparazitika, stimulátory růstu a další. Podávání jakýchkoliv léčiv volně žijící zvěři, včetně antiparazitik, je v převážné většině evropských států zakázané.
 
Jaké jsou tedy závěry,
týkající se použití antiparazitik
u volně žijící zvěře?
 
A. Aplikace jakýchkoliv léčiv volně žijící zvěře je nežádoucí, výjimkou mohou být situace, kdy hrozí vypuknutí nákaz či šíření nových, zavlečených, druhů parazitů. Povolení použití těchto látek a metody jejich aplikace jsou v kompetenci orgánů Státní veterinární správy.
B. Vysoký stupeň parazitárních infekcí je typický pro oblasti s přemnožením určitého druhu hostitele, v tomto případě zvěře. Úprava početních stavů volně žijící spárkaté zvěře je prvním krokem ke snížení intenzity parazitárních infekcí.
C. Aplikace antiparazitik spárkaté zvěři s cílem podpory zdravotního stavu slabých jedinců a mláďat spárkaté zvěře je kontraproduktivní. Cílem chovu zvěře není zajistit přežívání zvěře konstitučně a kondičně slabé.
D. Aplikace antiparazitik nesmí nahrazovat průběrný lov, tedy odlov všech slabých či nemocných kusů, kteří jsou hlavními šiřiteli parazitárních infekcí.
E. Podávání antiparazitik, pokud je povoleno, musí důsledně respektovat podmínky ochrany konzumentů. V době podávání antiparazitik a v průběhu následné ochranné doby nesmí být zvěřina uvolňována pro lidskou konzumaci, a to jak v honitbě, kde se léčivo předkládá, tak minimálně i v honitbách okolních.
MVDr. Pavel FOREJTEK, CSc.
 
Komentáře k zákazu podávání antiparazitik
Tento zákaz uživatelé honiteb dostali jako jeden z předčasných vánočních dárků a jeho oficiálním důvodem je prevence šíření afrického moru prasat. Pokusím se připomenout několik východisek.
Intenzivní péče o zvěř spočívající kromě jiného v zimním přikrmování, pravidelném odčervování, a také dokonalém systému plánování, má u nás velmi dlouhou tradici. Tento způsob hospodaření ovšem silně akcentuje produkční funkci myslivosti a v současnosti není „in“. Uvědomme si, že v západních zemích Evropy má myslivost často mnohem méně významné postavení, než je tomu ještě stále u nás. Různé ochranářské organizace postupně stupňují tlak proti myslivcům a nejvíc jim vadí cílené zvyšování přírůstků a tím i počtu ulovených kusů.
Výsledkem neustálého tlaku je, že státní správa omezuje možnosti, jak zvyšovat produkci honiteb a myslivci jsou nuceni k tomu, aby lovili jen přemnožující se druhy zvěře a pouze přihlíželi šíření velkých šelem, které by je v ideálním případě mohly úplně nahradit.
Podávání antiparazitik a umělé chovy zvěře zcela logicky obsazují první místa v seznamu činností, které ochranáři chtějí zakázat. Nečekejme ale, že to tímto skončí. Stále obtížněji budeme obhajovat i oborní chovy, jakékoliv nepřírodní přikrmování, lov pro trofeje a další. Všimněte si například, že odborníci na přírodě blízké přístupy přestávají používat termín „chov“ zvěře a moderněji zní „péče“ či „udržitelný management“. Je to sice jen slovíčkaření, ale ukazuje to na posuny v myšlení lidí.
Aktuální zákaz podávání antiparazitik je tak zcela v souladu se současnými trendy přístupů k populacím volně žijící zvěře a přiznejme, že možnost léčit je v současném moderním západním světě výjimkou.
Zákaz vzbudil vlnu vášní zejména tam, kde panují obavy o zhoršení zdravotního stavu zvěře. K tomu samozřejmě dojít může, ovšem dopady v kontextu myslivosti v rámci ČR budou minimální. I u nás jsou dnes oblasti, kde se zvěř neléčila již několik let, a k ničemu zásadnímu nedošlo. Ne, že by léčiva neměla účinnost, ale potíž je v tom, jak zajistit podání odpovídající dávky všem kusům zvěře v optimálním čase.
Praktický efekt těchto léčebných akcí je v porovnání s jejich potenciálem, jenž by mohl být v ideálním případě dosažen, výrazně menší. Přiznejme si například, jaké jsou skutečné stavy zvěře a jak kvalitně je zajištěno podávání medikovaných krmiv pro všechny druhy a kategorie zvěře v honitbě. Jsem tedy přesvědčen, že se nic zásadního nestane a nemusíme se rozčilovat.
Na druhou stranu je dobré se ptát, jaký má tento zákaz smysl, co pozitivního přinese a co je na něm špatné. Obávám se, že pokud se jedná o prevenci šíření afrického moru prasat, tedy snížení početnosti prasat, tak tento zákaz neřeší nic podstatného. Ten, kdo by prasata skutečně chtěl zredukovat, tak na to měl už dost času a krátká pauza v lovu, zejména v době, kdy se stejně loví málo, nic neřeší.
Dalším přínosem má být ochrana konzumentů zvěřiny. To je ale přece snadno řešitelné tím, že se v oblasti, kde se krmiva podávají, nebude lovit. Představy, že prase snídá na jednom krmelišti a ulovit se nechá při večeři na jiném ve vzdálenosti desítek kilometrů, jsou snad již překonány.
Toto nařízení také zcela opomíjí možnost odděleného podávání krmiv různým druhům zvěře.
Osobně tak nevidím žádný významný pozitivní efekt takového nařízení, a protože moje vidění světa je převážně liberální, tak považuji za škodu, že se něco plošně zakazuje i tam, kde pro to není žádný důvod. Pro státní orgány je ale samozřejmě jednodušší vydat plošný zákaz, než definovat jasné podmínky pro léčení a ty pak muset kontrolovat a řešit případné stížnosti.
Za sebe bych tak za mnohem přínosnější považoval, kdyby bylo jasně stanoveno, jaké početnosti prasat a do jakého data je třeba dosáhnout a uživatelům honiteb by byla dána důvěra a odpovědnost. Pokud žádný cíl není definován a zakazujeme krmení, vnadění, léčení ostatních druhů a další činnosti, tak mi tam chybí to základní: zajištění motivace uživatelů honiteb dosáhnout nějakého cíle a nést za něj odpovědnost.
Celkově si ale z tohoto nařízení nemusíme dělat příliš těžkou hlavu. Zvěř to přežije a nás v blízké budoucnosti čekají zřejmě mnohem závažnější situace. Jak jim ale budeme čelit za současné situace, kdy jsou honitby rozdrobené a jejich uživatelé často spolu nekomunikují, to nevím.
Jednou z možností by byly fungující oblasti chovu, které by se mohly stát partnery státní správy a zastupovat všechny uživatele na ucelených územích. To by se ale museli najít schopní lídři těchto oblastí a také uživatelé honiteb ochotní ke spolupráci, což se někde ukazuje.
Doc. Ing. Jiří KAMLER, Ph.D.
Lesnická a dřevařská fakulta,
MENDELU v Brně,
člen myslivecké komise ČMMJ
 
Jak jistě všichni víme, v důsledku nákazové situace ohledně afrického moru prasat vydala Státní veterinární správa Mimořádné veterinární opatření Č.j. SVS/2018/134060-G, které kromě jiného zakazuje antiparazitární léčení volně žijící zvěře vyjma (na základě udělené výjimky) území obor a přezimovacích obůrek. Jakkoliv si o něm lze myslet cokoliv, má toto Mimořádné veterinární opatření závazný charakter a v důsledku toho svoji úvahu předznamenám latinským rčením…Lex dura, sed lex…tvrdý zákon, ale zákon. Prostě jsme povinni jej respektovat.
Orgány veterinární správy k jeho vydání vedla okolnost, že vzhledem k nařízenému celoročnímu lovu černé všech věkových kategorií je nutno zajistit rovněž zdravotní nezávadnost zvěřiny a logicky je ochrana lidského zdraví zájem stojící výše než zdravotní stav spárkaté zvěře ve smyslu zbavení cizopasníků.
Zdravotní nezávadnost zvěřiny černé zvěře by v případě použití antiparazitik vzhledem k jejich ochranným lhůtám šla zajistit dosti těžko, protože je problematické technicky zabezpečit, aby se k medikovanému krmivu určenému pro cílový organizmus srnčí zvěře nedostala také zvěř černá. Respektive, i pokud by technické řešení tohoto problému existovalo, nedělám si iluze, jak by ho většina uživatelů honitby skutečně prováděla.
Takže budeme doufat, že vzhledem k příznivě se vyvíjející nákazové situaci zmíněné MVO nepotrvá věčně, i když ani o tom nejsem úplně přesvědčen, což vysvětlím dále.
Využiji ale této situace k náhledu na problém použití antiparazitik u zvěře všeobecně. Bez ohledu na takzvaný vývoj vědeckého poznání poslední doby (dere se mi nicméně na jazyk výstižnější výraz) antiparazitika prostě význam mají. Respektive mají ho, pokud se podají de lege artis. Ne zemědělskými mírami ve stylu…asi dvě lopaty na kýbl…a následným hozením někam ke krmelci. To potom význam opravdu nemají a odtud pramení ony rádoby zasvěcené názory slýchané na posledních lečích.
Pokud se ale podají s využitím optimální klimatické situace vhodné pro dobu podání (proto mělo povolené období pro medikaci délku v řádu týdnů), pokud se provede rámcový odhad navštěvovanosti jednotlivých krmných zařízení, pokud probíhá navykací přikrmování, která se potom přeruší, pokud je léčebná dávka rozdělená do více korýtek, pokud je podle možnosti instalovaná průlezná ohrádka pro slabší kusy, potom léčení význam prostě má a pokud se dodrží ochranné lhůty, je zvěřina pro lidského konzumenta bez zdravotního rizika. Určitě je riziko menší, než představují mykotoxiny ze zaplesnivělých vnadišť pro černou zvěř a určitě léčiva znehodnotí zvěřinu méně než předchozí štvaní rozstříleného kusu na naháňce, na kterém visí smečka psů. To potom snad není ani zvěřina, to je pouhá svalová tkáň nadupaná kortizolem a noradrenalinem, na jatkách se před porážkou kvůli tomu dobytek zklidňuje.
Samozřejmě samotné podání léčiva tvoří jen část komplexní zdravotní péče, bez včasné a důsledné jarní asanace krmných zařízení a jejich okolí s cílem odstranění vývojových stádií cizopasníků není podání antiparazitik samospásné.
Když jsem před více než třiceti lety pracoval jako vedoucí oddělení parazitologie ve dnes už zrušeném Státním veterinárním ústavu v tehdejším Gottwaldově, bylo antiparazitární vyšetření volně žijící zvěře hrazeno ze státních prostředků, pro uživatele honitby bylo povinné a zahrnovalo rovněž rutinní plošné vyšetření vzorků trusu ze všech honiteb před a po provedené léčbě. A léčebný efekt tam prostě znatelný byl. A byl to statisticky významný soubor, tehdejší nasávací oblast zahrnovala okresy Gottwaldov, Uherské Hradiště, Hodonín, Kroměříž, Vsetín a část okresu Vyškov. Byly to tehdy stovky a stovky vzorků, až mě z toho bolí oči doteď.
Nicméně bych rád ještě připojil jakousi soukromou poznámku k, eufemisticky řečeno, názorovém posunu na význam antiparazitární léčby. Ono totiž má každé onemocnění kromě medicínského rozměru rovněž jakýsi rozměr ekonomický a nejinak je tomu v tomto případě. Je prostě moc zvěře, která kouše les, dělá bobky, plaší turisty a já nevím co ještě. Tak vysadíme vlky, rysy, medvědy, budeme tolerovat zavlečené predátory a cokoliv, co má křivý zobák, budeme podporovat běžkaře, keškaře, čtyřkolkáře, noční orientační běžce, nebudeme přikrmovat…no a taky nebudeme léčit. Prostě budeme podporovat přírodní výběr.
Je, pravda, poněkud úsměvné, že právě oni zastánci přírodního výběru si při angíně letí pro antibiotika. Cui bono a kdo tuhle kampaň platí… na to ať si odpoví laskavý čtenář sám.
MVDr. Karel CHALUPNÍK
 
MVO SVS ČR ve smyslu zákazu antiparazitárních přípravků k léčení zvěře chápu ve dvou rovinách.
Za prvé je jeho účelem podpořit intenzivní lov černé zvěře vyloučením asi měsíčního „neproduktivního“ období po podání antiparazitik, kdy se nedá černá zvěř lovit, neboť zvěřina je v tomto období nepoživatelná.
A za druhé se jím snažíme přiblížit praxi sousedních zemí, zejména Německa a Rakouska, kde léčení zvěře ve volných honitbách je zakázáno. Medikace v našich pohraničních okresech pak vytváří střetové body s orgány státní správy myslivosti a veterinárními orgány těchto států.
Moje stanovisko je proto poněkud „kacířské“, neboť se ztotožňuji s názorem, že zvěř ve volných honitbách by neměla být léčena či jinak medikována. Myslím si, že léčiva, ale ani další chemické látky, do přírody nepatří, a ta si naopak pomůže sama svými autoregulačními procesy. Samozřejmě zcela odlišná je situace v intenzivních chovech spárkaté zvěře, kde se bez léčiv a doplňků krmiva neobejdeme. O účinnosti tohoto nařízení ve smyslu zamezení šíření AMP si nedělám iluze.
Roman URBANEC,
místopředseda ČMMJ
 
Nutnost provádění medikace zvěře vnímám z několika hledisek. V úvodu je potřeba podotknout, že pocházím z pohraničí severu Čech ze Šluknovského výběžku. Poprvé jsem se s medikací setkal jako novopečený myslivec, když jsem otci, mysliveckému hospodáři, pomáhal se sběrem vzorků trusu zvěře pro koprologické vyšetření. Zajímavé je, že v osmdesátých letech minulého století se koprologie prováděla před aplikací medikamentů a v určité lhůtě po aplikaci.
U srnčí zvěře spočívaly nálezy především ve výskytu nosohltanových střečků, vzácně podkožních a ojediněle plicnivek. Nálezy pocházely ze zvěře, které žila v blízkosti pastvin, kde se v té době pásl hlavně skot. Zvěř žijící v lesních porostech, která vycházela na paši do polí nebo luk, byla stejně jako ostatní druhy spárkaté zvěře bez nálezu.
Devadesátá léta znamenala v pohraničí přechod od rostlinné výroby k živočišné. V souvislosti se zvětšujícím se počtem lokalit, kde se zvěř setkávala se skotem, se postupně začal zvyšovat počet zvěře trpící nákazou nosohltanových a podkožních střečků. Plicnivky se začaly objevovat i u černé zvěře.
Dále je potřeba si uvědomit pravý stav dnešní krajiny. Většina dřívějších polí je přeměněna na pastviny, v některých lokalitách s celoročním pobytem skotu. Trvale se zvyšuje počet chovů ovcí a koz. Jsou honitby, kde zvěř nemá jinou plochu k pastvě, než tam, kde se pase skot.
Se zvyšující se zátěží krajiny hospodářskými zvířaty proto korespondují koprologické nálezy z posledních let. Nosohltanoví a podkožní střečci jsou běžní u srnčí zvěře. Podkožní střečci se objevili u zvěře jelení, plicnivkami trpí hlavně selata zvěře černé, objevil se výskyt kokcidií, motolic a tasemnic.
Mrzí mě, že v současnosti prožíváme úplnou absenci celoplošné ochrany přírody. Na jedné straně ochrana přírody horuje pro vlka, státem placené neziskové organizace provádějí nepřiměřená opatření, na druhé straně jsme svědky neustálého záboru půdy, zvyšující se chemizace, zničení retenčního systému krajiny, tvorby zemědělských monokultur s výsledkem úbytku některých druhů hmyzu, ptáků a obratlovců. To vše s tichým souhlasem organizací zabývajících se ochranou přírody.
Prožíváme také úplnou absenci kontroly ze strany orgánů státní správy. Představa, že úředník provede kontrolu ve své působnosti a zjištěné závady a nedostatky sám dovede do konce, zůstala pouze neproveditelnou vizí. Názorným příkladem je medikace zvěře. Měly by to být především orgány státní veterinární správy, které by samy měly trvat na zjištění nákazové situace u jednotlivých druhů zvěře a vyžadovat po myslivcích provedení opatření formou medikace zvěře.
Stejná situace se týká nákladů na medikaci zvěře. Na jedné straně je zvěř součástí našeho přírodního bohatství, známe legislativu pro ochranu zdraví osob, ale náklady medikace nesou myslivci ze svých kapes.
Respektuji názor některých myslivců nebo veterinářů, že zdravá zvěř by se měla s invazí parazitů vypořádat. Pokud by zdravá zvěř žila ve zdravé, tedy původní a přirozené krajině, budu s názorem souhlasit. Přírodní stav krajiny se dnes ale nenachází ani v našich národních parcích.
Dalším názorem proti medikaci je tlak uživatelů honiteb v Německu, kteří argumentují, že naší vinou nemohou lovit a konzumovat příhraniční zvěř. Někteří uživatelé honiteb raději budou chovat zasaženou zvěř, než uzdravenou a argumentují finanční náročností medikace.
Posledním z názorů proti medikaci je nechuť dodržovat karanténní lhůtu při lovu zvěře, snižování stavů černé zvěře, AMP atd. Všichni víme, že 14 nebo 28 dní situaci nezachrání.
Z uvedených důvodů je správně prováděná medikace zvěře nutností. Především je nutné správně načasovat podávání medikamentu vzhledem ke klimatickým podmínkám. Koordinovat jednotné datum podávání léčiva v celé ČR. Provádět odběr exkrementů všech druhů spárkaté zvěře v honitbách, provádět odběr před medikací a po medikaci a vyhodnotit dosažené výsledky. Medikovat zvěř i hospodářská zvířata. Pevně věřím, že dotčené orgány pochopí, že medikace je v současnosti nutná. 
Ing. Václav VOMÁČKA,
člen Myslivecké rady ČMMJ
a Redakční rady časopisu Myslivost
 
Jako zástupci Katedry myslivosti a lesnické zoologie Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze považujeme nařízení Státní veterinární správy k omezení využití antiparazitárních přípravků ve volných honitbách za krok správným směrem. A to zejména z důvodu, že použití antiparazitárních přípravků u volně žijící zvěře je přinejmenším diskutabilní.
Ze zkušeností na našem pracovišti víme, že při porovnání účinnosti podávání léčiv volně žijící zvěři v letech 2012 a 2013 na území bývalých okresů Jihlava a Žďár nad Sázavou se neprokázala závislost mezi používáním antiparazitik a výskytem parazitů.
Pravděpodobnými příčinami neúspěchu byla často neodborná aplikace léčiv, zejména nemožnost dodržení dávkování pro jednotlivé kusy zvěře i proto, že nejsou známy skutečné početní stavy zvěře a mnohdy ani není znám druh zvěře, který léčivo přijme.
Naopak, podprahové dávkování všech léčiv představuje obrovské riziko pro vytvoření rezistence parazitů na účinnou látku, která již v řadě případů byla popsána u mnoha druhů domácích zvířat.
Uživatelé honiteb by se proto podle našeho názoru měli zaměřit na jiné preventivní nástroje tlumení výskytu parazitóz, a to zejména na lov slabých kusů v populaci, které jsou z velké většiny parazity napadány.
Zásadním preventivním opatřením je udržování pro ekosystém únosných početních stavů zvěře, včetně vyrovnaného poměru pohlaví a věkové struktury populací. S vysokými početními stavy zvěře souvisí vznik mnoha forem stresových situací, například prostorové, potravní, sociální a jiné, které zásadně ovlivňují zdravotní stav zvěře. Cílem mysliveckého chovu zvěře by měla být kvalitní a silná populace, která se dokáže s běžnými parazity vypořádat přirozenou cestou formou odpovídající reakce imunitního systému a produkcí specifických protilátek.
Zákaz použití antiparazitik z pohledu zdolání nákazy afrického moru prasat je jeden ze střípků realizovaných opatření, který směřuje k plošné redukci početnosti černé zvěře a otevírá tak možnost uživatelům honiteb lovit v období, kdy je lov nejsnadnější.
Miloš JEŽEK, Vlastimil HART,
Vladimír HANZAL
Katedra myslivosti a lesnické zoologie
FLD ČZU v Praze
 
Od vydání mimořádného veterinárního opatření, zakazujícího uživatelům honiteb použití antiparazitárních přípravků pro léčení parazitóz u spárkaté zvěře, jsem se setkal s celou řadou názorů v myslivecké veřejnosti od absolutně nesouhlasných až po plně chápající.
Osobně jsem spíše zastáncem názoru obecně nezatěžovat přírodu uměle vytvořenými přípravky, byť pro léčení zvěře. Z toho vyplývá, že nejsem přílišným odpůrcem výše uvedeného mimořádného veterinárního opatření.
Otázkou ale je, jak ve skutečnosti v honitbách vůbec dochází k aplikaci antiparazitárních přípravků. Kladu si vždy několik otázek. Skutečně ví státní veterinární správa o všech honitbách, kde k léčbě dochází? Skutečně vědí uživatelé všech sousedních honiteb o aplikaci antiparazitárních přípravků? Jsou přípravky aplikovány přesně podle návodu? Je zabezpečeno, aby přípravky v požadovaném poměru zkonzumovala většinově zvěř, pro kterou jsou určeny? Pro kolik zvěře se přípravky aplikují, pro evidované nebo skutečné počty? Léčíme i zvěř, jejíž stavy mají být výrazně snižovány, například jelen sika? Neléčíme jedince, kteří měli být vyřazeni z chovu průběrným až sanitárním odstřelem?
Pokud některý z uživatelů zodpoví výše uvedené otázky s čistým svědomím, pak před ním smekám a aplikaci antiparazitárních přípravků v těchto případech chápu.
V dnešní době, kdy se v mnoha honitbách šíří rys ostrovid a zejména vlk, má smysl v těchto honitbách investovat čas a prostředky do léčby populace zvěře, která bude sloužit coby kořist těmto šelmám?
Na základě všech výše uvedených pochyb skutečně nejsem přesvědčen o smysluplnosti antiparazitární léčby. Jsem však přesvědčen, že živelné, nikomu nenahlášené, avšak v dobrém úmyslu konané léčebné akce v některých honitbách budou pokračovat i přes mimořádné veterinární opatření.
Důvodem vydání tohoto veterinárního opatření je omezení šíření nebezpečné nákazy – afrického moru prasat na území České republiky. Ze všech posledních informací začíná být zjevné, že první bitva s africkým morem v ČR se vyhrála, doufejme, že se tak stane i v těch dalších, které s vysokou pravděpodobností nastanou.
Ing. Lukáš BODNÁR,
předseda OMS Český Krumlov
 
Do roku 1992 byla zvěř v honitbách okresu Žďár nad Sázavou z veterinárního hlediska ponechána svému osudu. Zejména zvěř srnčí, která je chována ve všech honitbách okresu (kromě obor), žijící převážně ve vlhkých pastevních a lesních oblastech okresu, trpěla silnými invazemi plicních a střevních parazitů, což ve spojení s podkožní a nosohltanovou střečkovitostí vedlo k vysokým každoročním úhynům, které v mnohých honitbách představovaly až padesátiprocentní úbytek kmenových stavů.
Až do roku 2017 byla zvěř v našich honitbách relativně parazitologicky zdravá, o čemž svědčily výsledky každoročního monitoringu, prováděného v letech 2013 až 2016. Z každoročních asi 200 vzorků odevzdaných k vyšetření bylo průměrně dvanáct kusů označeno třemi křížky, což představuje 6 %. Tato úspěšnost, jak předpokládám, byla důsledkem dlouholetého celoplošného přeléčování zvěře proti parazitárním onemocněním v našem okrese. Úhyn zvěře z důvodů těchto onemocnění byl prakticky minimální.
Přeléčení v době stresové zátěže v zimním strádání spolu se zlepšenou péčí o zvěř se projevilo i zvýšením užitkové hmotnosti srnčí zvěře zhruba průměrně o 3 kg, což při ročním odlovu ve výši asi 2000 kusů představuje zvýšení produkce zvěřiny zhruba o 6 tun a tím zlepšení finančního hospodaření honiteb.
Plošné preventivní přeléčení srnčí, případně mufloní i jelení zvěře, bylo prováděno hned po skončení lovecké sezony, zpravidla v první polovině ledna. Medikované krmivo bylo předkládáno do krmných zařízení pro tuto zvěř.
Za celé dvacetileté období nemáme poznatky o tom, že by předkládané léčivo bylo konzumováno černou zvěří. Na Žďársku je většina honiteb polních a smíšených, kde se černá zvěř prakticky v zimním období trvale nezdržuje. Máme zkušenost, že v dopoledních hodinách předložené medikované krmivo bylo srnčí zvěří do večera zkonzumováno.
V zimním období je značnou stresovou zátěží mnohdy nedostatek potravy spojený s vysokou spotřebou energetických zásob, nehledě na graviditu samic a tvorbu paroží u samců. Přidá-li se k tomu ještě silné parazitární onemocnění, tak nic jiného než úhyn nelze očekávat. V letošním roce byla v převážné většině honiteb zjištěna vysoká střečkovitost srnčí zvěře a ve dvou honitbách dokonce motoličnatost. Předpokládám, že v letech následujících bude důsledkem zákazu medikace situace podstatně horší.
V současné době je plošně zaznamenáván úbytek srnčí zvěře důsledkem likvidace při zemědělské velkovýrobě (sklizeň pícnin, chemická podmítka), nárůstem frekvence dopravy. Jen například v roce 2017 bylo v honitbách žďárského okresu vysečeno a sraženo na komunikacích 1412 kusů srnčí zvěře. Tyto faktory dokážeme těžko ovlivnit, a proto se snažíme zabránit zbytečným dalším ztrátám úhynem vlivem špatného zdravotního stavu zvěře. Je nutno připomenout, že léčivo podávané v odborně připravené granulované medikované krmné směsi hradí sami uživatelé honiteb.
Závěrem bych považoval za profesionální umožnit přeléčení zvěře se zabráněním přístupu černé zvěři k předloženému medikovanému krmivu, ale v termínu, kdy medikace bude ještě zvěři prospěšná. Termín léčení v únoru – koncem zimy – považuji za opožděný, a tím nefunkční. Chápu, že prodloužením doby lovu některých druhů zvěře je stanovení termínu medikace problematické. Řešením by bylo zvážení, zda při současném stavu životního prostředí, je případná normální konzumace zvěřiny kontaminované medikací, tím nejnebezpečnějším pro naše zdraví, abychom kvůli tomu nechali trápit spárkatou zvěř parazity. Do roku 2018 se léčilo a přitom se běžně celoročně černá lovila.
Proto doufám, že nakonec Státní veterinární správa zváží všechny skutečnosti spojené s touto záležitostí a že zdravý rozum zvítězí nad mnohdy pseudoochranářskou strategií a tím umožní, aby legálně proběhl ozdravný proces ve prospěch zvěře, tak jak tomu bylo každoročně až dosud. Léčení jednotně připraveným medikovaným krmivem ve formě granulí považujeme za nejvhodnější, vzhledem k tomu, že je mícháno do stejného granulovaného krmiva, kterým se od podzimu v honitbách přikrmuje.
Oldřich SEDLÁŘ,
jednatel OMS Žďár nad Sázavou
 
Desítky let jsme v mysliveckých sdruženích a později ve spolcích prováděli na vlastní náklady „odčervení“ a málokdo pochyboval, že peníze na nákup léčiv musíme dát do rozpočtu. Ochrana zvěře před nakažlivými nemocemi byla a je jednou ze základních povinností uživatele honitby. Zákon o myslivosti není třeba citovat.
V dubnu 2013 jsme po dlouhé zimě s vysokou vrstvou sněhu, kdy se k nám stáhla jelení zvěř z Krušných hor a přikrmovali jsme ji senem na dohled od vesnice, nalezli několik uhynulých kolouchů. První názor byl, že zvěř z náhorních rovin sešla již tak vyčerpaná, že slabé kusy neobstály.
Hlášení o výskytu čtyřletého jelena, který nereaguje na pohyb lovce a psa, mohlo být varováním před chronickým chřadnutím jelenovitých (CWD). Zajistil jsem povolení, jelena nechal usmrtit a dopravit do státního veterinárního ústavu. Pitevní protokol nás sice stál čtyři tisíce korun, ale je na dlouhá léta krutým poučením.
CWD se sice nepotvrdilo, ale výčet nalezených parazitů je hodně obsáhlý. Kolega veterinář vysvětlil, že při tak četném souboru silně, středně a slabě se vyskytujících parazitů ve všech orgánech, nelze určit, co bylo příčinou předsmrtelného stavu jelena. Lze předpokládat, že úhyny mladé zvěře měly stejnou příčinu.
Přibývaly zároveň informace od kolegů o nálezech nosohltanových střečků a četných larev pod kůží ve hřbetních partiích holé jelení zvěře. Nenapadlo mne nic horšího než důkladně prohlédnout jelena špičáka před konzumací pro vlastní domácnost. Kdo viděl desítky larev v zaníceném podkoží hřbetu, raději rychle zapomene, aby neztratil chuť na zvěřinu. V polovině listopadu ještě nebyly všechny larvy ve hřbetní partii, a tak jsem jich desítky preparoval pod vazivem svalů v kýtách a plecku. Čím blíž k páteři, tím větších. Jak je možný tak narůstající výskyt parazitů, když plošně odčervujeme? Skutečně pokládáme léčivo všude?
Otázek přibývalo a jako předseda myslivecké komise OMS jsem měl dost důvodů otevřít větší diskuzi na poradách hospodářů. V některých honitbách z tradice a jistě správně vykládali léčivo. V jiných váhali, když přišla podmínka odevzdat předem vzorky trusu, byť vyšetření byla zdarma, hledali omluvné argumenty. Ze Zprávy o činnosti SVS za rok 2013 a v ní zveřejněné mapce ČR vyplynulo, že náš okres patří mezi nejslabší v odevzdávání vzorků trusu. Bílá místa zaujímala víc než třetinu plochy, zelených (vzorek bez silného nálezu parazitů) bylo přibližně stejně jako červených puntíků (střední až silná invaze parazitů). Opticky nepoměrně víc červené než v centrální a jižní části republiky.
Vysvětlovací kampaň, organizační zvládnutí, přechod na nákup léčiva v granulích a další opatření nás k roku 2016 v odevzdaných vzorcích posunuly někam na průměr. Stálo mi za čas si půjčit protokoly od KVS za období 2013 až 2016, zpracovat metodiku, rozčlenit okres do tří podoblastí a podle druhů zvěře, naučit se desítky zkratek parazitů i zapsat všechny jednotlivé výsledky tak, aby je bylo možné alespoň porovnat. Ostatně je to jen monitoring.
Na Ústecku, v kopcovitém až horském terénu, kde je běžně v honitbě více druhů spárkaté zvěře, byl po celou dobu sledování dvojnásobný výskyt pozitivních nálezů parazitů v trusu než průměr v ČR. Jen jeden vzorek u daňčí zvěře byl zcela bez nálezu parazitů, u všech dalších převládalo více druhů. Trus mufloní zvěře byl vždy označen za pozitivní a v místech jejího výskytu i srnčí zvěř byla zatížena více. Nosohltanoví střečci byli nalezeni ve všech honitbách, podkožní u jelení zvěře.
V roce 2016 jsme přecházeli na granulované léčivo. Obavy z novinky a současně i hlasy, že to stejně posbírají divočáci, přivedly jednoho kolegu k přesunu fotopasti z vnadiště do krmelce. Druhý den po položení granulí jsem dostal soubor fotografií hlav zvěře těsně u hrany plného koryta. Současně i sdělení, že to zvěř nebere. Doporučil jsem fotopast umístit dál a šikmo.
Další ráno dorazila nová série fotografií. Ještě za světla přišlo srnčí, za soumraku jelení, v noci opět srnčí a ráno poslední jelen jen nevěřícně hleděl do prázdného koryta. Z hromady ubývalo postupně. Obavy, že to stejně seberou první kusy a nacpou se k prasknutí, se nepotvrdily. Za celou noc žádný divočák. Kolegu jsem pochválil. Přidává do krmelce často, po malých dávkách a zvěř ze širokého okolí si zvykla. Obdobně jsme uspěli v celé honitbě, ve všech patnácti přikrmovacích zařízeních.
Myslím, že monitoring přinesl dost důkazů o strádání zvěře ve volných honitbách přítomností parazitů v orgánech. Jako myslivec chápu nastavené měřítko pro posouzení pozitivity vzorků příliš vysoko, zvlášť pokud je jeden kus zvěře přenašečem více chorob. Mělo by se léčit zejména v oblastech, kde se parazité vyskytují v širším spektru a u více druhů spárkaté zvěře.
Místní představitelé Agrární komory ČR položení léčiva podle zkušeností se zdravotním stavem dobytka na pastvě doporučili. Město Ústí nad Labem uživatelům honiteb poskytlo příspěvek na nákup léčiv. Jak jinak, než tyto informace považovat za lokální dohodu.
A argument, že se léčení v jiné zemi EU neprovádí, je spíš s otazníkem. A odůvodnění zákazu tím, že nebude možno intenzivně lovit po určitou dobu divočáky, nepovažuji za seriózní.
Bohumír FREIBERG,
předseda OMS Ústí nad Labem
Nařízení veterinární správy o zákazu použití antiparazitárních přípravků pro léčení parazitóz u spárkaté zvěře ve volných honitbách (pro obory a přezimovací obůrky je možné zažádat o výjimku) rozhodně považuji za správné a doufám, že nezůstane v platnosti jen pro rok 2019, ale stane se trvalým opatřením. Je přece dávno nejvyšší čas, aby se s absurditou podávání léčiv volně žijícím zvířatům konečně skončilo jako s přežitkem z minulosti.
To nemá vůbec nic společného s africkým morem prasat, kterým je zákaz léčby v nařízení odůvodňován, ale vyplývá to z odborných faktů a rozumových úvah. Vždyť přece proti předkládání léčiv zvěři žijící ve volnosti mluví celá řada argumentů, z nichž se v mém stanovisku omezím jen na dva.
Za prvé léčiva jakožto cizorodé látky vytvářející rezidua, která se mohou dostat do potravních řetězců, nemají ve volné přírodě co pohledávat. Zvláště ne, když není možné zaručit, aby se k nim dostala výhradně zvěř, pro kterou jsou určena, a tato zvěř přitom přijala po dostatečnou dobu potřebné množství účinné léčebné látky.
V tomto ohledu může kdokoliv tvrdit cokoliv, ale ve skutečné praxi tento zásadní požadavek není možné u volně žijící zvěře zajistit. Zvláště to platí u srnčí zvěře, u níž se telemetrickými sledováními prokázalo, že s výjimkou extrémně tvrdé zimy navštěvuje krmeliště dosti nepravidelně, přičemž se u nich různé kusy, resp. tlupy zvěře střídají.
Z toho vyplývá, že i pokud je spotřeba krmiva v krmelišti pravidelně vysoká, neznamená to, že předložené krmivo pravidelně přijímají stále jen ty samé kusy zvěře. Navíc slabší zvěř, u níž je parazitární napadení vždy největší, bývá u krmelišť silnými jedinci odbíjena, což vede k tomu, že právě ti jedinci, kteří by z logiky věci léčbu potřebovali nejvíce, mají omezený přístup k medikovaným krmivům.
A tím se dostáváme k dalšímu argumentu proti léčbě. Za druhé i sebeúčinnější léčba má v nejlepším případě omezený účinek jen na určitou část zvěře a i u této zvěře je efekt léčby pouze krátkodobý. Jaký má smysl, když se sice podaří dosáhnout, aby několik kusů bylo dočasně zbaveno části parazitů, ale tito jedinci se nejpozději na jaře v zamořeném prostředí, plném infekčních larev, opět nakazí?
Stavy spárkaté zvěře, zejména srnčí zvěře, jsou v naprosté většině honiteb výrazně vyšší, než se myslivci domnívají a papírově vykazují. Plány lovu však vycházejí z těchto papírových údajů a neodpovídají skutečnému stavu.
Navíc je celá řada honiteb, v nichž je i tak celkově nedostatečný plán lovu u samičí a mladé zvěře plněn opět jen papírově. Často jsou zvláště slabší mladé kusy na podzim ušetřeny v očekávání, že z nich v příštím roce bude něco víc. Takový přístup ale vytváří nejlepší podmínky pro šíření a rozmnožování parazitů v dané populaci zvěře.
Přitom nejúčinnější opatření proti parazitům je udržování přiměřených stavů a včasná selekce slabých kusů. Z toho vyplývá, že léčba zvěře jen zakrývá selhání a neschopnost mysliveckého hospodaření při udržování přiměřených stavů zvěře a důsledném průběrném lovu slabších jedinců.
Dr. Miroslav VODŇANSKÝ
Středoevropský institut ekologie zvěře, z.ú.
 
Historie léčby volně žijící spárkaté zvěře v České republice začala koncem 70. let minulého století přípravkem Helmisan, v roce 1985 byl vyvinut přípravek Rafendazol (s obdobným spektrem účinnosti, rozšířeným na nosohltanovou střečkovitost). Koncem 90. let minulého století byl vyvinut a uveden do výroby přípravek Cermix s účinností na nematody zažívadel, plic, na larvy podkožních i nosohltanových střečků a na ektoparazity.
Jak jsem poznal hlavní iniciátory a propagátory léčby prof. MVDr. B. Ševčíka, DrSc. a prof. Ing. J. Hromase, CSc., dovolím si tvrdit, že vše, co v otázce ozdravení populace spárkaté zvěře konali, mělo za cíl zabránit utrpení zvěře způsobeného invazemi parazitů.
Jako vedlejší produkt léčby bylo to, že se u zvěře zlepšilo využití živin a z toho důvodu byla silnější jak ve zvěřině, tak i trofejově.
V tomto bodě já osobně vidím hlavní „problém“ léčby, neboť jsme byli jediní (spolu se Slovenskem) ve středoevropském prostoru, kteří prováděli léčbu divoce žijící spárkaté zvěře a zlepšeného využití živin zvěří jsme dosáhli pouze my.
Taková léčba je velice náročná na kvalitu léčivých přípravků a ještě větší požadavky klade na vlastní organizaci léčebné akce. Přípravky pro divoce žijící zvěř musí splňovat přísné parametry na kvalitu, ale musí mít i odlišné vlastnosti než mají přípravky používané u hospodářských nebo domácích zvířat. Vlastnostmi těchto přípravků musí být standardizovaná kvalita, vysoká účinnost, dobrá snášenlivost, nezanechávání dlouhodobých reziduí v prostředí a velice dobrý příjem zvěří.
Pro zdárný průběh léčby je nezbytnou podmínkou úzká součinnost veterinárního lékaře a místních mysliveckých kvalifikovaných nadšenců. Na nich je největší díl odpovědnosti za přípravu léčby, která spočívá v celoroční práci se zvěří.
Ovšem nejzásadnější bod v celém systému léčby zvěře je koordinace se Státní veterinární správou ČR. Ta každým rokem vydává na základě Veterinárního zákona Metodiku kontroly zdraví zvířat a nařízené vakcinace. V metodice jsou podrobně popsány podmínky léčby. Tyto podmínky mohou být následně upraveny například mimořádným veterinárním opatřením.
Věřím, že Státní veterinární správa ČR vydala Mimořádné veterinární opatření k zamezení šíření nebezpečné nákazy afrického moru prasat (AMP) se záměrem ochrany našeho území před možným šířením této vysoce nakažlivé choroby. Zákaz léčby je v tomto mimořádném veterinárním opatření proto, aby nebyl přerušen lov černé zvěře. Osobně si myslím, že zákaz léčby nemá zásadní vliv na tlumení populace černé zvěře, a to z důvodu délky ochranné lhůty, která je u divočáků 14 dnů.
Určitou možností, jak by se mohlo postupovat v léčbě spárkaté zvěře, při platnosti výše uvedeného opatření, je řešení navržené prof. MVDr. A. Herou, CSc., jak bylo popsáno v poznámce v časopisu Myslivost 12/2018, str. 14 – „Komentář k novému mimořádnému veterinárnímu opatřeni SVS“. Plně se ztotožňuji s jeho závěrem, který je stálý obsahem i platností – pokud existuje možnost nemocné léčit, uzdravovat a tím zabránit jejich utrpení, máme povinnost tak učinit.
MVDr. Aleš KYRAL
BIOPHARM,
Výzkumný ústav biofarmacie
a veterinárních léčiv, a.s.
Mezi mimořádná veterinární opatření k zamezení šíření nebezpečné nákazy – afrického moru prasat, patří v současnosti zákaz používání antiparazitárních přípravků pro léčení spárkaté zvěře. Cílem opatření je eliminovat blokování lovu divokých prasat během ochranné lhůty, po podání léku.
Kromě toho toto omezení používání léčiv u volně žijící spárkaté zvěře dobře zapadá do současných trendů v některých sousedních státech, kde je plošné používání léčiv u zvěře zakázáno. Přístup k problematice obecně se formuje na základě mixu pohledů a zájmů. Zajisté zde převažuje otázka veterinární, pohled etologický, ale i etický a popřípadě i obchodní.
V první řadě nelze opominout problematiku správné aplikace antiparazitik, kde narážíme na problém rovnoměrného přeléčení celé populace, daný příjmem odpovídající dávky léku pro každý kus. Tento problém začíná již při stanovení skutečného počtu zvěře v honitbě a zajištění přístupu každému kusu k medikovanému krmivu.
Snížené dávky léčiv, které některé kusy přijímají, mohou teoreticky vést k nástupu rezistence parazitů vůči léčivu. V případě antiparazitik se jedná většinou o léky s účinnou látkou Ivermectin, za jehož objev obdrželi W. C. Campbell a S. Omura v roce 2015 Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství.
Vraťme se ale k zákazu aplikace medikovaných krmiv spárkaté zvěři, ke kterým se často dostávají i divoká prasata, v souvislosti se snížením rizika šíření afrického moru prasat. Pokud je vydané nařízení cílené na odstranění omezení lovu divočáků v ochranné lhůtě, jedná se o logický krok, i když se osobně nedomnívám, že to významnějším způsobem ovlivní celkový počet ulovených divokých prasat v roce 2018 nebo 2019.
Pokud se týká problematiky plošného léčení spárkaté zvěře, je bezpochyby třeba k němu přistupovat velmi obezřetně z řady důvodů.  Na druhé straně jsou zde ale již zmiňovaná hlediska etická, která myslivce nabádají k péči o zvěř a omezení jejího utrpení, třebas v případě srnčí napadené střečky, a to pomíjím sníženou produkci, až znehodnocení zvěřiny a snížení kvality trofejí.
Kromě toho formulovali prof. MUDr. Roman Kodet, CSc., a doc. MVDr. Karel Bukovjan, CSc. na základě literární rešerše hypotézu o tom, že ivermectinové preparáty by mohly omezovat výskyt papilomatózy u srnčí zvěře. To je uváděno u obdobného onemocnění v případě skotu. Otázkou ale zůstává určení dávky, doba aplikace a frekvence použití.
Na závěr je třeba si uvědomit, že spárkatá zvěř nyní žije ve specifických, ne příliš příznivých podmínkách antropogenní krajiny (především srnčí), kde se nelze jednoznačně spoléhat na fungující, přirozené autoregulační mechanizmy.
Ing. František HAVRÁNEK, CSc.
Výzkumný ústav lesního hospodářství
a myslivosti, v.v.i.
 
Změna v nařízení SVS
o zákazu používání antiparazitik
ze dne 12. 12. 2018
 
Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy jako místně a věcně příslušný správní orgán podle ustanovení § 48 odst. 1 písm. c) zák. č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, mění v souladu s tímto ustanovením mimořádná veterinární opatření k zamezení šíření nebezpečné nákazy – afrického moru prasat na území České republiky vyhlášená nařízením Státní veterinární správy č. j. SVS/2018/134060-G, ze dne 8. 11. 2018 takto:
 
Článek 2 zní:
 
1) Krajská veterinární správa může v souladu s ustanovením § 17 odst. 4 veterinárního zákona povolit na základě odůvodněné žádosti uživatele honitby výjimku ze zákazu stanoveného v čl. 1.
Součástí žádosti o povolení výjimky musí být:
1. výsledek parazitologického vyšetření provedeného v souladu s Metodikou kontroly zdraví zvířat a nařízené vakcinace pro rok 2018 (kód ExJ200), v souladu s Metodikou kontroly zdraví zvířat a nařízené vakcinace pro rok 2019 (kód ExJ200) nebo výsledek patoanatomického vyšetření deklarující nezbytnost tohoto ošetření,
2. název léčivého přípravku, který bude pro antiparazitární ošetření použit,
3. množství léčivého přípravku, který bude pro antiparazitární ošetření použit,
4. druh, kategorie a hmotnost zvěře, u které bude léčivý přípravek použit; výpočet potřebné dávky léčivého přípravku, který bude pro antiparazitární ošetření použit,
5. doba, ve které bude léčivý přípravek použit,
6. území, na němž bude léčivý přípravek použit včetně uvedení názvu a čísla honitby a GPS souřadnic místa předkládání léčivého přípravku,
7. seznam všech sousedních honiteb; v případě, že honitba sousedí se státní hranicí, je nutné uvést tuto skutečnost včetně uvedení konkrétního sousedícího státu,
8. jméno a příjmení, místo podnikání, IČO a registrační číslo soukromého veterinárního lékaře přidělené mu Komorou veterinárních lékařů ČR, pod jehož odpovědností bude léčivý přípravek použit,
9. způsob předkládání léčebného přípravku.
 
2) Uživatel honitby, který obdrží výjimku podle odstavce 1, je povinen:
a) informovat všechny uživatele sousedních honiteb včetně přeshraničních, místně příslušnou krajskou veterinární správu a místně příslušný orgán státní správy myslivosti o použití léčivého přípravku minimálně 21 dní před jeho použitím,
b) zajistit aplikaci antiparazitárních přípravků tak, aby byla minimalizována možnost konzumace prasaty divokými.
vychází v 7:45 a zapadá v 15:58 vychází v 14:24 a zapadá v 3:10 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...