Časopis Myslivost

Nemusím snad ani uvádět, že se k tomuto návrhu hrdě hlásí jako předkladatel Hnutí Duha a další pseudoekologické uskupení, kteří zpracovali kompletní podklady pro návrh tohoto přílepku a na základě kampaně „Zachraňme les“, se podařilo najít pár poslanců, kteří se této příležitosti chopili pro osobní zviditelnění a přílepek prohlasovali.
Jedná se o zcela neseriózní a podlý způsob, prosazení a změnu zákona, který naše legislativa bohužel umožňuje. Předkladatelé nemají schopnosti na to, aby předložili seriózní návrh zákona a ten byl připomínkován, mohli by se k němu vyjádřit všechny dotčené strany a prošel by meziresortním kolečkem, připomínkováním a standartním legislativním procesem. A hlavně by byl připomínkován zainteresovanými odborníky. Frustrovaní pseudoodborníci totiž za sebou nemají takřka žádný životaschopný a úspěšný projekt či návrh. Drtivá většina nápadů, které se jim v minulosti podařilo někde prosadit, skončilo většinou velkým průšvihem, který měl dalekosáhlé důsledky a obrovské škody. Nikdy nenesli za svoje působení a kroky žádnou zodpovědnost, což je pro tuto ekologistickou subkulturu typické.
 
Uvedu pár informací, které jsou v návrhu schváleny. To zásadní, které se zdá být celkem nevinné ustanovení, které se dočteme, je přesunutí pravomocí a působnosti pro vymezení a schvalování oblastí chovu zvěře z pravomoci krajů na Ministerstvo zemědělství. Vypadá to jako formalita, ale jen do té doby, než se dočteme, že je to zásadní krok, který nám ekoaktivisté připravili.
 
V návaznosti na to je další perlou zrušení mysliveckého plánování. Veškeré hospodaření v honitbě bude připravovat jen a pouze orgán státní správy myslivosti, tedy státní úředníci od stolu. Orgán státní správy myslivosti bude rozhodovat, kolik zvěře v které honitbě se bude lovit, v jakém počtu a jakých druhů. Myslivci dodají jen podklady a výsledky sčítání zvěře, na které se však vůbec nebude přihlížet.
O výši lovu bude rozhodovat tzv. „posudek“, který rovněž nechá vyhotovit orgán státní správy myslivosti prostřednictvím subdodávky nějakou organizaci. Takový posudek bude zpracován na každou honitbu s podílem lesa alespoň 50 ha, na období vždy 5 let a od tohoto posudku se bude odvíjet i lov. O chovu zde už záměrně nemluvím.
Aby se takového posudku nemohly zúčastnit myslivecké organizace, pojistili se předkladatelé v návrhu tak, že uživatel honitby musí dodat i posouzení celkového stavu ekosystému, porovnání kontrolních a srovnávacích ploch, výsledky sčítání zvěře, míru škod na lesních kulturách atd. Jedním dechem pak uvádějí, že myslivci, vlastník honitby, ani orgán státní správy myslivosti, nemají potřebná data, ani odbornost k takovému posouzení. Proto je nutné, aby podklady obsahovaly posudek, u něhož je garantována větší míra kompetentnosti. Tomu říkám vrchol drzosti a tuším, kdo má být zpracovatel posudků a kam tím směřují.
 
V návrhu v odstavci 11 je uvedeno, že v honitbách, kde nejsou pro spárkatou zvěř vypracovány plány, je možné lovit veškerou samičí zvěř bez ohledu věku a samčí zvěř do 1 roku. Pokud však uživatel uloví v předchozím roce více než 5 ks druhu zvěře, bude pro tento druh spárkaté zvěře vypracován plán lovu. Takže se jedná o to dostat co možná největší počet zvěře do plánování lovu a střílet a střílet.
Plány lovu se přitom budou vyhodnocovat za každý druh zvlášť a plán lovu bude splněn jen při splnění odstřelu všech druhů zvěře. Prioritu bude mít splnění plánu lovu samičí zvěře a mláďat. Pokud bude uživatel chtít, může plán lovu samčí zvěře nahradit lovem zvěře samičí a plán bude splněn.
Z tohoto výkladu je již snad všem jasné, že se jedná výhradně o totální zlikvidování populace spárkaté zvěře. Když jsme se proti návrhu ohrazovali, že se jedná o vystřílení zvěře, odpůrci nám oponovali, že se jedná jen o únosné stavy a snížení přemnožené zvěře, ale jak je vidět, měli jsme pravdu. Nehledě na argument předkladatelů, že jediný správný krok v plánování zvěře, je plánování podle přírůstků lesa. To si myslím hovoří jasně, o co tady jde.
 
Samostatným bodem návrhu je doložení a kontrola ulovené zvěře předložením markantů ulovené zvěře. Jako nejvhodnější pseudoochranáři usoudili bude odřezání obou slechů a předání ke kontrole orgánům státní správy myslivosti. Takový nápad vyděsil i samotné úředníky, ale perličkou zatím nikde nezmiňovanou je ustanovení, že markanty je povinen uživatel doložit u všech kusů, které chce započítat do plánů lovu. Tedy i u uhynulé zvěře, sražené apod. A to nejzajímavější je, že uživatel honitby je povinen předložit markanty ke kontrole na orgán státní správy myslivosti vždy nejpozději k 15. dni následujícího měsíce, za měsíc, který byl vykázán. Tedy v nejlepším případě se může jednat o kadavery 1,5 měsíce staré. Takový návrh každému normálnímu člověku působí až úsměv nad hloupostí a nevědomostí předkladatelů.
Nedovedu si představit prakticky, kdo takové markanty (tady spíš už kadavery) bude uchovávat, jak, kde, v čem? Jakým způsobem bude pytle slechů uživatel honitby vozit ke kontrole úředníkům a jak předání a kontrola asi bude na úřadu orgánu státní správy myslivosti vypadat? Kam budou úředníci markanty dávat, jak je budou skladovat a následně likvidovat? Jak budou pytle zahnívajících kadaverů prohlížet a kontrolovat? Otázek na toto téma, stejně jako ohledně možného šíření nemocí a parazitů je mnoho a neznají je ani úředníci, ani nedokázali odpovědět samotní předkladatelé.
 
Asi nejzajímavější je však v návrhu věta z důvodové zprávy: „Protože většinu druhů spárkaté zvěře nelze úspěšně chovat v honitbách o velikosti menší než 10 000 ha, bude součástí posudku na honitbu návrh plánu lovu na období pěti let vždy pro celkovou oblast chovu a rozpočítání na jednotlivé honitby v oblasti“.
To znamená, že se plánování nebude zabývat jednotlivou honitbou, ale každá honitba bude navíc přičleněna do oblasti o velikosti asi 10 tis ha a na tu se bude celkově plánovat.
Naše argumenty, že bylo zásadně změněno právo majitele pozemku k vyjádření a rozhodování kolik zvěře je možné a chce na svém pozemku majitel mít, se tedy potvrdilo. Názory jednotlivých majitelů pozemků jsou tímto zcela nepodstatné. Cílem je centrální plánování z kanceláří a názory pseudoochranářů, co je ještě správné a co již není.
Tady je evidentní, že předkladatelům návrhu zákona o žádné zachování populace zvěře vůbec nejde. Jak by taky mohlo přijít něco pozitivního od lidí, kteří desetiletí vystupují nenávistně proti myslivcům a myslivosti? Tito frustrovaní jedinci mají ve svém zájmu jen jedno jediné, rozbít současný stav myslivosti a myslivost jako takovou. Tato ekoaktivistická subkultura se neštítí vůbec ničeho, ani popření jejich léta proklamovaných hesel, že jim jde o ochranu přírody a krajiny nebo o přírodu. Pokud se teď tímto mohou pomstít myslivcům, jsou dokonce ochotni obětovat veškerou zvěř.
Mimochodem, návrh zákona a budoucí plánování vůbec ani slovem nezmiňuje jinou než spárkatou zvěř, jako by drobná a jiná zvěř ani neexistovala. No vysvětlení je snadné, ekologisté si myslí, že pokud podle návrhu tohoto zákona a dalších aktivit zlikvidují spárkatou zvěř, že myslivci nebudou mít o výkon myslivosti zájem a sami zaniknou.
Samotní pseudoekologové již mají připravené další kroky jak přenést lov zvěře v ČR pod svoji správu a kontrolu. Nejdříve myslivce obviňovali, že střílí po všem na co přijdou, že jsou to bouchalové a nikdy neměli jiná než nenávistná slova proti myslivcům a lovu, a teď najednou sami svým návrhem chtějí vystřílet veškerou spárkatou zvěř?! Co považujeme však za zvlášť zvrácené je, že se to snaží udělat přeneseně rukami samotných myslivců, tedy zákonem, který je k tomuto kroku donutí.
Co se týká návrhu a způsobu odevzdávání markantů, rovněž se nemůžeme ubránit dojmu, že se jedná o zavrženíhodný, neetický a nehumánní návrh, který sami ekologisté opět rádi zneužijí na svých protimysliveckých stránkách a skupinách, kde by se za tyto kroky myslivcům vysmívali.
 
Všechny kroky jsou velmi dobře a masivně rozjetá protimyslivecká kampaň, kdy současná kritická situace v lesích a boj s kůrovcem jen daly záminku pseudoochráncům vymýšlet nové projekty a fabulace, jak demagogicky a mnohdy lživě ovlivňovat širokou neznalou veřejnost a manipulovat s názory veřejnosti. Nebudeme si nalhávat, vůbec zde nejde o zvěř či o přírodu, ale o nové a nové projekty financované z grantů, dotací a darů, které pro svůj chod ekologisté nutně potřebují a jde jim vždy v prvé řadě jen o peníze a hned ve druhé o touhu naplňovat svůj frustrovaný život a snažit se obecně společnosti a většině nějak pomstít a uškodit.
Však si všímejte, kolik článků a reportáží se na nás z médií denně hrnou o tom, jak jsou myslivci neschopní, jak nestíhají lovit, jak je všechna zvěř přemnožená, jak likviduje lesy apod. To není náhoda a zcela jistě to neodpovídá realitě, ani pravdě. Spousta myslivců je na takové útoky a smyšlenky v médiích za léta zvyklá, a tak nad tím jen mávnou rukou. Bohužel ale tyto informace nejsou určeny nám myslivcům, ale široké laické veřejnosti, která je tak výrazně ovlivňována a manipulována.
 
Když se návrh zákona projednával, spousta kolegů lesníků jásala, že konečně bude nějaká páka na snížení stavů zvěře a oni budou mít lepší podmínky pro práci. Došlo vůbec lesníkům, kteří takto vítali přílepek, že se vztahuje i na jejich režijní honitby? Že oni sami budou mít povinnost se podřídit ve svých honitbách „posudkům“, které jim má zpracovávat někdo, kdo asi víme. Že oni ty slechy budou jako odborní hospodáři sami nosit na úřad v pytlíčku také?
 
Jako myslivci máme teď jedinečnou možnost, hodit tento paskvil pod stůl a poslat ho společně s ekologisty tam, kam patří. Tou možností a příležitostí je otevření zákona o myslivosti a prosadit jeho změnu tak, aby byl skutečně přínosem a zodpovědným přístupen k současnému stavu zvěře, přírody a krajiny. Jediní a skutečně první ochránci přírody byli myslivci. Dokažme, že je to tak stále a toto označení si zasloužíme.
Teď budeme opravdu potřebovat jednotu v názorech, návrzích a spolupráci všech mysliveckých organizací a spolků na tvorbě našeho zákona. Budeme potřebovat shodnout se společně na jednotných oblastech a tématech, které budeme následně prosazovat v novele zákona o myslivosti. Je na nás a na skutečných zájmech každého myslivce, jak se k této problematice postaví. Známé věty: „my nic za sebe jako jedinci nezmůžeme, proč nekonají v Praze“, si prosím nechejme od cesty a neutvrzujme se v neschopnosti, že by to všechno za nás měli udělat jiní a jinde.
To, že to jde, je vidět na samotném průběhu schvalování tohoto paskvilního přílepku, kdy bylo vše potichu předem připraveno a sněmovnou měl tento zákon včetně přílepku projít jako horký nůž máslem. Naštěstí na základě aktivity skutečně jen několika jedinců, kteří svoje kroky vzájemně koordinovali, se dosáhlo oddálení schválení zákona o týden a v řadách předkladatelů zavládla panika. Báli se, že bude čas na procitnutí a uvědomění si jednotlivých poslanců o co se tady vlastně jedná.
Teď je ve hře ještě schvalování zákona s přílepkem v Senátu a dostatek času na poukázání faktů a relevantních informací od myslivecké odborné veřejnosti. Každý jedinec může pomoci a být prospěšný, jenom je potřeba přestat sedět na zadnici a kritizovat ostatní, co se mělo a jak udělat. Navštivte proto svoje senátory, zkuste s nimi diskutovat, kontaktujte je a vyložte jim naše postoje a názory.
Vývoj další cesty myslivosti je jen v našich rukou, zda se postaráme o seriózní změny, které budeme sami iniciovat, nebo všechno za pomoci hloupých výmluv a žabomyších válek přenecháme protistraně.
za LESNICKO DŘEVAŘSKÝ VZDĚLÁVACÍ INSTITUT
Kamil ZAHRADNÍK