Skončily poslanecké prázdniny a hned bylo na naší nejen politické scéně živo. Pominul problém s likvidací afrického moru prasat a hned je na stole jiný problém. Zajímavé je, že myslivci tradičně nazývaní různými nelichotivými přídomky jsou opět vyzýváni, aby pozvedli zbraně do útoku na naši zvěř. Do doby výskytu afrického moru prasat jsme byli nejčastěji vrahové zvěře, po jeho výskytu pak titíž lidé změnili názor a byli jsme pro změnu vyzýváni k co největšímu odstřelu černé zvěře.
Jen na okraj - naše republika se pyšní tím, že se jí podařilo zlikvidovat africký mor prasat. Ano, je to úspěch nesporný, ale kdo se na něm podílel rozhodující měrou? Nesnižuji podíl policejních odstřelovačů, ale jejich podíl na ulovené (v tomto případě odstřelené) zvěři byl skutečně nepatrný. Navíc používali optiku, která je pro myslivce zakázaná. Normální by asi bylo, kdyby se z oficiálních míst dostalo myslivcům alespoň nějakého uznání. Jenže kde nic, tu nic.
Je už asi mezi mysliveckou veřejností známo, že Zemědělský výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky projednal novelu vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 245/2002 Sb., o době lovu jednotlivých druhů zvěře a o bližších podmínkách provádění lovu, která bude účinná od 1.1.2020, kde se počítá s celoročním lovem spárkaté zvěře jelení, daňčí, sičí, mufloní a srnčí do věku dvou let bez rozdílu pohlaví. K čemu to může vést, si každý rozumný myslivec dovede představit. O tom, jak vážně bere Zemědělský výbor myslivce svědčí to, že tuto změnu nikdo s ČMMJ neprojednal! Oprávněně se tedy mohu zeptat, proč ČMMJ každoročně pořádá společná setkání se členy uvedeného výboru (ale i s jinými poslanci) na půdě Sněmovny a věnuje na tento účel nějaký ten groš na zajištění občerstvení a cimbálové muziky? Bohužel se ukazuje, že dobře míněná akce zaměřená na předávání informací odpovědným zaznívá, alespoň pro mě, jaksi falešně. Zřejmě nebylo dobře naladěno.
Bohužel to ale není všechno. V rámci novely zákona o lesích byl dopracován „přílepek“ ke změnám v zákoně o myslivosti z dílny hnutí Duha předložené poslankyní Pekarovou Adamovou. Na ty, jichž se změny dotýkají nejvíce, se cíleně (?) zapomíná.
Tento „přílepek“ zásadně mění některá ustanovení zákona o myslivosti. Například v tom, že orgán státní správy myslivosti stanoví každoročně pro honitby plán mysliveckého hospodaření, k tomu bude povinen uživatel honitby předložit vypracované podklady, které stanoví právní předpis (budoucí).
Novinkou je i to, že orgán státní správy myslivosti zajistí každých pět let vypracování posudku za účelem stanovení vhodné výše lovu spárkaté zvěře v honitbě na základě posouzení celkového stavu ekosystému, porovnání oplocených a neoplocených ploch, výše škod způsobených zvěří na lesních a zemědělských porostech a zpětného propočtu stavu spárkaté zvěře za poslední tři roky. Součástí posudku je i návrh ročního plánu lovu spárkaté zvěře s výjimkou prasete divokého na nejbližší období pěti let pro honitbu s plochou lesa alespoň 50 ha.
Další lahůdkou je to, že se do plánu lovu budou započítávat pouze ty kusy spárkaté zvěře, které lze doložit předložením markantů. Které to budou, určí prováděcí vyhláška. O předložení markantů, termínu jejich předávání a kontroly vydá orgán státní správy myslivosti potvrzení. Termín pro odevzdání markantů je stanoven maximálně do 15. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž byla zvěř ulovena. Tím markantem mají být slecha, takže konec preparace. Navíc pro uznání do plánu lovu nebude zahrnuta uhynulá zvěř, pokud nebudou moci být přeloženy markanty i z ní!
Dramaticky se operuje tím, že spárkatá zvěř působí na lesních porostech každoroční škody ve výši 7 miliard korun. Kde se toto číslo vzalo Bůh suď. Proč není zmíněno, že řadu škod způsobených zvěří hradí myslivecké spolky? Ty hradí škody způsobené zvěří v době, kdy je zvěř hájená a nesmí se lovit a kdy zákonná omezení brání přijímat adekvátní opatření.
Adekvátní opatření bránící vzniku škod na porostech a plodinách je ale povinen přijímat i uživatel pozemků, na kterých jsou škody způsobovány. Proč orgány státní správy myslivosti v minulosti často stanovovaly hranice honiteb na rozmezí pole – les, když podle zákona o myslivosti by se mělo jednat pouze o výjimečné případy takovéhoto stanovení hranice honiteb.
Nikdo bohužel nevyčísluje škody způsobené na zvěři. Vždyť proti roku 2016, kdy bylo evidováno 9635 srážek se zvěří a zvířaty, stoupl počet v roce 2018 na 12 871 případů. A kdo vyčíslí škody na zvěři při senosečích a škody způsobené zejména na drobné zvěři opakovanými postřiky chemickými prostředky?
Lesy ČR pronajímají honitby mysliveckým spolkům na dobu 10 let. V současné době běží druhé pronajímací období, ve kterém ceny pronájmů radikálně vzrostly a dosahují statisícových částek za rok. A to v podmínkách, kdy jsou lesy likvidovány kůrovcem a dalšími přírodními vlivy. Tvrzení pseudoochránců přírody, že kůrovec jako přirozený element smrkových porostů do lesa patří, vedlo a vede k tomu, že kůrovec může vesele pustošit smrkové porosty dál a dál, protože do přírody zkrátka patří.
Stejným argumentem je ale podle mého soudu to, že do lesů a polí patří zvěř. Proč nikdo nebere k odpovědnosti ty, kteří v lesích tuto kalamitu způsobili nebo bránili výkonu opatření, která by tuto katastrofu v určité době mohla výrazně omezit? Nebylo to náhodou stejné hnutí, které přispěchalo s „přílepkem“? Vždyť pokud by nebylo této katastrofy, pak by nenastala potřeba vysazovat obrovská množství sazenic a pod vlajkou ochrany nových porostů ve svém důsledku decimovat stavy spárkaté zvěře.
Proč třeba nejsou prostředky získané z pronájmů od myslivců, kteří tento stav nezavinili, využity na stavby oplocenek a používání dalších prostředků ochrany rostlin? Jestliže se rozvolňuje doba pro obnovu porostů, pak by zřejmě mohl být prostor pro využití i těchto opatření.
Nikdo také nezmiňuje skutečnost, že se na opatřeních směřujících k výraznému snížení škod jak na nových sazenicích, tak i na vzrostlých kulturách, ve velké míře podílí samotní myslivci.
Nikde a nikdy jsem se nedočetl, že by někdo odpovědný kontroloval zákonnou povinnost používat plašicí zařízení při senosečích. Jsem realista a myslím, že se takové zprávy do konce života nedočkám.
Ať to stojí, co to stojí, „přílepek“ řeší důsledky a nikoliv příčiny, a to na úkor zvěře.
Možná mnoho těch, kteří tato “opatření“ vymýšlí, ani neví, že zvěř žijící v honitbách je zvěří ničí (res nullius) a myslivcům nepatří do doby, než ji zákonným způsobem a v souladu s plány chovu a lovu uloví. Myslivci se o zvěř podle zákona o myslivosti starají a dokonce pod určitými sankcemi starat musí. Byl někdo z těchto „přílepkářů“ někdy v zimě alespoň jednou přikrmovat zvěř nebo v letním období naplnit napáječky pro zvěř?
Myslím, že v našich podmínkách se nejedná jen o zvěř spárkatou. Kam se poděli králíci, bažanti, koroptve, sluky, tchoři a další druhy zvěře? Zkoumá někdo, proč z našich polí mizí káně lesní i rousná, která jsou přirozenými regulátory populace myší a hrabošů? Dojde-li k přemnožení těchto škůdců není nic jednoduššího, než použít chemii. Zajíce, jako zvěř spásající i vysazené sazenice, bude třeba z lesa vystrnadit na pole a tam z něj udělat oběť chemizace, senosečí a dopravního provozu.
Autorům „přílepku“, ale i široké veřejnosti, je na místě sdělit, že myslivost je zájmová činnost jako každá jiná, že je provozována z lásky k přírodě, ke zvěři a jejím životním podmínkám a lov zvěře je pouze malou částí této činnosti.
Kdo v budoucnu nastupující generaci přizná, že předpokládaný razantní úbytek spárkaté zvěře v našich lesích i polích je dílem státní správy včetně orgánů ochrany přírody a že myslivci jsou pod tlakem různých sankcí nuceni zvěř bez milosti lovit. V těchto případech veřejnosti nevadí, že myslivci jsou postaveni do role vrahů zvěře tlakem státní moci a správy? Vpravdě zvláštní druh nazírání.
Na veškerou činnost v honitbách a kolem zvěře si myslivci musí obstarat nemalé finanční i materiální prostředky. Nemalé částky je třeba vynaložit na údržbu a budování zařízení na přikrmování zvěře v dobou nouze, na slaniska, napáječky, krmelce, krmné linky, zásobníky krmiva, myslivecká zařízení sloužící k pozorování a lovu zvěře, ale třeba i na pachové ohradníky kolem silnic.
Vrátím-li se k „přílepku“ zákona, jeho autoři uvádí roční předpokládané náklady spojené s jeho uplatňováním ve výši asi 7,5 milionů korun ročně. O této částce si dovolím silně pochybovat – kde jsou náklady na orgány státní správy, které budou potřebovat určitě posílit, kde jsou náklady na formuláře a tiskopisy, nemalé náklady na vypracovávání odborných posudků pro jednotlivé honitby každých pět let? Jediné pozitivní zjištění snad je, že účinnost „přílepku“ k zákonu o myslivosti je předpokládána za dva roky od nabytí jeho platnosti. Třeba za uvedenou dobu dojde k nějakému zázračnému osvícení mocných a vrátí se používání selského rozumu. Zatím to ale vypadá, že odpovědní našli viníka - za holé stráně po kůrovcem napadených a vykácených lesích může naše zvěř. Takže je nezbytné se s tím radikálně vypořádat. Hlavně, že byl odhalen viník celé situace.
JUDr. František CHROMEC
člen Dozorčí rady ČMMJ