Časopis Myslivost

Zpočátku šlo vše výborně, stavy zvěře se zvyšovaly, někteří jeleni byli opravdu trofejově slušní, z té doby lze vzpomenout na jednoho zlatého jelena.
Po jedenacti letech spolupráce se ale zájmy a hlavně přístup k perspektivě rozvoje, jak se to ve spojení dvou lidí stává, začaly zásadně lišit a nastala situace nutného rozchodu. Ing. Fiala se rozhodl pokračovat s pomoci místních myslivců, už třetím rokem se o oboru stará nová sestava pod vedením oborníka Josefa Mareše. Panu Marešovi je 48 let, myslivosti se věnuje od dětství a lovecký lístek má od roku 1994.
Je pravda, že se majitelé stále za pochodu učí, ne snad úplně způsobem pokus – omyl, protože mají dobré přátele, kteří skutečně pomáhají a dělí se o svoje zkušenosti. Příroda a chov zvěře je pro majitele velmi srdeční záležitost.
Celkem se o oboru stará sedm lidí, na společných brigádách opravují myslivecká zařízení, každý se snaží přispět i individuálně tím, co umí - jeden svaří různě konstrukce ze železa, další pomáhá se zednickými pracemi, elektrikář elektrifikuje starou hájovnu, jiný bagrem upravuje krajinu, další opravuje traktor…. Spolupráce je dobrovolná, odměnou jsou společná posezeni na hájovně a kus zvěřiny. Bez jejich pomoci by už obora nebyla.
Jak říká Ing. Fiala, nadšení a spokojenost nachází ve skutečnosti, že ještě v roce 2019 je někdo ochotný pomáhat pro radost z práce samé a pro společně strávené chvíle bez toho, aby všude vládly jen peníze.
Oborní zařízeni je dnes opravené a plně funkční, obora je opět zazvěřená, dorostli dobří jeleni a vládne tu klid a pohoda. Je načase najit lovce.


 
Osobnost majitele
 
Ing. Jan Fiala: Původním povoláním jsem elektroinženýr, moje manželka je finančník. Po většinu života jsme žili v zahraničí, většinou ve velkých městech a pracovali pro globální firmy v mnoha zemích světa. Žádná z našich činností s myslivosti nesouvisela, získali jsme však prostředky, které nám umožnily oboru vybudovat. Scházela nám příroda a když se narodila první dcera, dali jsme oba výpověď a vrátili se domů, na místo, kde konci silnice a pro pitnou vodu se chodí s konví do studánky. Koupili jsme několik hektarů půdy okolo domu a tím to vše začalo.
Dnes po šestnácti letech mohu bilancovat. Budování obory byla podstatně větší investice, než jsme očekávali, přišlo mnoho nepříjemných okolností včetně nutného rozhodnutí, zda oboru zavřít, nebo pokračovat. Teď už mohu říci, že obora přináší vice radostí, než starostí. Stala se součásti krajiny. Lidé se těší na říji, až se bude troubení jelenu rozlehat po okolí. Sousední myslivecká sdružení se smířila se ztrátou několika hektarů a vycházíme s nimi velmi dobře.
 
Charakteristika obory
 
Délka oplocení obory je asi 5 km, výška 240 cm. V zemi je zapuštěno 1500 betonových železničních pražců, na nich jsou dubové kůly se zavěšenými polemi ze smrkového dřeva. Plot se ale musí průběžně obnovovat, protože jeho pevnost nemá, zejména pod tlakem černé zvěře, dlouhodobé trvání. Krmeliště jsou tu tři, kazatelen je dvanáct. Jsou na dobrých místech, chodí se na všechny – podle toho, co kdo vidět nebo ulovit, jaký je zrovna vítr nebo jiné podmínky.
 
Krajina je tu pestrá a členitá, s dostatečnými možnostmi úkrytů i přirozenými napajedly. Nadmořská výška obory je 350 až 450 m, krajina je sopečného původu a tím je dáno výrazné převýšení s prudkým stoupáním v kopcích, je to náročný terén i pro jeleny.
Oblast je ve srážkovém stínu, porosty jsou přizpůsobeny místním sušším podmínkám. Současné klima je poznamenáno celkovým oteplením. Sněhová pokrývka bývá do 30 cm, celkové srážky obvykle bývají kolem 600 mm za rok a průměrná teplota 7 ^oC. Sucho se zčásti projevuje na některých porostech, trpí jím hlavně břízy. Jehličnany, které jsou v oboře jen vzácně,zatím současné klima přežívají, kůrovec u nás nemá podmínky k rozšíření.
Geologickým podkladem je převážně čedič a v menším zastoupení opuka. Půda vyžaduje vápnění, které se tu pravidelně provádí.
Jedním z původních porostů byly jabloňové sady, vysazované v osmdesátých letech minulého století. Byly to nízkokmenné odrůdy bez významné perspektivy, místo nich jsme vyseli luční porosty s výrazně pestrým podílem horských bylin. Ponechali jsme ale sady s velmi starými jabloněmi a hrušněmi vysazovanými ve 30. a 40. letech minulého století. Stále ještě dobře plodí a svou mohutností jelenům s přehledem odolávají. Kladem je, že jejich plody zpestřují jelenům potravu, lákají ale také bohužel divočáky a s tím souvisí časté poškozování oplocení. To využívá také ostatní zvěř z okolí. A dokonce lze tvrdit, že zvěřina z kusů ulovených v září a říjnu voní po jablkách.



Obora má vynikající přirozenou úživnost. V oboře je přes 50 ha luk a pastvin a 50 ha převážně listnatých porostů a spontánně rostoucího křovinného porostu, nejvíce šipky, bezy a trnky. Tyto dřeviny poskytují jelenům i další zvěři přirozený okus a kryt. Vzhled doplňují čedičová pole, na kterých jsou vysoké kamenné útvary. Nejsou zcela bez užitku, protože poskytují zvěři účinné obrušování rohoviny spárků.
Louky a pastviny, lesní porosty a volně, spíš divoce a bez zásahů rostoucí dřeviny mezi prudkými svahy a čedičovými útvary vytvářejí skutečně a mimořádně pestré prostředí s kouzlem nečekaných, nezvyklých pohledů. Veškeré pastviny a louky jsou zařazeny do ekologického hospodářství, což s sebou nese jisté omezení v sečení. V dohledné době by měla být na ploše dvou hektarů založena nová políčka pro zvěř.
Z přírodních zdrojů je tak vytvořeno dostatek napajedel i kališť. Silné přirozené vyvěrající prameny umožňují napájení a zároveň vytvářejí drobná jezírka. Jeleni si z nich spontánně vytvářejí kaliště.
Na nejsilnějších pramenech tu vybagrovali dvě tůně s plochou zhruba sto čtverečních metrů. Během let se do jedné tůně nastěhovaly žáby, čolci a užovky, a tak byla ponechána životu chráněných druhů, v druhé se objevily a převládly ryby, jak se tam dostaloy, majitelé dodnes neví, ale zpestřují jim štedrovečerni tabuli. 
V roce 2018 tu vytvořili soustavu kaskád a tůní s plochou přes 700 m² jako další zpestření krajiny a zlepšení pohody chované zvěře. Novým „vodním dílům“ je třeba ještě ponechat čas, aby se s nimi vegetace a okolí vyrovnalo, ale třeba napajedla vybudovaná před dvanácti lety jsou dnes již zcela přirozenou součástí obory.
V dříve založených či přirozených jezírcích a tůních žije řada specifických a vzácných drůhů obojživelníků – čolek horský, ropucha obecná, ropucha zelená, skokan hnědý a na toto prostředí jsou vázány další druhy včetně plazů, jako třeba slepýš křehký a užovka obojková.
A nejen to, vodní plochy lákají volavky, objevuje se i čáp černý. Na kopci Plešivec už několikátým rokem hnízdí výr velký, jako do jiných obor sem zalévají krkavci.
V oboře jsou, jako všude, lišky a kuny, sice se tu jejich stavy tlumí, citelné škody na zvěři ale nedělají. Přírodních podmínek využili velmi ochotně jezevci, kteří si tu vybudovali několik typických, docela rozsáhlých hradů.
 
Zázemí pro hosty
 
Na okraji obory majitelé upravili venkovské staveni jako hájenku. K dispozici je plně vybavená kuchyňka, kamna a dostatek dřeva, tekoucí voda. Jednoduché a dostačující. Pro lovce s vyššími nároky na ubytování asi kilometr od hlavního vchodu do obory upravili domek se třemi pokoji, každý s koupelnou a WC. Cesta odtamtud do obory vede přes louky lemované stoletými duby s výhledem na majestátní vrch Plešivec, který se tyčí uvnitř obory. Někdy se poštěstí na jeho vrcholu zahlednout jelena, jak se rozhlíží po krajině.
 


Zvěř v oboře
 
Obora je určena pouze pro jelení zvěř, normovaný stav je 45 ks, minimální stav je 25 ks. V současné době je 9 jelenů v I. věkové třídě, 6 kusů ve II. a rovněž 6 kusů ve III. věkové třídě. Samičí zvěře je 21 ks, z toho se předpokládá 8 ks mladé zvěře. Koeficient přírůstku je 0,8. V současné době se stavy zvěře pohybují na normovaných stavech, sčítané jarní stavy byly kolem 55 ks.
Plán lovu na letošní rok byl celkem 16 ks holé - 8 ks laní a 8 ks kolouchů. Jelenů v první a druhé věkové třídě pět kusů a jednoho ve třetí.
V oboře se občas se objeví daňčí zvěř a mufloní zvěř, srnčí je v oboře trvale, do obory se dostává poškozeným oplocením divokými prasaty. Černá zvěř je v okolí hojná a do obory se snaží dostat na žír, plot z kulatiny pro silné kusy nepředstavuje nepřekonatelnou překážku.
Mufloni jsou pro tuto oboru docela specifičtí – krytina a členitý terén jim velmi vyhovuje a konzumují významné množství příkrmů a minerálních doplňků. Protože mufloni nejsou v oboře normovanou zvěří, majitelé zažádali a získali výjimku k odlovu, takže je mohou lovit do dvou let věku. Pro oboru je rozhodně plnou prioritou jelení zvěř, majitelé se proto snaží stavy muflonů redukovat, ale úplné odlovení velmi plaché a ostražité mufloní zvěře je v hustých a nepřehledných porostech prakticky nemožné.
 
Ve vztahu k jelení zvěři se zaměřují lov přestárlých a slabých kusů, které mají v prosinci skvrny neboli grošování. Pokud laň vodí slabého koloucha, odlovuje se také laň. U jelenů se loví přednostně špičáci. Parametr selekce je špice nebo vidlice minimálně 30 cm, většinou tu ale mají silné špičáky nebo vidláky s náznaky korunek. Při průběrném lovu se zaměřují hlavně na délku opěráků a očníků, veškerá zvěř má oboustranné koruny, pokud má jelen krátké opěráky, tak jej považují za lovného. Selekce zvěře směřuje ke kvalitě trofeje.
V chovu jsou tu dva typy jelenů – karpatský a krušnohorský typ, oba typy mají význam v záměru a perspektivě chovu. Karpatský jelen pro šířku a délku paroží, krušnohorský jelen je významný zase z hlediska výrazného perlení a četnosti výsad. Chovatelským cílem jsou jeleni s mohutně vyvinutými korunami, četnými výsadami a s bohatým perlením. Kladem je barva paroží, která je vzhledem ke skladbě dřevin velmi dobrá.
 
V oboře se jelení zvěř loví převážně z kazatelen, klasickou čekanou. Terén je tu nepřehledný a tomu výškově velmi členitý, což činí šoulání velmi náročným a komplikováným. Husté křovinaté prostředí se značným převýšením zvěř velmi dobře využívá a i oborníkovi a nebo majitelům se stává, že se najednou objeví jedinci, o kterých dosud nevěděli.
K naplnění Dianiny přízně lovec obvykle potřebuje dva až tři dny. Za bývalého oborníka byl prý jeden z hostů úspěšný až na devatenáctý pokus, což obecně ale není pravidlo, ale ani ojedinělá smůla. Hlavně starší kusy kryty opouštějí jen v noci nebo nad ránem, ale skutečně zřídka. Laně jsou s prostředím velmi dobře obeznámeny a dokáží si přehlédnout, zda je kazatelna obsazena.
Cesty jsou tu upravené včetně možností pohybu motorovými vozidly, a i když se po oboře lovci s doprovodem pohybují převážně pěšky, lze v případě potřeby hosta dovézt ke kazatelně a nechat jej očekávat loveckou příležitost.
 
Trofeje a živé hmotnosti
 
V minulých letech byli uloveni jeleni s hmotností po vyvržení až 210 kg, potenciál živé hmotnosti vyšších věkových kategorií je spolehlivě přes 200 kg.
Prvním úspěchem této obory je zlatá trofej osmnácteráka, uloveného v roce 2004. Na národní výstavě v Lysé nad Labem byla ohodnocena 210,12 body CIC. Seriozní a konkrétní informace o jelenech a bodových hodnoceních z doby v letech 2006 až 2014, tedy z doby, kdy v oboře vedl hospodaření bývalý společník, nejsou pro bohužel dnes již dostupné. Z nepřímo předaných zpráv však majitelé ví o trofejově velmi silných ulovených kusech.
 
Výživa zvěře
 
Významným přínosem ve výživě zvěře je spolupráce s krmiváři z firmy Mikrop v Čebíně, neboť živinově i metabolicky náročné období parožení i následné vyrovnání minerálního deficitu musí být podpořeno kvalifikovaně sestavenými doplňky. Od období před parožením, už během února až do vytlučení, je zkrmována minerální krmná směs LZ JELEN KVTC s dominatním vlivem na podporu růstu parohů. Záhadné zkratky znamenají: K = živé kvasinky, V = vyvazovač mykotoxinů, T = tuk je ve chráněné formě, takže se využívá v tenkém střevě jako zdroj s vysokou využitelností, C = cukr. Příjem je velmi dobrý, protože minerální směs obsahuje chuťový atraktant a prašnost je snižena na minimum přídavkem oleje.
Kromě zmíněného období tu stále zkrmují „klasickou“ směs LZ JELEN, rovněž sestavenou s důrazem na vyváženost vápníku, fosforu, vitamínu a komplex mikroprvků, který jeleni potřebují.
Koncem léta jsou v oboře vždy velké zdroje ovoce z původních sadů, jeleni, kupodivu, jablka a hrušky přijímají opatrně, jakoby, hlavně u hrušek se skutečně vysokým obsahem cukru, znali nebezpečí acidóz a dalších zdravotních komplikací. Zato divočáci podstupují pro zralé sladké spadané plody riziko jiné a podstatně větší. Mufloni sladké spadané ovoce doslova milují, ale při jeho příjmu zůstávají velmi ostražití a na sebemenší rušivé podněty reagují ústupem do hustých nepřehledných porostů.
Od počátku zimy se v oboře zkrmují jetelotravní senáže.
V oboře Krásná se přirozeným a účinným způsobem snoubí vynikající úživnost s nikoliv vysokými stavy zvěře a klidové zóny. Pak se péče vložená do dobrého a individuálního sestavení krmiv vždy projeví na kondici, tělesném rámci a hlavně trofeji. V nedávné době tu i testovali s velmi nadějnými výsledky instantní liz.
Přirozená úživnost obory a minerální doplňky s pohodovým klidovým režimem v hustých krytech jsou těmi nejlepšími podmínkami pro vývoj jelení populace a perspektivou pro využití kvalitního genotypu zvěře. A i při povědomí výtečného genetického základu zvěře z proslavených karpatských biotopů jsou zcela oprávněná očekávání špičkových impozantních trofejí i z této zatím ne moc známé oblasti severních Čech.
 
Velmi důležité je ale také sledování zdravotního stavu a prevence chorob zvěře. Proto se v oboře provádí pravidelné koprologické vyšetření, zatím se tu ale nesetkali s výskytem významných parazitů, k úhynům nedochází, s výjimkou následků soubojů v době říje. Až do administrativního omezení léčby tu prováděli preventivní přeléčení Cermixem, hlavně v souvislosti s předpokladem zavlečení parazitů migrující mufloní zvěře. Střečkovitost je u jelenů spíše vzácná, u srnčí se objevuje podkožní i nosohltanová forma.
 
Slova majitele Ing. Jana Fialy na závěr
 
Naším přáním a cílem je přiblížit se co nejvíce původnímu ideálu myslivosti, který v sobě zahrnuje nejen péči o zvěř, ale i o krajinu. Pro nás jdou tyto aspekty ruku v ruce. Krajina Českého středohoří je svou rozmanitostí unikátní a podařilo se nám oboru tomuto ideálu přiblížit.
Zvěř do krajiny patří a my jí musíme vytvořit podmínky, aby v ní byla spokojená a zároveň redukovat stavy tak, aby krajinu neničila. Pokud se podaří této rovnováhy dosáhnout za situace, kdy nebudeme už muset oboru dotovat, budeme cítit, že to všechno mělo smysl. Že téměř celoživotní projekt je životaschopný, přináší radost nám i lovcům a je připraven přejít pod vedení další generace. Pak to mělo smysl.
Mým osobním cílem ještě je naučit se dobře vařit různá jídla ze zvěřiny. Je to vynikající surovina, zdravá a svým způsobem nejvíce se blížící původnímu způsobu obživy. Zdravá zvěř lovená v přírodě do kuchyně nepřichází jako „věc ve vakuovém obalu“, ale jako zvíře, kterému jsme po zralé úvaze vzali život rychle a bez zbytečného utrpení. Máme zodpovědnost za chovanou zvěř, proč nemít i zodpovědnost za to, kde a jak skončí její zvěřina. Chtěl bych pomoci renesanci zvěřiny, rád bych našel partnery, kterým záleží na tom, co svým hostům servíruji. Nestačí už nabízet pouze jeleni guláš. Kdo jednou ochutnal například steak z tři týdny uleželého kusu jelení zvěře, bude kvalitu a chuť vyhledávat. Je načase začít brát jeleni zvěřinu vážně.
 
připravil Martin MOHELSKÝ