Časopis Myslivost

AMP není v žádném případě a ani zdaleka problémem pouze mysliveckým, protože intenzivním šířením a téměř stoprocentní úmrtností ohrožuje nejen evropský, ale skutečně celosvětový chov prasat. A jsou na něj vnímavé i jiné druhy čeledi prasatovitých (kromě dvou zástupců žijících v Evropě), pro nás exotické druhy – prase savanové a bradavičnaté, štětkoun africký (severní a střední Afrika), prase zakrslé (nepatrná populace v Asámu), rod Babirusa (ostrovy severně od Austrálie). Vietnamské prase není samostatným druhem, ale plemenem prasete domácího.
 
Věcné a seriozní informace o nemoci jsou na stránkách Státní veterinární správy  https://www.svscr.cz/zdravi-zvirat/africky-mor-prasat-amp/ a definují AMP jako velmi nebezpečné, nakažlivé onemocnění domácích i divokých prasat všech plemen a věkových kategorií s vysokou, téměř 100% úmrtností. Zdůrazňují, že se na člověka nepřenáší. Původcem je virus, který se nachází v tělních tekutinách a většině orgánů. Může se z těla uvolňovat už 1 až 2 dny před klinickými příznaky.
Těmi jsou vysoká horečka, malátnost, ztížené dýcháním, krvavý průjem, zvracením. Objevují se krváceniny v kůži a vnitřních orgánech. Kůže končetin, uší, hrudníku a břicha je překrvená nebo namodrale zbarvená. Nakažená prasata hynou do pěti dnů.
V populaci divokých prasat se šíří přímým kontaktem a z těl uhynulých prasat. Lze předpokládat i šíření na krmných místech, protože ve vnějším prostředí virus odolává mrazu i vysušení.
 
Opusťme představu, že AMP je jen záležitostí a nemocí divokých prasat. Je reálnou a nebezpečnou hrozbou globálního chovu prasat. Hlavním vektorem přenosu je člověk, mezinárodní obchod a cestování, migrace sezonních pracovníků, nelegální prodej vepřového masa od úrovně pokoutních „kšeftů a kšeftíků“ až po celé kamiony prasat.
Ani to nejsou všechny způsoby přenosu. Významnou podobností bylo v minulosti šíření slintavky a kulhavky (SLAK), nákazy, na kterou jsou vnímaví sudokopytníci. V ČSSR ohrožovala dříve nevakcinované chovy skotu, onemocnět mohla i prasata. Ohnisko nákazy v chovu prasat bylo kromě jiných v roce 1973 na jižní Moravě, kolem obce Svatobořice – Mistřín. Symbolická i částečná podobnost s AMP spočívá v šíření na velké vzdálenosti živými zvířaty, částí produktů, na lidské kůži i oblečení, na kolech a podvozcích aut, vzduchem ve formě aerosolu. Podstatné je, že SLAK nebyl ve světovém měřítku tlumen vakcinací (v ČSSR byl SLAK po vlně nákaz až do roku 1991 důsledně vakcinován), ale bezvakcinační politikou včetně úplného zákazu očkování, a to i v případě vzniku ohniska. Jejím základem je princip velmi důsledné kontroly importů a exportů zvířat a živočišných produktů, dále pak na razantních opatřeních v případě propuknutí nemoci a utracení všech vnímavých zvířat v ohnisku a v jeho těsné blízkosti.
Otázka je, zda je vůbec možné při současném masovém cestování a obchodu v mezinárodním i mezikontinentálním měřítku o skutečně účinné kontrole reálně uvažovat a spoléhat na ni. Nicméně, vakcína proti AMP zatím neexistuje a její vývoj pro komerční použití může trvat nejméně deset let.
Oblastí původu AMP je pravděpodobně východní Afrika. Virus napadá volně žijící populaci prasete bradavičnatého, které má částečnou imunitu. Aspoň takovou, že onemocnění má podstatně lepší prognózu než u evropských prasat divokých a domácích. Mor kromě jiných přenáší klíšťák Ornithodoros. U nás se lze setkat se zástupcem této čeledi, klíšťákem holubím. V našich podmínkách klíšťák na rozdíl od klíštěte obecného žádné nemoci na člověka nepřenáší. Při podrobnějším pročtení mechanizmu přenosu nákaz klíšťaty z obvyklých rezervoárů, nejvíce hlodavců (např. myšice), nemá nikdo příjemné pocity, ovšem vyvozování přenosu AMP tímto typem cesty je zatím jen nerozumnou fantazií. Myši a potkani jsou častými společníky v  malochovech i velkých profesionálních chovech a omezit nebo dokonce zcela vyloučit jejich přítomnost je skutečně obtížné. Ptáci se také zcela obvykle pohybují v méně přísně vedených chovech, přítomnost hmyzu je neodmyslitelná a moucha stájová (viz dále), vektorem přenosu být může.
Ektoparazité jsou u divokých i domácích prasat zcela běžní, drobná povrchová zranění, která způsobují, jsou pro řadu infekcí otevřenou cestou.
V historii nákaz zvířat a zábran jejich šíření je AMP zatím novou situací hlavně tím, že se stejně intenzivně šíří mezi divokou a domestikovanou populací. Rozhraní styku divokých a domácích prasat je zákonitě jednou z cest šíření AMP.
 
https://www.bezpecnostpotravin.cz/: Na základě veterinárních opatření přijatých v ČR a ve spolupráci s mnoha dalšími zainteresovanými subjekty dokázala SVS zastavit šíření AMP v populaci prasat divokých a zejména se podařilo ochránit chovy prasat domácích. To znamenalo vynaložit obrovské úsilí především během prvních deseti měsíců – od prvního zjištěného pozitivního případu do posledního pozitivního nálezu, tedy v období od 26. června 2017 do 15. dubna 2018.
I nadále zůstalo na celém území ČR platné nařízení intenzivního lovu prasat divokých všech věkových kategorií, pokračuje také celoplošný monitoring uhynulých divočáků. Zakázáno s výjimkou vnadění zůstává také přikrmování prasat divokých.
Ústřední ředitel SVS Zbyněk Semerád: „Česká republika dosáhla v dosavadním postupu při zdolávání AMP jedinečného úspěchu, proto předává své zkušenosti s tlumením a eradikací AMP také ostatním zasaženým státům. Některé české postupy se dokonce začaly aplikovat v některých zasažených zemích…“
 
Paradoxem je, že výsledek společenského, legislativního i administrativního tlaku, ať už přímého či nepřímého na podstatné omezení i evidenci drobného chovu prasat v ČR musíme považovat za jeden z hlavních předpokladů i úspěchu zamezení přenosu onemocnění z divokých prasat na domácí.
Silně zapůsobil tlak proměny životního stylu venkova. Víme, jak razantně ubylo hospodářských zvířat v domácích chovech a jak silná nevůle panuje mezi venkovsky nepůvodními či víkendovými „přistěhovalci“ vůči sebemenším chovatelským aktivitám v sousedství.
Četné individuální a malé domácí chovy, v minulosti i tradičně vedené často zoohygienicky velmi tolerantně až nedbale, by nutně byly silně rizikovým až reálným faktorem šíření AMP. Bez ironie i nadsázky - skutečně je třeba tuto část české cesty prezentovat v zemích s vysokým výskytem AMP. Snad je to nepřímá zásluha SVS, ale počítá se.
Ovšem realizace tlaku na zavedení administrativních i zoohygienických pravidel v neprofesionálních chovech prasat nebo dokonce na ukončení drobných chovů prasat v zemích se skutečně významnou až masovou chovatelskou tradicí a horšími ekonomickými poměry i sociálním pozadím na venkově bude přinejmenším složitá a politicky riskantní.
 
Malé shrnutí: Africký mor prasat se v oblasti, kterou považujeme za původní výskyt, šíří mezi volně žijícími prasaty a populace přežívá díky částečné imunitě. Na přenosu se podle literárních údajů podílí i klíšťáci a nejspíš ještě nějaký jejich hostitel. V šedesátých letech minulého století se nákaza dostala přes moře, snad v souvislosti s lovy v Africe do Španělska a Portugalska. Její utlumení trvalo na části Iberského poloostrova třicet let.
 
První výskyt nákazy AMP byl zaznamenán roku 2007 v Gruzii, nákaza se postupně rozšířila do Arménie, Ruska, Ázerbájdžánu, na Ukrajinu a do Běloruska a Moldavska. Pro Evropu a EU byl špatnou zprávou výskyt AMP v lednu 2004 v Litvě. V současné době je rozšířen v pobaltských státech, Polsku, Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku, Slovensku, Belgii, na Sardinii.
 
Snad mezníkem, snad prvním rozhodným krokem v reálných přípravách řešení AMP, byla výroční konference veterinárních lékařů Velké Británie, v listopadu 2011. 
Z dnešního pohledu musíme dát plně za pravdu popisu průběhu onemocnění  - akutní průběh se 100% úmrtností. Byla také konstatována skutečnost, že dosud neexistuje vakcína pro komerční účely a její vývoj bude trvat asi deset let. 
Angličtí veterinární lékaři předvedli model předpokladu šíření AMP mezi divokými i domácími prasaty z evropského teritoria Ruska na Ukrajinu, do Běloruska, pobaltských republik, do Polska a Německa. Základní hypotézou pro sestavení byla migrace populace divokých prasat.
Nicméně, tento samotný předpoklad nemusí být zcela směrodatný. Pohyb divočáků závisí na dostatečnosti potravních zdrojů, klidu či rušení nebo záměrné likvidaci ve větším měřítku a diverzně krajiny. Také nepravidelná hustota populace prasat v evropském měřítku činí model migrace ve větším rozsahu nespolehlivý.
Z našich zkušeností víme, že pokud by se populace divokých prasat likvidovala v omezeném rozsahu a střílely se pouze potravně atraktivní mladší kusy, budou se díky své adaptabilitě i snadné a rychlé reprodukci šířit tam, kde budou potravní příležitosti, neboli všemi směry. Motorem pohybu tak bude hustota populace a nutnost vyhledávat další či nové potravní zdroje i „životní prostor.“
Chovatelé prasat, tedy zemědělské podniky, si mohou vzpomenout na počátek razantního úpadku chovu prasat u nás před asi 15 lety, kdy se náš trh zahltil nejen dovozem selat ze západních zemí (Holandsko, Belgie), ale i exportem jatečně zpracovaných prasat. Přesněji řečeno, vozily se k nám cenově velmi výhodně méně hodnotné části, což uvítali hlavně výrobci uzenin. Trh s prasaty a vepřovým masem směřoval převážně ze západu na východ. S tímto typem legálního obchodu souvisely i obvyklé hygienické a veterinární opatření, a proto nevytvářel závažná rizika přenosu nemocí.
Je nejasné, jaký podíl na šíření AMP v letech 2012 až 2017 ve východní Evropě měli divočáci a jaký nelegální obchod s masem a prasaty a jak se projevovalo rozhraní styku divoké a domestikované populace. Migrace lidí a pracovních sil s sebou u sociálně slabších vrstev nutně nese i převážení zásoby domácích, pro ně levných potravin, zároveň ale také zhoršených podmínek pro jejich uchování.
Zvyšování cen vepřového masa znamená částečnou a stále větší poptávku po zdrojích, které nejsou zatíženy nadbytečnou administrativou a vysokými náklady moderního chovu. Legální a téměř bezpečný obchod s masem a prasaty má tedy zákonitě opačný protipól, černý a nelegální prodej směřující z východu na západ, nebo je legální prodej a export z východních destinací doprovázen menšími osobními aktivitami řidičů nebo jiných zainteresovaných osob. Oficiální obchod může tvořit krytí velkých nelegálních transportů. K tomu si musíme nikoliv představit, ale brát vážně skutečnost, že se v něm realizovaná prasata pohybují ve velkých výbězích, vyhledávají potravu mimo špatně zabezpečené výběhy i volné přírodě a jejich chov je jednoznačně komerční, nikoliv pro spotřebu jediné rodiny. V zemích, kam nedosahuje přísná legislativa a zooveterinární kázeň a opatření, mohou být velké chovy snadno přístupné vektorům přenosu. To s sebou zákonitě nese transport virem AMP kontaminovaných produktů na vzdálenosti desítek, při organizovaných prodejích stovek kilometrů. 
Úřední autority a odborníci zemí EU mají osobní sociální standard zcela jiný, z čehož plyne, že těžko mohli předvídat a kvalifikovaně řešit počátek rozvoje a postupu nemoci prasat v prostředí, které je jim neznámé.
Příklad paradoxu výskytu a šíření AMP je Polsko, náš soused s délkou hranice 762 km. První výskyt byl v roce 2014 na východní hranici s Běloruskem, kterou částečně tvoří řeka Bug. Bylo to 30 případů pozitivních nálezů, v roce 2015 bylo zachyceno 50 nálezů, v roce 2017 bylo 724 pozitivních nálezů.
V souvislosti s opatřeními přijatými v oblastech výskytu chovatelé prasat projevili svůj nesouhlas blokováním přístupu na vědeckou konferenci o chorobách prasat. Požadovali zvýšení dotací na prevenci onemocnění, ale praktickou a skutečnou ochranu chovů zanedbávali nebo neprováděli vůbec.
Nesoulad mezi stanoviskem výzkumných veterinárních institucí a chovateli prasat trval ještě v roce 2018 a znamenal ohrožení dobré pověsti veterinárních lékařů i Polska na tomto poli. Profesor Zygmund Pejsak, člen Polské akademie věd, specializovaný na choroby prasat a jejich epizootologii, předpověděl nepříznivou prognózu včetně jejích následků nejen pro Polsko, ale i státy EU, které dosud AMP dosud nezasáhl. Zkušenosti z Polska a pobaltských států jej přivedly k pevnému přesvědčení, že není možné zastavit další šíření AMP V Evropě a budeme jej v populaci divokých prasat muset přijmout. O lavině šíření si můžeme udělat představu z připojených tabulek a map.  
 
Snad bychom nemusili být stejně skeptičtí jako pan profesor Pejsak, protože vývoj chovu prasat u nás se ubírá cestou ukázněného dodržování metodik, zoohygieny i dodržování mimořádných opatření. Jistě je správný předpoklad, že chovatelé prasat na západ od nás jsou přinejmenším stejně zodpovědní a rozhraní mezi divokými prasaty a chovy neumožní tak kritický přenos, jako je to zřejmé z tabulky. Pan prof. Pejsak spolu s dalšími odborníky předpokládá další šíření nákazy do středního Polska – za šest let, tedy od roku 2014 se AMP dostal o 300 km dál západním směrem. Husté a rozlehlé zalesnění poskytuje divokým prasatům přirozený kryt, ale také velmi znesnadňuje vyhledání uhynulých kusů.  
 
Myslivecká veřejnost a hlavně aktivní myslivci si nutně musí pokládat věcnou otázku, nikoliv zda, ale kdy se z Polska ohniska nákazy přiblíží k naší hranici. V současné době je vzdálenost ohnisek od našich hranic asi 300 km. Hraniční oblast většinou tvoří hory – Krkonoše, Orlické hory a Jeseníky. To kromě jiného znamená národní parky či CHKO a těžko si v současné době umíme představit, jak konzervativní a jednostranně zaměření ekologové pružně a věcně pomáhají řešit opatření k odstřelu prasat, případně ohradníky nebo jiný režim.
Přirozená členitost terénu a specifické horské porosty dřevin budou významnou překážkou. Zároveň se také jedná o oblasti s velmi silným turistickým ruchem. Provozovatelé i čeští návštěvníci rekreačních zařízení znají četnost polských turistů, cyklistů i lyžařů a jsme opět u rizika přenosu viru lidskou cestou, vozidly, kontaminovanými potravinami.
Za sebe dodávám zkušenost s příslovečnou neukázněností polských návštěvníků v lyžařských areálech Jeseníků. Jezdí polští chovatelé prasat rádi lyžovat nebo je to snad náznak národní vlastnosti? Ostatně, skokové a nenadálé přenesení viru na naše území má nyní obdobu na Slovensku, a tak myslivcům i chovatelům situace mnoho optimizmu nedává. A na Slovensku se jednalo o výskyt jak mezi divočáky, tak v malém chovu domácích prasat. 
Zdroj, ze kterého cituji, uvádí několik příkladů zcela nezodpovědného přístupu polských chovatelů prasat. Ovšem četnost ohnisek v chovu prasat v Rumunsku znamená přístup ještě horší, vždyť se jedná o prudký vzestup během dvou let!
 
Globální pohled na prognózu v chovech domácích prasat je zatím beznadějný. V roce 2018 se AMP rozšířil do asijské části Ruska a severní Číny. Podle (snad) seriozních údajů na různých serverech bylo v Číně utraceno 600 000 prasat, jinde se píše řádově o milionech kusů. Příčinou je s největší pravděpodobností kolaps nebo absence jakýchkoliv zoohygienických pravidel či opatření. Od letošního roku (2019) je výskyt zaznamenán v Mongolsku, Kambodži, Vietnamu. Časopis Maso (odborné periodikum pracovníků oboru zpracování masa) uvádí informaci, že do Kambodži byla infekce zavlečena produkty z vepřového masa prodávaných z motorek podél vietnamské hranice. 
 
Významným globálním rizikovým faktorem přenosu AMP jsou tedy sociální příčiny. Maso je základní potravinou a chov prasat není náročný, využije řadu zbytků a lze jej stavět i na přírodních zdrojích i prostředí. Polovolný chov prasat je skutečně reálný, vyzkoušený po mnoho století před naší dobou a téměř v celém světě, kromě oblastí s náboženským omezením. Ve starších učebnicích chovu prasat se uvádělo tradiční maďarské plemeno Mangalica, velmi vhodné k extenzivnímu chovu a pastvě i v tvrdých klimatických podmínkách.
V ČSSR se ještě v sedmdesátých letech organizoval výkrm prasat od jara do podzimu v otevřených halách, odchov plemenných prasniček a kanců si bez venkovních výběhů nikdo neuměl představit.
Na ekofarmách je běžně chováno Přeštické plemeno, kterému částečně volný způsob chovu dobře vyhovuje. V sociálně slabých regionech východní Evropy, snad i v jižní části, je drobný chov prasat zárukou přijatelné existence rodiny nebo malé skupiny. Zákaz nebo omezení chovů je pak podle regionu obtížné až nemožné, v zemích pro nás exotických nebo vzdálených zrovna tak. Totéž platí o vakcinaci v chovech.
Domestikace a chov prasat, doprovázející člověka po notný kus jeho civilizované existence, můžeme s plnou vážností považovat za skutečné kulturní dědictví. Vakcinace proti AMP bude jedinou možností k jeho zachování. Pohyb lidí, ať už bude souviset s „civilním“ cestováním, chovem prasat či distribucí masných výrobků, s sebou riziko AMP šíření vždy ponese.
 
Na přenosu viru se podílí také hmyz. To je okolnost velmi zlá z pohledu chovatelů prasat i šíření mezi divočáky. Přenos viru stájovými mouchami, které se pohybují na těle, krmivech i exkrementech prasat je prokázán jako reálný. Mouchy vždy vyhledávají nejen krmivo, ale ještě více místa a ranky na tělech prasat po poranění ektoparazity.
Kombinaci sítí v oknech a dveřích spolu s prevencí proti ektoparazitům je možné očekávat jen u maximálně zodpovědných a profesionálních chovatelů prasat. U divoké populace i polovolných chovů je nutné předpokládat kontakt s dalšími druhy hmyzu, které se pohybují mezi přírodním prostředím a špatně zabezpečenými chovy.  
V článku v Našem chovu, ze kterého jsem čerpal řadu údajů, je poslední část či sloupec pojmenován Pasivní přenos viru AMP hmyzem. Autor uvádí experiment v Dánsku, jehož výsledkem bylo úspěšné nakažení domácích prasat stájovými mouchami pasivně kontaminovanými virem AMP. Je tedy prokázáno, že dávka viru na povrchu a v těle mouchy postačuje při pozření mouchy prasetem k jeho infekci. Součástí závěru této studie je, že stájová moucha (Stomoxys spp.) přenáší infekci na krátkou vzdálenost. Lidé pracující v živočišné výrobě tuto mouchu velmi dobře znají a ví, jak rychle a v jakých kvantech se při zanedbání postřiků či jiných metodik k jejich potlačení dokáží množit.
Je tu tedy možný fenomén obrovského množství jedinců, z nichž někteří už jen počtem pravděpodobnosti mohou nahodile urazit větší vzdálenosti (vzdušné proudy, vlétnutí do vozidla, atd.…).
Autor článku dále uvádí zmínku dánských experimentátorů o mouchách čeledi Tabanidae, větším druhu, jehož vývojový cyklus není vázán na stájové prostředí a nalétává do stájí a na farmy z okolí, z mokřadů, jezera vodních toků, kde se v létě intenzivně množí.
Nejsem znalcem dvoukřídlého hmyzu, tedy kromě už zmíněných stájových much a jiných podobných a u nás obvyklých druhů, a tak jsem si čeleď Tabanidae vyhledal na internetu. Jedná se o ovády, tedy zcela běžný nejen u nás, ale globálně rozšířený hmyz, který intenzivně napadá veškerý dobytek i člověka a přenáší virová, bakteriální (tularemie, antrax) a parazitární onemocnění (trypanozomy).
To je tedy další vektor přenosu, který stejně jako divoká prasata vyhledává vlhké lokality a zároveň je přitahován hospodářskými zvířaty.
Krevní přenos není třeba nějak rozvádět. V jiné studii dánských autorů se prokázalo, že virus AMP zůstává infekční pro prase po dobu dvanácti hodin a životaschopný tři dny potom, co moucha pozřela infekční krev prasete.
 
Článek v periodiku Náš chov 10/2019  Prof. Jiřího Smoly, CSc., FVL VFU Brno, Šíření afrického moru prasat v EU – krutá realita se špatnou prognózou, ze kterého jsem ve velkém rozsahu čerpal a citoval, podává pohled na problematiku spíše z chovatelského stanoviska. Zcela věcně a bez příkras a emocí staví chovatele i myslivce, jak je v názvu uvedeno, před krutou realitu a špatnou perspektivu divokých i domácích prasat. Ukazuje, že doprava, lidské cestování, chov prasat a distribuce masných výrobků jsou stejně významným vektorem přenosu AMP jako populace divokých prasat.
 
Martin MOHELSKÝ

Mapa výskytu AMP u prasat divokých v Evropě v roce 2019 dle ADNS k 30.10. 2019, převzata ze stránek SVS ČR.

Znázorněný výskyt AMP v Rusku je podle mapy Kalininská oblast, nejzápadnější oblast Ruské federace na pobřeží Baltského moře. Není zde zobrazen výskyt v asijských ani dalších ruských oblastech, stejně tak není zahrnut nový výskyt v jihozápadním Polsku z poloviny listopadu 2019

 

Mapa výskytu AMP u domácích prasat v Evropě v roce 2019 dle ADNS k 30.10. 2019, převzata ze stránek SVS ČR.

 
Mapa výskytu AMP u domácích prasat (červené body) a divokých prasat (modré body) k 30.10.2019, není zde ještě zahrnut nový výskyt v jihozápadním Polsku z poloviny listopadu 2019