Časopis Myslivost

. Zavedení této povinnosti nebylo včas konzultováno se subjekty, jichž se prioritně dotýká, s kynologickými spolky, s myslivci, útulky, s výrobci, dovozci a distributory mikročipů, nebyly zohledněny připomínky praktických veterinárních lékařů. Včas nebyla informována ani kynologická veřejnost, majitelé psů. Takže – opět jako obvykle – poplach nastal až poslední tři měsíce před termínem opatření zákona, během nichž veterinární ordinace pochopitelně nestíhají označit více než milion ještě nečipovaných psů, na něž se povinnost vztahuje.
 
Nedostatečná příprava zákona má však záhy závažné důsledky. V posledních měsících bylo mezinárodními vyhledávacími sítěmi zaznamenáno více případů duplicity, dokonce „triplicity“ kódu - pod shodnými čísly mikročipů s tzv. „sdíleným“ kódem byli v několika zemích, včetně ČR, zaregistrováni psi různých plemen, patřící různým majitelům. V evidencích se objevují čipy s kódy, které svou strukturou neodpovídají mezinárodně platným normám ISO 11784/5 a i u nás jsou bohužel aplikovány mikročipy, které nejsou schválené jako technický veterinární prostředek.
Důvodem a příčinou této skutečnosti, která nemá za čtvrtstoletí fungování této metody obdobu, je výroba a distribuce mikročipů, které v současné době nechávají především v Číně a v Turecku vyrobit noví, v oboru dosud neznámí a neregistrovaní prodejci nebo přesněji řečeno překupníci. Ti je za povětšině dumpingovou cenu dokonce vydávají i za jakési „smart“ mikročipy, tedy transpondery s přepisovatelným kódem apod., a zastírají jejich pravý původ i výrobce.
Kromě toho, že tato skutečnost znedůvěryhodňuje celou metodu identifikace psů (a zvířat v zájmovém chovu) majitelům psů označených duplicitními až triplicitními čipy hrozí nemalé potíže. Například při cestách do zahraničí sankce obsažené v nařízení Rady EU, tedy karanténa, v krajním případě až utracení psa.
V podstatě volný prodej čipů, jehož jsme nyní svědky, činí do značné míry neúčinným zákonné opatření, podle nějž může mikročip aplikovat pouze odborně způsobilá osoba, v praxi tedy výhradně veterinární lékař. Pokud si libovolný čip může individuálně, byť v rozporu s vyhláškou, pořídit a aplikovat sám majitel nebo chovatel, hlavní důvod, uváděný pro zavedení povinnosti označit všechny psy mikročipem, tedy ověření identity při kontrole očkování proti vzteklině, dostává vážnou trhlinu.
 
Obdobná situace nastala v provázané stránce systému identifikace, v registraci označených zvířat. Zákonodárci zatím rezignovali na zřízení jednotného státního registru a ponechali na vůli a rozhodnutí majitelů, do kterého ze stávajících (do té doby pěti až šesti zavedených) komerčních registrů svého psa zaevidují. To v dané chvíli jako jediné rozumné řešení doporučila i prezidentka Komory veterinárních lékařů MVDr. R. Vaňousová.
Stejně jako s prodejem čipů však poslanci nepočítali s tím, že v době „paniky“ kolem čipování „náhle“ vznikne nepřehledné množství dalších registrů, evidencí a databází, zřizovaných a zjevně jen dočasně provozovaných lidmi, kteří do této doby neměli zhola nic společného s veterinární oblastí, kynologií a souvisejícími obory, ale pouze vycítili příležitost přiživit se na aktuální situaci: vybrat co nejvíce registračních poplatků od majitelů psů, kteří se v této chvíli již objektivně nemohou orientovat v přepestré nabídce „zaručených“ slibů a podobných názvů, a bez rizika se rozhodnout. Kolik z nich bude existovat ještě za šest měsíců, za rok?
Podle mluvčího Státní veterinární správy Petra Vorlíčka bylo zřízení státního registru příliš finančně i personálně náročné. Zkušenost například Národního registru majitelů zvířat (NRMZ), který byl již před 24 lety založen ve spolupráci s Komorou veterinárních lékařů, jenž nepřetržitě funguje v režimu 24/7 a disponuje nejrobustnější specializovanou databází v České republice, čítající několik set tisíc majitelů psů, ukazuje, že nároky na zřízení a provoz jednotného registru zdaleka nemusejí být tak vysoké, jak se často uvádí. Rozhodně se nepohybují v deklarovaných řádech desítek nebo stovek miliónů korun.
 
Původní myšlenkou a víceméně impulsem pro přijetí novely veterinárního zákona o povinném čipování byla víra v to, že jedinečné a nezaměnitelné označení psů omezí nebo dokonce odstraní produkci psů v množírnách („Snadnější identifikace psa zlepší kontrolu větších problematických chovů, takzvaných množíren.“ Mluvčí SVS P. Vorlíček). Zákon vztáhl toto opatření především na platnost vakcinace proti vzteklině. V obou případech se jedná jistě o chvályhodné, dobře míněné a podporyhodné myšlenky. Způsob jejich provedení, to, čeho jsme nyní svědky, ovšem znedůvěryhodňuje základní smysl metody RFID a celý dosavadní, byť ne zcela dokonale fungující systém, rozvrací.
 
Jediní, kdo na na to doplatí, jsou ti, jichž se nikdo neptal - majitelé psů.
 
V dané chvíli majitelům psů nezbývá, než se zákonu podřídit a přinejmenším tak předejít hrozící pokutě až 20 000 Kč. Mikročip však samozřejmě svůj význam a smysl má. Označení mikročipem a následná registrace (má-li čip splnit původní a hlavní účel) není úplně levná záležitost. Aby vynaložené prostředky nevyšly vniveč a majitel předešel možným komplikacím (funkčnost čipu, jedinečnost kódu, zdravotní aspekty jako sterilita, riziko migrace atd.) je třeba předem se důkladně informovat. Kvalitní mikročip má pes na celý svůj život.
 
Co může udělat majitel psa:
- poradit se před aplikací čipu se svým veterinářem,
- ujistit se o značce a místu výroby použitého mikročipu; prvním vodítkem je, že mikročip má na začátku kódu uvedenu zemi původu (pro ČR č. 203), dále identifikátor výrobce (trojčíslí začínající 9, např. 981). Nikoli nelegální, ale poněkud nejisté jsou kódy začínající trojčíslím 900, tzv. sdílené, často používané výrobci z Asie. Kódy registrovaným výrobcům přiděluje mezinárodní organizace International Committee for Animal Recording (ICAR); seznam by měl být k dispozici u každého veterináře. Použití mikročipů, jejichž kód začíná trojčíslím 999, je pak pro označování zvířat zcela nepřípustné (jedná se o čipy testovací),
- zeptat se veterinárního lékaře, zda použitý čip je na seznamu technických veterinárních prostředků, schválených Ústavem pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv (ÚSKVBL)
- vyhnout se aplikaci nezvykle levného, zpravdila tzv. „no name“ mikročipu; pokud se pro něj přesto rozhodnete, ověřte si nejprve na stránkách celosvětové vyhledávací sítě PETMAXX jedinečnost kódu,
- při registraci do některé z databází se před zaplacením registračního poplatku (není-li registrace zdarma) informujte o celkové době její existence, dostupnosti (zejména operátorů na telefonu), poskytovaných službách, a o způsobu ochrany vašich osobních dat. Výhodné je opatřit psa mikročipem, u nějž je již registrace v solidní databázi v ceně.
 
Opět vám poradí veterinární lékař
- cestujete-li se psem do zahraničí (na výstavy, soutěže, dovolenou) nebo bydlíte v příhraniční oblasti, žádejte mikročip s českým národním kódem. K dispozici jsou i levnější mikročipy, tzv. „economy“,
- pokud zjistíte duplicitu kódu mikročipu již označeného psa, požádejte bez odkladu svého veterináře o jeho nahrazení ověřeným mikročipem,
- vyvarujte se označení vašeho psa jiným způsobem, než odborně způsobilou osobou, tedy veterinárním lékařem.
M. CÍSAŘOVSKÝ