Časopis Myslivost

Říjen / 2019

Opakovací brokovnice Akkar 612 Karatay HD

Myslivost 10/2019, str. 76  Martin Helebrant
Po roce 1989 se k nám začaly dovážet i zbraně do té doby v našich honitbách nevídané. Mezi nimi byly opakovací brokovnice, nabíjené pohybem předpažbí – pumpy. První brokovnici tohoto typu zkonstruoval asi největší zbrojní konstruktér všech dob, John Moses Browning (23.1.1855 – 26.11.1926). Svoji první brokovou opakovačku zkonstruoval pro firmu Winchester, byl to model 1887. Ta se ale ještě ovládala spodní pákou, podobně jako opakovací kulovnice „winchestrovky“.

Podobně jako kulovnice, měla i brokovnice trubicovou nábojovou schránku na 5 nábojů. J. M. Browning již tehdy usiloval o to, aby se zbraň ovládala posuvným předpažbím (princip poprvé patentoval Angličan Alexander Baine již v roce 1854), ale Winchester si ovládání spodní pákou doslova a do písmena nadiktoval, protože bylo poznávacím znamením winchestrovek té doby.

Browning zadání splnil, ale další vývoj mu dal za pravdu. Brokový náboj byl příliš dlouhý, než aby se dal závěr pohodlně ovládat spodní pákou. V roce 1893 představil první americkou „pumpu“, vyráběl ji opět Winchester. Nebyla dokonalá, po pouhých čtyřech letech ji nahradil vylepšený model 1897, dodnes jedna z nejrozšířenějších opakovacích brokovnic tohoto druhu.

Nemalou slávu získala i jako vojenská zbraň – poprvé ji americká armáda použila v roce 1900 při potlačování povstání na Filipínách, ale skutečnou slávu získala v zákopech Velké Války. Byla dokonce tak účinná, že Německo proti používání bojových brokovnic oficiálně protestovalo. Jen Winchester vyrobil brokovnic model 1897 přes milion (výrobu ukončil v roce 1957) a firma Norinco vyrábí jejich klony dodnes.

Od té doby brokovnic nabíjených pohybem předpažbí vzniklo mnoho – nejslavnější mezi těmi moderními jsou asi Mossberg 500 a Remington 870.

Opakovací brokovnice „pumpy“ mají výhodu ve velké kapacitě nábojové schránky (typicky 5 nábojů), jsou porovnatelné svojí taktickou kadencí se samonabíjecími zbraněmi, a přitom fungují spolehlivě s nejširším spektrem laborací brokových nábojů.

Turecko dnes je zbrojnicí Evropy a chrlí každoročně obrovské množství cenově dostupných zbraní, převážně brokovnic. Jedním z lepších tureckých výrobců je firma Akkar, o jejích dvojkách a kozlicích jsme ostatně psali již vícekrát.

 

Kromě nich ale vyrábí také opakovací brokovnice, nazvané Karatay (to je oblast ve středním Turecku jižně od Ankary) a nesoucí typové číslo 612, 620 a nebo 628, podle ráže. Jak se dá tušit, 612 je v ráži 12, 620 v ráži 20 a 628 v ráži 28, komory pojmou náboje dlouhé 3“, tj. 76 mm.

Jádrem opakovačky je závěr uzamčený kyvnou závorou do hlavně. Závěr je ovládaný pohybem předpažbí. Závěr s předpažbím spojuje zdvojené táhlo, které přenáší svůj pohyb na nosič závorníku a závorník.

Pouzdro závěru je z lehké hliníkové slitiny, závěr je ocelový. Bicí mechanismus je s vnitřním kladívkem, spoušťový mechanismus má přerušovač.

Náboje jsou uloženy v trubicové schránce pod hlavní, vejde se tam 5 nábojů.

Pojistka má podobu příčně suvného čepu v zadní úponě spoušťového lučíku. Přesunutím zprava doleva se odjišťuje a naopak. Pojistka blokuje pohyb spouště.

Karatay se vyrábí v několika provedeních, s dřevěným pažbením, s plastovým pažbením, v různých délkách (základ je 71 cm, tj. 28“) a provedeních hlavně. Jedním z nich je i provedení HD, což je zkratka pro Home Defence – domácí obrana (občas se také můžete setkat s označením Slug (jednotná střela do brokovnice).

Je to krátká brokovnice s plastovým pažbením a hlavní pouhých 47 cm dlouhou, pevným zahrdlením Cylinder – válec. Nemá hledí, ale muška je na výraznějším nosiči na konci hlavně a je zvýrazněná bílou tečkou. Celková délka zbraně je pouhých 101 cm.

Černá plastová pažba je americká, přímá, s botkou ze syntetické pryže. Předpažbí je jednoduchý výlisek z jednoho kusu plastu. Na úchopových plochách je v plastu vylisovaná nepříliš ostrá kosočtverečná rybina.

Rozborka zbraně je podobná jako u většiny brokovnic tohoto typu. Napřed zbraň zajistěte, pak ji otočte nabíjecím okénkem nahoru a stiskněte podavač směrem k závěru. Nyní stiskněte záchyt nábojů, umístěný v ústí trubicové nábojové schránky. Tím umožníte, aby podavač vysunul náboj ze zásobníku ven. Jeden po druhém vyjměte všechny náboje ze zásobníku.

Stiskněte záchyt závěru a stažením předpažbí dozadu otevřete závěr. Nyní vyšroubujte přední zátku trubicové nábojové schránky. Vysuňte hlaveň ven z pouzdra závěru a stáhněte kroužek na hlavni z trubice nábojové schránky. Stáhněte z trubice nábojové schránky předpažbí s nosičem závorníku a závorníkem. Sejměte závorník z nosiče. Vyklopte nosič závorníku s táhly směrem nahoru a oddělte je od předpažbí. Pokud potřebujete, vytlačte dva příčné spojovací čepy a vyjměte bicí a spoušťový mechanismus. Tím je běžná rozborka u konce. Sborka probíhá identicky, jen v opačném pořadí.

První pohled na zbraň ukazuje solidní zpracování, podrobnější prozkoumání ukazuje široké použití plastů (například značná část bicího mechanismu je z plastových výlisků) a skutečnost, že kromě pohledových ploch je opracování ryze účelné. Upřímně řečeno, myslím, že na svých kozlicích a dvojkách Turci odvádějí čistější práci. Všechny mechanismy jsou ale uspokojivě tuhé, jak se na novou zbraň patří. Chod spouštěje tvrdý, ale hladký, s čistým odpálením. Cekově lze říci, že zpracování odpovídá účelovému pojetí zbraně.

 

Střelecký test jsem prováděl na olomoucké střelnici Lazce, na její trapové části. První dojem ze zbraně je tak trochu vojenský, přece jenom středoevropan středně pokročilého věku očekává na lovecké zbrani dřevo. Plastová pažba se ale drží příjemně a nepříliš ostrá lisovaná rybina na úchopových plochách ani ve zpocené ruce příliš neklouže. To samé lze říci o předpažbí, které příjemně vyplňuje dlaň.

Tisknu záchyt závěru, otevřu jej a kontroluji nábojovou komoru. Zavřu závěr, otočím zbraň vzhůru nohama a začínám plnit nábojovou schránku. Nabíjecí okénko je poměrně rozměrné a má oblé okraje. Prsty tak mají dostatek místa k manipulaci s náboji.

Odpor podavače je poměrně snadno zvládnutelný a záchyt nábojů funguje velice jistě, zásobník nemá snahu „plivat“ náboje zpátky.

Po naplnění schránky stisknu západku závěru, stáhnu závěr zcela dozadu a rázným posunem předpažbí dopředu zasunu první náboj do komory.

Nejsem nijak dobrý brokový střelec, obzvlášť na trapu. Ale takový propadák jsem nečekal. Prvních sedm či osm holubů jsem prostě minul. Teprve později jsem se chytil. Příčinou minutých holubů byla ta výrazná, vyšší muška, která způsobila podstřelování. Prostě jsem se s pažbou musel sžít. Přitom jsem ale neměl pocit, že by se Karatay choval při střelbě nějak neovladatelně.

Obešel jsem první rundu a začínám zkoušet, co všechno „pumpa“ dokáže. K mému příjemnému překvapení se po několika pokusech daří přebíjet tak rychle, že doženu odlétajícího holuba druhou ranou.

Vzhledem k tuhému novému mechanismu zbraně se mi několikrát stalo, že jsem při přebíjení nedotáhl předpažbí až dozadu a místo, abych vyhodil prázdnou nábojnici, zasunul jsem ji zpátky do komory. Ale s třetí krabičkou nábojů se sžívám s ovládáním zbraně a od téhle chvíle dál se Karatay v mých rukou choval zcela spolehlivě.

Navzdory kompaktním rozměrům a příznivé hmotnosti je návrat do záměrné rychlý a intuitivní. Pohyb ruky na předpažbí vám po trošce cviku sám vrací hlaveň do směru cíle a moje zkušenost je taková, že dobře zaběhaná „pumpa“ je v rukou se zbraní sžitého střelce stejně rychlá jako samonabíjecí brokovnice – „automat“.

 

Dovolte mi teď krátké zamyšlení na brokovou opakovačkou Karatay v provedení HD. Ačkoliv jí výrobce deklaruje primárně jako sebeobrannou zbraň, já její lovecké uplatnění vidím, a v vůbec ne malé.

Je pravda, že 47 cm dlouhá hlaveň je v porovnání s hlavněmi klasických brokovnic (asi 70 cm) tak trochu nedorostlá, navíc má pevné válcové zahrdlení. Ale na vzdálenosti do 30 metrů s brokem přiměřeného průměru odvede spolehlivě svoji práci při tlumení zvěře myslivosti škodící.

Svoje odvede i v případě, kdy ji nabiji jednotnou střelou. Válcové zahrdlení tomu přímo nahrává a podle mé zkušenosti – pokud volíme vhodný typ střely – je možné dosahovat ze tří ran přesnost 10 cm na 50 metrů. K tomu by ale bylo vhodně osadit Karatay nějakým vhodným druhem mířidel. Já osobně bych nespíš sáhl po nějakém kolimátoru, na trhu je jich víc než dost a stále přicházejí další, jen letos další nové kolimátory ohlásil rakouský Kahles a náš Fomei. S malou trochou praxe se dá s kolimátorem velmi dobře střílet i brokem, nejenom jednotnou střelou.

Nebo by se dala instalovat otevřená mířidla, pak bych ale asi volil hlubší zásah do zbraně a použil mířidla se záměrným obrazcem zvýrazněným světlovodným vláknem. K instalaci mířidel bych bez ohledu na konečné rozhodnutí asi zvolil kousek lišty MilStd 1913 („pikašínu). Je to levné, instalace na pouzdro závěru by byla jednoduchá a stabilní, navíc většina kolimátorů již v základu obsahuje rozhraní pro tuto lištu.

Karatay HD je kompaktní zbraň, skoro by se chtělo říct broková karabina (i když je to terminologicky nesmyslné, karabina je sice krátká, ale kulovnice. Snad by se dalo říct „lesačka“, ale to bývalo označení pro krátkou dvouhlavňovovou brokovnici), která nezabere mnoho místa v kabině traktoru nebo automobilu, pohotová při manipulaci.

Kompaktnost konstrukce ocení přitom nejen lesník na traktor, ale také třeba psovod prodírající se houštím při naháňce nebo dosledu. Ať ten či onen, k dispozici má více než solidní kapacitu 6 nábojů v nábojové schránce. To vše při hmotnosti porovnatelné s klasickou dvouhlavňovou zbraní.

Z hlediska bezpečnosti je příjemné, že lze mít plnou nábojovou schránku a prázdnou komoru, transport náboje do komory rázným pohybem předpažbí je otázka mžiku. Přitom, pokud to situace vyžaduje, není problém doplnit nábojovou schránku pod uzavřeným závěrem a s plnou nábojovou komorou. To umí i samonabíjecí brokovnice „automat“.

Výhodou „pump“ proti „automatům“ je necitlivost na použitou laboraci – opakování se děje manuálně a co ruka předpažbím do hlavně posune, to tam bude, stejně jako vyhození.

Plastové pažbení zbraně mě u pracovní zbraně neuráží. A k tomu malá, ale příjemná drobnost – na rozdíl od mnoha dnešních brokovnic máte již v základu poutka na nosný řemen.

Zbraň se jeví jako jednoduchá robustní konstrukce. Přitom uživatel má přístup ke všem podstatným konstrukčním uzlům, čištění a údržba jsou snadné. Pokud vám opravdu vadí krátká hlaveň, možná by se dala od výrobce či dovozce doobjednat hlaveň v plné délce, výrobce Karatay nabízí i jako loveckou opakovací brokovnici s hlavní dlouhou 71 cm (28“) a výměnným zahrdlením. Ale to už je moje spekulace.

To nejlepší ale na konec, ačkoli (jak praví dnes již klasický bonmot) „vo to jde až v první řadě“, Akkar 612 Karatay HD je k mání v ČR za méně než 12 000 Kč, takže vám pracovní nástroj ani neroztrhne peněženku.

Na závěr mi dovolte poděkovat dovozci zbraně, olomoucké firmě ADDA a střelnici Lazce, za umožnění seznámení s praktického testu zbraně.

Ing. Martin HELEBRANT

 

 

 

Takticko – technická data

Ráže - 12 / 76 (3“)

celková délka - 101 cm

délka hlavně - 47 cm

kapacita nábojové schránky - 6 nábojů

hmotnost prázdné zbraně - 2,75 kg

1.jpg

 

vychází v 7:10 a zapadá v 17:19 vychází v 1:28 a zapadá v 10:52 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...