Časopis Myslivost

 
Na farmě v Šonově si společně prohlížíme pastvinu, kde zaútočili vlci na stádo ovcí. Paní Menčíková, kdy se útok odehrál a kolik ovcí vlci zadávili?
 
Přibližně koncem května letošního roku došlo k několika nočním útokům vlků. Vlci v noci zaútočili a to několikrát v rozmezí dvou týdnů. Samotný útok vlků měl za následek úhyn tří ovcí, kdy jednu jsme našli roztrhanou na místě, druhá se ztratila a třetí byla zadávena týden poté. Útokům vlků naše farma čelí už dva roky. Věříme, že díky našim ochranným opatřením, hlavně díky nočním kontrolám stád, nebylo těch útoků více. Vlci u nás zaútočili poprvé v roce 2017, tehdy zabili pět ovcí, v roce 2018 to odnesla tři zvířata. Daleko fatálnější, než přímá ztráta ovcí, jsou ale sekundární ztráty, které v tomto roce jsou obrovské, neboť k útokům vlků došlo v období nejvyšší laktace, ale o těch se vůbec nemluví.
 
Vysvětlete prosím, co jsou a jak vznikají sekundární škody po útoku vlků na mléčná stáda ovcí.
 
Když vlci zaútočí na stádo mléčných ovcí, obvykle jich několik zabijí na místě. Daleko horší je ale skutečnost, že stádo ovcí útok vlků extrémně vystresuje. Ovce si to pamatují několik dnů. První problém je dostat stádo na dojírnu, neboť zvířata, která jsou vystresovaná a mnohdy i paralyzovaná, jsou neovládatelná a reagují na náš podnět úplně nesmyslně. K vlastnímu dojení proto docházelo s několikahodinovým zpožděním, což je u vysoce produkčních zvířat velký problém. Spouštěcím mechanismem vzniku mastitid, což je jinak řečeno zánět vemene u ovce, je právě extrémní stres. Mastitidy se velice špatně léčí a úhyny na toto onemocnění jsou i přes veterinární léčbu vysoké. A přesně tohle se stalo na naší farmě. Přišli vlci, zaútočili a do několika dnů jsme měli 43 ovcí zabitých, uhynulých, nebo utracených na doporučení veterinárního lékaře. U dalších 20 ovcí, které se podařilo zaléčit, ale ne vyléčit, se projevila trvalá ztráta mléčné produkce. Celkově jsme útoky vlků přišli o 63 dojných ovcí.
 
O následných škodách se ale vůbec nemluví…
 
Nemluví, protože se o nich pořádně ani neví a nebo možná ani nechce vědět. Od státu za útok vlků nebo chráněných šelem dostane chovatel náhradu pouze za útokem přímo stržený kus. Když by přišel vlk a výjimečně by si vzal jednu nebo dvě ovce z našeho stáda, řeknu, že je to příroda. Ale takhle, když přijde vlk, zabije mi desítky ovcí a reálně mi hrozí existenční problémy, to už normální není. A mnoho lidí si nedovede ani představit, jaké to je, když vidíte ovce, které ještě žijí, ale mají vytržené kusy vnitřností. To je opravdu jen pro silné povahy takové kusy utrácet. A já se ptám, kde je ta pohoda a klid zvířat, o které se v naší společnosti v poslední době mluví?  
 
Předpokládám, že pořídit nové ovce nebude úplně jednoduchý úkol…
 
To rozhodně není, a ani levný. Musela jsem nechat dovézt nové ovce až z Francie. Jen přeprava k nám na farmu stala více než sto tisíc korun. A také je to nesmírně stresující záležitost pro nás farmáře. Museli jsme prodat část pozemků, což je pro zemědělce velice bolestné, neboť je to v podstatě náš výrobní prostředek, abychom byli schopni zainvestovat nové stádo, zainvestovat koupi haly, kde bude nové stádo ustájené i kompletně novou technologii chovu a dojení. To jsou milionové investice.
Odmítáme podstoupit v dalších letech obdobnou situaci, kdy bezmocně sledujeme, jak se vše hroutí. Zaplatíte ohromné peníze za nové ovce a pak znovu budete trnout, jestli opět nepřijdou vlci a nebude se vše opakovat?
Paradoxem dnešní doby je to, že ekologickou farmu, která funguje více než dvacet let, jsou schopny zlikvidovat ekologické organizace, které jsou financovány ze státních prostředků, podle mého názoru bez jakékoliv odpovědnosti za důsledky jejich činnosti. Jako správný hospodář cítím zodpovědnost za životaschopnost naší farmy – a já se ptám kde je zodpovědnost a čí je zodpovědnost za systémem, který nesmyslně nastavuje pravidla nebo priority, které ústí do extrémních situací viz. například bobr, kormorán a nebo vydra. Myslím si, že nejpozději za čtyři až pět let budeme řešit krizový plán redukce vlka a stát bude opět vynakládat nemalé prostředky na důsledky dnešních absurdit.
 
Co budete dělat dál?
 
Musíme nově zakoupené ovce začlenit do stáda a také čekáme, jak bude vyřízena naše žádost o náhradu škody. A nezbývá nám než doufat, že se útok vlků nebude opakovat. Chceme chovat ovce, vyrábět sýry pro lidi a nikoliv si nechat zabíjet ovce vlky.
 
Můžete uvést výši škody způsobené útokem vlků?
 
Zatím je to 883 tisíc korun. Další kompenzace budeme žádat po vyřazení ovcí, které byly sice zaléčeny a přežily, ale pro další mléčnou produkci jsou nepoužitelné. Máme produkční farmu na mléko, ze kterého děláme výrobky, které se vyvážejí i do zahraničí. Bohužel, díky vlkům nemáme dostatek mléka a nejsme tak schopni plnit závazky vůči odběratelům, které máme. Což jsou pro nás další problémy a finanční ztráty navíc. Rovněž jsem si musela nechat vypracovat veterinární posudky, i posudek soudního znalce.
 
Předpokládám, že při vzniku škod na ovcích se všichni zajímali, jak máte zabezpečena stáda na pastvinách?
 
Vybudovali jsme kvalitní ohrady s akátovými kůly s nataženým drátem a s elektrickým proudem a sami zástupci hnutí DUHA uznali, že jsou udělány opravdu kvalitně. V členitém terénu, ač se snažíte sebevíc, ale nikdy neuděláte ohradu tak, aby byla pro vlka stoprocentně neprůchodná. Jediné řešení by byl dvoumetrový plot s ostnatým drátem nahoře, elektrický proud v drátech a ještě by se celá ohrada musela zakopat půl metru do země. Poté by možná vlk neprošel.
Ale to nelze provést jak po stránce finanční, tak i funkční. Šonov leží v Chráněné krajinné oblasti Broumovsko, a když jsem budovala s manželem první ohrady, tak mi pracovníci krajinné oblasti říkali, že nesmí být ohrada vyšší než 1 m, doslova nám bylo nařízeno, že pastevní areál musí být prostupný pro lesní zvěř.
Stáda jsme rovněž hlídali přímo na pastvinách, které jsme také pravidelně objížděli a kontrolovali.
 
Co pastevečtí psi?
 
Ty jsme si pořídili čtyři. Zatím jsou ve výcviku, než bude pastevecký pes použitelný pro ochranu stáda, bude to trvat minimálně dva roky. Představa, že si někde zakoupím již vycvičeného psa, převezu jej k sobě na farmu a ten hned bude účinně bránit stáda před útoky vlků, je zcela naivní a mylná. To vám ostatně potvrdí dlouholetí chovatelé pasteveckých psů.
 
Jak spolupracujete s ochránci přírody, kteří jsou nadšeni z návratu vlka do krajiny?
 
Vždy jsem razila cestu, že s pracovníky CHKO Broumovsko chci spolupracovat, a taktéž jsem v prvopočátku chtěla spolupracovat s Hnutím Duha, které se pasovalo do role největších odborníků na výskyt vlků u nás. Chtěla jsem ale spolupracovat s opravdovými odborníky, nikoliv s teoretiky, kteří když jsem se jich ptala, kolik v životě zatloukli kůlů a kolik postavili metrů ohrady, nebo vycvičili pasteveckých psů, vždy zarytě mlčeli.
Několikrát jsem se s manželem a s dalšími chovateli účastnili akcí a setkání s představiteli Hnutí Duha. A to se mnohdy nestačíme divit, co se chovatelům a veřejnosti prezentuje. Když vám někdo hned na úvod semináře řekne, že vlk je plaché zvíře a že je vzácné jej spatřit, kroutíte nevěřícně hlavou. V okolí Broumova není vzácnost vidět vlka i v naprosté blízkosti vesnic, a to i během dne. Nejedná se o nic nevšedního.
Poté se začne s teoretickou přednáškou, jak stavět ohrady, ale přednášející v životě nezatloukl ani metr. Jak k takovému člověku máte mít důvěru, že je odborník?
A když se bavím o vlcích, nevím, zda ti „naši“ broumovští vlci jsou opravdovými vlky nebo jedinci, kteří se do přírody dostali s přičiněním člověka – ekologického aktivisty.
 
Vy sama jste vlka viděla?
 
A kolikrát! Dokonce jsem je viděla i v ohradě v odpoledních hodinách, když se chystali útočit na stádo. Čekala jsem, že když jsou tak plaší a uvidí člověka, že hned utečou. Nestalo se, musela jsem je vyhnat pomocí automobilu a věřte – nebylo to příjemné a ani jednoduché.
 
Mnoho lidí si myslí, že chovatelé a myslivci chtějí vlky úplně vystřílet.
 
To vůbec není pravda! Manžel je myslivec a chovatel a oba tvrdíme, že vlk do přírody patří. Ale jen opravdový vlk, který bude mít z lidí respekt a nebude se procházet po okrajích vesnic a opakovaně útočit na stáda. Vlk je v naší krajině vrcholový predátor. My všichni mu musíme vymetat cestu a nerušit ho v jeho aktivitách, ale nedivíme se, proč to dělá. Ovce a telata jsou pro něj nejsnazší kořist. Proč by se měl hnát někde za černou zvěří, kde by riskoval poranění. Raději si přijde pro ovce.
 
Na Broumovsku se pořádalo několik akcí, které měly za cíl upozornit na problematiku vlků. V čele těchto setkání byli kromě farmářů také myslivci. Pozorujete užší spolupráci zemědělců s myslivci?
 
Jednoznačně. Nechci říkat, že máme společného nepřítele, ale máme společný problém jménem vlk. Nejen na chovaných ovcích a telatech vznikají škody. Světový chov muflonů v Machově je zdecimovaný, v Bernarticích vlci zlikvidovali chov daňků, a tak mohu pokračovat. A mnoho farmářů je také u myslivců. Myslím si, že dobrý zemědělec s dobrým myslivcem vždy najdou společnou cestu při péči o krajinu a zvěř.
 
Jak vidíte Vy a farmáři v okolí Broumova situaci dál s vlkem?
 
Na našem posledním setkání jsme již jako mnohokrát deklarovali, že chceme jasnou koncepci vlka v České republice. A to ve spolupráci s odborníky, kteří stanoví, jak s vlkem budeme dál hospodařit a co se bude dít s vlky, kteří opakovaně útočí na chovaná zvířata. Myslím si, že bychom měli jít cestou, jako například ve Francii nebo Německu, kde tento program péče o vlka je již dávno stanoven, a problémoví jedinci mohou být odloveni.
Musím znovu opakovat za farmáře, že nechceme vlky vystřílet, chceme jasnou státem garantovanou koncepci výskytu vlka v České republice. A ta doposud stále není.
 
S poděkováním za rozhovor
připravil Lubomír HAJNÝ