Časopis Myslivost

 
Kdy a jak vznikl v Písku impuls k tvorbě nových krajinných prvků?
 
V podstatě prvotní myšlenkou byl projekt zaměřený na posílení a podporu populace koroptve polní, která se ve zdejší krajině vždy vyskytovala a v době, kdy se započalo s úpravou krajiny v honitbě, byly její stavy na historickém minimu. Chtěli jsme posílit zbytkovou populaci nejen vypouštěním voliérově odchovaných jedinců, ale zejména úpravou krajiny tak, aby co nejvíce odpovídala nárokům koroptve. Zároveň jsme vycházeli ze skutečnosti, že je koroptev typickým „deštníkovým“ zastřešujícím druhem, díky kterému v rámci úprav krajiny pomáháme mnoha dalším živočišným druhům.
Od prvopočátku jsme si uvědomovali, že chceme tuto problematiku řešit koncepčně a že nemá smysl vypouštět koroptve do nepřipravené krajiny, neboť reintrodukce pouhým vypouštěním v jiných částech republiky se v minulosti ukázala jako málo účinná. Z monitoringu a dalších zdrojů jsme věděli, že je třeba nejprve upravit strukturu krajiny z hlediska krytových, hnízdních, potravních, ale i orientačních možností, a teprve následně do takto připravené krajiny koroptve vypouštět.
 
A to bylo v jakém roce?
 
Městský úřad Písek, jakožto orgán státní správy, započal již v roce 2013 s projektem zakládání krajinné zeleně. Konkrétně pro tento účel bylo vybráno území uznané honitby Dobešice o rozloze téměř 700 ha na severním okraji města Písku nedaleko průmyslové zóny. Na této ploše je navrženo koncepčně celkem dvacet krajinných prvků, zejména remízů a alejí s podsadbou keřů. Vstupním materiálem byla ornitologicko-krajinářská studie, kterou si nechal zpracovat odbor životního prostředí ve spolupráci s neziskovou organizací NAŠE SPOLEČNÁ KRAJINA, která celorepublikově zastřešuje projekt ČIŘIKÁNÍ, zaměřený právě na podporu koroptve. Důležitým aspektem hned na začátku projektu byla ochota uživatele honitby se na projektu aktivně podílet.
 
Zapojili se od počátku také myslivci?
 
Ano, a bylo to základní podmínkou. Držitelem honitby je honební společenstvo, uživatelem je pak klasický spolek čítající přes deset členů. Má-li být jakýkoliv projekt úpravy struktury krajiny úspěšný, zejména té zemědělské, za velmi důležité považujeme zapojení všech subjektů, jako jsou myslivci, zemědělci, vlastníci pozemků, případně odborná veřejnost, a to právě hned na začátku.
 
A nebyla třeba ze strany veřejnosti zpočátku nedůvěra?
 
Dnes je zakládání krajinné zeleně a problémy současného intenzivního zemědělství velmi diskutovaným tématem. Změna klimatu a s tím související sucho, problémy se zadržováním vody v krajině, či eroze rozsáhlých zemědělských ploch, jsou dnes obecně známé i široké veřejnosti, zejména díky medializaci. Málo kdo si však uvědomuje, že změnit tento nevyhovující stav krajiny je „běh na dlouhou trať“. Proto je každý smysluplný projekt zakládání trvalých krajinných prvků, ať už to jsou remízy, aleje, ozelenění polních cest, nebo jen solitérní výsadby stromů v krajině, velmi důležité z hlediska jejich dlouhodobosti. Efekty těchto prvků se totiž dostaví až za nějaký čas.
V Písku jsme již před mnoha lety negativa současné monokulturní zemědělské krajiny vnímali. Možnosti zvyšování biodiverzity zemědělské krajiny jsme viděli kromě jiného právě v postupném zakládání trvalých krajinných prvků, zejména remízů a alejí tak, aby tvořily v krajině vhodnou mozaiku.
Právě výše uvedená ornitologicko-krajinářská studie v rámci tohoto projektu v honitbě Dobešice přesně definuje vhodnou lokalizaci jednotlivých prvků v rámci zemědělské krajiny, včetně velikosti, tvaru a druhového složení těchto prvků. Jelikož tento projekt probíhá pod záštitou Městského úřadu Písek, odboru životního prostředí, který je mimo jiné také místně příslušným orgánem ochrany přírody, snažili jsme se, aby tyto nově zakládané krajinné prvky byly součástí také Územního systému ekologické stability (ÚSES), nebo jej vhodně doplňovaly. Některé remízy, či aleje jsou tak součástí biokoridorů, biocenter, případně interakčních prvků, a to místní, regionální i nadregionální úrovně.


 
Jak rychle tedy postupuje konkrétní naplňování projektu?
 
Každým rokem se nám v rámci tohoto projektu daří realizovat jeden až dva remízy. V současně době budujeme remízy o ploše 3000 m², které jsou navrženy tak, aby co nejvíce odpovídaly nárokům koroptve polní, která jakožto deštníkový druh zastřešuje další druhy v podstatě stepní zemědělské krajiny.
Mozaikovitě rozmístěná síť remízů je dále doplňována alejemi s podsadbou, zejména z plodonosných druhů.
Z hlediska celkové koncepce by tímto projektem mělo dojít k celkovému zlepšení struktury krajiny a všechny prvky jsou založené tak, aby doplňovaly právě i územní systém ekologické stability nebo byly jeho součástí. Jsou rozmístěné podle určitých parametrů, z hlediska vhodného rozčlenění krajiny na menší zemědělské celky v rámci zlepšení mozaikovitosti krajiny a i z hlediska vlastnictví.
 
Vím, že na jiných místech v republice je problém hned v prvopočátku v domluvě s vlastníky pozemků. Jak to je ve vašem případě?
 
Většina prvků je umístěna na pozemcích města Písku, případně pozemcích Jihočeského kraje, neboť se zatím nedaří zapojit do realizace i fyzické osoby, resp. soukromé vlastníky zemědělských pozemků. Umísťování krajinných prvků probíhá tedy zatím jen na zemědělských pozemcích v majetku města nebo kraje, neboť iniciativa vzešla z městského úřadu, odboru životního prostředí, s podporou obce, tzn. města Písku jako vlastníka pozemků. Do budoucna bychom ale chtěli oslovit a zapojit také další vlastníky zemědělských pozemků, kterým není lhostejný současný stav zemědělské krajiny.
 
Určitě ale nositelem projektu není jen město Písek…
 
Samozřejmě to není jen o našem úřadu, velmi pozitivní je skutečnost, že se podařilo zapojit více organizací a zejména zemědělsky hospodařící subjekt, který obhospodařuje většinu zájmového území, což je v tomto případně Školní statek Dobešice při Střední zemědělské škole Písek.
Z pohledu takového dlouhodobého projektu změny struktury krajiny je třeba spolupráce minimálně třech základních subjektů - vlastník pozemku, úřad, resp. orgán státní správy, který tuto věc může a má pravomoc nějakým způsobem iniciovat a samozřejmě myslivci a zemědělsky hospodařící subjekt. Nám se již na začátku projektu, kdy vznikala studie, podařilo tyto všechny subjekty sesouladit.
Hned v prvních letech se podařilo zapojit do projektu nejen zemědělce, myslivce, ale také místní odborné školy - Střední zemědělskou školu Písek a následně také Vyšší odbornou školu lesnickou s střední lesnickou školu Bedřicha Schwarzenberga Písek. V rámci výukových programů a praxí se studenti s pedagogy obou těchto škol účastní přímo realizací jednotlivých remízů a dalších krajinných prvků.
V roce 2017 jsme zakládali vzorový remíz severně od města Písku s lesnickou školou a v roce 2019 se střední zemědělskou školou.
Spolupráce se školami funguje nejenom na bázi toho, že se studenti podílejí svojí prací přímo na výsadbách krajinných prvků v rámci praktické výuky v terénu, ale z pozice úřadu studentům zároveň poskytujeme vždy i přednáškovou činnost na dané téma. Studentům je vysvětleno přímo na místě před započetím výsadeb proč se takové úpravy v krajině dělají, jaký mají efekt do budoucna, proč je důležité zvýšení biodiverzity zemědělské krajiny a v čem jsou přínosem z dlouhodobého hlediska pro stavy jednotlivých druhů živočichů v přírodě. Práci s mládeží a environmentální výchovu obecně považujeme za velmi důležitou nejen u tohoto projektu.


 
Řekněte, prosím, stručně a polopaticky pro čtenáře, jak je posloupnost, než se vytvoří krajinný prvek a jak se vytváří?
 
V první fázi se začíná projektem, který je potřeba dobře připravit hned na začátku. Jelikož je tento náš záměr na podporu populací koroptve polní na Písecku pojat koncepčně již od začátku na větším území 700 ha, všechny projekty čerpáme ze zmíněné ornitologicko- krajinářské studie z roku 2013, kde je všech dvacet prvků vyprojektováno, včetně jejich přesně definovaného druhového složení, tvaru těchto ploch, navíc tyto prvky jsou místěny do krajiny již na konkrétní pozemek, na kterém bude vše realizováno.
Není-li takovýto podklad (studie), který řeší krajinu jako celek, je u menších záměrů, které vyjdou z iniciativy například právě mysliveckých spolků jako uživatelů honiteb, vhodné vytvoření pracovní skupiny více osob, která definuje základní vstupní informace.
Hned na začátku záměru je totiž potřeba ujasnit základní věci – kde krajinný prvek nebo prvky budou umístěny (například právě v rámci honitby), jaké efekty to v krajině přinese, kdy je předpokládána realizace, z jakých zdrojů bude založení financováno, kdo bude konkrétně záměr řídit, musí se zajistit souhlas vlastníka pozemku. V případě uživatele honitby je tedy vhodné toto probrat například na členské schůzi mysliveckého spolku a určit postup.
Již v této fázi je ideální zapojit subjekty, které se budou na realizaci krajinného prvku podílet. Vhodné je hned na začátku přizvat k plánování záměru místně příslušnou obec a také si k záměru vyžádat předběžné stanovisko orgánu ochrany přírody (Městského úřadu).


 
Řádově kolik stojí realizace takového remízu?
 
Co se týče finančního rozpočtu na jeden remíz střední velikosti 3000 m², pokud se podaří sehnat grant, či dotaci na sadební materiál, tzn. na keře, stromy a osivo pro luční společenstvo, tak jsou náklady minimální. Skládají se vlastně jen z ochrany jednotlivých stromů, oplocení a pletiva, zásobního hnojení stromů a pak následné údržby. Řádově jsou to maximálně desetitisíce, ale důležitý fakt je to, že vlastní realizaci společně s pracovníky odboru životního prostředí provádí studenti zmiňovaných škol v rámci praxí. U několika krajinných prvků v poslední době se zapojila také veřejnost, například skupina Voda a zeleň v Písku, která se aktivně podílí na zlepšování zdejší krajiny, což velmi vítáme. Cena za zrealizování takovéhoto krajinného prvku, při zapojení škol a dobrovolníků, je pak více než příznivá.
 
A je těžké získat finance?
 
Zatím se nám v minulých letech podařilo na většinu krajinných prvků získat finance prostřednictvím grantů a dotací, případně z různých jiných zdrojů, tak jak jsou na daný rok vyhlašovány. Například první rok to bylo z prostředků Jihočeského kraje, z grantu „Tvorba krajiny a podpora biodiverzity“, který nám poskytl dotaci na konkrétní vyprojektovaný remíz. V dalších letech to bylo za přispění neziskové organizace Sázíme stromy, která se obnovou krajiny a poskytováním podpory pro výsadby alejí a remízů zabývá v rámci celé ČR a která zajistila sadební materiál již pro několik remízů.
 
Prosím, pojďme ke konkrétní realizaci krajinného prvku…
 
Pokud se podaří daný rok získat finance, je se souhlasem vlastníka pozemku a se souhlasem zemědělsky hospodařícího subjektu naplánovaná realizace na jaro nebo podzim daného roku. Z celkem dvaceti krajinných prvků, které řeší studie, jsou k realizaci vybrány vždy ty prvky, které navazují na již vysazené remízy a aleje v minulých letech.
S žáky škol potom pracovníci odboru životního prostředí provedou vlastní výsadbu. Městské služby Písek, jako správce zeleně, pak provedou dodatečné úpravy vysazených dřevin jako je zakůlování, ochrana proti okusu, zásobní hnojení atd.
Do realizace jsme zapojili vždy právě i myslivce z místního mysliveckého spolku, kteří v rámci své brigádnické činnosti provedou kompletní oplocení remízu. Remízy jsou oploceny po dobu pěti let, tj. po dobu než se porosty úspěšně zapojí a keře odrostou škodám zvěří. První rok se kolem remízu aplikuje také pachový ohradník, kdy vzhledem k velikosti vysazované plochy od 3000 do 6000 m² nelze zcela vyloučit škody zvěří v prvních letech po výsadbě remízu, zejména u keřů.
Samozřejmostí je, že se o remíz musíme nejméně pět let starat. Sečení travino-bylinného společenstva se prování jen jedenkrát ročně, v době mimo hnízdění ptactva, dále zajišťujeme zálivku podle klimatických podmínek a také tvarovací řez stromového patra. Průběžně je prováděna kontrola oplocení a ujmutí rostlin. Po zapojení porostu a po odplocení pak již fungují remízy jako samostatné krajinné prvky v rámci zemědělských ploch.
 
Mají zájem se od vás inspirovat i jiní?
 
Ano, mají a kontaktují nás, žádají informace, naše iniciativa už vešla ve známost v okolí. V návaznosti na náš projekt se stále častěji totiž setkáváme se zvýšeným zájmem právě myslivců o vysazování těchto „plodonosných“ remízů také v dalších honitbách na Písecku, a to s ohledem na snahy zvyšování úživnosti honitby, zlepšení krytových a potravních možností pro zvěř apod., které jsou dalším významným efektem těchto krajinných prvků.
V našem správním obvodu proto mysliveckým spolkům poskytujeme podporu a snažíme se uživatelům honiteb maximálně vyjít vstříc, a to nejen metodickou podporou a předáním zkušeností z tohoto pilotního projektu, ale i například poskytnutím jednoduchého projektu na vzorový remíz. Je to vlastně takový výsadbový plán s vhodně poskládaným druhovým a prostorovým složením tohoto krajinného prvku, který pak slouží jako podklad pro založení remízu v jejich honitbě a který je vhodný nejen pro koroptve, ale i pro bažanty a další zvěř.
 
Možná trochu hloupá otázka, ale fungují remízy?
 
To, že remízy v intenzivně zemědělsky obhospodařované krajině fungují v podstatě hned od začátku, je zřejmé z průběžného monitoringu těchto krajinných prvků. Hned prvním rokem jsme zaznamenali některé druhy na zemi hnízdících ptáků a dokonce u remízu, který byl založen jako první jsme na okraji pozorovali první hnízdící pár koroptví. Do remízu i přes oplocení vnikají pravidelně zajíci, bažanti, podle letošního zjišťování v jednom z remízů, kde vichřice na jaře poškodila oplocení, dokonce už kladla srna svá srnčata.
Uprostřed obdělávaných ploch remíz funguje doslova jako magnet a i přes ploty se do dostává zvěř dovnitř, kde nachází potravu, klid, u dříve založených remízů i dostatečný kryt. Do těchto krajinných prvků jsme v předstihu umístili vždy i zásypy, ve kterých po odplocení budou myslivci v rámci péče o zvěř v zimním období přikrmovat.
Do budoucna bychom chtěli v každém z remízů také umístit několik přírodních napajedel pro dešťovou vodu, neboť poblíž těchto krajinných prvků se nenachází žádná vodoteč, ani vodní plocha.
Je tedy zřejmé, že tato opatření v krajině přináší první efekty již v prvních letech po založení. Je samozřejmě otázkou z hlediska predace, zejména u koroptví a drobné zvěře, jak zamezit tomu, aby se nestal remíz tzv. „ekologickou pastí“, vhodnou pro predátory. Nicméně se snažíme správnou návazností jednotlivých prvků, jejich vhodným prostorovým složením a jejich velikostí tomuto předcházet.
 
A jak je to s druhovým složením v remízu? Jak řešíte členitost takového krajinného prvku?
 
Remízy zakládáme vždy podle přesného výsadbového plánu z projektu, přičemž všechny naše remízy mají celkem tři patra a jsou prostorově rozloženy tak, aby co nejvíce odpovídaly nárokům zájmových druhů živočichů. Proto má také vzorový remíz poměrně velkou plochu nejnižšího parta, kterým je travino-bylinné společenstvo, složené z druhově původní luční směsi, které je z hlediska expozice vždy na jižní straně remízu. Pro druhy vázané na stepní charakter krajiny, jako je právě koroptev, je travino-bylinné společenstvo důležitou součástí remízu.
Keřové patro pak tvoří tzv. „zálivy“ ve směru od severu a severozápadu, které po zapojení keřů poskytují ochranu koroptvím před převládajícími větry, zejména v zimním období. Keřové patro je složeno z původních druhů keřů, a to celkem deseti druhů, jako je například trnka, růže šipková, brslen, ale i hloh, bez černý, řešetlák, či zimolez.
Vše doplňuje stromové patro z vysokokmenných staročeských odrůd ovocných stromů, zejména jabloní, slivoní, hrušní a je doplněno jeřábem. Z pohledu krajinného prvku, kde je druhové složení definované jako plodonosné a medonosné, se jedná nejen o prvek, který poskytuje v krajině kryt a další efekty, ale je také ideálním prostředím z hlediska potravní nabídky pro ptactvo.
Zásadní pro nás již na začátku celého záměru zakládání krajinných prvků bylo, aby byly navrženy tak, aby fungovaly pro více živočichů v krajině, nejen pro koroptev polní a přidružené druhy polních ptáků, ale i ve prospěch hmyzu, plazů, bezobratlých a dalších volně žijících živočichů polní krajiny. Remízy jsou prostorově v krajině umístěny podle světových stran tak, aby z jižní strany bylo vždy situováno luční travino-bylinné společenstvo. Tato část remízu je navíc osazena uměle vytvořenou terasou ze skládaného přírodního kamene otočenou k jihu, která slouží pro další živočichy, hlavně pro plazy, ale i jako broukoviště.
Naopak ze severní strany je celý remíz prostorově uspořádán tak, aby keřové patro tvořilo zálivy, chránící koroptve a další živočichy od severu a severozápadu proti převládajícím větrům v zimě. Stromové patro potom dotváří celkový charakter remízu, poskytuje nejen hnízdní a potravní možnosti pro přidržené druhy ptactva, ale vhodně doplňuje krajinný prvek i z pohledu estetiky krajiny.
Osobně se domnívám, že zakládání trvalých krajinných prvků typu remíz s takto definovaným druhovým a prostorovým složením je z dlouhodobého hlediska v krajině stejně důležité jako zakládání například tolik diskutovaných biopásů. Na druhou stranu právě biopásy mohou mozaiku těchto trvalých krajinných prvků vhodně doplňovat. V současných agroekosystémech je z našeho pohledu cenný každý i sebemenší prvek, který zlepší krajinnou strukturu a přispěje ke zvýšení biodiverzity, ať již dočasně, nebo trvale.
 
Jen pro představu, kolik sazenic stromů a keřů představuje jeden remíz?
 
Většinou se počty na jeden středně velký remíz o rozloze 3000 m² pohybují kolem 30 stromů a zhruba 600 plodonosných keřů, u větších remízů pak přes 900 keřů, pro travino-bylinné společenstvo je volena speciální regionální směs.
 
Říkal jste, že je třeba o remíz minimálně pět let pečovat. V tom je ale přece také zálivka. Napadlo mne hned, jak to řešíte aktuálně v období velmi suchých let?
 
Vzhledem k současným klimatickým podmínkám, kdy je nutné nové výsadby dotovat pravidelně vodou a vzhledem k tomu, že jednotlivé krajinné prvky jsou umístěny v místech zemědělsky obhospodařovaných, kde nelze zálivku provádět tak, jako v městském prostoru, nám se zálivkou pomáhá sbor dobrovolných hasičů v rámci svého výcviku a prověření čerpací techniky.
 
Jak vnímá takové aktivity veřejnost v Písku? Máte spíše pozitivní, a nebo negativní ohlasy a museli jste překonávat nějaké názorové překážky?
 
Tento model zapojení škol, veřejnosti a dalších subjektů se nám osvědčil a velice nás těší zájem všech, kterým není lhostejný současný stav zemědělské krajiny. V první letech ze strany veřejnosti byly samozřejmě dotazy, ani ne tak, že by se veřejnost stavěla k záměru negativně, ale zodpovídali jsme různé dotazy, které spíše pramenily z neznalosti nebo neinformovanosti.
Měli jsme otázky, proč se vůbec něco takového dělá, proč se vynakládají finanční prostředky na výsadbu v polích, kam lidi ani nedojdou, proč se o to více nevysazuje ve městě, komu a čemu to vlastně poslouží a podobně.
Ale jako městský úřad se snažíme od začátku o osvětu, práci s veřejností považujeme za důležitou součást každého projektu, zejména u výsadeb zeleně, neboť ze zkušenosti víme, že pak nedochází k vandalismu na zeleni a lidé mají k výsadbám pak lepší vztah. Proto jsme vždy připravovanou výsadbu a tvorbu krajinného prvku zveřejnili, po výsadbě se vydává tisková zpráva, která je zveřejněna na webu města a v místním tisku, snažíme se vše dostatečně v pozitivním slova smyslu medializovat.
Ke každému krajinnému prvku poskytneme veřejnosti dostatečné informace, vždy uvádíme, jaké přináší efekty v krajině, jaké má prvek složení, proč byl založen a k čemu má sloužit. Také díky tomu začala laická veřejnost postupem času zakládání krajinných prvků i mimo město vnímat velice pozitivně, dokonce se nám hlásí dobrovolníci nejen na pomoc při výsadbách, ale i na zálivky apod.
Ve většině měst a obcí se samospráva soustředí spíše na městskou zeleň, na parky, uliční zeleň, ozelenění kruhových objezdů, náměstí a dalších míst, která jsou tzv. „vidět“, ale na krajinnou zeleň mimo město nebo obec už nezbývá tolik času a prostředků.
V Písku jsme chtěli jít jinou cestou a domníváme se, že i krajina, která navazuje na město, by měla být z hlediska struktury vstřícná k obyvatelům a mělo by na ni být pohlíženo se stejnou péčí, jako je tomu u zeleně přímo ve městě. Zakládání krajinné zeleně právě v rozsáhlých zemědělských komplexech je navíc jeden z pilířů obnovy a ozdravení české krajiny nejen z pohledu zemědělců, myslivců, ale i z pohledu všech občanů. A proto je dobře, když snahy o větší pestrost a biodiverzitu krajiny vidí obyvatelé města při svých procházkách a výletech hned za hranicí města.
Domníváme se, že funkce krajinných prvků, jsou-li nedaleko intravilánu obce či města, může být mimo zmiňovaných efektů také estetická a svým způsobem i relaxační. Už jen tím, že například zapojený remíz na jaře celý nádherně rozkvete, postupně pak dozrávají různě barevné plody jednotlivých stromů a keřů, a na podzim se celá plocha zbarví do různorodé mozaiky barev. To vše v kontrastu s monokulturními zemědělskými plochami okolo vytváří zajímavý estetický dojem.
 
Zatím mluvíme o remízech, ale cestou honitbou jsem viděl i ozeleněné cesty a nově vysázená stromořadí…
 
Náš projekt se skládá nejen z remízů, ale máme v něm také alejové formace s podsadbou, kdy se jedná o plodonosné druhy stromů podél cest doplněné liniovou výsadbou keřů, zase plodonosných, stejného složení jako je v remízech.
V minulosti jsme zakládali aleje v krajině podél cest složené z dřevin jako je dub, lípa apod., jako byl například projekt Zelené brány Píseckých hor. V současné době ale jdeme cestou spíše plodonosných ovocných alejí, které přináší do krajiny i další efekty, například v podobě zvýšení úživnosti pro zvěř a ptactvo.
Postupně krajinné prvky vzájemně propojujeme a vhodně kombinujeme. Tato myšlenka ozelenění i polních cest, které dodnes nebyly ozeleněny a zemědělci doorávali až těsně k cestě, vznikla původně ze studie, která řešila i to, že ideálním biotopem pro hnízdění koroptve jsou meze poblíž polních cest. Liniové prvky jsou velmi významnou součástí změny krajiny, a proto jsme v minulých letech vytvořili tři aleje u cest, které byly ve vlastnictví Jihočeského kraje nebo města Písku. A chceme pokračovat dál, v plánu máme další vytipované polní cesty.
Nejenom u nás kolem Písku, ale domnívám se, že v celé republice je dosud velké množství historických cest, které jsou součástí zemědělských bloků, fyzicky v terénu neexistují, ale přitom jsou vymezeny jako samostatné liniové parcely a zapsány v katastru nemovitostí jako majetky obcí a měst. Bylo by proto velmi potřebné, aby se zástupci obcí a měst, potažmo zastupitelstva nechala přesvědčit, vyžádala si cesty vyjmout z pronájmu zemědělského hospodaření a pokusila se z pozice samosprávy vytvořit nové liniové prvky v krajině.
 
Stále mluvíme ale o pozemcích města, kraje, ale co zemědělci a soukromí vlastníci? Jak dalece vidíte možnost, že by se dali přesvědčit k jednání o vytvoření nových krajinných prvků? Jak to zlomit, aby spolupracovali?
 
Tím, že jsme si v Písku vyzkoušeli, že to funguje a že to jde, tedy pokud se zapojí více subjektů včetně zemědělců do projektu, který má smysl a správně se vše uchopí a vysvětlí, tak lze uspět. Při konstruktivní a rozumné spolupráci myslivců, zemědělců a vlastníků pozemků může vše bez problémů fungovat. A z hlediska celkové stabilizace krajiny je toto přece i pro zemědělce přínosem, což se snažíme také soukromým zemědělcům vysvětlit.
Pakliže má krajina fungovat jako celek vyváženě a má být stabilní, pak se takováto opatření v krajině musí realizovat a ve finále je to přínos i pro zemědělce. Každý vlastník pozemků, a to nejen těch zemědělských, ale například i vlastník lesa, byl měl vnímat svou roli jako poslání pro další generace, pečovat o svěřený kus krajiny s péčí řádného hospodáře a usilovat o vyváženost celku.
I když, pravda, v první fázi jsme se setkávali s názory, že zemědělcům zabíráme zemědělskou plochu, zmenšujeme jim výnosnost, nebo že jim komplikujeme hospodaření a obdělávání. Ale u remízů se jedná v kontextu stovek hektarů obhospodařovaných zemědělci o malou plochu maximálně 0,3 až 0,5 ha, přesto zpočátku byla reakce u některých zemědělců chladná.
Naše zkušenost je taková, že je důležité, aby zemědělec byl od začátku do příprav zapojen a byl přesvědčen o tom, že zlepšení struktury krajiny je správná cesta i pro něj. V našem případě se osvědčil například argument, že zvýšení stavu koroptve je prospěšné také z hlediska efektu přirozeného hubení škůdců v zemědělsky obhospodařované krajině. Také jsme samozřejmě zmiňovali efekt protierozní funkce krajinných prvků, snížení odnosu ornice, ale i snížení škod zvěří na zemědělských pozemcích, která pak nevyhledává kryt a potravu v zemědělských plodinách, ale primárně je pro ni lákavá potravní nabídka v remízu. To souvisí také se zvyšováním úživnosti honitby, která je dalším přidaným efektem.
 
Myslíte si, že současná dotační politika zemědělství je dostatečná pro to, aby zemědělci na taková opatření přistoupili?
 
Nemyslím si, že by současné nastavení dotační politiky, tedy motivace pro zemědělce, bylo na takové úrovni, aby se krajina začala měnit k lepšímu rychlejším tempem. Vnímáme z pohledu státní správy sice určité dílčí kroky, ale pořád je tato problematika v plenkách a v podstatě jednotlivé kroky jsou vyvolány spíše tím, co nám dnes ukazuje klima.
Díky periodě sucha v posledních letech se veřejnost začala konečně trochu více zajímat o strukturu krajiny, o potřebu zvyšování biodiverzity, o možnosti jak zlepšit nakládání s vodou v krajině, či jak zlepšit protierozní funkce na zemědělských plochách. Velkým tématem je také kůrovcová kalamita, která se primárně sice týká lesů, ale z hlediska hospodaření s vodou v krajině bude zcela jistě mít vliv i na zemědělské plochy. Rozsáhlé holiny, nebo nově založené kultury lesních dřevin na velkých plochách, stresované suchem a také zvěří, nebudou schopny účinně zadržet vodu v krajině, jako tomu bylo dosud.
Tomu bude postupem času potřeba přizpůsobit hospodaření s vodou v krajině jako celku, včetně zemědělských ploch. Z hlediska celorepublikové koncepce jsme stále tak trochu na začátku, i když vnímáme, že současná politika managementu krajiny v ČR je na dobré cestě, stále je co zlepšovat.
To, že jsme se v Písku vydali cestou snahy zlepšení struktury krajiny již v před mnoha lety, je také do jisté míry dáno tím, že tu máme dvě odborné školy, Školní statek Dobešice a také velice aktivní okresní myslivecký spolek, se kterým jako orgán státní správy spolupracujeme a který se snaží o osvětu potřebnosti krajinných prvků a nutnosti péče o krajinu, a to právě u myslivecké veřejnosti. Za spolupráci se školami, spolky, s ČMMJ i dalšími subjekty jsme velice rádi, zapojení odborné i laické veřejnosti je pro nás zásadní. Navíc lidé pak vnímají zeleň, kterou sami vysadí úplně jinak.
Například dnes je velmi populární tzv. komunitní sázení, tak proč nevyužít takovou iniciativu při tvorbě krajinné zeleně. Tento typ výsadeb je ale vhodný u ozelenění vnitrobloků, veřejných prostranství přímo ve městech apod., kde je plocha předem dána. Při zakládání remízů a alejí ve volné krajině jsou ale trochu jiná pravidla, zejména s ohledem na zemědělce, vlastníky pozemků a následnou údržbu.
U nás se nejedná tedy o žádné „divoké“ sázení, kdy se sejde skupina nadšených občanů, kteří vysadí zeleň na nějakém pozemku, u kterého není zřejmý ani vlastník a neví se kdo a jak se bude o zeleň starat, naopak, snažíme se zapojit veřejnost a školy do již připraveného, koncepčního projektu, který je z hlediska odborného druhově a prostorově jasně definován již z osazovacího projektu, záměr výsadeb je již umístěn na konkrétním pozemku apod.
Kvalitní připravenost záměru při zapojení veřejnosti do výsadeb krajinných prvků je podle nás velmi důležitá. Navíc pokud se realizace povede, je to signál právě i směrem k zemědělcům, že takováto opatření v krajině mají smysl a svým způsobem také motivace.
 
Jaké plány máte na letošní rok?
 
Letošní rok bychom chtěli realizovat dva vzorové remízy tak, aby se síť krajinných prvků v honitbě Dobešice postupně zahušťovala. Cílem by mělo být všech dvacet krajinných prvků s tím, že pokud se podaří naplnit tento projekt, tak bychom se v dalších letech pokusili vymezit další území, ohraničené zase nejlépe uznanou honitbou ve správním obvodu MÚ Písek, kde by se stejným způsobem takto mozaikovitě doplnila krajina o další vhodné prvky tohoto typu, a opět nejlépe pokud se podaří ve spolupráci s myslivci, zemědělci, školami.
Chtěli bychom nově zakládané krajinné prvky začlenit také do sítě územního systému ekologické stability, tedy zfunkčnit prvky ÚSES, které jsou mnohdy vymezeny jako biokoridory a biocentra na zemědělských plochách, ale v podstatě jen na mapě v tzv. „Plánu lokálního ÚSES“, jako územní rezerva a čekají na realizaci v krajině.
 
Už jsem se sice ptal, ale máte v okolí nějaké následovníky?
 
Městský úřad Písek, odbor životního prostředí, jako obec s rozšířenou působností, má ve svém správním obvodu celkem 49 obcí a přes 50 honiteb, přičemž našim cílem v budoucnu bude snaha o osvětu u myslivecké veřejnosti a uživatelů honiteb tak, aby vešlo v povědomí, že úprava struktury krajiny má velký význam pro všechny, kteří jsou s přírodou nějak spojeni, zejména hospodaří-li v krajině myslivecky, či zemědělsky.
Chtěli bychom proto v Písku uspořádat u příležitosti pětiletého výročí od vzniku prvního remízu konferenci na toto téma právě na odborné škole, kam bychom přizvali nejen zástupce ze všech obcí ve správním obvodu, ale i odbornou veřejnost, uživatele honiteb a zástupce odborných škol. Chtěli bychom toto téma více prezentovat ve směru právě k obcím a k uživatelům honiteb.
Obce jsou z pozice samosprávy vlastníky vhodných pozemků pro realizaci těchto opatření, myslivci zase nositeli péče o krajinu ve svých honitbách, zemědělci pak jako hospodařící subjekt přímo ovlivňují stav zemědělské krajiny.
Spolupráce všech je z pohledu koncepčnosti nutná, proto bychom se rádi zaměřili na osvětu tohoto tématu, alespoň tedy v našem správním obvodu. Troufnu si říci, že náš projekt lze považovat za pilotní, minimálně v našem regionu zatím ojedinělý, který může sloužit jako motivace pro další iniciátory podobných opatření v krajině do budoucna.
Také doufáme, že úprava struktury krajiny a biotopu se zaměřením na koroptev polní, jako původně lovné zvěře, bude blízká zejména právě myslivcům. Stav populace koroptve polní, na kterou je tento náš projekt zaměřen, vypovídá díky výborným bioindikačním vlastnostem o stavu zemědělské krajiny. Jak se ukazuje, umísťování nových prvků do krajiny, zejména plodonosných remízů a alejí, má ale kromě výše uvedených efektů velký význam také z hlediska potravních a krytových možností pro zvěř obecně a vede ke zvyšování úživnosti honitby.
Proto se domníváme, že myslivci jako uživatelé honiteb by měli hrát v tomto procesu úpravy struktury krajiny nezastupitelnou roli. Byli bychom velmi potěšeni, kdyby se tato myšlenka rozšířila mezi více subjektů a spolupráce zemědělce, myslivce, vlastníka pozemku a úřadu mohla fungovat i jinde. Toto se z části podařilo i u nás na Písecku - na základě dobrých zkušeností s realizací remízů v honitbě Dobešice, kde se podílí na realizaci Myslivecký spolek Purkratice, se začali postupně ozývat i další uživatelé honiteb s tím, že by měli zájem o něco podobného ve svých honitbách. Konkrétně například Myslivecký spolek Háj Písek, či Myslivecký spolek Čížová – Zlivice, kteří již krajinné prvky realizují. Mám z toho osobně velkou radost, protože z pozitivního přístupu uživatelů honiteb na Písecku je zřejmé, že snahu o zlepšení struktury krajiny vnímá již hodně myslivců jako smysluplnou a že součástí české myslivosti není jen péče o zvěř, ale také péče o krajinu.
 
Písecká iniciativa je nesporně příkladem, že když se chce, tak to jde. Město dalo zelenou zeleni, ale nejen té v městě samotném, ale i v blízkém okolí. Kéž by takto uvažovali i v jiných městech a obcích, kéž by našli cestu ke spolupráci a dohodě státní správa, zemědělci a myslivci i na dalších místech.
Při odjezdu z Písku jsme se hned domluvili, že v pátek 11. října proběhne na toto téma v Písku seminář, kde budou moci i jiní získat informace a inspiraci. Podrobný program přineseme v dalším čísle Myslivosti a budu moc rád, pokud se po přečtení tohoto rozhovoru a nebo po účastí na semináři najde více těch, kteří se rozhodnou dát také v jejich městě či obci zeleni zelenou.
připravil Jiří KASINA