Sucho, kůrovec a zajíc
Myslivost 8/2019, str. 10 Jiří Kamler, Vlastimil Skoták
Nová výzva uživatelů lesních honiteb
Katastrofální důsledky sucha kombinovaného s postupující kůrovcovou kalamitou na naše lesy, jsou asi všem myslivcům zřejmé a o jejich příčinách a možnostech řešení se vedou laické, odborné i politické debaty. Příroda ovšem nečeká, až se debatování převede do strategických rozhodnutí a praktických opatření a v honitbách jsme konfrontováni s realitou celoročního rušení zvěře intenzivní těžbou, postupně se rozrůstajících holin na úkor lesních porostů a měnícího se rázu celé krajiny, včetně negativních dopadů na erozi, vodní režim atd.
Je dobré si uvědomit, že zatímco lesní personál je v tomto čase maximálně vytížený, z mysliveckého hlediska prožíváme během hromadného kácení napadených porostů relativní klid. Tím nemáme na mysli nerušené posezení na kazatelně, ale klid z hlediska našich povinností.
Tento klid ovšem může poměrně brzy skončit spolu s obnovou porostů na holinách, kdy se začne projevovat vliv okusu býložravé zvěře. Při naší práci často hodnotíme vliv zvěře na les a rádi bychom upozornili na rizika škod na holinách, jejichž důsledky mohou být drastické jak pro vysázené dřeviny, tak v konečném důsledku i uživatele honiteb, kteří škody budou hradit.
Samozřejmě i tentokrát bude v řadě případů platit, že nic se nejí tak horké, jak se navaří a není naším záměrem někoho strašit. Přesto bychom chtěli ukázat na poněkud opomíjený problém, kterým je ohrožení kultur listnatých dřevin zajícem, což může být nový fenomén, který probíhající změny v lesích přinesou.
Vezměme jako fakt, že na významné části republiky zmizí smrkové porosty a vzniknou mnohahektarové holé plochy. Jejich osud se bude odvíjet v první řadě od záměrů vlastníků a jejich možností. Někteří drobní vlastníci pravděpodobně zcela rezignují na cílené hospodaření a nechají působit přírodní procesy. Můžeme se tak těšit, že se lesní honitby najednou stanou oázami bujné vegetace, která nahradí málo úživné hospodářské porosty bez podrostu.
To přinese prakticky okamžitě zvýšení úživnosti prostředí pro býložravce a během několika let i nepřebernou nabídku na sebe navazujících krytů, ze kterých zvěř nebude nijak nucená vycházet.
To vše je převážně pozitivní a mohlo by se zdát, že kůrovec nám likvidací smrku chystá myslivecké zlaté časy. Ne vše ale bude úplně ideální a možná mnohého čtenáře napadne, že dobrá úživnost a neomezená nabídka krytu po celé ploše honitby přinesou změny v chování zvěře, riziko velkých škod v mlazinách, celkové zhoršení možností lovu a velký problém při průběrném odstřelu.
Nové prostředí od nás bude určitě vyžadovat postupné změny přístupů k hospodaření se zvěří, ale ty budou nastávat až za několik let.
Zajíc jako problematický druh?
O zajících se v posledních desetiletích píše a mluví zejména v souvislosti s jejich nízkými početními stavy a neustále klesajícím lovem. Dnešní situace v lesích ovšem může vést k tomu, že se zajíc stane významným likvidátorem obnovovaných ploch, protože zde působí několik faktorů.
Kalamitní holiny jako biotop zajíce
Likvidací lesních porostů jsme pro zajíce, jakožto stepní zvíře, vytvořili takřka ideální prostředí s dostatkem potravy, nepřeberným množstvím krytu a zároveň bez hrozeb v podobě aut na silnicích a zemědělské chemie a mechanizace. Zajíci se nám za tento počin jistě odmění růstem početnosti a vzhledem ke svému reprodukčnímu potenciálu jsou schopní reagovat poměrně rychle, zejména na lokalitách, kde došlo ke snížení početnosti lišek, ať z důvodu lovu, nebo nemocí.
Náhrada smrků listnáči
Zodpovědní vlastníci se budou snažit vytěžené porosty co nejdříve obnovit stanovištně vhodnými dřevinami a dosáhnout co nejrychlejšího zajištění kultur. Sucho spolu s kůrovcem vedou ke snaze o výraznou změnu druhové skladby našich lesů ve prospěch listnatých dřevin. To je dobré i pro zvěř, která se na nich může během vegetace zimy živit.
Můžeme tedy čekat, že potravní nabídka listnatých letorostů bude tak bohatá, že škody okusem se při rozumných stavech zvěře budou během pár let blížit k nule. Alespoň po určitou dobu, kdy budou převládat mlaziny, ve kterých nějaké škody okusem ani nepůjde moc hledat.
Nejprve se ovšem ke stadiu mlazin musíme propracovat a tady narážíme na to, že listnaté sazenice jsou vítaným zpestřením jídelníčku zvěře. Oproti smrku u nich musíme počítat i s letním okusem a celkově větší celoroční intenzitou pastevního tlaku veškeré býložravé zvěře.
Moderní podzimní výsadby
Jarní počasí posledních let svými vysokými teplotami a nedostatkem srážek výrazně komplikuje veškeré snahy o obnovu porostů. V návaznosti na tato rizika se zdá být vhodné využít k výsadbám podzim, kdy se dá zvládnout velký objem prací a sazenice lépe zakoření a na jaře mohou využít veškerou dostupnou vláhu a přežít kritické období.
Podzimnímu sázení nahrává i stále rostoucí produkce krytokořenného sadebního materiálu. Takové sazenice jsou sice dražší, ale je u nich nižší riziko zaschnutí.
Potřeba omezit ztráty na vysázeném materiálu je zdůrazněna i nepříznivou ekonomickou situací vlastníků lesů, kteří jsou těžce zkoušeni propadem výkupních cen dřeva, přičemž náklady na materiál a práci trvale rostou. Priorita vlastníků lesa je tak co nejrychleji a s minimálními ztrátami porosty obnovit a podzimní výsadby mají téměř samé plusy.
Kromě zmíněných výhod je ale na podzim mnohonásobně vyšší riziko poškození zvěří. První zima je vždy kritická, ovšem dobře zakořeněné stromky z jarní výsadby jsou schopné určité poškození přežít. Čerstvé výsadby jsou na tom o poznání hůře a silný okus může mít tragické důsledky, zejména, pokud je poškozena větší část stromku.
Škody na sazenicích samozřejmě působí veškerá býložravá zvěř, ovšem poškození zajícem je více nebezpečné, jelikož zajíc poškozuje sazenice těsně nad kořenovým krčkem.
Možnosti omezení rizika škod
Ochrana porostů proti zvěři je dobře propracovaná a nemá smysl vše popisovat. Specifikum zajíce je, to, že se snadno dostane do oplocenek, které pak dokáže nepozorovaně zničit a také ochrana pomocí repelentů je složitější. Nestačí totiž nátěr výhonů, ale je třeba sazenici ošetřit celou. Chránit vysázené kultury proti zajícům je proto úkol nesnadný a poměrně nákladný.
Samozřejmě i v tomto případě platí, že škody nebudou tam, kde nebude škodlivý činitel, v tomto případě zajíc, nebo tam, kde má k dispozici alternativní a dostatečně atraktivní potravu. S těmito dvěma podmínkami již něco udělat můžeme.
Především se můžeme s lovem soustředit na riziková místa a začít zajíce lovit v lese. Pokud polní části honiteb necháme několik let bez lovu, tak se určitě nic nestane.
O určitou ochranu porostů snížením počtu zajíců by se mohly postarat i lišky. To je ale v rozporu s našimi dosavadními snahami o jejich redukci a ochranu dalších druhů zvěře ohrožených liščí predací.
Kromě snižování počtu zajíců se můžeme zaměřit i na zdroje zimní potravy pro ně. Zajíc je typický spásač, který se během vegetace přirozeně živí na travinách. Pokud v zimě nemá bylinnou potravu k dispozici, živí se hlavně kůrou dřevin. Nejhorší situace se škodami proto bude na pasekách, které zarostly travinami, jež na podzim kompletně zaschnou a jediné, co tam pro zajíce zbude, budou vysázené dřeviny. V takovém prostředí mají zajíci během léta prakticky nevyčerpatelnou zásobu potravy, zatímco v zimním období je soustředěna hlavně do letorostů dřevin, což jsou v tomto případě právě sazenice. Ponechání náletových dřevin na okus, případně i postupné kácení vzrostlejších stromů by tak mohlo dost pomoci.
Závěrem bychom rádi zdůraznili, že nechceme dělat ze zajíce hrozbu obnovy lesa, ale snažili jsme se upozornit na to, čeho jsme si při jarních kontrolách výsadeb všimli. Uvědomujeme si složitost situace vlastníků lesa a to, že zajíci na příhodných místech mohou představovat problém, který se těžko řeší. Uvítáme proto jakékoliv náměty a zkušenosti jak tuto situaci zvládnout.
Jiří KAMLER a Vlastimil SKOTÁK,
Lesnická a dřevařská fakulta MENDELU v Brně