Velmi často slýchám: „Mně to nejde, asi to neumím, nic jsem nepřivábil“, nebo dotazy typu „Proč na to srnec neslyší, co dělám špatně?“ Cílem tohoto článku je odpovědět na nejčastější otázky a pomoci těm, kteří chtějí být úspěšní při vábení srnců v říji. Budu se snažit být stručnější a nezacházet do všech detailů, protože toto téma je mnohem obsáhlejší, uvedu jen nejzásadnější poznatky a pohledy.
Doba říje srnčí zvěře je závislá na nadmořské výšce, a to napříč naší zemí, ale také na počasí. V nižších polohách začíná říje dříve, naopak ve vyšších polohách déle. Obecně lze ale za hlavní dobu říje považovat období od začátku druhé poloviny července do poloviny srpna.
K vábení je třeba přistupovat v prvé řadě citlivě. Nerušit zvěř v tomto období nevěrohodnými zvuky nebo zbytečným a nadměrným popískáváním v honitbě ve snaze vystřídat za den co nejvíce stanovišť a navábit co největší počet srnců. Tato snaha často sleduje pouze jeden cíl, a to pochlubit se kamarádům, jak jsem dobrý a jaké mám úspěchy.
Nejlepším učitelem je samotná příroda. Bedlivě sledujte chování zvěře, poslouchejte opakovaně zvuky, které vydává říjná srna a nesnažte se urputně aplikovat, co nám kdosi namluvil a co „zaručeně funguje“. Bohužel je nešvarem některých prodejců, že se snaží za každou cenu prodat co nejvíce vábniček a při prodeji na stánku opakovaně vychvalují „zaručenou a vyzkoušenou účinnost“ zrovna té vábničky, kterou chtějí zákazníkovi prodat. Diskutujte proto s prodejcem, ptejte se na jeho vlastní praktické zkušenosti, nekritické vychvalování a slova o naprosto spolehlivé účinnosti by vás měla vždy varovat. A to i při předváděcích akcích v mysliveckých kolektivech.
Naši předkové neměli DVD, internet, ani mobilní telefony, žili ale v úzkém spojení s přírodou a naslouchat uměli. Bez těchto všech vymožeností dnešní doby daleko lépe ovládali vábení, protože měli zvuky mnohokrát odposlouchané ze samotné přírody. A nejenom zvuky vábení.
Výběr stanoviště
Co se týká výběru stanoviště, musíme mít vždy na paměti směr větru s ohledem na předpokládaný příchod vábené zvěře. Ta nemusí vždy přicházet přímo, obzvláště starší srnci přicházejí skrytě, potichu a snaží se dostat do větru vanoucího směrem od vás. V případě špatné volby bude vaše snaha marná a pravděpodobně srnce ani nezahlédnete.
Z posedu vábit jistě lze, je ale zapotřebí odhadnout, kde se zvěř nachází. Pakliže bude příliš blízko a vy budete nad ní na posedu či kazatelně, je lepší s vábením vůbec nezačínat. Zvěř je oproti nám velmi citlivá na směr a úhel, odkud zvuk přichází a okamžitě pozná zradu.
Rozhodně si šance zvýšíte, rozhodnete-li se vábit ze země. Zde se zvěři vábení jeví více reálné, je přirozenější i vzhledem ke zvukům, které se jinak odráží a tlumí, oproti zvukům z posedu, šířících se volným prostorem.
Velmi důležitý je výběr stanoviště a je velmi efektivní použít maskování. A nemusí jít jen o hejkala a jemu podobné převleky. Postačí třeba jen šátek přes obličej, na ruce nějaké rukavice, vždy je snaha co nejvíce skrýt světlé části kůže, případně odlesky zbraně či dalekohledu.
Můžete si i vytvořit i jednoduchou záštitu z dostupných přírodních materiálů nebo třeba na strništi snést k sobě pár balíků a vytvořit si ideální úkryt. Zde se vaší fantazii meze nekladou, je ale dobré si úkryty připravit jeden nebo několik dnů předem, aby si na ně zvěř zvykla a nevěnovala jim pozornost.
Denní doba vhodná pro vábení
Srnce v říji je možné vábit po celý den, obzvláště na vrcholu říje. Ovšem při současných klimatických změnách, kdy často přes den panují velmi vysoké teploty, se i aktivita zvěře posouvá do večerních, nočních a ranních hodin. Teploty jsou nižší a projevy říje intenzivnější a tomu bychom měli i přizpůsobit naši snahu při vábení.
Průběh říje se také změní při ochlazení a deštivém počasí, a to i s mnohahodinovým předstihem, díky měnícímu se tlaku vzduchu, na který zvěř na rozdíl od nás reaguje. Tehdy probíhá říje poněkud skrytě a spíše v lesních porostech, kam bychom měli obrátit svou pozornost.
Zvuky používané při vábení
Je vypracovaný obecný postup pro vábení, který vypadá následovně. Jestliže přijdeme na stanoviště počkáme asi 30 minut v klidu.
Začneme první slokou se zvuky, kdy použijeme fi fi fi fi do různých směrů, následuje zvuk pia-pia-pia-pia-pia-pia. Počkáme asi šest minut.
Jestliže se nic neděje použijeme druhou sloku fi-fi a pak zvuk piä-piä-piä-piä-piä-piä. Tento zvuk je typickým zvukem, kterým se ozývá srna, která je honěná srncem. Opět počkáme asi 6 minut, raději déle.
Jestliže jsme se ani nyní nesetkali s žádnou odezvou, použijeme třetí sloku, a to se zvuky piä-piä-piä-piä-piä-piä-piä-piä-piä-piä, ale s větším důrazem.
Pokud nebyla ani nyní žádná reakce přistoupíme ke sloce čtvrté. Zde začneme piä-piä-piä a poté použijeme zvuky píííííä-piä-píííííä-píííííä-piä-fi. Dlouhé zvuky vyjadřují úzkostlivé pískání srny, na kterou naléhá a pronásleduje ji srnec a často ji nevybíravým způsobem drží ve svém teritoriu. Opět vyčkáme zhruba osm minut.
Jestliže nejsme ani nyní úspěšní přistoupíme ke sloce páté. Začneme fi-fi-fi-fi, následuje piä-piä-piä-piä-piä, poté píääää, píääää (geschrei), píííä, fi. Nyní počkáme o něco déle, protože obzvláště starší srnci přicházejí pomaleji a obezřetněji.
Pátá sloka je pro srnce slokou nejvíce provokující, zejména díky geschrei, slastnému zvuku, kterým se srna ozývá při pokládání, není to ale pravidlem pokaždé.
Pauzy mezi jednotlivými tóny nesmí být stejné a tóny modulujeme je v dlani tak, aby byly co nejvíce reálné. Srna je vydává při pohybu a do různých směrů.
V žádném případě nevadí hlasitější tóny. Máme totiž tendenci napodobit zvuky, které slyšíme. Háček je v tom, že tyto zvuky jsou již zeslabené vzdáleností, kterou k nám urazí. My je napodobíme a ve výsledném efektu je srnec ve vzdálenosti třeba 100 m špatně slyší.
Z výše popsaného lze odvodit, že celý proces graduje až k vrcholu. Proto není vhodné začít ihned se slokou pátou. Na druhé straně se jedná pouze o stručný návod, kterého se nemusíte držet a vábení si přizpůsobíte podle svých potřeb a aktuálnímu dění na stanovišti. Právě zde se totiž projeví zkušenost a praxe vábiče, to, zda má správně naposlouchané zvuky přírody a má i znalost místních podmínek. I proto nemůže být jakýkoliv návod na vábení zaručený a samospasitelný kdekoliv, nelze vytvořit všude platící mustr.
Například jestliže již uvidíte srnce honit srnu, i vaše vábení bude vypadat jinak, než v případě, kdy se nic neděje. Můžete sloku vynechat, zkrátit pauzu, nebo upravit počet jednotlivých zvuků. Není velký problém bez použití složitějších zvuků „pouze zvukem“ přivábit srnce. Ale jakého? Většinou nám přiskočí místní, silný teritoriální srnec. Toho my ale lovit nechceme. Potřebujeme přivábit srnce lovné, kteří jsou na okraji teritoria, jsou vyháněni místním pánem, kterému se neustále snaží uzurpovat srny. Tyto už ne každý vábič dokáže svým umem přelstít.
V případě, že se nám nedaří srnce přivábit, můžeme použít hlas srnčete, které volá srnu. Ta pak přichází a srnec ji následuje. Jestliže je však srna v plné říji, vítězí u ní pudy rozmnožovací nad pudy mateřskými, a naše snaha bude jen velmi zřídka úspěšná. Také ne všem srnám se povede uchránit své potomky před všemi nástrahami a v době říje již nemusí vodit.
Výběr vábničky
Poslední kapitolu jsem si záměrně nechal na závěr. Pozornému čtenáři nemohlo uniknout, že výběr vábničky není to nejdůležitější. Často slýchávám „chci tu nejlepší vábničku, na kterou mi zaručeně budou chodit“. Je to podobné, jako by někdo chtěl tu nejlepší kulovnici, se kterou zaručeně trefí. Už jsem se o tomto částečně zmínil v úvodu.
Ano, je potřeba používat kvalitní vábničky, ale to jsme jen na polovině cesty k úspěchu. Je nutné znát základní zvuky a chování zvěře při říji, rovněž smysluplně volit stanoviště a ctít výše popsané zásady. Teprve poté můžeme očekávat úspěch.
Na našem trhu je široký sortiment vábniček, z rozličných materiálů. Při výběru vábničky bychom měli brát zřetel zejména na některé hlavní vlastnosti - vábnička by měla mít jasný, čistý hlas, který se pohybuje ve zvukovém rozsahu jako u srn podle věku. Hlas by neměl přeskakovat, tzv. mutovat. Je dobré, když lze vábničku rozebrat, aby se při vniknutí drobných nečistot daly jednoduše odstranit. Vábničky vyrobené celé ze dřeva, kromě membrány, mohou být náchylné na změnu zvuku. Je to dáno vlastností dřeva, které pracuje.
Některé vábničky disponují jedním hlasem, na některé napodobíme hlasy dva, některé disponují širokou škálou hlasů. To je ale vykoupeno nezbytným nácvikem. I srny přicházejí do říje podle věku. Zkušení vábiči proto s sebou nosí vábniček více, například srnu mladou, středně starou, starou a srnče. To ale není vždy nejpraktičtější varianta.
Komu toto nevyhovuje a chce experimentovat, může zvolit vábničku univerzální, na kterou bude schopen napodobit širší paletu zvuků a v různých úrovních hlasitosti. Musí se ale velmi pečlivě naučit modulovat zvuky opakovaným zkoušením ještě doma, než vyrazí do honitby.
Netajím se tím, že mě vábení zvěře jako tradiční odvětví myslivosti vždy velmi zajímalo a přivedlo mě až k obchodu s těmito malými „hudebními nástroji“ www.nordikpredator.cz. Troufám si tvrdit, že mne mnozí myslivci z výstav a předváděcích akcí znají a bylo by nefér, kdybych vám teď nabízel něco ze svého sortimentu. To rozhodně není cílem tohoto článku. Mým záměrem byla snaha pomoci při vábení, vyvarovat se častých chyb a objasnit alespoň to hlavní a zásadní, co mnozí možná ještě neznají. Jestliže se mi to alespoň z části povedlo, tak přeji všem mnoho krásných zážitků vábením.
Pokud budete mít jakékoliv dotazy a připomínky, rád s kýmkoliv prostřednictvím webových a FCB stránek, ale raději spíše na výstavách a mysliveckých akcích, vše prodiskutuji. Právě proto, že není možné na vábení v konkrétní lokalitě a pro konkrétní zvěř poskytnout univerzální, stručný a zaručeně úspěšný návod, je vždy lépe si detaily a jemné nuance spojené z vábením prodiskutovat osobně. A navíc je pro mne, jakožto prodejce dnes už docela širokého sortimentu vábniček, velmi cenná zpětná vazba, ohlasy a zkušenosti, které mají zákazníci z myslivecké praxe. Velmi rád diskutuji o úspěšnosti toho či onoho typu vábničky, či způsobu vábení, rád si vždy vyslechnu názory praktických myslivců. To totiž vydá nade všechny učené příručky a odborné texty.
A jen tak mimochodem na úplný závěr – jsem moc rád, že se založil a funguje Klub vábičů při ČMMJ, kde se mohou setkávat a vyměňovat si zkušenosti jak nadšenci a zapálení vábiči, tak se ale mohou zapojit i vábiči začátečníci. I to je totiž forma a možnost, jak do budoucna nejen udržet, ale i rozvíjet krásnou historickou mysliveckou dovednost.
Pavel KUMŽÁK
www.nordikpredator.cz