V minulém čísle se objevila petice „Vraťme život do krajiny“, kterou jsme vyhlásili společně s Českou společností ornitologickou. Je to důležitý moment, protože se spojili ochránci s myslivci v úsilí něco změnit v současné zemědělské krajině. Bohužel důvodem je tristní stav naší přírody a krajiny, historicky nejhorší na našem území.
Státní ochrana přírody naprosto selhala, není schopna naši přírodu chránit. Hlasitě se zaměřuje na druhy, které mají pro naši přírodu přinejmenším sporný význam možná proto, aby si nikdo nevšiml, jak z naší přírody mizí život. Do přírody přitom tito lidé chodí, alespoň snad někteří, a povědomí o tom, co se děje okolo nás mají (to vím z osobních rozhovorů), přesto jen mlčky přihlíží katastrofě kolem nás.
Sám si neumím představit, že bych pracoval v některé ze státních institucí a necítil alespoň nějakou odpovědnost za naší přírodu a krajinu. A nic bych vlastně nedělal, protože dělat něco, co nemá výsledky je totéž, většinou i horší, než nedělat nic. Asi bych se musel každé ráno před zrcadlem sám před sebou pořádně stydět.
Někteří myslivci se diví, proč se spojujeme s ochránci přírody. Současná myslivost však má mít za cíl právě ochranu přírody, tedy toho, co nám tu z ní ještě zbylo. Navíc pokud bude vývoj takto pokračovat, můžeme na zajíce a bažanty nadobro zapomenout. A můžeme se pak snažit sebevíc. Ano, máme ještě spárkatou zvěř, máme jí nadbytek, díky tomu se máme dobře tak, jak se myslivci ještě nikdy neměli. Ale právě asi i díky tomu někteří z nás nevnímají to, co se v přírodě děje a jaké katastrofy jsme svědky. Je třeba konstatovat, že stále je ale velká část myslivců v klidu, protože mají co lovit. To je ale přece špatně, otevřít oči a prozřít musíme všichni!
Odmala se pohybuji v přírodě, a za ty roky jsem měl možnost vnímat „hustotu života kolem sebe“. A zejména v posledních deseti letech se rychlost mizení života kolem nápadně zvyšuje. Zemědělské hospodaření současnosti je smrtící pro vše živé, bohužel lesní hospodaření začíná zemědělce dohánět. Jestliže se oficiálně uvádí úbytek polních ptáků větší než 30 %, lesní ptactvo není s 20 % úbytku příliš pozadu.
Vše začíná pod povrchem vyčerpané a zbídačené půdy. Zkuste dnes najít obyčejné žížaly, kterých jsem jako kluk na jedno rýpnutí měl téměř hrst. A další živočichové žijící v půdě jsou na tom právě tak nebo ještě hůř.
Stejně neveselo je ale i nad zemí. Však také kde dnes najdete chrpu, koukol, vlčí mák a jiné dříve běžné, a pro pestrost přírody a jako potravní zdroj důležité plevele.
Nejen s pleveli po mocných dávkách chemických a jiných přípravků mizí hmyz, uvádí se úbytek o 70 %! Lidem z měst to přiblížím vždy tak, že se zeptám, kdy naposledy čistili čelní sklo svého auta. Není to tak dávno, kdy jedna cesta v létě přes republiku znamenala dvakrát zastavit a sklo očistit. Měsíčně ujedu asi 5000 km, tak jako tenkrát, ale poslední tři roky už čelní sklo nečistím od drobného hmyzu jedinkrát za celé léto. Motýli téměř zmizeli, jak množstvím, tak i druhově. Samozřejmě když není hmyz, mizí vše, co se hmyzem živí, včetně mnoha druhů ptáků, kteří krmí vesměs svá mláďata jen hmyzem! Bažant je samozřejmě postižený také silně, malá kuřátka totiž žijí téměř výlučně z hmyzu a pavouků. A řetězec pokračuje dál, ubývá i dravců.
Paradoxně je poslední roky ve městech více živo, než v naší zemědělské krajině. Není divu, tam zemědělci nehospodaří.
Obrovská kvanta chemie každoročně použitá v naší přírodě škodí všemu živému včetně lidí, o tom se ale u nás asi bojí média informovat. Dnes se nárůst nezdraví obyvatel často vyjádří pojmem civilizační nemoci. Jsme první na světě v počtu onemocnění rakovinou slinivky, kde právě je podezření na zásadní vliv pesticidů. Každý třetí člověk v této zemi má rakovinu, jak si můžeme zjistit z Národního onkologického programu (linkos). Jako důvod je uváděn i velký výskyt chemických karcinogenů a znečištěné životní prostředí.
Alarmující je u dětí počet různých alergií, vyrážek, astmatu a dalších zdravotních omezení, dnes už skoro nenajdete na běžné základní škole třídu, kde by byla většina dětí bez nějakých zdravotních omezení. Opět se pod tím podepisují nezdravé vlivy nemocné přírody, rezidua chemických přípravků v potravinách, exhalace a další negativní „výdobytky“ moderní doby.
Voda je také problém. Víme, že naše zemědělsky obdělávaná krajina s výraznou dotační podporou zemědělců, která jako by byla záměrně zaměřena na další devastaci, nedokáže zadržet vodu. Nedávno to jeden z kolegů vyjádřil velmi trefně – voda nebude, a ta co bude, už je dnes otrávená. Ano, naše zásoby podzemních vod jsou dnes už z více než 40 % otrávené vysoce nadlimitním množstvím pesticidů!
Vždy jsem chodil do přírody velmi rád, vnímal krásu života kolem sebe a nabíjel se tou čistou energií. Poslední roky jsou ale spíše smutné, stačí na jaře poslouchat, kolik zpívá skřivanů a uvědomit si, jaký hluk dělali a jaké nespočetné množství jich bylo jen před několika lety.
Letní večery jsou tiché, bez volání chřástalů a křepelek, ještě před osmi lety se ozývali odevšad. V zimě u krmítek jsem ještě před čtyřmi lety nafotil za zimu tisíce fotografií ptáků mnoha druhů. Dnes už je to více smutné čekání s notně prořídlými hejnky sýkor. Kam se poděly další druhy drobného ptactva?!
Dalo by se uvést mnoho příkladů, věřím ale, že každý myslivec je schopen tyto negativní změny kolem nás vnímat.
Lidský život je krátký, zejména s porovnáním s délkou vývoje života na Zemi. Je ale děsivé během jednoho a podotýkám necelého lidského života pozorovat tak masivní úbytek druhů a množství živočichů.
Proto vyzývám všechny myslivce – připojte se k naší petici, zapojte i své rodiny, kamarády a známé! Pořád ještě nemusí být pozdě! Zkusme společným hlasem vyjádřeným podpisem pod petici vytvořit tlak na zemědělské podnikatele (ne, to nejsou zemědělci!), aby se zastavila devastace a nastartovala změna naší krajiny. Je to v podstatě velmi jednoduché – stačí je kliknout a vyplnit - o
bčané i organizace se mohou k petici připojit na www.birdlife.cz/petice-za-krajinu.
Miloš FISCHER