Patologické formy srnčích parůžků v důsledku poruch látkové výměny
Růst srnčích parůžků je velmi závislý na průběhu látkové výměny. Pro konečný tvar a pevnost parůžků jsou důležité převážně minerální látky, zejména pak vápník a fosfor. Pokud jich srnec nemá v době parožení dostatek, nebo trpí-li poruchou tyto látky produkovat nebo fyziologickou cestou využít, mohou mu narůst parůžky neobvyklého tvaru, myslivcům známé pod názvem „vývrtkáč“. Parůžky těchto forem mívají zakřivené lodyhy do tvaru nepravidelné spirály většinou s kratšími výsadami, jejichž konce jsou vlnitě až točitě utvářené.
Parůžky tzv. vývrtkáčů bývají velmi variabilních a proměnlivých tvarů. Růstový vrchol hlavní lodyhy nedodržuje přirozený směr růstu, ohýbá se někdy dovnitř, ale nejčastěji bývá celé paroží rozehnuto do stran.
Paroží vývrtkáče může být různých typů, může se vyskytovat v různých fázích a stupních vývoje, různých charakterů parožní tkáně (měrné hustoty) a z toho důvodu bývá tvar vývrtkovitého paroží velice proměnlivý a různorodý.
Hlavní příčinou této patologické formy je skutečnost, že proces osifikace rostoucích parůžků neprobíhá souběžně s procesem růstu lodyh. V zásadě vzniká tak, že rostoucí chrupavčité lodyhy i výsady nejsou včas mineralizovány, takže v určité fázi vývoje, působením zemské gravitace poklesnou a odchýlí se od své osy, tedy přirozeného směru růstu. Při tomto stáčení se cévy v lodyze na jedné straně více natahují, což mívá za následek nerovnoměrné prokrvení rostoucího vrcholu a umocnění růstu tohoto patologického útvaru.
Vrcholek lodyhy má však vrozenou schopnost vyrůstat proti směru gravitace, takže pokud je to možné, natáčí se a pokračuje v růstu směrem vzhůru. Jakmile však doroste větší délky, působením zemské tíže opět klesá, čímž parůžek získává točivý, vývrtkovitý tvar. Takto vzniklý patologický útvar následně zmineralizuje a uchovává si svůj definitivní tvar až do podzimních měsíců, kdy je srnec shodí.
U vývrtkáčů se obvykle jedná o poruchu pouze dočasnou, probíhající právě v době parožení, proto nelze jednoznačně říci, a zejména dokázat, že jsou těmto srncům dány dědičné dispozice takové parůžky nasazovat opakovaně. Vývrtkovité parůžky mají také jistou optickou podobu s kostmi postiženými křivicí, tedy chorobou z nedostatku vitaminu D.
Některé teorie tvrdí, že forma vývrtkovitého paroží je úzce spojena s invazivním napadením plicními cizopasníky. Mohu však oponovat tím, že dosud nikdo exaktně neprováděl (v oborách či experimentálních zařízeních) pokusy, při kterých by se uměle přenášeli plicní cizopasníci na různé druhy jelenovitých přežvýkavců, s cílem sledovat jejich vliv na tvorbu paroží.
Doposud tedy není zcela jasné, zda vývrtkovité paroží vyvolávají svými specifickými toxiny cizopasníci, nebo se jedná o projev celkové zesláblosti organismu například následkem kruté zimy či nejpravděpodobnější příčiny poruchy výměny látkové.
Jestliže by tento patologický stav vyvolávaly toxiny vnitřních parazitů, pak by se při jiných onemocněních nevyskytoval. Některé studie dokládají, že například tuberkulóza, která totálně decimuje a ničí organismus, sice oslabuje parožní růst, ale nevyvolává vznik vývrtkovitého paroží.
Vývrtkovité paroží bývá u drtivé většiny srnců zpravidla normálně vyztuženo a fyziologicky vytlučeno, což reflektuje skutečnost, že poruchy mineralizačního procesu byly ke konci růstové fáze parůžků odstraněny.
Mechanismus vzniku vývrtkovitého paroží se tedy zpravidla pojí s poruchami látkové výměny, zejména pak s nedostatečným využitím vápníku a fosforu z transferu stavebních látek. Patologické stáčení výsad a lodyh může být tedy odrazem tělesné podvýživy, celkového strádání organismu vlivem negativních klimatických a potravních podmínek, častého stresu nebo i biologického stáří, a to bez vlivu cizopasníků. Jedna skutečnost však při této formě parůžků může být velmi pravděpodobná - parazité jsou iniciátory vzniku poruch látkové výměny, a jsou tak ve vzájemné interakci.
V souvislosti s vývrtkovitými parůžky bych chtěl ještě sdělit, že tyto patologické útvary nejsou podle mého názoru dědičné. Pokud se jedinec produkující vývrtkovitý tvar parůžků „uzdraví“ (odstraní se příčina) a dojde u něj k fyziologické reaktivaci složitého systému látkové výměny, v dalším roce nasadí standardní, jemu typické parůžky. Znám případy, kdy srnci chovaní v oborách nasadili v jednom roce vývrtkovité paroží, zatímco v dalších letech relativně silné parůžky obvyklého stupně šesteráka.
Přesto, že jsem ve svém privátním chovném zařízení (za účelem výzkumu biologie srnčí zvěře) v průběhu 18 let odchoval několik desítek srnců, s touto patologickou formou jsem se u svých geneticky velmi nadějných a zdravých jedinců nikdy nesetkal.
Znám však dva případy v zajetí, kdy srnci pravidelně nasazovali parůžky šesteráka a v biologicky vyšším věku pak vyprodukovali parůžky vývrtkovitého tvaru. V následujícím roce se vrátili zpět do „normálu“ a nasadili parůžky jim typického tvaru - stupně šesteráka. Je velká škoda, že tyto ojedinělé případy nebyly laboratorně zkoumány či jinak exaktně šetřeny, takže nelze jednoznačně dokázat, jaká příčina vedla u srnců k vývoji této patologické formy paroží v konkrétním roce.
Rieck (1970) ve svých pracích uvádí, že vývrtkovité paroží není třeba redukovat odstřelem, protože není podmíněno geneticky. Dokonce zmiňuje, že odstřelem srnců s vývrtkovitými parůžky způsobil v jedné oblasti nepříznivou selekci. Tento typ paroží se projevil u starších srnců se silnějšími parůžky pravděpodobně proto, že byli vnímavější na nepříznivé potravní a klimatické podmínky. U mladších srnců, zejména ročků, u kterých období parožního vývoje začíná výrazně později, se již tato vada neprojevovala.
Biologickou zvláštností však zůstává, že vývrtkovité paroží se občas vyskytuje i u tělesně silných a jinak zdravých srnců se silnými pučnicemi, což samo o sobě reflektuje skutečnost, že se jedná o poruchu pouze dočasnou, probíhající právě v době, kdy se paroží formovalo a fyziologicky vyvíjelo.
Některé trofeje s vývrtkovitými parůžky bývají silné a svojí hmotností a objemem dosahují i medailových hodnot. Ve třech případech jsem měl možnost posuzovat trofeje srnců vývrtkáčů, kteří svojí silou, resp. parametry svých parůžků, dosahovali medailové hodnoty. Není tedy neobvyklé, že srnec dříve normálně parožící, nasadí najednou parůžky vývrtkáče, načež po shození nasazuje opět svoje obvyklé parůžky. Prokázané periodické nasazování vývrtkovitého paroží po více let je proto jevem poměrně velmi vzácným.
Zpravidla se vyskytují srnci s vývrtkovitými parůžky ve větším počtu jen v určitém roce a určité oblasti, načež v jiném roce bývá podobný útvar spíše vzácností, nebo se nevyskytuje vůbec.
Možnou příčinou může být totální vyčerpání organismu v závislosti na strádání srnců v kruté zimě, různé patologické formy onemocnění, častá vyrušování spojená se stresem, poruchy látkové výměny, nedostatek vitamínu D, biologické stáří resp. i výrazná invazivní napadení cizopasníky. Proto je nutno vývrtkovité parůžky posuzovat v kontextu se všemi výše uvedenými faktory.
Více informací o abnormálních srnčích parůžcích a příčinách jejich vzniku je možné dočíst se v druhém díle knižní trilogie o srnčí zvěři - Srnčí zvěř II.
Text a snímky Pavel SCHERER
www.scherer.cz, p.scherer@atlas.cz
tel. 724 218 513
Termíny přednášek o srnčí zvěři:
17.2. - Slaný (okr. Kladno) - zahájení 14.00
9.3. - Lučenec (Slovensko) - zahájení 15.00
13.4. Kroměříž (Výstaviště Floria) - zahájení 14.00
20.4. - Karlovy Vary - zahájení 14.00
4.5. - Hodkovice (Praha-západ) - zahájení 11.00
společný popisek k fotografiím:
Na snímcích jsou zachyceny různé typy a tvary vývrtkovitého paroží, které vznikly v důsledku poruchy látkové výměny, resp. kontextu s ostatními negativně působícími faktory. U těchto typů deformací se jedná o poruchu dočasnou, probíhající v době parožení, proto nejsou těmto srncům dány dědičné dispozice takové parůžky nasazovat opakovaně. Po „uzdravení“ (odstranění příčiny) srnec obvykle nasadí standardní a jemu typické parůžky.