aneb Miluška Voborníková a myslivci
Půjdeme na to zostra. Miluško, znáte nějakého myslivce?
Já a zda znám nějaké myslivce? Vždyť jsem pro ně zpívala třeba na výstavě Natura Viva v Lysé nad Labem – a tam se to pořádně zelenalo! A kdybych měla být konkrétní, tak vášnivým členem Hubertova cechu byl můj spoluúčinkující v Divadle Semafor, Luboš Svoboda, mimochodem farář Československé církve husitské, který tam se ženou zpíval křesťanské písně. S ním jsme vedli dlouhé diskuse, jak je to s tou zvěří a proč se střílí a jak se na to dívá právě farář.
A vysvětlil vám to?
Víte, on používal takové divné spojení, o tom střílení …
Průběrný lov?
Jo – to je ono. Že se tím udržuje rovnováha v přírodě. Ale tak si představte v řadě tu zvěř a před nima myslivce, který říká
„ty máš malý parohy, tak pryč, ty máš zase moc velký, taky pryč …“ Prostě myslivci jsou fajn chlapi, bezva přírodní lidi, zdraví kluci na zdravém vzduchu a se zdravým duchem, udělají toho pro přírodu moc a moc a já jim fandím. Jen kdyby nestříleli …
Tak střílení vynecháme, žádný problém. Pokud vzpomínám, když jsem – pracovně nebo na návštěvu – přišel do vašeho domu v Říčanech, vždycky mě přivítal nejlepší přítel člověka – pes.
To si vzpomínáte dobře. Začalo to ratlíkem Bobíkem, toho Petr moc nemusel. Pejsek se občas někam na čas přestěhoval a pak se k nám zase vrátil. Neměl to lehké. Pak přišel kříženec vlčáka a rotvajlera jménem Black, to byl naopak Petrův oblíbenec. Teď máme dokonce loveckého psa, hnědou labradorku Dorinu. Je jí devět let. A víte, jak já začínám den? Vezmu Dorinu, dojdeme k místnímu rybníku Mlýňáku a krmíme kachny! Jako lovecký pes se ovšem nechová, spíš by se s těmi kachnami dělila o snídani, než aby je chtěla aportovat. Tak jako tak ale pomáháme myslivcům, ne?
Jasně! A co ještě patří nebo patřilo do vašeho zookoutku?
Dvaadvacet let kočka Linda, středoevropská černá, a pak kůň Kavalír. Tedy my jsme mu říkali Kájo.
Kdo na něm jezdil?
To bylo tak. Dcera Bára hrozně toužila po koni. Opravdu – chodila pomáhat do stájí, poctivě kydala hnůj a vůbec dělala všechno, co bylo třeba. Prostě makala na tom tak intenzivně, že nás přesvědčila, že to myslí vážně a koně jsme sehnali. Ovšem koně … Spíš taková zanedbaná troska to byla, která by, nebýt nás, nejspíš skončila na jatkách. My jsme ho ale vypiplali, diety jsem mu vařila, prostě jsme ho zachránili a ještě si to s Bárou užili. Teď dosluhuje v Nadaci Dítě a kůň, vhodný je pro hypoterapii. Na stará kolena se tam zamiloval do jedné klisny, chodí pořád spolu. Když pomyslím, jak k nám přišel a kolik let života jsme mu ještě přidali... Tak takto my zachraňujeme zvířata!
A co divočáci? Nebojíte se jich na těch ranních vycházkách k rybníku?
Proč bych se bála? Já jim neublížím, oni to vědí a taky mi neublíží. Ale pracovití teda jsou, okolí naší chaty v Jevanech zryli opravdu důkladně a pečlivě. Naštěstí se ještě nedostali na zahradu.
Miluško, jak vás tak poslouchám, vy nebudete městské dítě?
To teda opravdu ne! Já jsem venkovská holka. Já moc dobře vím, že kráva není fialová! Jako předškoláci jsme s bratrem do šesti let vyrůstali u prarodičů v Krpech u Kropáčovy Vrutice. Dědeček tam učil čtyřicet let na jednotřídce! A byl to obrovský znalec přírody. Učil nás rozpoznávat rostliny, podle listí stromy, ptáky, brouky, motýly. Dělali jsme herbáře, sbírky motýlů. I když ty broučky na špendlíku jsem taky nemusela … A to pokračovalo dál, protože jsme každé prázdniny trávili na jejich chatě v Radotíně.
Pojďme teď alespoň krátce z lesa na pódium.
Pořád jezdím – někdy sama, někdy s Petrem i skupinou. Teď zrovna se podílím na takovém projektu, kdy jezdíme s písničkami do domovů seniorů. A je až dojemné vidět dědečky a babičky, jak pookřívají při písničkách svého mládí. Tyhle cesty organizuje moderátor Jožka Zeman, mimochodem taky myslivec (nestřílející!), a ten mi nabídl vystoupení pro mé oblíbence v zeleném. A protože v pražském Hotelu Olympic určitě nebudou střílet, moc ráda jsem pozvání přijala.
To pozvání od Obvodního mysliveckého spolku v Praze 8 platí samozřejmě pro všechny myslivce a jejich příznivce. Tak nezapomeňte: tradiční myslivecký večer, 15. březen 2019. Jako host kromě jiných Miluška Voborníková, které děkuji za rozhovor a těším se na příští setkání!
rozhovor připravil Jaroslav ŠPRONGL
Miluška Voborníková,
populární zpěvačka a herečka;
prošla Divadlem Semafor, Divadlem Jiřího Grossmana a Apolobeatem;
několikrát zabodovala v anketě Zlatý slavík;
zahrála si ve filmech i televizních inscenacích;
nejznámější skladby z jejího repertoáru: Gimmi Get Ding, V Čibu je bál, Baletka Lenka.