Časopis Myslivost

Smyslem myslivosti je zachování harmonického stavu přírody. Důraz je kladen také na vysoký morální kredit myslivců, který jde ruku v ruce s respektem a úctou ke zvěři. Myslivec neloví pro obživu či zábavu, nýbrž reguluje pochody v přírodě, které napomáhají uchovat přirozenou rovnováhu v přírodě. Jedná se o poslání, které má své opodstatnění.
A proto bohatě zdobený vyšívaný prapor s mysliveckou symbolikou, který odkazuje k jedinečnosti historii mysliveckých spolků, by mohl být jedním z konkrétních vyjádření současných myslivců.  Prapory se pro některé myslivecké spolky staly tradičním předmětem, od pradávna totiž stmelují uskupení a společenství lidí. Smysl jejich konání může být na praporu vykreslen do nejmenších detailů velice působivou uměleckou formou. Každé myslivecké sdružení má možnost i dnes do praporu zvěčnit svou originální historii. Při tvorbě grafického návrhu se může obrátit na zkušeného heraldika a vexilologa, který představy sdružení přetaví do finální podoby.  
 
Vznik praporu je příběhem sám o sobě
 
Jak ale takový prapor vzniká a kdo ho vyrábí? V České republice se na zakázkovou výrobu praporů tradičními řemeslnými postupy specializuje heraldicko-umělecká společnost Alerion, která má na tomto poli více než dvacetileté řemeslné zkušenosti a za sebou několik tisíc realizací praporů.
Firma Alerion si zakládá na nejvyšším možném podílu ruční práce a dodržování starobylých postupů, které ovládá jen hrstka nadaných vyšívaček. Posledních z nich se umění klasické výšivky naučily v 80. letech od řádových sester de Notre Dame, a právě díky tomu se uznávané řemeslo zachovalo až do dnešních dní. Toto umění se od nepaměti předává z generace na generaci a vhodné absolventky jsou vždy pečlivě vybírány.
 
„Jedná se skutečně o náročné povolání. Vyšívačka musí být nejen řemeslně zručná, ale i výtvarně nadaná. Složité obrazy a zdobení na prapor nejprve podle návrhu vexilologa ručně překresluje, a poté ručně vede jehlu šicího stroje, s nímž z exkluzivního vyšívacího hedvábí vytváří statisíce až miliony stehů,“ vysvětluje majitel firmy Alerion Tomáš Pokorný. „Používáme přitom stroje jak moderní, tak 100 let staré.“
 
Výsledné dílo si nezadá s malířskou tvorbou renesančních italských mistrů – precizní detaily, dokonalé stínování a motivy vykreslené k dokonalosti připomínají živoucí obraz. I proto mohou práce na praporu trvat několik měsíců, ovšem díky dodržení přesných původních postupů krok po kroku je výšivka k nerozeznání od malířského plátna, spíše ho svým nezaměnitelným projevem a efektem předstihuje. „Našim zákazníkům se proto nebojíme poskytnout, v oboru jinak nevídanou, dvacetiletou záruku,“ vysvětluje Tomáš Pokorný.
 
Patron myslivosti sv. Hubert inspiruje svým životním osudem
 
Myslivecká symbolika je kapitolou sama o sobě. I ty nejmenší detaily zná a poutavě o nich vypráví heraldik a vexilolog  Alerionu PhDr. Zdeněk Kubík. „S myslivostí bylo a je spojeno mnoho tradic a zvyků, jež celou myslivost sjednocují, stejně jako její patron sv. Hubert svým inspirativním životním příběhem.“ Patron myslivosti sv. Hubert nebyl pouze lovcem. Po předčasné smrti své milované ženy hledal útěchu v lovu a podle legendy se na Velký pátek setkal s jelenem, kterému mezi parohy zářil kříž. Uslyšel prý otázku: „Proč stále jen hledáš a lovíš zvěř? Je na čase, abys začal hledat Boha!" Pod vlivem tohoto zážitku se stal Hubert biskupem a začal šířit myšlenku ideálů a služby zasvěcené Bohu.
„I proto je sv. Hubert hlavní postavou, která bývá na mysliveckých praporech často vyobrazována. Je apelem na individuální zodpovědnost každého jednotlivce, který ctí přikázání a zákony Boží a stává se „šlechticem ducha“, jde ostatním vlastním příkladem, vykonává myslivecké řemeslo v duchu jeho původních ideálů a uchovává tak mysliveckou čest ve službě vyššímu celku. To vše s pokorou, láskou k bližnímu a ke zvěři.“  vysvětluje Zdeněk Kubík
 
Jaké symboly a barvy zdobí nejčastěji myslivecké prapory?
 
Jednotící význam praporu, jako viditelného reprezentativního symbolu, sahá až do antiky a je tedy mnohem starší než samotná heraldická symbolika.
„Základem každého mysliveckého praporu je bezpochyby zelená barva, která symbolizuje naději, přírodu, les a obnovu. Doplněna bývá nejčastěji barvami národními nebo komunálními. Kromě postavy sv. Huberta jsou prapory zdobeny ornamentálními či rostlinnými dekory, nápisy a samozřejmě motivy rozličných vhodně a libovolně volených zvířat nebo jejich částí typických pro danou honitbu. Na praporech se může objevovat i symbolika národní lipové ratolesti, dále krajiny a lesa s prvky příslušných stromů a dřevin, zbraně či trofeje, lesní rohy, rovněž pak symbolika dané lokality, kterou často vystihuje znak obce,“ uvádí heraldik Kubík.
„Myslivecké spolky tak mohou nechat plně rozvinout svou fantazii a zvolit si skutečně zcela osobité a originální ztvárnění. Při výběru vhodných symbolů či při návrhu mysliveckého znaku jsem sdružení vždy nápomocen a spolu s nimi hledám ideální námět.“
 
Vhodné doplňky pozvednou krásu mysliveckého praporu
 
Při plánování praporu by myslivecký spolek neměl zapomenout ani na doplňky, neboť jen kvalitní, propracované a dokonale funkční příslušenství zajistí důstojnost každého mysliveckého praporu a vytvoří funkční celek výzdoby, například se slavnostní státní vlajkou či praporem krajským a obecním.
Samostatnou kapitolou je výběr odolné reprezentativní žerdi a hlavice, do které lze na ručním papíře nebo USB disku uschovat poselství dalším generacím. 
Na žerdi by také neměl chybět kovový děrovaný kotouček pro usnadnění dekorování praporu pamětními stuhami. Jelikož je předpoklad, že spolek bude se svým praporem často cestovat a objíždět nejrůznější akce, nesmí ve výbavě chybět odolný přepravní vak.
Mezi další nezbytnosti patří pláštěnka na prapor, ručně šitý kožený pás (pásnice) pro praporečníky pak hezky a hlavně účelně doplní mysliveckou uniformu. Speciální střih zajistí pohodlné a reprezentativní nesení, díky kterému prapor vynikne v pravé své kráse. Bílé rukavice pro praporečníky z jemné hovězí kůže jsou pak pomyslnou „třešinkou na dortu“.
 
Prapor je radostným svědkem významných událostí
 
„Myslivecké oslavy, plesy, svatohubertské mše, výročí založení spolku, oslavy jednotlivých členů, honitby, na všech těchto akcích má prapor své čestné místo. Zásadní význam při ceremoniích proto mají i slavnostní stuhy k praporům s pamětním textem o pořízení praporu či dalších důležitých výročí s daty či jmény. Jsou odkazem pro další generace i „vizuální kronikou“, která mapuje významné události ze života sdružení. Jejich zavěšování na prapor je samo o sobě působivou událostí, která dodá oslavě či výročí punc nezapomenutelného okamžiku,“ uzavírá své vyprávění PhDr. Zdeněk Kubík.


 
Zamyšlení na závěr
 
Praporů mysliveckých spolků, ať už místních a nebo okresních, není zatím příliš mnoho. A tak mne při pohledu na slavnostní myslivecký průvod při Národních mysliveckých slavnostech napadlo, jak by bylo hezké, kdyby se v takových průvodech objevily prapory okresních mysliveckých spolků. Jakožto člen KPK ČMMJ jsem již před více lety připravoval zásady a pravidla pro používání mysliveckých praporů a pro jejich samotnou tvorbu.
Zkusme tedy zapřemýšlet, zda by se myšlenka nedala znovu uchopit a vytvořením praporů jednotlivých mysliveckých spolků zvýšit prestiž myslivců a přinést další moment pro propagaci naší činnosti.
A nejen to – prostřednictvím praporů by se dala vyjádřit i jednotnost ČMMJ. Při tehdejším prvním návrhu jsme navrhovali jednotnost v tom smyslu, že by jedna strana praporu byla pro všechny okresní myslivecké spolky jednotná v podobě vhodně výtvarně pojatého znaku ČMMJ, druhá strana by pak byla na rozhodnutí příslušného spolku a měla by charakterizovat základní atributy a symboly okresu.
Velmi rád se zapojím do diskuze, jak se pokusit zavést používání mysliveckých praporů do běžné myslivecké praxe při našich významných akcích. Netroufám si odhadnout, jaký bude zájem, ale jak jsem napsal výše, správné a důstojné používání praporů může být také jedním z významných momentů péče o nám svěřené nehmotné kulturní dědictví s názvem myslivost.
připravil Jiří KASINA