aneb Mezi životem a smrtí
Účinnost loveckých střel je mezi myslivci často předmětem vášnivých diskuzí. Současná světová produkce nabízí celou řadu loveckých střel a nábojů, které se liší konstrukčními prvky a určením, jejichž základním cílem je přesně zasáhnout a co nejrychleji zvěř usmrtit.
Účinnost lze posuzovat podle schopnosti poškozovat tkáně a způsobovat tak rychlé usmrcení. Představuje dopředu očekávaný, na základě měření a výpočtů definovaný potenciál střely, působit na živý cíl požadovaným účinkem. Veškerá hodnocení účinnosti střel na živý cíl tak vycházejí ze dvou základních veličin: rychlosti a energie.
Naproti tomu účinkem lze označit konkrétní případ působení střely na tělo zvěře. Účinek střely lze hodnotit pouze zpětně, je ovlivněn účinností střely, umístěním zásahu a v neposlední řadě se do něj promítá i fyzický a emocionální stav zvěře.
Účinek střely tedy přímo souvisí s konkrétními podmínkami zásahu konkrétního cíle a je přímo ovlivněn souborem balistických a konstrukčních vlastností střely, mezi které patří dopadová energie a rychlost, úhel náběhu v okamžiku kontaktu s cílem, stabilita střely v cíli, tvar, průměr a konstrukce střely (Planka et al. 2010).
Při lovecké střelbě je nejdůležitější umístění zásahu. Při rozdílných zásazích, a to jak u různých druhů zvěře, tak jednotlivých částí těla zvěře, je střele kladen vždy jiný odpor. Z tohoto důvodu se dá jen velmi těžko posuzovat a porovnávat účinky jednotlivých typů loveckých střel, neboť i malá odchylka v místě zásahu může vést k nepotvrzení účinku zásahu předchozího (Weidinger 2013). Každé ulovení kusu zvěře je naprosto jedinečné a neopakovatelné a do celkového výsledku se promítá celá řada proměnlivých faktorů.
Terminální balistika
Problematikou účinku střely v cíli, a to jak v živém i neživém, se podrobněji zabývá terminální neboli koncová balistika. Předmětem je objasnění jevů a dějů při pronikání střely do cíle.
Zkoumání účinku při zásahu živého organismu pak dokumentuje ranivá balistika jako samostatný vědní obor.
V současnosti je hlavním zdrojem poznání v tomto oboru balistický experiment s pomocí balistické želatiny či glycerinového mýdla, využívající poznatky dalších vědních oborů jako jsou fyzika, mechanika, hydromechanika, obecná balistika, všeobecná medicína, anatomie, patologie, traumatologie a soudní lékařství.
Předmětem ranivé balistiky je bádání v oblasti vzájemného působení mezi střelou a živým organismem. Zatímco střela má jasně dané parametry, živý biologický cíl je v podstatě nehomogenním objektem s mnoha proměnnými (Juříček 2013).
Z praxe…
V souvislosti se zakončením studia bakalářského oboru Provoz a řízení myslivosti na České zemědělské univerzitě v Praze byla vypracována závěrečná práce se zaměřením na účinky loveckých střel na běžně se vyskytující druhy spárkaté zvěře v ČR. Snahou bylo zdokumentovat schopnost jednání zvěře po zásahu různých částí těla a pokusit se poodhalit k jakým procesům v organismu zasažené zvěře dochází.
Z praktického hlediska se práce zabývá reakcí spárkaté zvěře po zásahu kulovou střelou a částečně i poškozením vnitřních orgánů ulovených kusů z pohledu patologické fyziologie a morfologie.
V rámci experimentu bylo analyzováno 254 záznamů o lovu spárkaté zvěře. Nejvíce záznamů se týká lovu zvěře černé, což koresponduje spolu s celorepublikovým množstvím ulovené zvěře v posledních letech, dále byla zastoupena zvěř srnčí, jelení, daňčí a mufloní – tedy všechny významné druhy u nás.
Soukromé záznamy o průběhu lovu, ze kterých bylo čerpáno, vznikaly i o několik let dříve, než byla práce zahájena. Z tohoto důvodu se jednalo o sběr přirozených dat přímo z myslivecké praxe bez tendence jakékoliv teorie testovat. Žádný kus zvěře nebyl cíleně loven jinak než běžným způsobem jednotlivého lovce. Vždy se jednalo o lov se snahou usmrtit zvěř co nejhumánněji a rychle s ohledem na minimální poškození zvěřiny.
Podstatou praktické části byl sběr dat o průběhu lovu. U jednotlivých případů se zaznamenával druh zvěře a její hmotnost, vzdálenost střelby, ráže, typ a hmotnost střely, anatomie umístění zásahu a jednání zvěře po něm – jak daleko zvěř odešla z nástřelu, než zhasla.
Evidovány byly pouze kusy spárkaté zvěře ulovené při individuálním lovu na čekané a šoulačce, kdy zvěř téměř ve 100 % případů nevěděla o lovci a hrozícím nebezpečí. V experimentu byla použita jen tovární, tedy podomácku nepřebíjena munice. Lze se domnívat, že v případě použití přebíjených nábojů by výsledky vykazovaly jisté odlišnosti, a to jak v souvislosti s reakcí zvěře, tak i s poškozením zvěřiny.
Obr.1 Přehled použití jednotlivých druhů střeliva. Procenta na jednotlivých sloupcích znamenají podíl z celkového množství použitého střeliva
Obr.2 Přehled použitých ráží v experimentu. Procenta na jednotlivých sloupcích znamenají podíl z celkového množství použitých ráží
Výsledky
Z vyhodnocení dotazníkového šetření vyplývá, že většina kusů byla zasažena do hrudní dutiny – tedy oblasti komory a zhruba polovina takto zasažených kusů se zlomila v ohni.
Zvěř tedy reaguje na dobré komorové rány dvěma možnostmi. Buď zůstává v ohni a neodchází z nástřelu, nebo zmobilizuje své síly a odchází i na vzdálenosti několika desítek metrů navzdory tomu, že charakter poranění vnitřních orgánů je příčinou blížící se smrti.
Nelze jednoznačně vysvětlit, proč k těmto reakcím dochází při rovnocenném zásahu se stejnou pravděpodobností.
Lze tedy konstatovat, že je vždy nutné počítat s dosledem a snažit se zásah umístit co nejblíže srdci do oblasti komory. Z praktického hlediska je vhodné vybírat lovecké střely s řízenou deformací, které si ponechávají maximum zbytkové hmotnosti a zaručují svým výkonem vysokou pravděpodobnost prostřelení s následným dobrým barvením.
Obr.3 Schopnost jednání všech druhů ulovené zvěře dle umístění zásahu. Procenta na jednotlivých sloupcích znamenají podíl z celkového počtu zvěře
Anatomické vyšetření vnitřních orgánů
V druhé části experimentu byly zdokumentovány při soudně-lékařském vyšetření životně důležité orgány zvěře, odebrané metodou preparace u usmrceného kusu s následným mikroskopickým rozborem vzorků tkání. Cílem bylo zjistit fyziologické a morfologické změny v oblasti srdečního svalu po zásahu kulovou střelou.
Ve spolupráci se soudním znalcem z oboru lékařství a toxikologie MUDr. Davidem Vajtrem, Ph.D. bylo provedeno laboratorní vyšetření vzorků a objasnění příčin smrti u tří ulovených kusů spárkaté (jelení a černé) zvěře. Následně byl vypracován histologický popis jednotlivých případů na základě patomorfologického vyšetření a vlastního histologického barvení vzorků tkání s mikroskopickým rozborem. Cílem barvení je zvýraznit v buňkách tkáně struktury, které jsou dále mikroskopicky zkoumány.
Patofyziologický korelát morfologického nálezu
Na základě patologicky lékařského vyšetření vnitřních orgánů ulovené spárkaté zvěře lze konstatovat, že ranivé účinky loveckých kulových střel způsobující smrt se mohou vzájemně kombinovat.
Z patofyziologického hlediska se jedná především o:
- akutní kardiogenní šok – při zasažení srdce,
- neurogenní šok – při zasažení centrální nervové soustavy,
- míšní šok,
- kardiorespirační insuficienci (selhání činnosti) při embolizaci jaterní tkáně do plic,
- kardiorespirační insuficienci při vzduchové embolii,
- dušení při kontuzi plic (pohmoždění) a vdechování krve do plic.
Výsledky lékařsko-patologické vyšetření vnitřních orgánů
Z lékařského hlediska dochází v důsledku zásahu střelou k poranění tkáně na buněčné úrovni, což vytváří patomorfologický korelát dějů, které lovec identifikuje na místě po zasažení zvěře, zejména pak ztrátu vědomí, schopnost pohybové aktivity a dobu přežívání po poranění. Dále lze identifikovat poruchu krevní cirkulace z množství krevních ztrát na trase pohybu zvěře v případě schopnosti dalšího jednání a ze zakrvácení hrudní a břišní dutiny.
Z pohledu lékařské patofyziologie a morfologie byla vyšetřena tři srdce ulovené spárkaté zvěře. Střelný kanál procházel v jednotlivých případech ve vzdálenosti 7 a 25 cm od srdce a v jednom případě bylo srdce zasaženo přímo.
Veškeré odebrané a následně histologicky vyšetřené vzorky srdeční tkáně vykazovaly znaky mechanického traumatu, a to i v případě zásahu do břišních partií s poraněním jater. V srdeční svalovině byl vždy pozorován nález připomínající tzv. kontrakční proužky (bandy). Jejich podkladem jsou trhliny membrány kardiomyocitů (buňky srdeční svaloviny).
Vznik kontrakčních bandů se uvádí více způsoby, například stimulací katecholaminy (např. adrenalin, noradrenalin a dopamin) vyplavenými při stresu, vlivem hyperkontrakce svalového vlákna, při nedostatku kyslíku ve tkáni (ischemii) a vlivem kalciových iontů uvnitř buňky aktivujících kontrakci.
V jednom případě pozorovaný krevní výron v endokardu srdce jeleního koloucha, které nebylo zasaženo přímo (střelný kanál procházel 25 cm od srdce), mohl být způsoben právě vyplavením vysoké dávky katecholaminu při stresové reakci.
(obr. 4)
Střelná poranění v experimentu – autoptické poznámky:
Jelen evropský / kolouch
Hmotnost: 30 kg
Vzdálenost střelby: 35 m
Reakce zasaženého kusu: z nástřelu odešel 20 m a zhasl
Umístění zásahu: oblast břišní dutiny, střelný kanál pod bránicí, průstřel
Zasažené orgány: játra
Vzdálenost střelného kanálu od srdce: 25 cm
Ráže a druh střely: 8x57JS, Norma Vulkan 12,7g
Dopadová rychlost střely: 740 m/s
Dopadová energie střely: 3480 J
Obr.4 Patomorfologický nález s kontrakčními proužky (bandy) a řez srdcem jeleního koloucha
Uplatnění kavitačního efektu, kde se maximální průřez pulsující dutiny nacházel v různé vzdálenosti od myokardu srdce, by mohl být podkladem různého výsledného chování zvěře po zásahu. To by vysvětlovalo rozdíly v jednání zasažené zvěře, ačkoliv je rána umístěna na téměř identické místo.
Vysvětlení rozdílného jednání zvěře po zásahu by mohlo spočívat v tom, že při různé konstrukci střely, různé délce střelného kanálu a různé hustotě tkání se jinak rozvíjí kavitační dutina do svého maximálního průměru a pozice srdce je v některých případech v epicentru maximálních tlaků (což lze dokazovat vznikem ložisek pohmoždění myokardu a většími patomorfologickými změnami v okolí převodního aparátu srdce) a jindy při okraji pulsující dutiny.
Obr. č. 5 Střelný kanál pravou srdeční komorou a mikroskopický rozbor vzorku tkáně
Pro porovnání se zjištěnými výsledky a kontrolu byla následně stejnou metodou vyšetřena dvě srdce z prasete domácího pocházející z jatečně usmrcených zvířat, včetně omráčení elektrickým proudem s následným přetnutím krkavice a vykrvením. V těchto případech nebyly kontrakční bandy tak typické jako u vzorků střelných poranění. Byly patrné spíše jako hrudkovitý rozpad napříč svalovým vláknem.
Závěr
U vyšetřovaných srdcí ulovené zvěře byly vždy zjištěny patofyziologické změny v důsledku zásahu střelou, a to i v případě, že nebyla zasažena přímo srdeční oblast. Je pravděpodobné, že zásah zvěře v klidovém okamžiku, kdy neví o přítomnosti lovce a hrozícím nebezpečí, zanechává na srdci charakteristické změny – jakýsi podpis.
Pro kontrolu byla vyšetřena dvě srdce z jatečně usmrcených zvířat, která nevykazovala známky mechanického traumatu a shodné fyziologické změny. V těchto dvou případech tento podpis chyběl.
Nabízí se tedy hypotéza, že v případě postupně narůstajícího a dlouhodobého stresu, který doprovází jatečně usmrcená zvířata, se organismus dostává do vybuzeného stavu postupně, aniž by došlo k tvorbě traumatických stop, zatímco při zásahu střelou, kdy je zvěř v klidu, dochází ke skokovému, okamžitému vybuzení organismu (poplachové reakci), které může být příčinou, spolu s jednotlivými účinky střely, vytvoření traumatických změn. Patologické charakteristiky těchto změn jsou obdobné, s jakými je možné se setkat v případě infarktu myokardu v humánní medicíně.
Se schopností jednání přímo úměrně souvisí i schopnost přežívání. Odchází-li zasažená zvěř z nástřelu více metrů, lze to chápat jako podklad k uplatnění větší stresové reakce provázené u každého vyššího organismu vyplavením stresových hormonů katecholaminů.
Současně si lze s tímto fenoménem vyložit schopnost, že ve stresu je zvěř schopna pohybu, i když by lovec očekával, že zásah hrudníku bude vést k absenci dalšího jednání.
Tuto hypotézu potvrzuje i to, že při přesném zásahu do oblasti hrudníku je podle výsledků dotazníkového šetření poloviční pravděpodobnost, že zvěř z nástřelu odskočí a bude nutné provést dosled.
Z kontextu stresové reakce vyplývá závěr, že přítomnost vakuolární degenerace a kontrakčních proužků (bandů), které lze pozorovat i při nadměrné stimulaci myokardu katecholaminy v humánní medicíně, je způsobena právě reakcí srdeční tkáně na akutní stres.
Rozsah vyšetření je však pouhou indikací, kterou by měl potvrdit či vyvrátit další výzkum v součinnosti s lékařsko-patologickým vyšetřením širšího vzorku ulovených kusů, a to zejména při různých zásazích těla a dopadových rychlostech.
Bc. Aleš ŘEZNÍČEK
Vedoucí práce: doc. Ing. Vlastimil Hart, Ph.D.
Odborná spolupráce: MUDr. David Vajtr, Ph.D.
Odborný konzultant: Ing. Martin Helebrant