Zlatá srnčí trofej je tradiční, přírodovědná soutěž, pořádaná Českomoravskou mysliveckou jednotou. Smyslem soutěže je umožnit setkání dětí s hlubším zájmem o přírodu, a její ochranu a myslivost. Soutěž umožňuje ověřit a porovnat znalosti dětí z těchto oblastí a je díky obětavým organizátorům realizována na vysoké vědomostní úrovni již mnoho let.
Tato úvodní slova jistě znáte všichni, kteří se soutěží setkáváte na našich stránkách, jedná se o historická slova profesora Hromase, člověka, který české myslivosti zasvětil celý svůj život, byl vynikajícím dlouholetým pedagogem, tudíž věděl, že jedině děti a mládež jsou pro naši přírodu budoucnost.

Lze ale citovat i jeho další slova:
V listopadu roku 2009 se v Brně sešla skupina mysliveckých odborníků dlouhodobě pracujících s mládeží, (které jsme měli čest se zúčastnit
), aby se ujednotila na dalších postupech v této nepochybně dlouhodobě prospěšné, ale také časově náročné činnosti.
Práci s mládeží je nutno považovat za prioritu činnosti celé naší společnosti včetně myslivců, neboť je nezbytné, aby naše mládež začala již odmala chápat logiku vývoje celé naší přírody, jejíž jsme, jako lidé, nedílnou součástí a o niž jsme proto povinni trvale pečovat, neboť je nenahraditelným životním prostředím nejen živého světa rostlin a živočichů, ale i základem lidského bytí, pochopila již na počátku jejího vnímání okolního světa a života jaké jsou úkoly všech kdo se v naší živé přírodě pohybují a kdo ji také mohou pozitivně ovlivňovat, což jsou především zemědělci, lesníci, vodohospodáři a s nimi i myslivci, rybáři, včelaři, příp. zahrádkáři anebo ochránci přírody…. Z celého srdce jsme sdíleli odkaz pana profesora s naší účastí v práci s mládeží, a o to více nás mrzí současná situace.
Již v minulosti byla ZST respektována v celé Evropě, ne náhodou bylo 20.5.1983 v Paříži udělena Českému mysliveckému svazu udělena kulturní cena CIC, která vyzdvihla práci Federálního výboru mysliveckých svazů v ČSSR jakožto mimořádný příklad v oblasti výchovy mladých, systém práce s mládeží a především Zlatou srnčí trofej.
Po roce 1989 se často na ZST pohlíželo jako na komunistický přežitek. Vytrvali jsme a všem dokázali, že s politikou naše práce s mládeží nemá nic společného a přes počáteční nedůvěru jsme kvalitu ZST udrželi a dali ji formu takovou, jakou si zaslouží.
Za padesát let působení Zlaté srnčí trofeje na děti a mládež jsou znatelné hmatatelné výsledky. Prvoplánově bylo jejím cílem přivést děti k ochraně přírody a k myslivosti, jako k nástroji jak lze pozitivně přímo ve svém okolí přírodu ovlivňovat.
Druhotným a nezanedbatelným výsledkem bylo, že ZST oslovila nejen děti, ale jejich prostřednictvím i rodiče a předala jim poselství, že myslivost je důležitá legitimní součást fungování přírodních procesů. Což v době, kdy osoba myslivce je společností přijímána rozporuplně, není zanedbatelné.
Působení ZST na mládež bylo, je a snad i nadále bude znát i mezi jejími frekventanty. Mnozí absolventi kroužků a ZST již léta provozují výkon práva myslivosti, ti mladší právě navštěvují přípravná školení pro uchazeče o složení zkoušek z myslivosti s cílem získat svůj první lovecký lístek, jiní zase vedou mladší děti a pokračují v tom, co jsme se jim snažili celá léta předávat.
ZST mnohé ovlivnila při výběru budoucího povolání, kdy v dalším středoškolském i vysokoškolském studiu často pokračují v lesnických a v přírodovědných oborech. Nevěříme skeptikům a pesimistům, že dnešní mládež je k ničemu a baví je jen počítače. Vidíme kolem sebe úplně něco jiného. Na tom by měla naše myslivost stavět, na dětech, na mladých schopných lidech. Pojďme jim trochu důvěřovat a předat jim tradice české myslivosti.
Je potěšitelné, že většina vedoucích ZST se postupem doby rekrutovala z řad bývalých soutěžících. Účast v tomto dění ovlivnila některé z nich i při volbě povolání a přinesla jim kromě myslivosti i přátele na celý život. Nejde v ní o výkony, ale o znalosti, o vzájemnou pomoc, o předávání zkušeností a nápadů, o setkávání přátel, kteří zelený svět přírody mají rádi a chtějí, aby další generace mohly prožívat to, co naši předkové a vlastně ještě my.
Chceme dodat, že ZST byla nezbytnou součástí našich životů i rodin, jsme rádi, že jsme mohli být při vývoji i záchraně této úžasné soutěže, zúčastnit se jí jak v roli soutěžících, tak i jako vedoucích či patronů, metodiků a pedagogů.
Nezbývá, než si popřát ještě hodně dalších let se Zlatou srnčí trofejí i třeba s novým logem do dalších desetiletí. To naše stávající padesátileté nám zůstane navždy.
Závěrem se ale nabízí otázky k zamyšlení. Nezaslouží si ZST důstojnou oslavu, když se letos nedalo vlastně nic pořádně připravit a dodnes nikdo neví, jaké podmínky na táboře budou a kdo vlastně přijede? Připravme raději pořádně setkání „trofejáků“ příští rok na tom nejkrásnějším hřišti – v přírodě, bez jakéhokoliv omezení, kvalitně a kvalifikovaně vedené? Jsme schopni v příštím roce připravit nejen důstojné, reprezentativní a hlavně široce podporované jubilejní finále, do kterého postoupí opravdu ti nejlepší z okresních kol a kam pozveme pamětníky a ty, kteří prošli ZST a chtěli by se setkat po letech? Bude to zároveň příležitost prodiskutovat v té době s již novým vedením ČMMJ po volbách jak se ZST dál do budoucna, jak zúročit a ještě více a lépe rozvinout tradici a historii soutěže pro děti, která nemá v okolních zemích obdoby.
Ing. Svatava HOLUBOVÁ, Mgr. Jarmila VANÍČKOVÁ, Ing. Jaroslav VANÍČEK