ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Duben / 2020

Malá migrantka Křepelka polní nebo japonská

Myslivost 4/2020, str. 36  Robert Lachman
Na jaře občas slýcháme jejich charakteristické hlásky znějící jako „pit-pi-lit“. Tyto zvuky vydávají křepelky, které se právě vrátily do vlasti. Početnost těchto ptáků se v posledních letech snižuje. Důvodem může být jejich odstřel v jiných zemích. Nicméně bylo prokázáno, že stavy křepelek v daném roce nezávisí na jejich početnosti v roce předchozím, mnohem větší vliv na jejich početnost mají dlouhodobé klimatické změny.
V Evropě se od počátku sedmdesátých let 20. stol. zásadně změnily podmínky pro přezimování křepelek. Konkrétně se jedná o úporná sucha postihující region Sahelu (Afrika), který je od pradávna pro tyto ptáky zimovištěm. Zřejmě i globální oteplování zásadněji mění podmínky v oblastech, kde tito ptáci přezimují.
Historicky doložená schopnost křepelek migrovat na velké vzdálenosti je příkladem adaptace populace křepelek na zimní podmínky panující v severní a střední Evropě, které by evropská křepelka až na jednotlivé výjimky pravděpodobně nepřežila.
Evropská křepelka je ptákem, který migruje v noci, je ale skutečností, že část populace těchto polních ptáků od nás odlétá na svá zimoviště po jiných trasách, než tomu bylo v minulosti. Sice stále část populace křepelek dodržuje původní trasy svých cest směřujících na tradiční zimoviště, nicméně značné procento volí v současné době kratší trasy na jiná místa.
Důvodem tohoto jevu je možnost rychlejšího návratu do naší vlasti, aby tu včas obsadili místa, kde pak zahnízdí a vyvedou mláďata. Zajímavé je i to, že u těchto dříve se vrátivších ptáků také dříve proběhne jejich tok, obsadí tedy i dříve hnízdiště a ztráta hnízdišť tak hrozí té části populace, která se vrací ze zimovišť po tradiční delší trase a přiletí s určitým zpožděním.
Výše popsané vede k myšlence zda nejsme svědky postupné přestavby evropské avifauny ve prospěch ptáků, resp. určitých části populace jednotlivých druhů, kteří volí pro své cesty do zimovišť kratší trasy, případně v souvislosti s globálním oteplováním od nás už ani do zimovišť neodlétají. Naopak ti ptáci, kteří zůstávají věrni původním, tedy delším trasám, na svoji volbu doplácejí. Týká se to právě divokých evropských křepelek žijících v pásmu od Atlantického oceánu na západě, po Bajkalské jezero na východě a od polárního kruhu na severu, po tropické pásmo na jihu.
 
Migrují všechny křepelky?
 
Pokles početnosti evropských křepelek na severní polokouli vyvolal osidlování jejich původního evropského teritoria japonskými křepelkami. Tito ptáci se už dokonce stali lovnou zvěří v některých evropských zemích. Japonská křepelka žije ve volnosti v Asii, nicméně lépe známe její domestikovanou formu žijící v Evropě, Asii, Severní Americe a Indii, kde bývá chována na maso a pro produkci vajíček.
Vysazení nepůvodních živočichů je pokaždé spojeno s určitým nebezpečím a někdy způsobí vymizení původního druhu. Introdukovaní živočichové navíc často způsobují přenášení chorob. Platí to zejména v těch případech, kdy se oni sami narodili v zajetí. Jsou schopni konkurovat původním populacím v nárocích na potravu, na životní prostředí či v nárocích na partnery pro rozmnožování. V souvislosti s tím dochází ke křížení a v jeho důsledku se rodí jedinci s přechodnými vlastnostmi.
Migrační chování mnoha druhů ptáků, mezi něž můžeme zahrnout i křepelku, je do značné míry dědičné, takže logicky vzájemné křížení jedinců, kteří mají různé migrační tendence, může mít za následek i změny celé populace konkrétního druhu. Nedivme se proto změnám chování v divoké populaci křepelek.
U evropské divoké křepelky je znám, stejně tak jako u jiných migrujících živočichů, tzv. migrační neklid, vedlejší druh aktivity, kterou projevují ptáci žijící v zajetí během období, kdy dochází k migraci.
Vědci prokázali, že japonská křepelka nemá fyziologické vlastnosti, které jsou typické pro stěhovavé ptáky. Křížení mezi oběma druhy tedy může způsobit změnu migračního impulsu, postupně narůstá počet ptáků, kteří nemají potřebu migrovat na zimoviště, případně dochází ke změně migračních vzorců, které byly typické pro divoce žijící populace křepelek.
 
Nebezpečí vyplývající z křížení poddruhů
 
Vědci analyzovali důsledky vzájemného křížení japonských křepelek (domestikovaných) a evropských (divoce žijících). Byly zkoumány vlastnosti generace, která se po křížení vylíhla, byla hodnocena míra migračního neklidu, zpěv křepelčích samečků, sexuální vývoj a hromadění tuku. Byla též registrována hmotnost zkoumaných křepelek.
Výsledkem předmětného křížení byly následující generace:
F1 – matka japonská křepelka x otec evropská křepelka
F2 – matka evropská křepelka x otec japonská křepelka
BC1 zpětné křížení – matka F1 x otec evropská křepelka
Poměr pohlaví je na počátku hnízdního období tendenční a vychází ve prospěch samců, za účelem výzkumu byly tedy vybrány generace F1 a BC1. Kříženci měli společné znaky jak divoké, tak domestikované křepelky, geny domestikovaných japonských křepelek a divokých evropských křepelek mají vliv na tělesné rozměry, barvu peří či výběr partnera a také na jejich chování vzhledem k migraci.
Oba popisované poddruhy palearktické křepelky, které byly předmětem výzkumu, jsou dimorfické, tzn. že samci mají větší tělesné rozměry než samice. Kromě toho je japonská křepelka větší než evropská, kříženci generace F1 dosáhli střední velikosti. Vědci u kříženců ale hlavně zaregistrovali nízkou úroveň migrace, jen celkem 10 z 26 samic projevovalo migrační neklid, u samců došlo k nočním aktivitám u 13 z 22 jedinců. Naštěstí jedinci, kteří patřili ke generaci BC1, dosahovali podobných výsledků z hlediska migrace, resp. chování jako evropské křepelky. Zpětné křížení těchto ptáků tedy zřejmě dokáže vrátit dostatečně originální způsob chování.
Geografická separace obou zkoumaných poddruhů křepelek je určitě příčinou odlišností nejen ve fyziologii, ale i chování, odlišnosti jsou důsledkem adaptace na vlastnosti jiného prostředí. Takové změny se mohly odehrát i v průběhu domestikace japonských křepelek a způsobit změnu jejich chování vůči predátorům a schopnosti adaptovat se. Lze tedy předpokládat, že většina japonských křepelek vypouštěných do přírody přežije jenom krátkou dobu, nicméně nezanedbatelná část se může v přírodě křížit s divoce žijícími jedinci. Proto musíme reálně připustit, že jsme možná svědky situace, kdy nově vznikající generace postupně mohou vytlačit původní evropské křepelky z jejich přirozených hnízdišť.
Ztráta migračního impulsu následkem křížení evropských křepelek s japonskými může způsobit vznik jedinců, kteří už nebudou migrovat, anebo dojde u divoce žijících křepelek ke změně migračních vzorců.
A taková situace může být umocněna v důsledku toho, že kříženci v předstihu zaberou hnízdiště pro sebe. Přidáme-li k tomu výhodnější podmínky pro hnízdění v Maghrebu (severozápadní Afrika) a katastrofální sucho v Sahelu (zimoviště v Africe), pochopíme, že křepelky budou stále častěji upřednostňovat krátkou variantu přeletů na svá zimoviště. Dokonce lze uvažovat o změně, že evropské křepelky mohou postupem času rezignovat na hnízdění ve střední Evropě a v souvislosti s rozšiřováním japonské křepelky, která nemigruje a kříží se s evropskou křepelkou, může dojít postupně k obsazení středoevropského území křepelkou japonskou.
Během výzkumu došli vědci i k jednomu zajímavému poznatku. Vědci prokázali, že složení tuku se u evropské křepelky měnilo v závislosti na ročních cyklech, čímž bylo možné odlišit rezidentní jedince od těch, kteří na jaře a na podzim migrují na území jižní Evropy, u evropské křepelky dochází k hromadění tuku hlavně v období před migračním odletem. U generace kříženců se projevovaly také tyto tendence k ukládání tuku, přičemž se ale u nich neprojevovala migrační aktivita. Takže akumulace tuku u japonských křepelek a hybridů může přispět k jejich schopnosti přežít zimu v Evropě, zejména v její jižní části. Japonská křepelka proto představuje ohrožení pro naši evropskou křepelku.
podle zahraničních pramenů zpracoval Robert Lachman
Zpracování dat...