Poznatky a zkušenosti z myslivecké praxe
Na základě exaktních měření hmotností, která jsem ve svém privátním výzkumu biologie srnčí zvěře léta prováděl, jsem zjistil, že v období laktace a postnatálního vývoje plodu, může srna ztratit až 6 kg, což je v podstatě více než čtvrtina její celkové tělesné hmotnosti. Proč jsou úbytky hmotnosti v tomto biologicky nejvýznamnějším časovém období tak výrazné, názorně demonstruje níže uvedené porovnání fyziologického výkonu organismu srny a srnce.
Vodící, dobře živená a zdravá srna s dobrým genetickým potenciálem, vygeneruje svým organismem v průběhu prvních tří měsíců laktace v průměru 11 kg mléčných bílkovin, 7 kg mléčného tuku, 4 kg mléčného cukru a mobilizuje přibližně 2,5 kg minerálních látek. V době intenzivního kojení tyto živiny předává prostřednictvím mateřského mléka svým potomkům.
Sečteme-li celkové množství minerálních látek a ostatních přeměněných živin během posuzovaného tříměsíčního období, zjistíme, že srna vyprodukuje kolem 24,5 kg těchto látek, což ve své podstatě představuje průměrnou hmotnost srny.
Navíc je nutno brát v potaz skutečnost, že tento modelový příklad byl demonstrován na tříměsíční období, kdežto doba laktace srny je ve skutečnosti podstatně delší.
Naproti tomu srnec v období růstu parůžků, v porovnání se srnou, vyprodukuje (při tvorbě parůžků kolem 400 g) přibližně 0,2 kg minerálních látek a přibližně stejné množství organických látek, převážně bílkovinných sloučenin. Trofej kvalitního srnce přitom dosahuje v porovnání s jeho hmotností jen kolem 3 % tělesné hmotnosti.
Výsledky porovnání produkčních schopností zcela jednoznačně reflektují skutečnost, že organismus srny je podstatně více fyziologicky zatížen než organismus srnce v době růstu parůžků.
V článku o odhadu věku srn se nelze vyhnout barevnosti obličejových masek. V odborné literatuře se uvádí, že obličejové masky srn jsou nevýrazné a jednotně zbarvené. To je však velký omyl a hluboce zakořeněné mýtus! Podle mého názoru nebyly tyto skutečnosti mysliveckou praxí nikdy kriticky ověřovány a revidovány.
Na základě individuálního výzkumu biologie srnčí zvěře a získaného množství obrazového materiálu mohu konstatovat, že masky srn jsou stejně pestré a výrazné jako masky srnců a taktéž (v závislosti na průběhu letních měsíců) prochází dynamickými změnami v barevnosti.
Pozorováním zbarvení obličejových masek srn totiž nevěnujeme v praxi tolik pozornosti jako sledováním stejného znaku u srnců, neboť srny se loví až od září a ve většině případů (zvláště u mladších srn) je zbarvení výrazně ovlivněno podzimním přebarvováním. Hlava srnčí zvěře bez rozdílu věku a pohlaví totiž přebarvuje vždy jako první, což jsem exaktně dokázal ve svých pracích, resp. knihách o srnčí zvěři. Na snímcích, doprovázející tento článek, jsou zachyceny variability barevnosti obličejových masek srn různého věku.
Jediným z relativně použitelných znaků při posuzování věku vodících srn se zdá být velikost vemínka.
U dvouletých srn (prvniček) bývá vemínko většinou malé, z pohledu pozorovatele opticky nevýrazné. Naopak u víceletých srn je vemínko objemnější a více prověšené. Tento morfologický ukazatel má ovšem pouze časově omezenou platnost.
Největší vypovídající hodnotu má v měsících červen a červenec, kdy je vemínko z důvodu intenzivního odběru mléka srnčetem a biologické laktace největší. V průběhu srpna a vrcholící srnčí říje dochází k útlumu fyziologické laktace a společně s touto skutečností se začne vemínko srny exponenciálně zmenšovat. Srnčata v té době nejsou matkou kojena (pouze sporadicky), a srna se intenzivně soustřeďuje na biologickou reprodukci, a to na úkor mateřského pudu. Mnohokrát jsem pozoroval, jak srna své potomky odhání a někdy až tvrdě odbíjí. Ve výživě srnčat tak začne převažovat rostlinná potrava a mateřské mléko se stává již doplňkem výživy. Podle mého názoru lze výše uvedený morfologický znak (velikost vemínka), brát v potaz pouze jako jeden z dílčích ukazatelů věku vodících srn na přelomu jara a léta. V tomto období se srny ovšem neloví, takže i tento ukazatel je v oblasti průběrného odstřelu holé srnčí zvěře prakticky nepoužitelný…
V souvislosti s odhadem věku a průběrného odstřelu holé srnčí zvěře je důležité rozeznat přestárlou srnu, která je v oblasti produkčních schopností tzv. „za zenitem“. Výrazné opotřebení chrupu znesnadňuje přestárlé srně příjem potravy a ta začíná tělesně chátrat. Přestárlé srny sice ještě vodí, ale jejich srnčata bývají často slabá, neduživá a málo životaschopná. Tyto srny přebarvují na podzim výrazně později, někdy až na samém konci října. V té době je ostatní zdravá zvěř již v zimním „šatu“ a vlivem podzimního žíru v dobré kondici.
Srny vysokého věku poznáme podle hluboce prověšeného břicha, výrazné bederní prohlubně, propadlejšího hřbetu s vyčnívajícími obratli a mnohdy vystouplými pánevními kostmi. Krk je tenký a na pohled dlouhý, nesoucí dlouhou klínovitou hlavu s výraznými slechy.
V době sdružování srnčí zvěře do tlup a podzimního přebarvování se však rozdíly mezi zvěří v dobré kondici a přestárlými slabými jedinci týden od týdne stírají a delší zimní srst je schopna nemocné a slabé zvěři pomoci skrýt její tělesné nedostatky.
Proto je nezbytně nutné zaměřit průběrný odstřel holé zvěře na měsíc září, tedy do doby, kdy začíná srnčí zvěř přebarvovat. V tomto období je poměrně snadné opticky rozpoznat všechny atributy průběrného resp. nemocného jedince a zejména rozeznat regresivní znaky biologického stáří.
Pavel SCHERER
člen Myslivecké komise při ČMMJ
a Klubu autorů
Tel. 724 218 513 www.scherer.cz

Obličejové masky srn jsou stejně pestré a výrazné jako obličejové masky srnců. Na snímcích jsou zachyceny variability v barevnosti obličejových masek srn různého věku.


Obličejové masky srn prochází v závislosti na průběhu letních měsíců, stejně jako u srnců, výraznými změnami v barevnosti. Na snímcích jsou zachyceny dvě srny různého věku a jejich progresivní změny v barevnosti obličejové masky v průběhu května a července.

Mladé srny mívají oproti starším srnám většinou užší postoj. Na snímku je zachycena dvouletá srna (nahoře) a sedmiletá srna (dole).

Jedním z relativně spolehlivých ukazatelů při posuzování věku vodících srn, je velikost vemínka. Dvouletá srna (prvnička) má vemínko nevýrazné, zatímco starší srna má vemínko objemnější a více prověšené. Na snímku je zachyceno vemínko dvouleté, tříleté a pětileté srny.

Pohled na vemínko z perspektivy čerstvě kladeného srnčete. Na snímku je zachyceno nevýrazné vemínko biologicky dvouleté srny (prvničky).

Rozlišovacím znakem přestárlých srn je prověšené břicho, výrazná bederní prohlubeň, vystouplý kohoutek a celková kachexie (patologická sešlost). Srnčata těchto biologických matek bývají většinou slabá, neduživá a cílenému chovu nevhodná. Na snímku je zachycena biologicky devítiletá srna.

V době sdružování srnčí zvěře do tlup se rozdíly mezi zvěří v dobré kondici a přestárlými, slabými či nemocnými jedinci týden od týdne stírají. Delší zimní srst pomáhá nemocné a slabé zvěři skrýt tělesné nedostatky.