To, co si mnoho myslivců již nepřipouštělo, se pravděpodobně stane brzy v České republice opět realitou. Po pozvolném postupu afrického moru prasat v populaci divokých prasat v Polsku totiž rychlost šíření nabírá závratné tempo v Německu.
V průběhu října a listopadu se vyskytlo několik nových ohnisek podél německo-polských hranic. Nejblíže z nich byl nález z konce října, kdy byla ulovena lončačka pozitivní na AMP, ale nevykazující žádné příznaky, asi 50 kilometrů od českých hranic ve spolkové zemi Sasko. Do 16.11. ovšem v této oblasti nebyl objeven žádný další divočák pozitivní na AMP.
Celkový počet pozitivních divokých prasat byl v Německu k tomuto datu 150 kusů, nejvíce (120 kusů) v okrese Oder-Spree v Braniborsku. Zde bylo několik kusů nalezeno mimo nejrizikovější zónu, a tak musela být opatření opět rozšířena na větší území.
Je zajímavé, že s prvním nálezem v Německu zároveň začal stoupat i počet pozitivních divočáků v polském příhraničí. Otázkou ale zůstává, zda je to z důvodu šíření AMP všemi směry, nebo laxním přístupem polských úřadů, zejména z pohledu preventivního testování.
Každopádně je evidentní, že se nejedná o bodové ohnisko podobně jako u nás nebo v Belgii před několika lety, ale o frontální šíření, jehož hlavním vektorem je přenos v rámci populace divokých prasat. To je významný rozdíl a můžeme předpokládat, že ani v Německu se tento postup nepodaří zastavit.
Na dění v Německu, a zejména po výskytu v Sasku, zareagovalo i Ministerstvo zemědělství a Státní veterinární správa, tyto státní orgány přistoupily k prvním opatřením.
Dne 12. listopadu vyhlásila Státní veterinární správa mimořádná veterinární opatření, kterými byla vymezena oblast s intenzivním lovem prasat divokých v Libereckém a Ústeckém kraji. Jedná se o oblast ohraničenou na severu státní hranicí s Německem a Polskem, dále na západě silnicí č. 62 od Hřenska k Děčínu, dále silnicí č. 13 nebo E442 od Děčína přes Nový Bor a Jablonné v Podještědí do Liberce, dále silnicí č. 14 do Tanvaldu a dále po silnici č. 10 do Harrachova po státní hranici s Polskem.
Rozloha oblasti s intenzivním lovem je téměř 150 tisíc hektarů. V této oblasti je povinnost lovit všechny věkové kategorie divokých prasat a uživatel honitby musí zajistit odebrání z každého uloveného divočáka nejenom vzorek na trichinelózu, ale také vzorek barvy, který bude vyšetřena na přítomnost protilátek AMP. Za takto odevzdaný vzorek pak lovci náleží zástřelné 2000 Kč za ulovený kus černé zvěře.
Dále se v této oblasti zvyšuje i nálezné a za každého nalezeného uhynulého divočáka je vypláceno nálezci 3000 Kč. V případě, že se jedná o divočáka do hmotnosti 15 kg, lze jej odevzdat přímo na SVS, pokud má více než 15 kilogramů, je nutné jej odevzdat na asanačním podniku.
Africký mor se šíří nejenom v Německu, ale také v sousedním Polsku (3455 pozitivních případů v roce 2020) a Slovensku (194 případů), situace je bez kontroly také v Maďarsku (3628 případů), Rumunsku (693 případů) a Bulharsku (447 případů). Africký mor se zároveň pořád vyskytuje v Lotyšsku (238 případů), Litvě (188 případů) a Estonsku (52 případů).
Je proto nutné se připravit na návrat AMP, a to ve výrazně větším rozsahu než v roce 2017 na Zlínsku. A těmi, kteří situaci budou muset řešit, nebude nikdo jiný, než myslivci.
V první řadě je nutné minimalizovat riziko zavlečení jinou než přirozenou cestou, čemuž současná situace s omezeným pohybem osob nahrává. Je nutné reagovat i v dlouhodobém horizontu a s příchodem moru počítat. Zejména uživatelé honiteb orientovaní na příjem z lovu divočáků by se měli připravit na jeho výpadek a v plánech do budoucna s ním kalkulovat. Ostatně, již v letošním roce bude ekonomická situace mnoha uživatelů honiteb neveselá, ale tu má na svědomí jiný virus.
Bohužel, situace s divokými prasaty se nevyvíjí vůbec dobře, tedy především pro myslivce. Novinové titulky o dosahování rekordních úlovků sice vypadají na oko senzačně, ale bohužel vypovídají spíše o naší neschopnosti, nebo možná neochotě, cokoliv se současným stavem dělat.
V roce 2019 bylo podle oficiálních statistik uloveno téměř 240 tis. Divočáků, což je nárůst o téměř 100 tis. ulovených kusů oproti předchozímu roku. Přitom rekordní odstřel byl zaznamenám během posledních pěti let už třikrát! A vždy to má úplně stejný trend - po roce s rekordním odstřelem následuje rok s výrazným poklesem a po něm opět nový rekord. O čem toto vypovídá?
První zásadní informace pro nás je ta, že schopnost reprodukce divokých prasat je obrovská! To, co si mnoho z myslivců neuvědomuje, se stává realitou. Jsem přesvědčen, že reprodukční potenciál současné populace se pohybuje mezi 250 až 300 % celkového počtu divočáků na konci lovecké sezóny. To znamená, že pokud v honitbě máme 100 divočáků na přelomu zimy a jara, musíme počítat s přírůstkem až 300 kusů a k tomu, abychom udrželi setrvalý stav je zapotřebí ulovit oněch 300 kusů přírůstku, v případě, že se snažíme o redukci, ještě daleko více.
Alarmující je i to, že populace divočáků mládne a velkou část přírůstku tvoří selata od nejmladší věkové kategorie bachyněk, tedy vlastně stále ještě selat. Dnes snad už je dostatečně myslivecké veřejnosti známé, že samice divočáka je schopná zabřeznout po dosažení určité prahové hmotnosti (přibližně 30 kg živé hmotnosti), a je to téměř v celé republice běžný jev. A tak selata metají další selata už ve věku 12 až 13 měsíců a v tom okamžiku obdrží ochranou auru jakožto vodící bachyně, které podle zažitých mysliveckých zvyků nelovíme. A tuto ochranu požívají až do konce svého života, protože téměř vždy nějaké sele vodí, a stávají se tak vlastně nelovitelnými. A tak snad najdeme okamžiky, kdy se tato kategorie divočáků, která se nejvíce podílí na přírůstku, trochu více loví, jsou naháňky, kde obvykle rozhoduje velikost a na důkladné obeznámení není čas.
Druhý důležitý signál, který informace o odstřelu vysílá, je ten, že veškerá opatření realizovaná v posledních letech jsou neúčinná. Ať se jedná o uvolnění pravidel lovu (neomezená lovecká sezóna bez rozdílu věku a pohlaví), nebo o finanční pobídky státu. Jsem zvědavý, kdy si vyčerpaná státní pokladna uvědomí, že minimálně v případě divokých prasat je zástřelné bez dalších restriktivních opatření, jen s odpuštěním ono pomyslné „házení perel …“, a to bohužel téměř doslova.
První vlna celorepublikového zástřelného v roce 2017 sice přinesla rekord v absolutním počtu ulovených divočáků, ale jak je vidno, po novém rekordu v roce 2019, to vlastně bylo 60 miliónů korun vyhozených doslova do luftu.
Kumulací semenného roku buku a dubu na podzim 2018 a strachem myslivců, že by divočáků mohlo reálně ubýt, a tudíž ve většině míst myslivci divočáky šetřili a kult vodící bachyně se opět rozšířil, došlo k tak vysokému nárůstu, že jsme překonali opět všechny dosavadní rekordy.
Ani zástřelné vyplácené na základě různých průměrů nebude v dlouhodobém měřítku účinné, neboť mnoho z uživatelů si snadno spočítá, že se jim zkrátka vyplatí jeden rok divočáky nestřílet (nebo úlovky zatajovat), a o to víc jich střelit rok následující.
A posledním nepominutelným faktem je, že se k popisovaným problémům bohužel přidává zhroucení trhu se zvěřinou a s tím se zvyšující frustrace myslivců nad otázkou, proč vlastně lovit.
V současné chvíli žádné východisko do budoucna nevidím, protože myslivci se v dlouhodobém horizontu preventivně chovat nebudou, nebudou dobrovolně snižovat stavy, divočáci určitě také svůj populační růst neomezí, a stát je v současné chvíli bezzubý.
Takže budeme jen čekat, že vše za nás radikálně vyřeší africký mor prasat?!
