V televizi jsem zrovna dokoukal film o Bílém Tesákovi, který mám fakt rád. Film natočený podle skvělého románu Jacka Londona o vlku, který žil po boku zlatokopů na Aljašce. Opravdu jsem nečekal, že za hodinu poté budu řešit také vlka, ale tentokráte u nás. Ale příběh nebude pro někoho asi moc veselý, nicméně chci, aby byl poučný a veřejnost o něm věděla.
Kolem 14 hodiny mi volá kolega myslivec ze vzdálených Vrchovan, že mu houbaři hlásili, že našli přejetého, asi vlka. Zajel tedy na určené místo a kontaktoval mě, neboť zjistil, že zvíře je sraženo v honitbě, kde působím jako myslivecký hospodář.
Na místě, v lesním úseku, kde je od předloňska opravená silnice a mnozí řidiči si ji pletou se závodním okruhem, jsem bohužel konstatoval, že se skutečně jedná o vlka, kterého nejspíše v ranních či nočních hodinách srazilo auto.
Kolega mezitím informoval i zástupce CHKO, kteří se na místo také vydali, neboť se jedná o přísně chráněného živočicha. Zároveň jsme po konzultaci s jednatelem a předsedou našeho mysliveckého spolku, kteří též na místo dorazili, kontaktovali pracovnici na krajském úřadu a příslušný odbor na policejním prezidiu, abychom si potvrdili, jak správně postupovat podle zákona.
Takže postup byl následující - u takového nálezu musí být vždy povolána policie, která místo ohledá a nafotí. Současně sepíše protokol, ve kterém se uvedou a podepíši všichni účastníci. Zvíře se pak předá zástupcům CHKO za účelem výzkumu. Vzhledem k tomu, že vlk byl nalezen u nás v honitbě a je řazen mezi zvěř, patří trofej, tedy lebka a kožešina našemu spolku a po odborných genetických testech, které zajistí ochránci, nám by trofeje měli ochranáři vrátit zpět s společně s potvrzením CITES, že se nejedná o upytlačené zvíře.
Dorazila tedy policie, sepsal se protokol (s největší pravděpodobností utrpěla fatální srážku na levou stranu lebky a levý přední běh, nikde nebyl žádný náznak střely či jiného zranění), z CHKO dorazila pracovnice z dokské pobočky, vše se vyfotografovalo a zadokumentovalo do protokolu policejní hlídky. Po podepsání protokolu se vlk naložil a odvezl do mrazáku k nedaleko bydlícímu chovateli hospodářských zvířat (kterého paradoxně už vlci připravili o 18 ovcí), než si ho vyzvednou k pitvě a výzkumu pracovníci AOPK.
Jednalo se nejspíše o středně starou vlčici pravděpodobně ze Ždírecké smečky, která se v našich honitbách pohybuje již pár let. Známá byla i z dřívějších záběrů fotopastí, protože jí zřejmě po nějakém souboji či úrazu chybělo pravé slecho. Jsem zvědav, jaké nám dojdou výsledky pitvy.
Než jsme vlčici předali a odvezli, uložil jsem jí ještě na smrkové chvojí, pohladil po hlavě a chviličku u ní v tichu stromů postál, aby odešla z lesa s úctou, tak jak to má být , třebas jí srazilo auto. A když jsem se tak koukal na ty hrozivé bílé tesáky nádherné šelmy, prolétlo mi hlavou, že nedaleko od místa, kde byla nalezena, bylo u silnice plno zaparkovaných aut a po lese mraky lidí na houbách, či procházkách se psy a dětmi. Nemyslel jsem ani tak na to, že by mohla někoho napadnout, i když opatrnost je zcela jistě na místě, ale spíše na to, do jaké krajiny se vlci vrátili a zda jsou vůbec na to připraveni. A hlavně na to, zda jsme připraveni my lidé.
Petr SLABA
Krátký redakční dovětek:
Ani já bych si nikdy nepomyslel, že budu osobně ve své domovské honitbě, kde jsem jednatelem, nakládat vlka za asistence policie, byť se u nás vlci vyskytují už několik let, vlčí stopy jsou pravidelným nálezem kolem krmelců a při naháňkách viděli několikrát vlka naši lovečtí hosté. Máme také několik desítek evidentně vlkem stržených kusů, hlavně srnčí a mufloní zvěře, černá zvěř tvoří minimum případů.
Přítomnost vlků je v podstatě trvalá, výsledkem jsou mnohohlavé „sražené“ tlupy černé zvěře působící škody a to, že přes den v podstatě člověk nenarazí „ani na chlup“. Zvěř je evidentně stresovaná, o přítomnosti vlků moc dobře ví.
Ale k případu vlčice. U nálezu jsme byli tři zástupci honitby – předseda, hospodář a jednatel a po dvou hodinách čekání na příjezd policie mne překvapilo následující.
Odpustím policii, konkrétně hlídce dopravní policie, že v podstatě nevěděla, jak postupovat kromě toho, že využije protokol o dopravní nehodě a bude srážku jako nehodu řešit. Musel jsem se jen pousmát větě: Tak se hlavně dohodněte, kdo si toho vlka vezme, tady nemáme co řešit.
Zarazilo mne spíš to, že mladá, sympatická, ale přece jen zástupkyně CHKO přijede bez jakéhokoliv názoru a poučení co dělat v případě takového nálezu, neví o tom, co stanovují zákony a jak řádně postupovat.
A tak jsme museli my myslivci jak policistům, tak jí, vysvětlovat, jak by se mělo postupovat, nadiktoval jsem text protokolu a na závěr jsme si podepsali protokol s dovětkem kdo vlčici předal a kdo převzal.
Na základě této mé osobní zkušenosti jsme oficiálně z redakce zaslali žádost na MZe a MŽP o zcela jasné a pochopitelné popsání toho, jak postupovat v podobných případech, aby byla naplněna litera zákona a vyhlášek. Bohužel takových případů asi bude přibývat, tak ať tedy máme všemi stranami akceptovatelný vzor.
Bohužel do doby psaní tohoto příspěvku stanovisko ani od jednoho orgánu státní správy nedorazilo…
Jiří KASINA