Nemám pro následující tvrzení „tvrdá data“, ale asi nebudu daleko od pravdy, že snad každý střelec v určitém stádiu svého vývoje přišel do styku s malorážkou. Je to skvělá zbraň pro střelecký výcvik, jak základní, tak pokračovací.
Kdo umí, může s malorážkou dělat divy. Kdo neumí, toho malorážka (pokud má střelec zájem a snahu) naučí jak střelecké základy, tak i „vyšší dívčí“. Přitom střelivo je cenově dostupné, malorážky neobtěžují střelce ani extrémním hlukem, ani mohutným impulsem vývinu rány. Jsou jako laskavá, ale zároveň velmi spravedlivá matka. Ukážou každou chybu a nemáte se na co vymluvit.
Stejně tak tvrdím, že malorážky u nás v Česku umíme. A nemám teď na mysli jen opravdové závodní brusy Vaškent od Hamanů. Mám teď na mysli i docela obyčejné malorážky střední třídy, které najdete v trezoru spousty střelců nebo lehkou pracovní zbraň na tlumení škodné mimo hlavní sezónu.
První české malorážky vznikly krátce po roce 1945 v brněnské Zbrojovce. Jejich autorem byli bratři Koučtí, kteří kolem jednoho závěru a jeho pouzdra zkonstruovali hned tři verze: lehkou sportovní malorážku, malorážku pro branný výcvik a těžkou sportovní malorážku. Jako Brno model 1, 2 a 3 se tyhle zbraně vyráběly od roku 1946. Později byla tato malorážka přejmenovaná (v souladu s novou brněnskou nomenklaturou) na ZKM, tj. Zbrojovka Koucký Malorážka a dostala číselné označení 451. Obměnou hlavně a drobnou modifikací pak vznikl model ZKM 452.
Na počátku 60. let 20. stol. se Zbrojovka Brno (tehdy se oficiálně jmenovala Závody Jana Švermy) z rozhodnutí vedení centralizovaného hospodářství tehdejšího Československa orientovala na výrobu mimo obor palných zbraní. V roce 1964 proto předala výrobu malorážek do Uherského Brodu. Jejich výroba tam pak v různých modifikacích běžela až do roku 2016.
Ještě v Brně vznikla i malorážka ZKM 573, odlehčená rekonstrukce čtyřistapadesátdvojky. V Brně se vyráběla jen krátce, letech 1957-8. Velké výroby se nedočkala ani v Brodě, výroba sice běžela od roku 1965 až do roku 1978, ale dala jen necelých 16 000 kusů. Pokud si uvědomíte, že ZKM 452 se vyrobilo skoro milion dvě stě tisíc, jednalo se opravdu o drobné.
Prvním velkým zlomem byl vznik malorážky CZ 455. Její výroba se rozběhla v Uherském Brodě na přelomu let 2009 a 2010. CZ 455 převzala z modelu 452 osvědčené jádro – uzamykání na otočném dílu závěru, ale dva uzamykací ozuby nahradila jediným. Závěr sám se nadále pohyboval jen suvně, zdvojený vytahovač má vysokou spolehlivost, nezměněné zůstaly i zásobníky na 5 a 10 nábojů.
Zásadní změnu u modelu 455 představovalo nové pouzdro závěru a nový způsob uložení hlavně v něm. Ta je uživatelsky výměnná, držená na svém místě dvěma šrouby.
CZ 455 se vyráběla v celé řadě provedení, od roku 2015 mimo jiné s extrémní, 725 mm dlouhou hlavní (tzv. verze Jaguar). V roce 2014 vznikla verze Thumbhole se šedou laminátovou pažbou a verze Precizion Trainer, které se vyznačovaly těžkou válcovou hlavní o délce 525 mm. Mimochodem, tato délka se ukázala ve spojení s moderními malorážkovými náboji jako optimální a nadále ji CZ považuje za základní délku hlavně.
V roce 2019 přišla na svět nová malorážka, model CZ 457. Pořád ještě v něm najdeme ještě dozvuk původní koncepce bratrů Kouckých: závěr pohybující se suvně, na kterém je otočný uzamykací segment spojený s klikou závěru a zdvojený vytahovač, držený lyrovitou plochou pružinou.
Závěr ale jinak doznal celkovou rekonstrukci. Především se zmenšil uzamykací úhel. Nyní je velký pouhých 60°, ovládání závěru je komfortnější – zejména u zbraní osazených zaměřovacím dalekohledem. Díky tomu je možné rukojeť závěru osadit u sportovních zbraní velkou pryžovou kuličkou, aniž by se „tloukla“ se zaměřovačem.
Zcela nový, lehčí a rychlejší je úderník. Výsledkem je kratší zámkový čas a menší vibrace při jeho dopadu. Při napnutí bicího mechanismu vystoupí temeno úderníku z matice závěru a funguje jako výstražník. Matice závěru je nyní z odolného plastu.
Pouzdro závěru a systém jako celek je uložen u většiny provedení v pažbě tzv. pilířovým způsobem. To znamená, že kotevní šrouby systému procházejí kovovými vložkami zalepenými do pažby. To zajišťuje spolehlivé ukotvení systému do pažby a i u dřevěných pažeb poměrně značnou míru necitlivosti na změny vlhkosti a teploty. Plovoucí hlaveň, která je ve styku jen v místě vetknutí do pouzdra závěru, je u moderních zbraní v podstatě standardem. Plovoucí hlaveň může při výstřelu volně kmitat, což zlepšuje přesnost střelby.
Spoušťový mechanismus je také nový. Je třeba říct, že spoušťový mechanismus byl obecně u všech českých malorážek asi nejvíce měněným konstrukčním uzlem, takže změna nepřekvapí.
Nový spoušťový mechanismus navazuje svou koncepcí na mechanismus použitý u kulovnic řady 557, je plně stavitelný v rozsahu odporu 8 až 15 Newton (standardně se v továrně spouště nastavují na asi 12 N), stavitelná je i délka chodu spouště a její propad po odpálení.
Protože na matici závěru přibyl výstražník, musela se pojistka přemístit na pravou stranu pouzdra závěru. To je ale přesun, který je jak v souladu s dnešními trendy, tak k dobru z hlediska ergonomie a uživatelského komfortu. Zajišťuje se pohybem hmatníku pojistky směrem vzad, ke střelci, odjišťuje se pohybem hmatníku směrem vpřed. Při odjištění se objeví pod hmatníkem červená tečka, při zajištění bílá. Přínosem k bezpečnosti je skutečnost, že závěr lze ze zbraně vyjmout při zajištěné i odjištěné zbrani.
K vyjmutí závěru slouží záchyt závěru na levé straně pouzdra závěru. Po jeho stisku lze závěr prostě vytáhnout směrem dozadu. Opět se jedná o zvýšení bezpečnosti, u předchozích malorážek se závěr vyjímal po odtlačení jazýčku spouště směrem vpřed.
Kromě výše uvedených změn je podle CZUB významnou novinkou použití nových, výrazně odolnějších povrchových úprav. Ty by se měly promítnout do dále zvýšené odolnosti proti korozi a trvanlivosti celé zbraně.
Většina modelů se dodává s „holou hlavní“, bez jakýchkoliv mířidel, jen s 11mm instalační lištou na horní ploše pouzdra závěru.
Pokud dáváte přednost liště weaver (po proměření, že tolerancí a rozmístěním příčných záchytů reakce odpovídá i Mil Std 1913, tj. picatinny), pak lze ke zbrani dokoupit konverzní lišty buď přímé, nebo – pro střelbu na extrémní vzdálenosti – podbroušené o 25 MOA vpřed. Klasická otevřená mířidla se nabízí jen u 4 provedení.
V současnosti jsem na webu CZUB napočítal 15 různých verzí modelu CZ 457.
Za základ lze považovat model Synthetic (s hlavní lehkou dlouhou buď 525 nebo 412,5 mm) s plastovou pažbou, na něj navazuje model Thumbhole s laminátovou pažbou a těžkou hlavní (opět buď 525 nebo 412,5 mm dlouhou). Ty mají na ústí malou úsťovou brzdu – ne snad, že by malorážka měla tak velký zpětný ráz, ale odvedení části spalných plynů stranou může zlepšit přechodovou balistiku a přesnost střelby.
Pro opravdu dálkovou a sportovní střelbu jsou k dispozici modely MTR (opět se silnostěnnou hlavní dlouhou buď 525 nebo 412,5 mm) nebo model Long Range Precision se stavitelnou pažbou, těžkou kanelovanou hlavní (jen v délce 525 mm) s úsťovou brzdou a instalační lištou weaver (ale odpovídá Mil Std 1913/Picatinny). Lišta je podbroušená mírně dolů vpřed, tím se zvyšuje efektivní rozsah seřízení zaměřovače.
Současně mají tyto modely tzv. Match komoru – nábojová komora je vyrobena s menší tolerancí, na spodní hranici normalizovaného rozměru (tzv. těsná komora), která se má opět podílet na zvýšení přesnosti. Výsledkem je, že Česká Zbrojovka garantuje u modelů MTR a Long Range Precision přesnost 15 mm na 50 metrů.
Na ně navazují 3 varianty v ořechové pažbě: Premium (s pažbou Monte Carlo), American (americká pažba) a Lux (bavorská pažba), všechny s lehkou hlavní dlouhou 630 mm. S tou samou hlavní je i v buku pažbená Training Rifle.
Nakonec jsem si nechal model Jaguar XII s extrémně dlouhou hlavní – 726 mm. Pažba Jaguaru je opět dřevěná.
Praktický test
Pro praktický test jsem se rozhodl pro tři zbraně – základní Synthetic, lepší střední Thumbhole a jeden z vrcholových modelů s Match komorou, verzi Long Range Precision.
Všechny tři zbraně jsem podrobil důkladné prohlídce, včetně vyjmutí systému z pažby. Prohlídka samotného systému mě uspokojila, zbraň je velmi čistě vyrobená, povrchové úpravy jsou jednolité a kvalitní, ani plastových součástech nenajdete nezačištěné otřepy. A celek funguje jako na hedvábném šátku – všechny tři zbraně měly příjemně jistý, lehce tuhý chod nového mechanismu. Poloha pojistky byla jistá, ovládací síly přiměřené. Příjemný, hladký a čistý byl i chod spoušťových mechanismů, u všech tří bylo spuštění skleněně křehké.
Prohlídka pažeb ukázala, že ačkoliv se Česká Zbrojovka chlubí pilířovým uložením systému, u provedení Synthetic spoléhá zjevně pouze na tuhost použitého plastu. Ale konec konců, proč ne. Pokud má dnešní plast dostatečnou pevnost, aby se z něj vyráběla těla služebních pistolí, tak jistě stačí i na zbraň v ráži 22 LR. Ostatně následující střelecký test prokázal, že plastová pažba malorážku nijak nehandicapuje.
Trošku mě překvapilo, že pažba modelu Long Range Precision je vlastně ze dřeva. Ovšem pokrytého nástřikem měkkého dotykového polymeru Soft Touch. I zde se mi zdálo, že chybí kovové pilíře, ale šťouchnutí šídlem ukázalo, že pod vrstvičkou „softáče“ pilíře jsou.
Pro vlastní střelecký test jsem zvolil celkem pět druhů střeliva: RWS R50 a Lapua Midas+ jako zástupce prémiových, extrémně přesných nábojů, náboje Eley Club jako zástupce solidní střední třídy a náboje SK Magazine (balení po 500 ks v plechovce) a Sellier & Bellot Standard jako zástupce cenově dostupného střeliva pro nenáročné aplikace.
Střelecký test jsem podnikl na střelnici Kapslovna v Praze. Je tam až 100 metrů dlouhý tunel, který mi garantoval, že se do střelby nebude plést nejisté počasí nadcházejícího podzimu.
Zbraně byly osazeny zaměřovacími dalekohledy, v případě modelů Synthetic a Thumbhole zaměřovačem CZUB 3-9x40, v případě Long Range Precision zaměřovačem Meopta Meostar R1 3-10x50.
Zaměřovač CZUB je rebrandovaná Asie (tedy někde v Asii vyrobený zaměřovací dalekohled, potištěný logem CZUB), ale pro použití na malorážce – proč ne. Pro nenáročné použití na pracovní malorážce či na malorážce „pro srandu“ mi to připadalo jako docela dobrá volba. Verzi Thumbhole to možná trochu degradovalo, ale pořád to byla přijatelná volba. Za dobrého osvětlení ve střeleckém tunelu zaměřovač dával dobrý obraz a spolehlivě držel nástřel.
Stříleli jsme dva střelci, z nich nejméně jeden je na sportovní úrovni (no nekoukejte na mě, já to nebyl), stříleli jsme vsedě, se zbraní opřenou o střelecký vak, na vzdálenost 50 metrů. Každý střelec střílel pětiranovou nástřelku, každý na svůj terč. Pak jsme nástřelky průměrovali. Napřed jsme si ale změřili po 10 ranách rychlosti v
2,5 od každého druhu střeliva (Tab. 1).
Z výsledků se zdá vyplývat, že Match (terčová, těsná) nábojová komora mírně přidává na rychlosti a současně mírně vyrovnává směrodatné odchylky rychlostí střel. Ale neměl jsem pocit, že by to bylo nějak dramatické.
Následovala střelba na přesnost. Seřazené zprůměrované nástřelky na 50 metrů uvádí Tab. 2.
Upřímně řečeno, výsledky mě docela zaskočily. Především jsem nečekal, že Synthetic s jeho lehkou hlavní bude tak dobrý. Uvědomte si, že v první desítce se Synthetic umístil 4x (to byl pořád v první polovině), LRP a Thumbhole každý 3x. Pro Synthetic je to skvělý výsledek. Uvědomte si, že mezi 2. a 6. místem v pořadí je rozdíl jen 1 mm v pořadí. Dokonce bych řekl, že mezi 2. a 8. místem je rozdíl na hranici rozlišitelnosti.
Ze statistického hlediska je 2x5 ran poměrně velmi malý vzorek. Zajímavé spíš bylo, že u tří z deseti nástřelek zbraní Synthetic byla výsledná skupina tvořena shlukem čtyř zásahů a jedním „ulítlým“.
U Thumbhole se podobná skupina vyskytla jen jedna, u LRP ani jednou.
Osobně mám pocit, že hlaveň a komora Match dává výsledky přesné, nic neodpustí, ale také ani nedaruje. Abychom ale mohli říci statisticky průkazný verdikt, museli bychom pracovat s výrazně větším vzorkem, který přesahuje rozsah článku v našem časopise.
Na obecné úrovni pak se výsledky zdají potvrzovat starý názor, že od určité kvalitativní úrovně (a není to zase tak úplně nízká úroveň, spíš naopak) malorážky je podstatné střelivo. Proto jsem sečetl nástřelky jednotlivých druhů nábojů a porovnal je podle velikosti. Výsledek ukazuje Tab. 3.
Že bude RWS R50 vítěz, to jsem vcelku čekal. Druhé místo SK Magazine pro mě bylo velkým překvapením. Tyhle náboje dokázaly jít ruku v ruce s prémiovými Lapua Midas +, přitom cenově jsou podstatně příjemnější. O krok zpět skončily Eley Club, ale uvědomte si, že tyhle náboje jsou sice Eley, ale řada Club je určená spíš pro rekreační střelbu a střelbu pro radost.
Sellier & Bellot Standard jsou jedny z nejlevnějších nábojů na trhu a to, že skončí poslední, jsem v podstatě očekával. Hrálo se spíš o to, jak moc daleko za vítězem budou. O 48 % větší rozptyl, než jaký měly vítězné RWS R50 je pořád ještě velice dobrý výsledek.
Uvědomte si, že i ten nejhorší výsledek našeho testu (Sellier & Bellot Standard a hlaveň LRP, která jim neodpustila vůbec nic a rozházela zásahy na 23,5 mm) je pořád ještě dostatečný na to, abyste na závodě K4M nastříleli čistou stovku na redukovanou lišku na pařezu (tedy vleže či vsedě s oporou na loktech) – K4M se střílí na 50 metrů. Ta liška má průměr desítky asi 50 mm, stejně jako u srnce (střelba vstoje s oporou o pevnou tyč) a kamzíka (opora o volnou tyč). Jen redukované divoké prase má průměr desítky 55 mm.
Pokud budu mluvit o subjektivních dojmech – líbil se mi chod spouští všech tří malorážek, ačkoliv mezi jednotlivými zbraněmi byly hmatatelné rozdíly z hlediska odporu i délky kroku spouště. To jsou ale parametry, které si uživatel může individuálně seřídit. Podstatné bylo hladké odpálení a čistý chod bez drhnutí nebo kolísání odporu.
Všechny tři pažby byly pro moji, vcelku průměrnou postavu, velmi příjemné. Základní verze Synthetic se příjemně drží díky nástřiku měkkým polymerem, „softáčem“.
Všechny tři zbraně mají příjemný sklon pistolové rukojeti a rovnou spodní plochu předpažbí, díky tomu je opření o vodorovnou opěrku – ať již vak nebo tyč – stabilní a zbraň se dobře dotahuje do ramene.
Kapitolou sama pro sebe je pažba Long Range Precision – výškově stavitelná lícnice a délkově i výškově stavitelná botka vám umožňují upravit si „pracoviště“ na míru, instalační lišta na spodku hlaviště umožňuje použití stavitelné zadní nožky. Vepředu je možné na pušku nainstalovat na poutko na nosný řemen teleskopickou dvounožku „harrisku“. Pistolová rukojeť je skoro svislá, i to odpovídá určení zbraně pro dálkovou střelbu, z plně podepřené pozice.
Long Range Precision navíc má i vpřed skloněnou instalační lištu, takže pokud chcete, můžete střílet daleko, daleko za 150 metrů. Long Range Precision zkrátka dokáže posunout malorážkovou střelbu někam výrazně dál, než jste očekávali.
Nakonec jsem si nechal provedení Thumbhole. Tahle verze se mi líbí svou nekonvenčností, v porovnání s 455 Thumbhole je to opravdu exot. Navíc je to velmi chytře navržená thumbhole pažba, která vyhoví pravákovi i levákovi – a to je u tohoto typu pažby opravdu co říct. Thumbhole je univerzál, který mi skvěle sednul i pro rychlá nahození. A přiznám bez mučení, líbí se mi estetika laminovaného dřeva použitého na pažbu.
Pokud shrnu všechno výše uvedené, je nová generace malorážek z Uherského Brodu důstojným nástupcem svých předchůdců a je krokem kupředu. Zachovává to dobré z předchozích generací a rozvíjí se dál.
Jak ukázal test, již základní provedení Synthetic má co nabídnout, přitom je to provedení, které je připravené a dovede snášet i nelehký život „pracovní flinty“, trávící hodiny a hodiny v kabině traktoru či kufru terénního vozu, vystavena prachu, klimatu a nárazům.
Pokud byste měli pocit, že potřebujete na pracovní malorážce těžkou hlaveň, lze ji dokoupit a výměna je snadná a výrobce ji povoluje i běžnému uživateli.
Na opačné straně spektra je Long Range Precision, kde dostanete malorážku kompletně připravenou na sportovní střelbu „malé odstřelovačky“. Potřebujete jen ji osadit zaměřovačem podle vaší volby.
Pokud jste tradičněji založení a chcete zbraň s klasickou dřevěnou pažbou, opět máte na výběr, od Training Rifle po MTR.
Ohledně Match komory moje zkušenost nepotvrzuje mýtus, že vám zlepší přesnost i laciných druhů střeliva. Spíš naopak. Těsná komora ukáže poměrně přesně, co v daném střelivu vězí. Nic neodpustí. Špatné střelivo je prostě špatný základ a na špatném základě špičkový dům nepostavíte.
Komora ale umí jemně doladit kvalitní střelivo. Pokud chcete střílet na závodní úrovni a máte na lepší umístění, pak je těsná komora volbou, nad kterou stojí za to přemýšlet. Ani se špičkovým střelivem nečekejte skokové změny, jedná se opravdu jen o precizní doladění. Pokud neumíte střílet, Match komora za vás desítky nenastřílí. Pokud ale střílet umíte, máte vysokou naději, že vám Match komora v těžké hlavni omezí počet náhodně „ulítlé“ zásahy, odpadnou „devítky těsně vedle“.
Pro nás, běžné střelce, je podle mě velmi dobrým kompromisem těžká hlaveň 20“ (525 mm). Jak se ale projevilo během testu, i běžná lehká hlaveň umí nastřílet velmi slušný výsledek, pokud se vám podaří najít náboje, které jí budou chutnat. A nemusí to nutně být ty nejdražší.
Ať už jste jakýkoliv střelec, ať si chcete pořídit malorážku za jakýmkoliv účelem, díky promyšlené modulární konstrukci vám řada malorážek CZ 457 bude s vysokou pravděpodobností schopná nabídnout zbraň, která vám vyhoví a která vám bude sloužit k radosti po dlouhá léta.
Ing. Martin HELEBRANT
Za spolupráci při zpracování tohoto článku děkuji p. J. Radhimu z pražské střelnice Kapslovna, sl. E. Strakošové a personálu podnikové prodejny České zbrojovky Uherský Brod v Praze a firmám Kozap a Top Gun, dovozcům střeliva použitého v testu.