V rámci cest po rozhovorech s nově zvolenými členy Myslivecké rady ČMMJ jsem se vydal do Pardubic. Krásné velké škole uprostřed pečlivě udržované zahrady v dobrém slova smyslu vládne Mgr. Bc. František Stejskal, zástupce Pardubického kraje. V ředitelně plné blyštivých pohárů a s diplomy na zdi jsme si nad šálkem dobré kávy velmi příjemně popovídali nejen o myslivosti. Navíc jsme zjistili, že jsme si velmi věkově blízcí a našli jisté vzdálené vazby, s dovolením jsem i tento rozhovor vedl v režimu přátelského tykání mezi myslivci.
Kde se vzalo, že ředitel školy se stal myslivcem?
Co se týče mé profese, není sice na hony vzdálená od myslivosti, jsem kantorem tělem i duší, v roce 1984 jsem skončil pedagogickou fakultu, učitelství I. stupně. Po promoci jsem nastoupil na vesnickou malotřídní školu, vojna, pak návrat na vesnickou školu, z učitele se stal po šesti letech ředitel školy a pak jsem putoval sem do města. Vystřídal jsem dvě školy v pozici ředitelů a teď už dvacet let pracuji jako ředitel sportovní školy v Pardubicích, v Ohrazenici. Vzhledem k věku předpokládám, že toto je moje poslední místo ředitele před odchodem do důchodu.
Ale k té myslivosti - opravdu nejsem rozdvojená osobnost, jsem snad spíš multifunkční osobnost, a to nejen profesně - jsem kantor, ředitel, sportovec a také myslivec. Paradoxem je to, že v rodině ani otec, ani děda nebyli myslivci, není to, že bych myslivost podědil po předcích. Ale jsem z vesnice, působil jsem spoustu let na vesnici jako ředitel a učitel. A oba víme, že na vesnici jsou dva nejdůležitější spolky - hasiči a myslivci.
Když jsem začínal, zakládali jsme rodinu, stavěli dům, s myslivci jsem pravidelně komunikoval, ale zatím myslivost musela ustoupit stranou. Ale před dvaceti lety jsem nastoupil na tuto školu a setkal jsem se s kamarádem, který už konečně bouchnul do stolu a já se stal myslivcem.
Na můj myslivecký život měli vliv dva lidé - otec mého největšího kamaráda a spolužáka, lesník a oborník Jiří Šesták, dnes již v důchodu. Ten mi dal ten hlavní impuls. Druhým člověkem byl pak můj kolega Vladimír Vávra, školník na této škole, dlouholetý myslivec, dodnes jsme přátelé a kamarádi.
Kde se myslivecky vyžíváš?
Tam, odkud jsem, kde jsem se narodil, tedy v Železných horách, konkrétně je to Myslivecký spolek Bylany a krásná honitba v místě mého bydliště, kdy sousedíme s Janovickou oborou.
Moje myslivecká angažovanost měla klasický průběh, z aktivního myslivce, řadového člena jsem se dostával do funkcí ve spolku, byl jsem předsedou revizní komise, momentálně jsem už druhé volební období místopředsedou mysliveckého spolku a starostou honebního společenstva. V rodině máme ve vlastnictví pozemky, proto se snažím podporovat dobrou spolupráci a komunikaci vlastníků pozemků a myslivců.
Před pěti lety jsem byl zvolen předsedou Okresního mysliveckého spolu v Chrudimi, letos jsem pozici ve volbách znovu obhájil. Na okrese jsme ale provedli generační obměnu již v předchozím období, neslo to s sebou spoustu pozitiv, ale i negativ. Začali jsme bohužel nešťastně - správními řízeními se státní správou, vše jsme ale ustáli, vyřešili a uspěli. Po těch zkušenostech máme v podstatě permanentně k dispozici schopného právníka pro oblast myslivosti. Málo platné, člověk musí mít kolem sebe kolegy, kteří ho podrží, to platí všeobecně.
Myslivost je multidisciplinární obor, která oblast myslivosti je ti nejbližší?
Jednoznačně kynologie, mám maďarského ohaře, takže to je jasné. Když jsem se stal myslivcem, tak shodou náhod jsme si pořídili ridgebacka, v té době to bylo plemeno naprosto neznámé. Ale toto plemeno mne doslova nadchlo a provázelo mým životem čtrnáct let. Další vysněný pes po dohodě s rodinou byl maďarský ohař. A tady je ten poslední velký impulz – proč dělám myslivost. Chovatelka, rozhodčí, aktivní myslivkyně a kamarádka Ing. Iva Růžičková a její myslivečtí přátelé.
Díky maďarům jsem se dostal do skupiny mladých myslivců kynologů, chtěl bych proto záležitosti kolem kynologie více rozvíjet, ale narážím na jistou časovou a pracovní zaneprázdněnost.
Aby to ale nevyznělo, že jsem expert na kynologii, nepočítám s tím, že bych byl v myslivecké radě ČMMJ jako jen kynolog, po prožitých zkušenostech snad mám řídící schopnosti, nejsem přímo ani právník nebo ekonom, ale musím vzhledem k mé profesi a funkcím nějaký přehled mít. Moji parketu bych asi nejspíše viděl někde v oblasti kultury, vzdělávání, osvěty, tam je moje místo a tomu rozumím.
Krajský zastupitel podle nových Stanov ČMMJ ale přece nemusí být superodborník na to či ono, v první řadě to musí být manažer, vyjednávač, člověk, který umí naslouchat, který si umí dát dohromady různé názory a pohledy na řešení, je to v podstatě spíše funkce manažerská než myslivecká.
A na odborné záležitosti by přece měly být vytvořeny, a v nových stanovách je k tomu vytvořen prostor, pracovní skupiny. My si na spoustu věcí budeme muset najímat externí pracovníky, kteří nám předloží odborné podklady, navrhnou možnosti řešení a já jsem pak jeden z těch, kteří musí jako manažeři vše vyjednat a najít společnou jednotnou cestu k řešení.
Jak složitá byla vůbec domluva v rámci kraje na kandidatuře zastupitele do myslivecké rady ČMMJ? Kdo s tím přišel?
Nebyl jsem to ani já, ani náš okres, my jsme nehráli nijak aktivní roli. Ale troufám si tvrdit, že Krajská koordinační rada Pardubického kraje je asi jedna z nejlépe pracujících. Díky tomu, že zástupci Svitav, Ústí nad Orlicí, Pardubic a Chrudimi jsou úžasná parta lidí, tak se vždy rychle najde shoda, jak mezi sebou, tak ve společné komunikaci navenek, třeba i vůči státní správě. Prostě to zde v kraji funguje dobře, a tak když v červnu přišel Ing. Milan Bukač z Pardubic s návrhem, nebyl problém se domluvit a volba dopadla tak, jak dopadla, jednoznačně v můj prospěch a ve shodě všech zúčastněných.
Samozřejmě jsme předtím hledali v rozsáhlé diskuzi vhodné uchazeče, zda to má být ekonom, právník, nebo odborník v jiné oblasti. Shodli jsme se, že to musí být člověk, který má nejblíže ke státní správě, ke komunikaci s lidmi. Tak snad mně pomohlo to, že s úřady vyjednat umím, pracuji s lidmi, možná i to, že i nový radní krajského úřadu pro životní prostředí a myslivost je starosta a přítel z blízkého Hlinska.
Jaká je tedy představa nového krajského zastupitele, co by se mělo v komunikaci s krajem změnit, čeho naopak z minulosti využít?
Budu těžko hledat, co by se mělo změnit, natož zlepšit, protože máme vztahy velmi dobré, spolupracujeme a už jen hledáme drobné nedostatky. Velmi pozitivní je to, že nás krajští úředníci seznamují včas se vznikajícími problémy, komunikují s námi a konzultují, zda to či ono nám myslivcům pomůže. Vždy si řekneme plán nejméně na tři měsíce dopředu, řešíme prostě problémy ve shodě.
Myslím si, že nám nyní trochu nahrály i krajské volby, ve vedení jsou lidé, se kterými jistě budeme umět úspěšně spolupracovat i nadále. Nemohu předjímat, kam půjdou kroky řídících Pardubického kraje, kam půjdou finance a zda jich pro myslivce bude dostatek, neboť tu máme koronavirovou krizi. V každém případě chceme společně bojovat za záchranu klasických mysliveckých spolků. Nejenže musíme přivést do spolků nové mladé členy, ale musíme momentálně pomoci i s tím, že asi nebudou poplatkové hony, bažantnice jsou plné bažantů, nebudou ani myslivecké plesy a další společné akce, kde mohou myslivci vydělat nějaké peníze. Chlapi volají o pomoc a my bychom měli obhajovat myslivost jako kulturní dědictví. Co jiného by měl kraj nebo stát podpořit, než společenské aktivity lidí na venkově? Teď se všichni odcizují, všichni jsou zavření doma, přitom už jen myslivci, hasiči a fotbalisté jsou složkami na vsi, které spoluutvářejí společenský život. A ten je teď vážné ohrožen.
Já si myslím, že to bude jeden z nejdůležitějších úkolů v rámci celé ČMMJ, nemůžeme samozřejmě zapomenout na vystupování ústředí směrem ven, ale teď budeme muset akutně řešit i záležitosti ve směru k našim okresním a místním mysliveckým spolkům. Volání o pomoc už zaznívá z různých míst a je otázka, jak to kraje a stejně tak ústředí vyslyší. Já sázím na osobní kontakty, na to, že nás lidé znají, existují historické osobní vazby.
Já už mám v hlavě i myšlenky spolupráce napříč kraji. Východní Čechy jsou pro mne pořád jedním celkem, to mi nikdo nesebere, my s tím problém nemáme a myslím ani Hradečáci. My si na hranici mezi kraji nehrajeme, naopak je potřeba ještě více spolupracovat, inspirovat se navzájem a podporovat dobré myšlenky.
Takže vítáš kladně budoucí spolupráci nově zvolených krajských zástupců? Už jste se spolu nějak kontaktovali?
Zatím jsme se nesešli, právě jsem si přečetl článek kolegyně z Liberecka. Zrovna v jejím případě bude velké plus, že se na záležitosti dokáže podívat očima státní správy, tento pohled nám chybí. Já doufám, že se shodneme na spoustě věcí. Já tam nejdu jako odborník, který by měl sedět v nějaké komisi a něco řídit, jak byl doteď Ondra Faltus za mysliveckou komisi. Já beru svoji pozici jako funkci koordinátora, který vše přenese jak nahoru, tak dolů. Vůbec mi nevadí sednout do auta a odjet do Ústí, do Svitav a jít na jejich sněm a prezentovat, ale i naopak vyslechnout si myšlenky, které pomohou celé ČMMJ posunout se dál.
Když to vezmu na jednom z příkladů. Až se začneme scházet, tak je potřeba řešit třeba kynologii, na mnoha místech, konkrétně na Svitavsku, nám najednou mizí ohaři, přitom to byla vždy bašta lovecké kynologie. Tak vyberme pět zkušených kynologů, kteří v kynologii léta dělají, využijme znalosti starých bardů, dejme tam ale i mladé a najděme cestu, jak oslovit více kynologů. Ale nesmí to být kontraproduktivní z hlediska pohledu na myslivost. Pokud bychom například mladým lidem – ve většině děvčatům, které chovají maďary či jiná lovecká plemena, vytvořili nějakou překážku, aby nemohly chodit na myslivecké akce, tak je určitě k myslivosti nezískáme. Bavíme se jen o kynologii, ale takový přístup platí i na další oblasti, nově vytvořené pracovní skupiny by nám vedení měly navrhnout možnosti a alternativy jak dál, co je potřeba změnit a upravit. A bude už na domluvě v rámci nové myslivecké rady, jakou cestu zvolíme.
Zkusme být konkrétnější, na čem by se tedy mělo z pohledu celé ČMMJ stavět dál, co víc rozvíjet co by potřebovalo naopak radikální zásah a změnu?
Jakoukoliv oblast teď nakousnu, tak každá bude na dlouhé povídání. V první řadě se za poslední volební období udělalo mnoho. Když si vybavím první zasedání ve Žďáru nad Sázavou, mého prvního ve volebním období, to byla velká nejistota, nikdo nevěděl, co bude, řešily se staré kauzy nejen kolem Halali.
Po pěti letech je tu jistá stabilizace, ale já bych viděl stále ještě docela velké nedostatky komunikace směrem úplně dolů do mysliveckých spolků. Ty dostávají jen kusé informace, většinou informace skončí na OMS a nejsme schopni pustit informace dál k hospodářům a předsedům, chybí osvěta úplně dole, aby chlapi dostávali přesné informace. Informace, že ČMMJ nejde do záhuby, že není vytunelovaná, že se nerozpadá. Velké mínus pro nás je nedobrá medializace a vstup klasických komerčních médií, která často do hlav myslivců vnáší chaos a zmatek a my se přitom vůbec neumíme hájit a bránit.
V tomto by nám ale měl významně pomoci sekretariát, odtud by měly plynout potřebné podklady, myšlenky a podpora. Líbil se mi například v poslední Myslivosti nejen článek kolegyně Wudyové, ale i částečně postoj Ing. Červenky, naprosto souhlasím třeba s tím, že by se měly zase oddělit pozice předsedy a jednatele, sekretariát je třeba efektivně řídit a vytvořit znovu místo, kde najdeme pomoc a podporu všem myslivcům a hlavně mysliveckým spolkům. Musíme hájit pozice všech myslivců, nejen členů ČMMJ.
S poděkováním za rozhovor
připravil Jiří KASINA