I tak by se daly nazvat termovizní přístroje, určené k nočnímu pozorování či lovu zvěře. Jeden z těchto modelů, malou ruční pozorovací termovizi jsem měl možnost testovat i já a tak se teď s vámi podělím o své zkušenosti s tímto přístrojem a pomocníkem při nočním lovu divočáků.
InfiRay Xeye E3n je termovizní monokluár malých rozměrů, ale s velkým a kvalitním výkonem S jádrem 384x288 Vox s optikou 1,4x plus 2x až 4x zvětšením obrazu, detekuje teplý předmět do 1,5 km a jeho baterie vydrží až 15 hodin provozu. Má matici na keramice, germaniovou čočku a ochranu před vlhkostí IP66. Širokoúhlé zobrazení vám poskytuje úhel pohledu 19,5x14,7 stupňů při rozlišení displeje 720x540px. Jeho ovládání je velice jednoduché a zvládne se ho naučit každý.
Pozorování je umožněno v pěti různých modifikacích zobrazení. Více technických parametrů je možné najít na internetu a nebudu vás s nimi zatěžovat, protože se jedná o uživatelský test, a tak vás spíše seznámím s praktickými poznatky, které jsem při používání tohoto termovizního zařízení nabyl a které budou zajímat běžného uživatele, který uvažuje o tom, že si podobný monokulár koupí.
Tyto termovize vyrábí renomovaná čínská společnost InfiRay, která patří k předním světovým vývojářům a výrobcům termovizní techniky. Design těla kamery může být povědomý u některých jiných značek, pravda je taková, že InfiRay produkuje tyto kamery pod různými logy a v různé kvalitě podle požadavku zadavatele. Nyní přichází na náš trh se svými vlastními produkty, má v Evropě vybudována svoje servisní centra a do České republiky ji dováží společnost Janwis s.r.o. (www.janwis.cz).
Po nabití přístroje přes USB kabel, který je součástí příslušenství, jsem vyrazil do honitby na první test a seznámení. Nikdy jsem podobný přístroj nevlastnil a neměl v ruce, takže i pro mě to byla premiéra.
Přístroj se zapíná prvním tlačítkem od čočky a trvá zhruba tři vteřiny, než je v plném režimu. Takže přesně tak jsem ho zapnul v kazatelně, na první společné čekané, když se kraj kolem mě ponořil do tmy, a byl jsem zvědavý, co vlastně umí. Pole, u kterého jsem seděl, mi ukázalo asi pět kusů zvěře ve větší dálce. Zvolil jsem si režim, kdy je zvěř zobrazena bíle a dal jas na nejvyšší možné zesvětlení, bylo polojasno a viditelnost byla dobrá.
Po straně přístroje je zaostřovací kolečko, kterým jsem si upravil ostrost pro své oči. Až při delším sledování jsem poznal, že se jedná o srnčí, zkoušel jsem si ho zvětšovat digitálním zoomem, a zjistil, že s identifikací zvěře ve větší dálce vám přiblížení zoomu moc nepomůže, protože je už rozlišení velice rozostřené. Jinak je tomu na menší vzdálenosti, tam už je zoom mnohem více stabilní.
Ale pozor, při prvním použití vidíte spoustu zvěře a různých živočichů, které vám termovize odhalí, ale nějakou dobu trvá, než je správně obeznáte a identifikujete, zvláště pak na větší vzdálenosti. Proto je dobré při začátku používání přístroje navštěvovat honitbu v noci tak týden či čtrnáct dní, než si navyknete na správné zaostření, používání zoomu, různých druhů zesvětlení a pozorovacích režimů a vyberete si ten, který vám nejlépe vyhovuje a dokážete s ním zvěř dobře rozpoznat i na větší vzdálenost. Samo sebou to ale vyžaduje i dobrou znalost zvěře, jejího chování a zvyků. Třeba tlupu muflonů a divočáků lze na větší vzdálenost snadno zaměnit.
A nikdy nevíte co se může stát, protože i použití termovize vyžaduje zodpovědnost a opatrnost. Proč to píši…po pozorování na poli, kde se delší dobu nic nedělo, jsem se rozhodl, že přejedu k loukám kolem silnice v jiné části honitby a z nejvyššího bodu u sedačky na staré hrušni je všechny prohlédnu.
U sedačky se shodou okolností potkávám s naším nejstarším členem, ale už se chystal domů, ale jelikož si nedávno pořídil podobný přístroj, tak konzultujeme společně jejich použití a viditelnost. Chci se již rozloučit, ale než k tomu dojde, obeznám u křižovatky cest asi 500 metrů od nás na poli se strništěm pět kusů zvěře, podle chování se jedná rozhodně o divočáky.
Chvíli diskutujeme a já říkám kolegovi, že je tedy zkusím. Musím k nim ovšem popojet, nedaleko od nich je odbočka na boční cestu, na které nechávám auto, i s mým jezevčíkem, který mě na lovech většinou doprovází. Ze staženého okénka si potvrzuji, že se jedná o divočáky.
Popojedu tedy dále po cestě, auto nechám za terénní vlnou, opatrně vystoupím a vracím se k poli. Na zbrani nemám noční vidění, mám jen pod hlavní připevněnu menší baterku Fenix s velice dobrým dosvitem. Vítr mám dobrý, tma všude kolem, ale termovize mi bezpečně ukazuje divoká prasata na nějakých 80 až 100 metrů.
Opřu se pevně u stromu u cesty, ještě jednou si ověřím termovizí divočáky a rozhodnu se lovit. Po zapnutí baterky si rychle vybírám jedno z menších prasat a střílím.
Po ráně prasata zmizí, ale termovize mi ukazuje kus ležící na kraji lesa u pole. Výborně, kouknu se ještě jednou a vtom vidím, že kolem ležícího kusu něco pobíhá. Ihned mě napadá, že je to druhé sele, někdy se to stává, že zmatené mladé prase takhle zareaguje.
Už chci vzít pušku a pokusit se ho ulovit, ale ještě se pro jistotu kouknu znovu. Po dalším pozorování je mi něco divné, pobíhající kus má dlouhý ocas, napadne mě liška, ale to rychle zavrhnu.
Přemítám, co je to, najednou pobíhající zvíře štěkne a ve mně by se krve nedořezal, vždyť to je můj Denny! Okénko! Když jsem zastavil, tak jsem ještě koukal z okénka a zapomněl jsem ho zavřít. A po ráně, kterou pes slyšel, nevydržel a vyskočil a trvalo mu necelou minutu, než byl u prasete. Takže snad je tato příhoda apelem, že i při používání termovize je opatrnost namístě a opravdu je potřebné si termovizi nejprve „nakoukat“.
Když test, tak důkladný, a tak jezdím každý večer do honitby za jakéhokoliv počasí, do různých lokalit a vracím se často až k ránu. To je asi jedna z nevýhod termovize, pořád něco vidíte, co jinak prostě nevidíte, a tak vás lovecká vášeň nechce pustit domů, což jistě bude nemilé překvapení pro manželky či přítelkyně, obzvláště když vám přístroj pořídí ony samy třeba jako dárek.
Na jednu z dalších čekaných jsem vybral kazatelnu u ječného strniště, kde kolega předchozí noc viděl divočáky, ale Diana mu nebyla nakloněna, takže nelovil. Měsíček byl již do třičtvrtě odhalený a svítil proti mně, mnozí z nás jistě ví že se divočákům do světla moc nechce a raději se pohybují při krajích pole ve stínu stromů.
Stejné to bylo i tento večer, kolem půl dvanácté slyším z rokle za mnou lámání a chrochtání, vítr není moc dobrý, a tak budu muset rychle střílet, kdyby prasata vytáhla ve směru větru. Samozřejmě, že přesně do toho místa asi po dalších deseti minutách skutečně divočáci vytáhli. Vidím jen stíny asi čtyř divočáků, jak si buchtují na strništi samozřejmě ve stínu stromů. Rychle beru termovizi a ubezpečuji se, protože jsou i poměrně blízko, že se jedná o letošní odrostlá selata.
Vybírám první z nich a mačkám spoušť, rána sedí, ale přesto sele ještě odběhne do lesa, kde ho po obeznání nástřelu poměrně rychle najdu. Takže zase ponaučení, na blízko v nedobrém světle mi termovize zcela bezpečně obeznala velikost lovené zvěře. Nicméně zjišťuji i to, že termovize zkresluje dálku, protože se mi při obeznávání zdálo, že jsou selata ve větší vzdálenosti, než skutečně byla.
Než přidám příhodu z dalšího lovu, tak ještě trochu dalších poznatků. Poznatek první a asi nejdůležitější. Termovizním monokluárem jsem viděl zvěř za jakéhokoliv počasí, ať byla mlha, ať pršelo opravdu hodně či jen mrholilo. Ale je pravda, že při horších povětrnostních podmínkách se ztrácí obrysy krajiny kolem a přes obraz jdou takové světlejší proužky, asi nejvíce když je dost velká vzdušná vlhkost a nemusí ani pršet. Ale jak už jsem řekl, zvěř je vidět vždy.
Úplně nejlepší pozorovací podmínky jsou, když je noc jasná a chladná. To je vidět opravdu na velikou dálku a velice dobře je vidět i v lese mezi stromy. Vidíte plchy, jak šplhají ve větvích, myšice pobíhající po zemi. Vidíte sluky, jak na loukách vybírají červíky, vidíte neskutečně plno lišek, o kterých jste dosud neměli ani tušení, stejně tak vás překvapí i noční počty zajíců či srnčí zvěře. Objevíte i zahřadované ptáky či sovy lovící myši. Zjistíte, že srnčí či daňčí zvěř má termovizi ve světlech asi také, protože vás často zaregistruje zrakem v úplné tmě a svým oblíbeným bekáním vás označí pro okolí.
Vidíte i klíny vysoko táhnoucích hus pod hvězdným nebem a hvězdné nebe stovek myší zase na strništích nebo loukách. Obeznáte kolegu na vzdáleném posedu nebo sedačce, no jednoduše řečeno, vidíte vše, co vykazuje nějakou teplotu, ať už je to zvíře či i něco neživého, jako třeba čerstvé kravince v ohradách skotu.
Ale pojďme k dalšímu lovu. Kousek od Rozprechtického rybníka se rozprostírá větší soukromá louka ze všech stran obrostlá nálety bříz a habrů, kterou rádi divočáci navštěvují a likvidují ji hledáním žížal a myších doupat při přetahování do rákosin za rybníkem, nebo když jsou už přecpaní žaludy a bukvicemi, kterých se letos opět urodilo až až.
Často na tomto místě lovím ze země, schován právě v jednom pásu těchto náletových dřevin. Ovšem mohl jsem až doteď vždy jen za úplňku, kdy je vidět. Ale s termovizí je tentokráte vše jinak.
Dopoledne pršelo a ani večerní počasí není nijak příznivé, ale vidět je dobře, takže opatrně dojdu na místo v náletech a zvědavě obhlížím louku. Kolem půl osmé se na jejím konci, který navazuje na úvozovou cestu k druhé straně rybníka a lemují ji staré duby, objevuje pět prasat. Buchtují při kraji louky nedaleko dubů a spokojeně hledají žížaly. Vzdálenost od mého stanoviště je odhadem 400 metrů. Vím, že se z tohoto místa jen tak nehnou, a tak se rozhodnu pro šoulání.
Vítr jde od nich ke mně, tak opatrně vyrážím. Jelikož je po dešti, tak nic nechrastí pod nohama a můj postup kryje i pás náletů, podle kterých se k divočákům blížím.
Termovizí je průběžně sleduji, a tak přesně vím, co dělají a zda o mě mají tušení nebo ne. Nakonec se k nim dostanu asi na 50 metrů a rozhodnu se jednoho ulovit. Bliknu baterkou, ale tentokrát nemám štěstí, dříve než jedno z nich usadím do kříže puškohledu, tak reagují rychlým, ústupem do pásu habrů a bříz, podle kterého jsem k nim došel. I přes velkou hustotu vegetace je tu a tam zahlédnu i uvnitř.
Chvíli tedy počkám, ale nevypadá to, že by se chtěli na louku vrátit. Napadne mě, že bych mohl popojít ke kraji úvozové cesty, která se táhne dolů k rybníku a zkusit se podívat, zda nepřešli do úvozu, který bude jistě plný žaludů z okolo rostoucích dubů. Pomaloučku se tam tedy přemístím a jen ujdu pár desítek kroků, vidím, že jsem se nemýlil. Jedná se o selata, a tak na nic nečekám, rozsvítím baterku a jedno z nich vyberu. Po ráně mi ale zmizí všechna do náletu nad cestou.
Jdu na nástřel a na cestě objevuji barvu. Vyškrábu se na hranu úvozu, barva pokračuje do husté spleti vegetace. Mám sice v autě Dennyho, ale zkusím kousek sledovat barvu a prohlédnout porost termovizí. A hned na kraji porostu mi termovize ukazuje bílou skvrnu ležícího divočáka asi dvacet metrů v husté spleti porostu. Tak jsem si ověřil, že termovize funguje i jako perfektní pomocník při nočním dosledu.
Toliko ve zkratce zážitky a poznatky z praktického používání termovizního monokluáru Xeye E 3n. Za sebe mohu říci, že jsem byl skutečně nadšen, a to hned z několika důvodů. Jednak z jednoduchosti ovládání, malé velikosti, výdrží baterek, odolnosti i v těžkých povětrnostních podmínkách, a nakonec s velice kvalitním obrazem.
Ano, termovize má i své slabiny, jak jsem psal výše, ale to jsou opravdu jen maličkosti, které jsou navíc spojené jen s počasím, víceméně s zobrazením okolní krajiny. Zvěř najde bez problému vždy. Je to velice dobrý pomocník nejen k lovu, a to jak při sezení na kazatelně, nebo při šoulání, ale i k dosledu a vůbec obeznání veškeré zvěře.
Díky termovizi zjistíte, kde zvěř vytahuje v nočních hodinách, kolik jí vlastně v honitbě máte, v jakém časovém rozmezí při různých povětrnostních podmínkách ji můžete potkat. Samozřejmě, podmínkou je znát perfektně zvěř, její chování, místní krajinu a detailně terén, kde se v honitbě s termovizí pohybujete. Spojíte-li vše dohromady, tak je to pro vás termovize jedinečný pomocník při nočním lovu predátorů a černé zvěře. Jednoznačně mohu říci, že určitě neprohloupíte, když do tohoto přístroje investujete a pořídíte si ho.
Petr Slaba Studio Divočák