Časopis Myslivost

 
Původcem nosohltanové střečkovitosti srnčí zvěře jsou larvy střečka hltanového. Samičky tohoto střečka (podobný je našemu čmelákovi), za teplých letních dnů nalétávají na zvěř a do větrníku jí vstřikují kapky tekutiny s vylíhlými larvičkami.
Larvy se přichytí na sliznici a vlastním pohybem se přemístí do nosních dutin, kde se živí sekretem sliznic a kde proběhne jejich vývoj.
Postupem podzimních a zimních měsíců se larvy vyvíjejí a postupně zvětšují. Na jaře následujícího roku mohou dosáhnout délky kolem 3 cm.
Od jara do léta následujícího roku opouštějí hostitele, který je zpravidla „vyfrkává“. Larva se zakuklí v povrchové vrstvě půdy a po vylíhnutí dospělce se celý cyklus opakuje.
Negativní působení larev spočívá v dráždění nosní sliznice hostitele a vede ke vzniku zánětů a výtoku hlenu a hnisu z větrníku. Napadení jedinci intenzivně frkají a pohazují hlavou. Napadená zvěř je neklidná, špatně přijímá potravu, později přebarvuje, chraptivě kašle a výrazně ubývá na hmotnosti. Při silné invazi kolem 60 larev může dojít k ucpání dýchacích cest a k zadušení postiženého jedince.
 
Podkožní formu způsobují larvy střečka srnčího, vyvíjející se převážně pod kůží na hřbetě jedince. Oplozené samičky střečka srnčího, což je dvoukřídlý hmyz připomínající mouchu, kladou na přelomu jara a léta vajíčka na srst zvěře. Z vajíčka se vylíhne larva, která se provrtá kůží do podkoží a tam prodělá svůj vývoj. Živí se tkáňovými šťávami a zánětlivými produkty, které svou přítomností vyvolává.
Na počátku následujícího jara vylézají larvy, které v té době dosahují délky až 3 cm, vyvrtanými otvory v kůži z těla hostitele a kuklí se ve svrchní vrstvě půdy.
Dospělci se líhnou za jeden až dva měsíce a tento cyklus se opakuje.
Larvy podkožních střečků dráždí místo, kde jsou usazené a vyvolávají rozsáhlé záněty podkoží. Napadená zvěř je neklidná, špatně přijímá potravu, opožděně přebarvuje, ztrácí hmotnost, zhoršuje se její kondice a někteří jedinci mohou v důsledku zanesené infekce uhynout.
 
Na doprovodných fotografiích jsem zachytil invazní napadení obou druhů těchto ektoparazitů, jak střečka podkožního, tak střečka nosohltanového.


 
Vývojový cyklus střečka podkožního, resp. vylézání larvy z podkoží hřbetu srnce obecného předem vytvořeným dýchacím otvorem, se mi podařilo v roce 2005 detailně zdokumentovat. Tyto autentické snímky považuji z hlediska veterinární problematiky za zcela unikátní, a proto je přikládám jako nedílnou součást tohoto příspěvku o střečcích.
V průběhu více než dvacetiletého privátního výzkumu biologie srnčí zvěře jsem v této oblasti zachytil, že larvy střečka podkožního vylézají dříve, než uvádí odborný tisk zaměřený na tuto problematiku.
Literatura uvádí, že larvy střečka podkožního si vytvářejí v jarním období dýchací otvory a přibližně v květnu těmito otvory vylézají, vypadávají na zem, kde se kuklí a dokončují svůj vývoj.
Na základě svého pozorování a získaného množství autentického materiálu mohu konstatovat, že larvy střečka srnčího fyzicky perforují kůži mnohem dříve, než uvádí odborná literatura. A to mnohdy již koncem ledna! Tyto informace se totiž mohou získat a detailně dokumentovat pouze u krotké zvěře držené v zajetí, ke které se může chovatel přiblížit na bezprostřední vzdálenost a pohmatem lokalizovat larvy a následně pořizovat obrazový materiál.


 
Dovolím si uvést několik autentických případů z praxe, které výstižně reflektují nebezpečnost tohoto onemocnění.
V lednu před mnoha lety byla po upozornění spoluobčanů odchycena v naší obci podvyživená srna jevící známky parazitárního onemocnění. I přes veškerou snahu ji pomoc druhý den uhynula.
Při zjišťování příčiny jejího stavu a následného úhynu jsem zjistil, že srna byla napadena stovkami larev střečka podkožního v různém stádiu vývoje parazitujících v podkoží hřbetu, beder a obou kýt. Některé larvy byly zavrtány do svalové tkáně v bederní oblasti a kýt, což utrpení jedince muselo ještě více umocňovat.
Hmotnost srny po vyvržení byla pouhých 11 kilogramů. Na základě úbrusu stoliček jsem věk odhadl na 6 roků. S podobným invazivním napadením tohoto rozsahu a charakteru jsem se v myslivecké praxi setkal ještě mnohokrát…


 
Z pohledu závažnosti onemocnění a potenciální mortality je podle mého názoru nebezpečnější střeček nosohltanový, který v důsledku extrémně vysokého zamoření nosních a čelních dutin muže postiženého jedince udusit. I když jsem viděl mnohá invazní napadení tímto parazitem, mohu zodpovědně říci, že s případem, který popíši, jsem se za svou praxi setkal pouze dvakrát.
Začátkem června 2008 byl v honitbě uloven roční srnec paličkáč s dosud nevytlučenými parůžky. Tento srnec vůbec nejevil známky jarního přebarvování a byl výrazně apatický.
Při oddělování hlavy se mi naskytl pohled, který by i ostříleného myslivce vyvedl z míry - neskutečně rozsáhlé invazivní napadení střečkem nosohltanovým! Larvy se nacházely úplně všude - v hltanu, hrtanu a také ve svíráku postiženého srnce. V nosních a čelních dutinách a v jejich periferiích jsem napočítal 138 larev tohoto parazita v různém stadiu vývoje, velikosti od 2 mm až po 3,2 cm.
Utrpení tohoto srnce muselo být hrozné, čemuž odpovídala i hmotnost vyvrženého kusu, která dosáhla pouhých 7,5 kg. Vývoj chrupu byl v důsledku onemocnění výrazně opožděn (stoličky M3 neměl ještě prořezané). Bylo naprosto evidentní, že během několika dní by na toto invazní napadení v důsledku udušení uhynul.
 
Na snímku je zachycena srna, která uhynula v důsledku udušení larvami střečka nosohltanového. Jak je ze snímku patrné, z dýchacích otvorů (nozder) se přímo „derou“ larvy tohoto ektoparazita.
V souvislosti s invazivním napadením tímto parazitem mohu uvést i případ čtyřletého srnce, kterého jsem ulovil před 12 lety. Srnec před odstřelem jevil známky výrazné apatie a kachexie (patologického chřadnutí), na hlavě měl nasazené parůžky slabého špičáka s lodyhami délky  12 cm. Při preparaci lebky jsem kromě ucpaných dutin nalezl i tři obrovské larvy v oblasti očních důlků, které se z důvodu malého prostoru v nosních a čelních dutinách „provrtaly“ až do těchto atypických míst. Hmotnost srnce po vyvržení činila pouhých 10 kg.
 
Sledované údaje a dlouholeté praktické zkušenosti ukazují, že invaze střečků mohou v našich podmínkách závažně ovlivňovat zdravotní stav a produkční schopnosti jedince, včetně reprodukce a nasazování trofejí.
Je smutným konstatováním, že je zdravotnímu stavu srnčí zvěře v naší myslivecké praxi, zejména v současné době, věnována malá pozornost, o čemž svědčí skutečnost, že k veterinárnímu vyšetření (z pohledu parazitóz) se předkládá stále méně vzorků tkání, vývrhů resp. kadáverů, o koprologickém vyšetření exkrementů na přítomnost endoparazitů ani nemluvě. Možná, že někteří hospodáři či nájemci honiteb raději ani nechtějí znát zdravotní stav zvěře ve své honitbě a drží se hesla „co oči nevidí, srdce nebolí“.
Za účelem udržení rovnováhy parazit - hostitel se v ČR každoročně prováděly celoplošné antiparazitární ozdravné akce, které u spárkaté zvěře vedly k snížení potenciálního zamoření parazity. Účelnost těchto akcí měla ale smysl jen v případě, pokud ji všechny okolní honitby provedly řádně a cílevědomě a bylo docíleno toho, aby zvěř deklarovanou dávku v dvoudenní lhůtě skutečně celou odebrala. Pokud jedna honitba tuto akci tzv „odflákla“ nebo ji neprovedla vůbec, přišla práce a iniciativa ostatních zodpovědných myslivců vniveč, protože nemocná a nevyléčená zvěř brzy promořila sousední honitby. Tyto zamořené oblasti následně sloužily jako rezervoár parazitů, čímž došlo k jejich rychlému rozšíření mezi ostatní ozdravenou zvěř.
Jsem přesvědčen, že v případě úspěšně provedených ozdravných akcí v souladu se všemi veterinárními předpisy se výrazně sníží zamořenost parazity a eliminují se nežádoucí nekontrolovatelné invaze, což na základě mého privátního výzkumu biologie srnčí zvěře a cíleně prováděných antiparazitárních experimentů jsem již několikrát exaktně dokázal a doložil.
Na základě pravidelného odebírání vzorků exkrementů a provádění koprologických vyšetření jsem zjistil, že nadlimitní množství vajíček a larev (v případě endoparazitů) se při důkladné aplikaci přípravku Cermix pulvis sníží na přijatelnou hranici.
Účelem používání léčiv při výskytu cizopasníků spárkaté zvěře není úplné vymýcení parazita, což je u volně žijící zvěře prakticky neproveditelné, ale utlumení, tzn. účelné nížení výskytu parazitů v organismu hostitele na relativně nízký stupeň, jehož důsledkem je omezení produkce vajíček a larev a udržení přijatelné rovnováhy parazit - hostitel bez klinických projevů invaze.
Cílenými výzkumy jsem v této oblasti zjistil, že důsledná a včasná aplikace tohoto přípravku má výrazně pozitivní vliv i na střečkovitost podkožní a nosohltanovou.
 
Často mi kladou posluchači na přednáškách, případně elektronicky posílají, otázku, proč srnci nasazují špatné paroží, přestože jsou včas a kvalitně přikrmováni.
Úspěšný chov srnčí zvěře spojený s produkcí kvalitních trofejí je závislý na celé řadě faktorů, ale rozhodující podmínkou je vždy dobrý zdravotní stav konkrétního jedince. Kvalitní, silné parůžky dokáže vyprodukovat pouze jedinec, který je tělesně a zdravotně naprosto v pořádku a může z přijímané potravy uvolnit maximální možné množství látek potřebné pro růst a stavbu paroží.
Nikdo z myslivců, ale ani z řad odborné veřejnosti, se hloubkově nezabývá skutečností, proč srnci v konkrétním roce špatně paroží, přestože mají dobrou péči a kvalitní potravu podávanou ad libitum. Mohu zodpovědně konstatovat, že mnoho těchto případů má jistou spojitost s parazitárními invazemi v orgánech hostitele, a to včetně výše popisované střečkovitosti. Srnec, který je neustále paralyzován parazity, jejichž vývoj probíhá převážně v době parožení, nemůže nikdy nasadit takovou trofej, jakou bychom od něj očekávali.
Na základě mých pozorování mohu říci, že vnější a vnitřní parazité mohou podle stupně napadení výrazně snížit průměrnou hmotnost kusu srnčí zvěře mnohdy až o třetinu, což nutně musí mít na parožícího jedince negativní vliv. Podle mého názoru je střečkovitost (podkožní i nosohltanová) mnohem závažnějším onemocněním, než středně silné invaze endoparazity, kterým organismus srnčí zvěře dokáže lépe vzdorovat.
Mnou prováděné výzkumy potvrdily, že antiparazitární přípravek CERMIX vyráběný společností BIOPHARM má výrazně destruktivní účinek na všechna vývojová stádia našich běžných endo a ektoparazitů. Z mého pohledu mají proto dobře provedené celoplošné antiparazitální akce pozitivní a výrazně ozdravný efekt, který vede k zvýšení kvality populací srnčí zvěře.
Další možné informace z oblasti parazitóz resp. negativních vlivů na kvalitu populací srnčí zvěře, včetně prováděných ozdravných experimentů, doložené rozsáhlými ucelenými soubory obrazového materiálu je možné dohledat v knižní trilogii Srnčí zvěř.
 
        Pavel SCHERER
       člen ÚHKT a Klubu autorů při ČMMJ
       p.scherer@atlas.cz www.scherer.cz