Představujeme tradiční regiony Slovenska
Zajisté se nemýlím, když uvedu, že zeptáte-li se v Čechách a na Moravě na slovenský region Abov, jen málokdo správně odpoví, kde že se nachází. A přitom převážná většina dotázaných zná správnou odpověď. Úrodnou a hustě osídlenou kotlinu obklopuje věnec turisticky přitažlivých pohoří.
Západní část zaplňují tři horské skupiny patřící do Slovenského rudohoria. Na severozápadě se do masívu Čiernej hory zařezala řeka Hornád. Mohutný, zalesněný hřbet Volovských vrchov, kulminuje majestátní Kojšovskou hoľou. Na jihozápadě regionu se rozprostírá originální krasová krajina s půvabnými planinami a východ oblasti ohraničují Slánské vrchy. Už víte?
Abov, to je oblast v bezprostředním okolí metropole Košice, druhého největšího města Slovenska s dominantním Dómem svätej Alžbety. A také jednou z největších zoologických zahrad v Evropě s rozlohou téměř tří set hektarů. Proč tedy ne, naši procházku tímto zajímavým a překrásným regionem začněme právě tam.
Košická zoologická zahrada má mnoho zvláštností. Kromě rozlohy je to především skutečnost, že z hlediska koncepce nebyla zamýšlená a budovaná jako klasická městská ZOO, ale poprvé v bývalém Československu byla koncipovaná jako wild park, tedy jako přírodní park divokých zvířat. Mimochodem zahrada má vybudovaný i botanický naučný chodník.
Vznikla koncem osmdesátých let minulého století jako zoologická zahrada, která měla především prezentovat faunu Euroasie nebo Palearktu, protože klimatické podmínky areálu v Kavečanech jsou poměrně drsné, bezprostředně navazují na zdejší hluboké lesy a poloniny východního Slovenska, s krátkým, velmi intenzívním, teplým a suchým létem a naopak dlouhými a vlhkými zimami.
K vidění je zde přes dvě stě padesát druhů zvířat v počtu přibližně dvanáct set živočichů. Zahrada je členem Světové asociace zoologických zahrad. V roce 2002 byla zapsána do Guinessovy knihy rekordů díky narození paterčat medvěda hnědého, tolik diskutované původní slovenské šelmy. Ale vraťme se maličko do historie a především do volné přírody regionu.
Území dnešního Abova bylo od poloviny jedenáctého století součástí širšího komitátu, který zahrnoval i dnešní Šariš a Heveš. Administrativním centrem Abova byl zpočátku hrad Novum Castrum, maďarsky Újvár, později Abaújvár. Postavit jej nechal v údolí řeky Hornád župan Samuel Abo, podle kterého dostal region jméno. Hrad ve stejnojmenné obci zanikl ve třináctém století a dnes jsou z něho jen zbytky ruin. Od roku 1262 se župní sněmy scházely v obci Forró, od poloviny šestnáctého století se sídlo ustálilo v Gönci. V polovině sedmnáctého století se centrem stolice staly natrvalo Košice.
Region Abov v sobě ukrývá unikátní přírodní skvosty, které by byla škoda nevidět. Sám z nich mám nejraději Zádielskú dolinu, která je národní přírodní památkou. Malá obec Zádiel možná není dominantou na mapě, její okolí však skrývá nádhernou přírodu, bohatou faunu a floru, unikátní scenérie. Severně od obce, ve východní části Slovenského krasu, leží Zádielská tiesňava. Vytvořil ji tzv. Chotársky potok, který tu vytváří malé vodopády a kaskády. Dolina s tiesňavou je dlouhá přibližně tři kilometry, hluboká je tři sta metrů, ale její šířka místy nedosahuje ani deseti metrů!
Zádielská dolina v sobě skrývá přibližně sto dvacet jeskyní, z nichž k nejznámějším patří jeskyně Královská, Kostrová, Skrytá, Zádielská zrkadlová či Bobková. Z kamenných útvarů zde zaujme Cukrová homole, vymodelovaná do výšky sto pěti metrů erozivní činností vody. Jedná se o nejvyšší věžovitý skalní útvar na Slovensku.
Nedaleko odtud leží Hájska dolina, kde se můžete pokochat Hájskymi vodopádmi. Celkem deset vodopádů různé velikosti vytváří Hájsky potok. Nejvyšší z nich měří šest a půl metru, další tři převyšují pětimetrovou hranici. K vodopádům se vztahuje mnoho pověstí, například, že jedna z jeskyň ustících u jednoho z vodopádů vede až do pekla. Proto se mostek vedoucí nad ním nazývá Čertův. Severozápadně od něj se do výšky devítisetčtyřicetisedmi metrů tyčí Jelení vrch, jehož název napovídá, jaký hlavní druh zvěře se zde v lesích vyskytuje. Ve Volovských vrších a Slánských vrších však můžete potkat i divočáky, srnčí a mufloní zvěř, z velkých šelem pak medvěda, vlka a rysa.
Zvěř často zavítá i do okrajových částí metropole a druhého největšího města regionu Moldavy nad Bodvou.
Určitou zajímavostí je, že se před časem mimořádně rozmnožila populace chráněného sysla v bezprostřední blízkosti přistávací plochy košického letiště. A toto zvířátko sem chodili lovit velcí draví ptáci, například orli a jestřábi, ale také lišky či kuny, a to ohrožovalo letový provoz. Monitoring hovořil až o tisícovce syslů. Proto byl zorganizován jejich odborný odchyt a přesun do Národního parku Muránska planina, kde dlouhodobě sysel žije v početných koloniích.
Jednou z lokalit, které si na Slovensku vysloužily neradostný název „spustnuté pôdy“, jsou vápencové svahy prudce se svažující do Turnianské kotliny, kterým vévodí zřícenina Turnianského hradu. Zárodkem zániku tisíce let se tvořící úrodné půdy byla lidská činnost, která na toto území vstoupila s valašskou kolonizací v průběhu čtrnáctého století. Odlesňování jižních krasových svahů, poškozování původní vegetace, pasení ovcí, koz a vepřů v lese, jeho vypalování a rozorávání půdy po spádnici při budování vinic, to vše vyústilo do vážného narušení až zničení půdního krytu.
Byla tak spuštěna ekologická lavina, kterou bylo nezbytné zastavit, což si od poloviny minulého století vyžádalo úsilí několika generací lesníků, přičemž ani současný stav nápravy není možné považovat za konečný.
Les se na mrtvou půdu částečně vrátil díky odborníkům, například Dušanovi Zacharovi, Rudolfu Midriakovi či Jánovi Liptákovi. Ovšem na to, aby se zahojily staleté křivdy vůči přírodě, bude třeba při výchově zdejších porostů učinit ještě mnohé. I tak jsou zalesněné srázy Slovenského krasu obdivohodným výsledkem lesnického mistrovství a vytrvalosti, které přeměnily skalnatou poušť na les a domovinu některých vzácných endemitů, jako třeba Rumenice turnianské.
S lesem a myslivostí bylo také spojené košické vysoké školství, byť jeho běh byl několikrát administrativně pozměněn, přerušen i do města navrácen. Metropole Východu získala jako druhé město Slovenska vysokou školu, když zde byla v roce 1946 zřízena Vysoká škola poľnohospodárskeho a lesníckeho inžinierstva.
Škola dostala k dispozici vedle budov i Školní lesní podnik Smolnícke Hute ve Volovských vrších a polesí Čermeľ v blízkosti města, neboť se tehdy mimořádně dbalo na spojení teorie s terénní praxí. Ale již v roce 1952 byla škola zrušena a přesunuta do Nitry, resp. Zvolena.
Druhou vysokou školou byla Vysoká škola veterinárska zřízená v roce 1949. O tři roky později ztratila samostatnost a byla začleněná do nově vzniklé Vysoké školy poľnohospodárskej. Zpět získala samostatnost v roce 1969 a v roce 1992 byla přejmenovaná na Univerzitu veterinárskeho lekárstva v Košiciach.
Univerzita má vedle standardních školských zařízení i několik klinik, včetně kliniky ptactva, exotických a volně žijících zvířat a výrazně se podílí na monitorování zdravotního stavu zvířecích druhů na Slovensku.
Naši návštěvu v tradičním regionu Abov ukončíme v zámečku na Okrúhlom vrchu. Ten nechal postavit gróf Štefan Forgáč, lesník, myslivec, ovocnář, chovatel ušlechtilých koní, ale také zručný hodinář a vášnivý milovník hudby v nenápadné lokalitě pod kótou Bogota (856 m.n.m.) na hlavním hřebeni Slánských vrchů jako své reprezentační lovecké sídlo.
Vznikl tak romantický zámeček s vyhlídkovou věží zakončenou cimbuřím s bohatými interiéry s loveckými trofejemi, obrazy, dekoracemi a moderním vybavením včetně telefonu, který navštěvovalo mnoho prominentních hostů, ostatně forgáčovské lesy v těch časech měly rozlohu až osmadvacet tisíc hektarů a bohaté zastoupení divoké zvěře. Ještě za života si dal v blízkosti zámečku vybudovat kamennou hrobku a když zemřel, pohřební kočár táhlo šestispřeží bílých koní z jeho chovu.
Po druhé světové válce však byl celý areál díky lidské zlovůli, hlouposti a rovněž z politických důvodů pobořen. Definitivně pak zanikl v roce 1985. Na jeho místě se dnes nachází už jen tajuplná hromada sutin.
Pozoruhodná stavba zmizela z povrchu země, ne však z paměti regionu. Díky abovským obcím Blažiciam, Ruskovu, Slancu, Slančíku a Slanskému Novému Mestu byla lokalita vyčištěna, hrobka důstojně upravena a ve spolupráci s Lesy Slovenské republiky vyhlášena v roce 2016 za významné lesnické místo. Grófa v regionu připomíná nejen pamětní trojjazyčná deska v místě zámeckých rozvalin, ale také pomníček nad samotou Regeta označující místo, kde ulovil svého třístého divočáka.
Oldřich KOUDELKA