Věk dvanácti měsíců a fyzická vyspělost našeho čtyřnohého přítele nám již umožňují vrhnout se do víru složitějšího výcviku a větší zátěže psa. I tady budeme rozlišovat, podobně jako v prvním díle seriálu o výchově štěněte, zda jste si pořídili stafíka nebo bulteriéra či amstafa.
Stafordšírští bulteriéři a jejich povaha vám umožní zvolit si širší záběr sportů, ve kterých bude mít váš pes šanci vyniknout a hlavně, které ho budou bavit. Kdežto například americký
pitbulteriér, s atletickou stavbou těla a více individuální povahou, toho bude mít na výběr trochu méně.
Já bych se zde teď mohl velmi podrobně rozepsat o všech možných aktivitách, které lze s bully provozovat (obedience, agility, dog dancing atp. těch kynologických odvětví je skutečně mnoho), ale vypíchnu jen ta témata, která mi přijdou z hlediska lovecké kynologie jako vhodný tréninkový doplněk, který můžeme mimo mysliveckou praxi se svým bullem provádět.
Za zmínku určitě stojí sportovní kynologie, bull sporty, coursing, musherské sporty a dogtrekking. Tyto aktivity považuji jako vhodné kynologické aktivity, které úplně v pohodě mohou fungovat ruku v ruce s mysliveckou praxí vašeho psa, jako příjemný doplněk jak efektivně psa, například v době mimo období naháněk, zaměstnat, dobře ho fyzicky i psychicky připravovat i mimo jeho hlavní pracovní sezonu.
Sportovní kynologie – hlavně dobrá motivace
První oblastí, kde dokážeme přirozeně rozvíjet zdokonalování základní poslušnosti našeho psího parťáka, je sportovní kynologie. Ta je sama o sobě tvořena třemi samostatnými disciplínami, kterých se vždy jako jeden celek účastní majitel v roli psovoda a pes samotný.
Základem je disciplína „poslušnost“, následovat mohou „pachové práce“ a „obrany“. Není nutné se věnovat všem odvětvím, záleží na vás, které části si oblíbíte a v čem budete postupně chtít skládat zkoušky podle jednotlivých a uznávaných zkušebních řádů.
Sportovní kynologie se historicky vyvinula z odvětví pracovní kynologie a ještě v dobách nedávných byly nejčastějšími zástupci účastnících se plemen například němečtí a belgičtí ovčáci. Dnes však není již nic neobvyklého, když se komisaři při skládání zkoušek základní poslušnosti setkávají na cvičišti s plemenem stafordšírského bullteriéra, který je velmi dobře motivovatelný se této disciplíně učit, ať už prostřednictvím pamlsků nebo formou hry aplikované hozením míčku či zakousnutím do peška.
Já osobně jsem zastáncem spíše druhé formy odměňování psa za jeho výkon. Přijde mi to jako poctivější práce, když zvíře libovolnou aktivitu provádí na základě pozitivní motivace a kontaktu se svým majitelem.
Oborem, ve kterém jsou teriéři typu bull tradičně dobří, jsou již výše zmíněné obrany. Z mého pohledu pro bully vhodný sport, kousání, je pro ně hrou, které je založeno na základě loveckého kořistnického pudu.
Pokud zrovna obranám vy nebo váš pejsek propadnete, snažte se, především u pitbulů, aby tato disciplína nebyla jedinou aktivitou, kterou budete svému svěřenci dopřávat, zůstaňte u hravého přístupu. Přece jen, původní zaměření tohoto plemene bylo zápasení, a s povahou zvířete, které jde do všeho po hlavě a na sto dvacet procent, si nepřejete, aby hlavním životním smyslem vašeho psa byl reflex „kousat“ cokoliv, co se pohne.
Závěrem k této disciplíně ještě musím zmínit možný drobný zádrhel, který se tu může vyskytnout, bull nerad pouští, rukáv nevyjímaje. Vše se jistě dá zlepšit a natrénovat, ale vězte, že u stafíka budete s „pouštěčkou“ o něco úspěšnější, než u pitbula.
Poslední částí sportovní kynologie jsou pachové práce, jedním slovem stopy. Ty se provádějí jako „vlastní“ a „cizí“.
Vlastní znamená, že pes stopuje svého páníčka, v pokročilejších částech zkoušek se přistupuje ke sledování cizích lidí. Ale z mého pohledu bych rád doplnil, že teriéři typu bull nejsou úplně zdatnými stopaři vzhledem ke své hyperaktivitě, tato disciplína vyžaduje hodně trpělivosti, která s hyperaktivitou úplně nekamarádí.
Ale samozřejmě, jako všude v životě, najdeme příklady, kdy výjimka potvrzuje pravidlo. A tady bych rád zmínil jméno Aleš Sucharda, který se svým psem Bredem, pravidelně již několik let velmi úspěšně reprezentuje bull plemena v nejprestižnějších stopařských soutěžích po celé ČR.
Mushing sporty – skvělá fyzická průprava
Pro bulla je u tohoto druhu sportu jednoznačně vhodná pouze individuální forma soutěžení. Nepočítejte s tím, že svého stafíka nebo
pitbula zapřáhnete do spřežení s jinými psy, v rámci jejich silné individuality by z toho nevzešlo nic dobrého. Ale naštěstí dnešní doba přináší mnoho moderních forem musherských sportů jako canicross, skijoring, bikejoring, triatlon samozřejmě vše se psem, které jsou individuální.
Všechny odnože těchto sportů jsou skvělou fyzickou průpravou pro libovolné další sportování se psem. Vhodnou disciplínu si vyberete i podle sebe, pokud spíše rádi běháte nebo jezdíte na kole. Jen pozor, zde je opět vhodné přizpůsobit délku tratí a zvolené tempo plemeni a pohlaví zvířete, které vlastníte.
Stafík kvůli své stavbě těla nezvládne odběhat tolik kilometrů, jako například atletičtější
americký pitbulteriér. O bulteriérovi jako takovém ani nemluvím. A pozor také na odřené a spálené polštářky u tlapek, hlavně v letním počasí, ve spojitosti s rozpáleným asfaltem či kamenitou cestou. Po namočení pacek v rybníku je tato kombinace přímo likvidační. Navíc bychom se určitě měli zamyslet, zda-li v horkém letním počasí raději kolo nenechat doma a jít se pouze na pohodu proběhnout někam k přehradě .
Dogtrekkingy a Dogmaratony – extrémní sportovní výkony
Obě tyto uvedené sportovní disciplíny mající základ také v mushingu nejsou zdaleka pro každého. Tentokrát myšleno především z pohledu majitele. Jedná se již o poměrně extrémní sportovní výkon, při kterém dvojice člověk – pes společně chůzí překonává mimořádné vzdálenosti v určeném časovém limitu.
Dogtrekking se pořádá v délce 80+ km, dogmaraton je organizovaný na přibližně poloviční vzdálenost v délce 42+ max 5 km.
Pes se závodu účastní na postroji. Pokud však rádi chodíte, nic nebrání tomu tento sport vyzkoušet. Snad jediným úskalím při účasti může být start a počáteční větší skupiny psů, než se pole účastníků roztrhá. Pravidla závodů však nezakazují nasadit zvířeti košík, nejedná se o žádnou ostudu, pokud prostě víte, že váš pes je akčnější. Nebudete tak riskovat zdraví žádného z psích spoluúčastníků, ani zdraví toho vašeho.
A pokud se vám nebude chtít rovnou na nějaký Dogmaraton, nikde není psáno, že si nemůžete „zatrackovat“ s přáteli jen tak a zvolit třeba i kratší trasu. Fantazii se v tomto ohledu meze nekladou, pes i vy ocení jakoukoliv pěknou procházku, tůru v přírodě. Krásných romantických, rozmanitých terénů, stezek najdeme po celé ČR mnoho.
Coursing
Další sport, který je u bullů, a to bez rozdílu plemen, hodně oblíbený. Aby se mohl pes zúčastňovat oficiálních závodů, musí nejprve získat takzvanou coursingovou licenci. Pro udělení licence je nutné absolvovat jeden sólo běh a dva běhy společné, ve kterých pes prokáže zájem o návnadu (návnada může být cokoliv, střapeček, pešek, králíci kožka, kančí škára fantazii se meze nekladou v rámci tréninků samo na závodech pak jsou jasně daná pravidla).
A to, že se mohou coursingu v ČR účastnit všechna plemena, je vlastně i důvod, proč čtete tyto řádky i v rámci sportů pro bully, neboť i stafbulíci,
pitbulové, amstafové a bulíci mají své zástupce mezi plemeny startujícími na coursingových drahách.
Jedna s prvních SBT, který v ČR získal coursingovou licenci, je fenka Bellinde Black Fransimo Bohemia Jany Schnabelové, která běhá dostihy dokonce už od roku 2003 a je známa svými výbornými „brassoky“ (vrhnutí se na návnadu tak, že při tom pes ztratí rovnováhu) a chytáním návnady již v průběhu dostihu.
Dnes jsou bull and teriéři na coursingových drahách vidět celkem běžně a co vidět, všichni bullové jsou do coursingu navýsost zapálení, což je nejenom vidět, ale zejména slyšet před jejich vypuštěním na dráhu. Značně hlasité skřehotání nenechává nikoho na pochybách, kdože je to zrovna na startu.
Opět je tu potřeba brát ohled na přehecovanost bullů, jak na startu, tak i v cíli dohlédnout na včasné odchycení psů, protože je jasné, že se nám u střapečku v případě společných běhů kamarádit nebudou.
Jinak platí všeobecně to samé co u jiných sportů, brát v potaz počasí, když se chystáme provádět takto akční sporty a po bězích dohlédnout na regeneraci, řádný pitný režim a odpočinek.
Bull sporty – krása psí statečnosti a odhodlání
Bull sporty – dnes již ustálené slovní spojení, které v posledních letech okolo sebe slýcháváme stále častěji a častěji. Co přesně se nám však má při jeho vyslovení vybavit? Tápete? Zkuste si tedy představit silného psího gladiátora, podobně jako v lidském světě vidíte třeba desetibojaře, který se staví v plné síle na start závodu.
V plemenech typu bull po staletí dřímá obrovský potenciál – nadměrná hyperaktivita, chuť po výkonu a vítězství, atletická stavba silného propracovaného těla, dobrý pohyb. Toto vše se velmi vhodně dá využít právě v široké škále bull sportů, kde si každý majitel a vyznavač sportovních aktivit v jedné osobě hravě najde to pravé pro sebe i svého závodníka. Pes navíc večer po náročném dni padá spokojený do svého pelechu, adrenalin je venku. Unavený pes se tak rovná spokojený pes a spokojené celé jeho okolí.
Bull sportovec v mých očích představuje univerzálního atleta, který je schopný podávat vyrovnané výkony v dynamických, silových i rychlostních sportech. Je odhodlaný, plný síly a adrenalinu, dynamiky a chuti vítězit. Do závodění vkládá všechnu svou sílu, srdce a bojovnost. Prostě radost pohledět na jeho libovolné sportovní aktivity. Se svým pánem a handlerem v jedné osobě tvoří nerozdělitelný a spolupracující tým.
Co přesně si tedy máme představit pod pojmem „bull sporty“? Zkoumáno z technického pohledu jsou bull sporty speciálním kynologickým odvětvím, které je zaměřené pouze na určitý druh psích plemen, jako jsou teriéři typu bull. Žádné jiné sportovní odvětví psů v České republice nemá svůj vlastní soutěžní řád závodů pro vlastní druh plemene. Teriéři typu bull jsou tak specifičtí svými povahovými vlastnostmi, že by bylo velmi obtížné s nimi v závodech klasifikovat i jiná plemena.
Jaké disciplíny tento druh psího sportování tvoří ?
Monkey track opičí dráha)
Jedná se o zdolávání překážek podobně jako v agility. Rozdíl je v tom, že handler je spojen se psem vodítkem a pokud je to zapotřebí zdolává překážku společně se psem.
Weight pulling (tah břemene)
Jedná se o tah břemene většinou na krátkou vzdálenost s délkou 4,5 metru. Vítězí pes s nejvyšší utaženou hmotností nebo přepočtem utažené hmotnosti na svou tělesnou hmotnost. Průměrně ti nejzdatnější psi tahají kolem 60násobku své vlastní hmotnosti. Nejsou však neobvyklé i výsledky kolem 100násobků psí hmotnosti. Výsledek záleží na více aspektech – na vlastnostech dráhy, na počasí nebo na kondici psa.
High jump (výskok)
Jedná se o disciplínu, kde má pes za úkol co nejvýše vyskočit na zavěšený předmět.
Hang time (zavěšení na čas)
Disciplína, kde pes vyskočí na zavěšený předmět. Nezáleží na výšce výskoku ale na délce zákusu, takzvaného visu. Vítězí pes, který se udrží nejdéle zavěšený. Není nic neobvyklého, že psi s dobrým zákusem vydrží takto viset i několik desítek minut.
Long jump (skok do dálky)
V současné době rozlišujeme dva typy Long Jumpu. Jeden, při kterém pes skáče přes odrazový můstek do písčitého podkladu na vnadidlo co možná nejdále (lze spatřit psy, kteří dosahují skoků 7 až 8 metrů). A druhý, kde psi skáčou přes speciální konstrukci s tyčkami bez odrazového můstku (zde psi typu bull dosahují skoků o délce 4 až 5 metrů).
Tug of war (přetahování)
Jedná se o disciplínu, kde se dvojice psů ukotvena na úvazných kolících naproti sobě tak, aby mezera mezi nimi vyplnila asi metrová vzdálenost, přetahují se o pešek, který mají vložený do mord. Vítězí pes, který déle drží a nepustí. Někdy se potká dvojice, která se takto dokáže přetahovat i několik hodin.
Wall Climbing (šplh po stěně)
Disciplína, kde pes, podobně jako u High jumpu, musí co nejvýše vyskočit na zavěšený předmět. Rozdíl je tvořen tím, že zde mu slouží jako podklad odrazu kolmá stěna. Tím vzniká jakýsi výběh po kolmé stěně na peška. Vítězí opět pes, který vyskočí nejvýše.
Drag pull sprint
Každý pes musí uběhnout s připnutými saněmi s příslušným závažím stanovenou vzdálenost 40 m v časovém limitu 60 sekund. Jestliže pes nedoběhne za cílovou čáru v časovém limitu, je pokus považován za neplatný.
A-frame (Áčko)
Soutěží se na speciální překážce ve tvaru písmene „A“ dané velikosti a rozměrů. Úkolem psa je po stanovenou dobu 1 minuty překonávat překážku tam a zpět a dosáhnout co nejvyššího počtu přeskoků.
Treadmill race (Běh na páse)
Pes běží na běhacím pásu opatřeným měřičem uběhnuté vzdálenosti po dobu 2 minut. Pes je oblečen do postroje a postroj je připevněn ke konstrukci pásu.
Sprint 50, 80, 100 metrů – individual, racing
Každý pes musí uběhnout samostatně co nejrychleji vymezenou trať 50, 80, nebo 100 metrů. Pes běží za střapcem, který je tažený na lanku pomocí navijáku.
Výstavní kariéra – Handling
Pojetí tohoto článku je spíše zaměřeno na sportovní dovednosti našeho psa bulla, ale možná stojí za zmínku, že každé registrované zvíře (pes s PP) má možnost navštěvovat výstavy, a tím pádem se na ně musí, i nějakým způsobem, připravovat.
Než se do výstavních kruhů vrhneme, chtěl bych zdůraznit, že plně podporuji jedině chov psů s průkazem původu. Těch důvodů už bylo mnohými autory vyřčeno spousta, počínaje zdravím registrovaných a testovaných jedinců, prokázání plemenné příslušnosti a s tím úzce související jistotou v povahových rysech daného plemene, nepodpora množíren a podobně. Bullů v útulcích je skutečně mnoho.
Ale to jsem trošku odbočil, to by byl úplně jiný článek. Jen jsem chtěl zmínit, že určitým „sportem“ je i výstavní handling. Pokud se této aktivitě člověk věnuje na opravdu profesionální úrovni, dá se s nadsázkou říci, že i to je určité sportovní vyžití vašeho bulíka.
Je spousta majitelů takových psů, kteří se výstavní kariéře svého jedince věnují opravdu intenzivně. Mnohdy perfektnímu předvedení psa ve výstavním kruhu předchází hodiny a hodiny soustavného tréninku, na které se pořádají i speciální semináře, ať už teoretické či praktické.
Takže i to je možnost, jak svého psa zaměstnat. Je samozřejmě zapotřebí mít pro tento druh aktivit, stejně jako u každého sportu trocha talentu a náležitě exteriérově vybavené zvíře, protože jen pouhý handling nestačí.
Nepodceňte regeneraci
Ať už se rozhodnete se svým teriérem typu bull věnovat libovolné fyzické zátěži, určitě neopomeňte dát dostatek prostoru regeneraci před i po jeho výkonu vašeho sportovce. Trénování vždy přizpůsobte počasí a momentální náladě vašeho pejska.
Samozřejmostí by mělo být vhodné stravování pro psy ve fyzické zátěži. Navíc, jak jsme se již zmínili v prvním díle seriálu, bullové napříč všemi plemeny jsou obrovští srdcaři, jdou do veškerých aktivit více než na sto procent, a nedokáží si sami uhlídat své fyzické síly. Buďte proto v tomto ohledu jejich strážci a myslete za ně, uchráníte je tak před zraněním, vyčerpáním a sportovním/pracovním vyhořením.
Sportujte s radostí a bez stresu
Závěrem už zbývá jen dodat vyzkoušejte toho co nejvíce. Jak po stránce trenérské přípravy, tak v soutěžení. Klidně se inspirujte radami svých kamarádů. Ale ve finále se rozhodněte pro aktivity, které budou pocitově nejvíce vyhovovat vašemu životnímu stylu.
Je ideální, abyste také cítili lidský soulad v komunikaci, jak se svým trenérem, tak sami se sebou a svým psem, to vše vám bude nenahraditelnou pomůckou při přípravě vašeho psa.
Váš psí společník se pak bude při sportování i při práci cítit spokojeně a radostně a nebude vykonávat aktivity pod tlakem či ve stresu. Propojení mezi psem a jeho pánem považuji za nejdůležitější součást veškerého bytí člověka a jeho nejlepšího čtyřnohého přítele.
Daniel ŽĎÁRSKÝ
předseda klubu SBTC CZ
Staffordshire Bull Terrier club cz
Snímky archív Daniel Žďárský